ÚS: Soudci se mohou se zabavenými listinami advokátů seznamovat výhradně ve veřejném zasedání

Při přerušení či odročení jednání soudu se mají věci opět zapečetit a uložit tak, aby bylo ověřitelné, že s nimi do dalšího zasedání nepřišel nikdo do styku

Rozhodují-li soudy o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory (ČAK) pro zpřístupnění písemností, zajištěných policií při prohlídce u advokáta, musí veškeré úkony činit při veřejném zasedání. Policií zajištěné věci musí soud navíc uchovávat tak, aby byl vyloučen přístup mimo veřejné zasedání. Seznamovat se s jejich obsahem mimo toto zasedání nesmí ani sám soudce. Vyplývá to z nálezu Ústavního soudu (ÚS), který byl zveřejněn 31. října.

Senát ÚS ve složení Jiří Zemánek, Radovan Suchánek (soudce zpravodaj) a Josef Fiala vyhověl ústavní stížnosti, kterou proti postupu Krajského soudu v Praze (KS) podal advokát a člen prezídia Unie obhájců Lukáš Trojan. KS rozhodoval o nahrazení souhlasu zástupce ČAK podle §85b trestního řádu ohledně zajištěných věcí z prohlídky u advokáta Marka Bánského, provedené v listopadu před třemi lety. V dané trestní věci provádí dozor Vrchní státní zastupitelství v Praze (VSZ).

Stížnost směřovala proti postupu soudkyně KS v Praze, která se s obsahem zajištěných písemností seznamovala i mimo veřejné zasedání, kdy řízení za tímto účelem odročila, což však podle stěžovatele znemožňuje stranám řízení možnost kontroly. Postup soudkyně akceptovalo i vedení KS, neboť podle něj rozsah spisového materiálu neodpovídá možnostem veřejného zasedání. Dále podle stěžovatele soud dostatečně nezajistil, aby s věcmi nepřišly do styku také další osoby.
Vedení soudu však namítlo, že zákon neukládá přímo zapečetění takto zajištěných věcí. Soudkyně je uložila a uzamkla v oddělené místnosti, kam mimo ni nemá nikdo jiný přístup. V tomto se za soudkyni i vedení soudu postavilo jak Ministerstvo spravedlnosti, tak VSZ v Praze. Podle VSZ v Praze není nezbytné před soudem načítat zajištěné listiny za přítomnosti advokáta, u kterého byla provedena prohlídka, a dozorového státního zástupce. Soud je podle VSZ garantem zákonnosti, odpovídá tak za řádný průběh řízení a „nelze proto připustit, aby se soud při studiu spisového materiálu ocitl v postavení jakéhosi kontrolovaného a ostatní osoby v pozici kontrolora“.

Podle názoru ministerstva je primárně na odpovědnosti soudce, aby zajistil, že se zajištěnými věcmi nepřijdou do styku neoprávněné osoby. Soudce má mít také dostatečný prostor, aby se seznámil s projednávanou věcí, tudíž i mimo veřejné zasedání. Opak by s ohledem na rozsah materiálů neúměrně prodlužoval soudní řízení.

Problém nespatřuje ministerstvo ani v přizvání znalce, který by soudci pomáhal v jakémsi primárním výběru, což má být běžnou soudní praxí. „Soudce se sice s materiály neseznamuje přímo před „očima dotčených osob“, je však třeba vzít v úvahu, že s obsahem vydaných materiálů se dotčené osoby sami seznamovat nemohou a nemohou tudíž ani kontrolovat, s čím se soudce seznamuje, nýbrž pouze jakým způsobem tak činí, přičemž i tato možnost je omezena.
Podle názoru ministerstva v tomto případě nejde o natolik významný aspekt veřejného projednání věci, že by jím mělo dojít k porušení práva stěžovatele, natož pak k porušení jeho práv na ústavní úrovni, zejména, je-li tento aspekt dán do kontrastu s právem na rychlé projednání věci a zájmem na tom, aby advokát nebyl omezován ve výkonu svých práv dlouhodobým znemožněním přístupu ke klientským spisům,“ podává se v nálezu argumentace ministerstva.

ÚS však ve zmíněném nálezu došel k závěru, že v této části ústavní stížnosti, tedy co se seznamování se zajištěnými věcmi mimo veřejné zasedání a přístupu jiných osob týče, došlo k porušení Ústavou zaručených práv. Soud je v tomto řízení podle ÚS „jednak v postavení státního orgánu, jemuž je při zájmu státu na vedení konkrétního trestního řízení zvláště uložena povinnost ochrany základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy), jednak v postavení ochránce fakticky neznámé skupiny osob, jež skrze mlčenlivost advokáta čerpají základní právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny“. ÚS v nálezu taktéž připomíná, že advokátní mlčenlivost není primárně výsada advokáta, která by měla založit jeho vynětí z právního řádu, nýbrž jde o povinnost uloženou advokátovi v zájmu jeho klientů a „svým významem je tedy mlčenlivost advokáta součástí práv na právní pomoc a na spravedlivý proces“.

Nelze vyjmout ani datové nosiče

Smyslem zákonné úpravy zakotvené v § 85b trestního řádu je podle ÚS ochrana listin a práv třetích osob, kterým advokát poskytuje právní služby. Soud nerozhoduje, která z listin je či není důležitá pro trestní řízení, ale má určit, zda zajištěná listina obsahuje skutečnost, na kterou se vztahuje povinnost mlčenlivosti. „Jenom u takových listin, u kterých povinnost mlčenlivosti není soudem shledána, může být souhlas zástupce ČAK nahrazen, a tyto následně předány orgánu vykonávajícímu úkony v daném trestním řízení pro obeznámení se s jejich obsahem,“ popisuje se v nálezu. V něm se také výslovně určuje, že nelze z takto definovaného režimu vyjmout datové nosiče, ty jsou součástí zajištěných a posuzovaných věcí.

Podle ústavních soudců pak není pochyb o tom, že s takto zajištěnými věcmi se má soud seznámit výhradně při veřejném zasedání. „Je to totiž právě advokát, kdo je nejrelevantněji schopen vyjádřit se k povaze zajištěných listin a dat a k tomu, zda se na ně vztahuje nebo nevztahuje povinnost mlčenlivosti. Postupem rozhodující soudkyně krajského soudu, když se s obsahem listin seznamovala mimo veřejné zasedání, nebylo umožněno stěžovateli jeho procesní práva řádně a bezprostředně realizovat, čímž bylo porušeno jeho právo podle čl. 38 odst. 2 Listiny na veřejné projednání jeho věci v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit, jako součást spravedlivého procesu,“ podává se v nálezu. A obdobná povinnost seznamovat se s materiály pouze při veřejném zasedání se podle ústavních soudců vztahuje i na přizvaného znalce.

Při přerušení či odročení jednání soudu se mají věci opět zapečetit a uložit tak, aby bylo ověřitelné, že s nimi do dalšího zasedání nepřišel nikdo do styku. „V situaci, kdy vznikne potřeba odročit veřejné zasedání, je nezbytné zajištěné listiny po dobu odročení veřejného zasedání zabezpečit takovým způsobem, který neumožní nikomu (ani soudci nebo znalci) se s nimi seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit, a současně zvolený způsob zabezpečení musí umožnit, aby v odročeném veřejném zasedání bylo možné prověřit, zda v období mezi konáním veřejných zasedání nebylo zabezpečení listin porušeno,“ určuje se v nálezu.

Soudci zároveň rozhodli, že v ústavní stížnosti napadené věci není možné vadu řízení zhojit jinak, než aby se zajištěné materiály vrátily zpět advokátovi Michalu Bánovi. „Krajskému soudu v Praze se zakazuje, aby pokračoval v porušování práv stěžovatele, a přikazuje se mu, aby obnovil stav před porušením tím, že k návrhu na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory podanému v řízení sp. zn. Nt 1151/2016 nebude přihlížet a listiny a nosiče dat, ohledně kterých byl návrh podán, vrátí bezodkladně České advokátní komoře za účelem jejich vrácení stěžovateli,“ rozhodli ústavní soudci.

Petr Dimun