NSS potrestal exekutora pokutou, správa vlastního majetku má své limity

Mgr. Jiří Nevřela před ks NSS Foto: Ivan Holas

Otázka soukromého podnikání exekutorů objevuje opakovaně v agendě kárných senátů Nejvyššího správního soudu. Také nejnovější verdikt jasně říká, že i při správě vlastního majetku musí být hranice velmi pečlivě posouzena v každém konkrétním případě.

Tentokrát se soud zabýval kárnou žalobou, kterou v loňském roce podal tehdejší ministr spravedlnosti Jan Kněžínek na soudního exekutora Jiřího Nevřelu. Návrh mu vytýkal, že v rozporu se Zákonem č. 120/2001 Sb. (Exekuční řád) a Pravidly profesionální etiky a pravidly soutěže soudních exekutorů je od roku 2011 jediným společníkem obchodní společnosti Tournesol s.r.o., která je vlastníkem frančízy Remax pro realitní činnost.

Kromě toho, že svým vlastnickým podílem tuto obchodní společnost přímo ovládá, vybudoval také další vazby mezi touto firmou a svým Exekutorským úřadem Praha-východ – jeho bratr pracuje na úřadě jako soudní vykonavatel a současně je jednatelem společnosti Tournesoul s.r.o. i ředitelem franchisy Remax Spirit, dvojí roli má rovněž jedna z administrativních pracovnic, kancelář společnosti Remax sídlí ve stejném domě jako exekutorský úřad a na budově má Remax umístěnou velkou reklamu.

Podle kárné žaloby mohou všechny tyto skutečnosti vzbuzovat u veřejnosti dojem, že  exekutorský úřad s firmou Remax spolupracuje, či je s ní dokonce přímo propojen. Podnikatelské aktivity přitom zjevně konkurují exekuční činnosti a jsou tedy neslučitelné s prací soudního exekutora. Toto propojení narušuje důvěru v nestranný a nezávislý výkon exekuční činnost a jedná se o závažné porušení povinností stanovených zákonem.

Nejde o podnikání

Exekutor Jiří Nevřela postavil svoji obhajobu na konstatování, že jeho aktivity nijak nepřesazují zákonem povolenou výjimku pro správu vlastního majetku. Vlastnictví podílu (byť stoprocentního) není samo o sobě podnikatelskou činností a společnost v žádném případě nezasahovala do jím vedených exekučních řízení.

Za celou dobu své existence prodala kancelář Remax Spirit jen několik nemovitostí, většinou vlastněných přáteli jeho bratra, ekonomicky je ve ztrátě. Stejné sídlo s exekutorským úřadem má proto, že jsou umístěny v jeho vlastním domě, každá z nich má ale svůj vlastní zvonek a vlastní místnosti. Prostory v domě má pronajato i několik dalších firem, velká reklama Remaxu na budově je dána smlouvou s Remaxem.

Nevřela navíc připomněl, že informace o svém vlastnictví osobního podílu ve firmě Tournesol s.r.o. nikdy netajil a ministerstvu jsou prokazatelně známy minimálně od roku 2013, kdy na něj byla z obdobných důvodů podána první kárná žaloba. Je tedy přesvědčen, že v dané věci uplynula jak objektivní, tak subjektivní lhůta a NSS by se tedy touto kárnou žalobou vůbec neměl zabývat.

Předseda senátu Jaroslav Vlašín ovšem konstatoval, že lhůta uplynout nemohla z jednoduchého důvodu – namítaný protiprávní vztah totiž trval i v době podání kárné žaloby, proto také soud případ projednával meritorně.
Ze strany senátu padlo několik doplňujících dotazů, mimo jiné, zda Nevřela nezapochyboval o správnosti svého hodnocení situace ani po zveřejnění široce diskutovaného verdiktu NSS z roku 2017 ve věci tehdejší prezidentky Exekutorské komory Pavly Fučíkové. Kárně obviněný připustil, že určité pochybnosti to v něm vyvolalo a už zahájil kroky k ukončení frančízy, nicméně smlouva obsahuje pětiletý závazek ji provozovat a hradit poplatky, který vyprší teprve na konci letošního roku.

Prosté kárné provinění

Vlastní jednání bylo poměrně krátké a po poradě se senát přiklonil na stranu kárné žaloby – zmírnil pouze samotnou intenzitu pochybení, které neoznačil jako závažné, ale jen „prosté“ kárné provinění.
Ve srovnání se zmíněným případem bývalé prezidentky EK totiž podle JUDr. Vlašína není možné jednoznačně říci, že se také Nevřela dopustil nedovoleného podnikání, protože nebylo prokázáno obchodní propojení mezi exekutorským úřadem a subjekty Tournesol s.r.o. a Remax Spirit

Naproti tomu personální i majetkové vazby nebyly nijak sporné a senát vyhodnotil, že tím Mgr. Nevřela skutečně porušil povinnosti exekutora podle § 2, odst. 2 a § 3, odst. 2 Exekučního řádu. V konkrétním případě mohly uvedené vazby vzbuzovat pochybnosti o nezávislém a nestranném výkonu exekuční činnosti, čemuž musí každý exekutor jakožto orgán veřejné moci s řadou pravomocí a povinností v maximální míře předcházet.

NSS sice vzal v potaz hlavní argument obhajoby, že šlo o správu vlastního majetku, což nemůže zakládat kárné provinění, v konkrétním případě ale výše uvedené okolnosti převážily. Při stanovení konkrétního kárného opatření vzal senát podle stručného ústního zdůvodnění v úvahu na jedné straně fakt, že Jiří Nevřela před ním stanul už potřetí, na druhou stranu z jeho slov o zamýšleném ukončení frančízy vyvodil, že k určité reflexi došlo. Proto vyměřil pokutu 50 tisíc korun podle § 116, odst. 6 Exekučního řádu, kde horní hranice je 2,5 milionu.

Ivan Holas