Akademička Hana Müllerová: Klimatické právo je výzva, jeho základ ale neexistuje

V Česku vznikne speciální tým právníků pod hlavičkou Akademie věd, zabývat se bude ochranou klimatu Foto: pixabay

Klimatické právo je velká výzva v naší době klimatických změn a zvedání hladin moří. Jeho právní základ však zatím neexistuje, čelí politickým potížím a vědci mu rovněž nepomáhají. Novým hráčem v právu je i aktivistka Greta Thunbergová a z USA už do Evropy přišly žaloby vyžadující nové zákazy a příkazy a odškodné.

Takové myšlenky předložila expertům i veřejnosti JUDr. Hana Müllerová, Ph.D. z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR ve své přednášce Klimatická změna jako nový typ výzvy pro mezinárodní a vnitrostátní právo ve středu 13. listopadu 2019. Oboru práva životního prostředí se právnička věnuje dlouhodobě, a to i v rámci mezinárodní vědecké obce a je laureátkou prémie Lumina quaeruntur s tématem právní ochrany klimatu.

Přednáška byla uvozena krátkým videem, podle kterého jsme v roce 1989 vybojovali svobodu, dnes je třeba vybojovat klima.

Téma klimatické změny se v současnosti přesouvá z prostředí aktivismu a nevládních organizací mezi široké publikum občanů. Vědecké závěry podle Hany Müllerové říkají, že CO2 způsobuje nárůst globální teploty. Stojí za tím průmyslová činnost, doprava a další lidské činnosti a následky vidíme v podobě sucha nebo povodní, ohrožení biotopů, zvedání hladin moří. Nyní se podle ní přidává právo. To znamená regulace, které však přestávají stačit a „je třeba zákazů a příkazů“.

Přestože teorie o globálním oteplování je známá už od roku 1979, ještě před deseti lety neexistovalo klimatické právo. Podle slov Müllerové to nový obor nebude mít jednoduché, protože bude znamenat omezování lidí i výrobců i konec některých odvětví. Právo schvalují parlamenty a ty jsou závislé na voličích, takže omezení se budou prosazovat obtížně.

Právo nově tvoří i Greta Thunbergová

Jak dále upozornila, klimatické právo má přesah do jiných právních oborů jako je energetické právo, finanční právo nebo právo lidských práv. Avšak klimatickou změnu lze řešit jen přes mezinárodní právo, což je s ohledem na rozhodnutí prezidenta Trumpa nebo postoj Číny složité. Dochází ke kompromisům ochotných států, které mají zájem, když vidí, že velcí hráči závazky nechtějí.

Problémy klimatu všech řeší nejen právo mezinárodní a právo Evropské unie, ale také jednotlivé státy a jednotlivá města a obce – například vydáváním obecně závazných vyhlášek, což jsou případy zákazů vjezdu vozidel do měst.

Podle Hany Müllerové se mezinárodní právo mění pod rukama. Tradičními nositeli jsou podle jejích slov státy a mezinárodní organizace. Nově vstupují aktéři jako nevládní organizace, vědci, klimatický panel, sdružení měst a obcí nebo aktivistka Greta Thunbergová – ale také korporace. Jak právnička upozornila, nadnárodní korporace se připojily už v roce 2007, kdy 150 korporací vydalo na Bali výzvu ke státům k přijetí jasné regulace.

Výstupy z tohoto mezinárodního práva jsou mezinárodní úmluvy, což je tvrdá forma a obsahuje zákazy a nebo měkká forma, což jsou rezoluce a výzvy. U klimatického práva se však nepodařilo dosáhnout dohody všech zemí, pro rozvojové země platí neurčité termíny a dohody jsou plné nejasností, neurčitostí, nemají konkrétní termíny. Pařížská dohoda o změně klimatu neobsahuje závazné cíle.

Proč jsou letenky levné? Podle dohody z roku 1944

Klimatická změna je však dobrým příkladem globalizace práva neboli právního pluralismu. „Klimatická změna je globální problém, který vyžaduje lokální akci,“ uvedla vědkyně z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR.
Jako příklad uvedla problém kolize se zákazem státní podpory a nízké ceny leteckého benzínu. Jak je možné, že jsou letenky tak levné?, vznesla vědkyně otázku. Ceny vycházejí z Chicagské dohody z roku 1944, která uzákonila zákaz zdanění leteckého paliva, odpověděla. Musely by se dohodnout všechny signatářské státy a dohodu změnit.

JUDr. Hana Müllerová, Ph.D. (vlevo) je laureátkou prémie Lumina quaeruntur s tématem právní ochrany klimatu Foto: Ústav státu a práva akademie věd

Dalším zásadním hráčem jsou soudy a soudní pře týkající se klimatu. Původ těchto žalob je podle akademičky v USA, odtud se klimatická litigace dostala do Evropy. Jde o tabákové případy, případy týkající se azbestu nebo opiátů, což jsou žaloby na farmaceutický průmysl, ale také jde o žaloby měst jako New York nebo San Francisco proti korporacím jako Shell, BP, Exxon Mobile nebo Chevron. Města požadují, aby firmy spolufinancovaly například protivlnové zábrany. „Žádná žaloba zatím nebyla úspěšná,“ řekla doslova Hana Müllerová.

Proč? Protože před soudem je potřeba prokázat příčinnou souvislost, totiž, že firma svojí činností způsobila škodu. „Korporace tím, že těží a zpracovávají, působí změnu klimatu,“ uvedla právnička, podle jejíchž slov jsou státy ve schizofrenní pozici, když podporují blahobyt, ale současně mají bojovat proti klimatické změně. Pak jsou zde spotřebitelé, kteří se nějak chovají, nakupují – pokud nejsou uvědomělí.

Podle vědkyně dochází vlivem působení korporací ke globalizaci škod. „Korporace sídlí v USA, ale působí škody v Africe,“ uvedla s tím, že je v litigaci nutné tuto spojnici prokázat. Druhým typem žaloby jsou žaloby proti státu, kde žalobci vymáhají, aby státy zavedly regulace. Je prokázáno, že 90 společností na světě má na svědomí dvě třetiny všech skleníkových plynů od roku 1751 do roku 2016, uvedla vědkyně s odkazem na Climate Accountbility Institut, který tato data shromažďuje.

V klimatické litigaci v USA existují oba typy, jak žaloby těch, kteří vystupují proti státní regulaci, tak i zastánců regulace. „Úspěšnější jsou žaloby proti ochraně klimatu,“ uvedla právnička. Celkem bylo podáno v letech 1990 – 2016 v USA 873 klimatických žalob. Nejdůležitějším podkladem pro klimatickou žalobu je v USA zákon na ochranu ovzduší. „Nejvyšší soud USA uznal, že CO2 je polutant ovzduší,“ řekla Hana Müllerová.

Mládež žaluje za budoucí generace

V druhé části přednášky se vědkyně věnovala případovým studiím a jednotlivým žalobám. Například v případu Inuit case z roku 2006 byla použita lidskoprávní argumentace. Na Severním pólu roste teplota dvakrát rychleji, než jinde na zemi, dochází k sesuvům půdy a zničení životního prostředí původních obyvatel. Rada Inuitů podala stížnost k Mezinárodní komisi pro lidská práva, že USA porušují práva obyvatel. Komise však žalobu zamítla.

Mimořádně zajímavý je případ Juliana v. USA, kdy 21 mladých lidí od roku 2015 žaluje stát za budoucí generace. Jak dále dodala vědkyně a akademička, připomíná to Gretu Thumbergovou, která rovněž podala stížnost k OSN pro porušení práv dítěte.

Mimořádně významný je však „evropský případ“ žaloby  Lluiya v. RWE, kdy muž z Peru zastoupený advokátkou z Hamburgu žaluje německou firmu RWE, která v Peru vůbec nepůsobí. „Je to případ klimatické justice par excellence,“ uvedla právnička. Prošel sítem a soud se nyní bude zabývat, zda lze prokázat příčinnou souvislost mezi odtáváním ledovcového jezera v Peru a činností korporace RWE. Následkem tání se zde podle akademičky zvýšilo riziko pádu kusů ledu a přibývá vody. „Pan Luiya je horský průvodce, od jezera v Peru, který tvrdí, že důvodem tání ledovce jsou emise, které plodí RWE, i když v Peru nepůsobí,“ vysvětlila právnička.

Proč je žalována korporace RWE? „RWE má velkou historickou odpovědnost a na veřejnosti zlehčovala globální a klimatickou změnu,“ odpověděla Hana Müllerová. Jak dále uvedla, soud prvního stupně shledal, že nebyl prokázán příčinný vztah mezi emisemi CO2 a změnou v Peru, avšak soud odvolací jmenoval experty a soudci se chystají sami vyrazit na místo k jezeru, aby na vlastní oči viděli situaci. Řízení stále běží.

Podle jejích slov soud druhého stupně konstatoval, že každý jednotlivý emitent přispívá ke zvýšeným koncentracím skleníkových plynů v ovzduší a že zvýšená koncentrace plynů v atmosféře přináší oteplování na celém světě.

Německo: Soud nemá právo nařizovat vládě politické cíle

Samo Německo se zavázalo snížit do roku 2020 emise o 40%, avšak závazek nesplnilo, uvedla právnička v souvislosti s další žalobou nevládní organizace Urgenda v. Nizozemí. Má soud pravomoc o tomto rozhodnout?

Německý soud uvedl, že soud nemá pravomoci nařizovat něco vládě, protože jde o politické cíle, na rozdíl od soudu nizozemského, kde soud v případu Urgenda nařídil vládě, aby zajistila snížení emisí, a to přesto, že Nizozemí se podílí na emisích jen 0,5%. Soud v případu Urgenda však tento údaj přepočetl na počet obyvatel, což vytvořilo nový údaj, velmi podobný datům České republiky, uvedla Hana Müllerová.

Svoji přednášku pak uzavřela konstatováním, že klimatické právo by se mělo opírat o nějaký právní základ, který ale zatím neexistuje. Zbývá tedy jít cestou soukromého práva a odpovědnosti za škodu a věřit, že soud uzná příčinnou souvislost. „Je to velká výzva pro právo,“ uzavřela akademička.¨

Přednáška se uskutečnila v prostorách Akademie věd v Praze na Národní třídě v rámci Týdne vědy a techniky pořádané Akademií věd ČR ve dnech 11. – 14. listopadu 2019.

Irena Válová