Středa, 21. dubna, 2021

Advokáti nechtějí rozšiřování právních služeb při podávání daňových přiznání na další osoby

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Za negativní jev, kterým je nelegální poskytování právní pomoci mimo advokacii, považuje Česká advokátní komora (ČAK) návrh Ministerstva financí v novele Daňového řádu. Nové ustanovení zakotvuje oprávnění, aby fyzická osoba, pověřená přístupem do daňové informační schránky, vykonávala právní pomoc a finančně ekonomické rady, a to také soustavně za účelem dosažení zisku.

Česká advokátní komora zásadně nesouhlasí s tím, aby jiný právní předpis, s výjimkou zákona o advokacii a v určitém směru též zákona o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců a notářského řádu, upravoval poskytování právní pomoci a navozoval dojem, že právní pomoc – byť pouze související s přístupem do daňové informační schránky – vykonával kdokoli živnostenským způsobem, konstatuje v připomínkách, s tím že Komora dlouhodobě upozorňuje na negativní jev, kterým je nelegální poskytování právní pomoci mimo advokacii, daňové poradenství nebo notářskou činnost, jehož nositelé nemohou svým klientům garantovat řádnou odbornou pomoc i odpovídající odpovědnost včetně pojištění. „Navrhované ustanovení by mohlo být vykládáno jako uzákonění možnosti provozovat právní poradenství živnostenským způsobem. Zda a v jakém rozsahu bude osoba, která bude zmocněna daňovým subjektem k přístupu do daňové informační schránky, též podnikatelem, nepřísluší daňovému řádu, ale ostatním obecně závazným právním předpisům, upravujícím podnikání a specificky advokacii, daňové poradenství a notářskou činnost.“

Nesrozumitelné ustanovení

Jak dále Komora upozorňuje, navrhované ustanovení v návaznosti na text důvodové zprávy není dostatečně srozumitelné a jednoznačné, a lze ho vyložit dvěma způsoby – buď že osoby, které budou podávat správci daně daňové písemnosti svých klientů prostřednictvím DIS, jsou tato podání oprávněni zpracovávat a podávat na komerční bázi, stejně jako daňoví poradci, nebo že osoby, které budou podávat správci daně daňové písemnosti svých klientů prostřednictvím DIS, jsou oprávněny technický úkon tohoto podání provádět komerčně.

Pokud by text měl rozšiřovat okruh osob, které jsou oprávněny provádět advokacii a daňové poradenství formou zpracovávání daňových přiznání a dalších daňových písemných podání komerčně, pak takové ustanovení by v daňovém řádu bylo zařazeno zcela neorganicky, neboť by se jednalo o novelu zákona o daňovém poradenství, která by měla být provedena v tomto předpise; v procesním předpise nemá taková úprava místo, a zejména pak ne odůvodněním pouze použitím určitého technického postupu. Při tomto výkladu navrhovaného ustanovení by jeho obsahem bylo, že daňovými poradci jsou osoby splňující kvalifikační předpoklady podle zákona o daňovém poradenství, které úspěšně složily náročné zkoušky a staly se členy KDP, a spolu s nimi pro obor písemné komunikace se správcem daně, která má podle návrhu novely DŘ do budoucna zásadně převládat, také kdokoliv, kdo je schopný ovládnout program DIS. „To je průlom do koncepce daňového poradenství takového rozměru, že by si zasloužil kompletní legislativní proces přímo nad příslušným zákonem. Případně i nad zákony dalšími, např. živnostenským, neboť z dosavadního textu není zřejmé, zda by na jeho základě vznikla nová volná živnost či by skutečně šlo o daňové poradce svého druhu podle zákona o daňovém poradenství. A spolu s tím by bylo třeba řešit také otázky odpovědnosti takových osob klientům a jejich pojištění. Dnes např. účetní komerčně zpracovávající daňová přiznání nejsou na tuto činnost pojištěni.“

Zásadní průlom

Pokud stále platí principy, na kterých je vystavěno daňové poradenství jako garance kvalifikovaného poskytování právní pomoci v oboru daní, jednalo by se v případě předloženého návrhu o věcně nesprávnou úpravu, neboť pro výkon daňového poradenství jsou v zákoně o daňovém poradenství stanoveny náročné kvalifikační předpoklady a postup ověřování splnění těchto předpokladů, kterým se schopnost ovládnout program DIS ani vzdáleně neblíží, vysvětluje dále Komora. Zpracovávání daňových přiznání a písemných podání v daňovém řízení je velmi významnou součástí výkonu daňového poradenství, a umožnit takový výkon osobám pouze s touto velmi omezenou kvalifikací by představovalo zásadní průlom do koncepce daňového poradenství.

V případě prosazení takovéto koncepce by nastala poněkud absurdní situace, kdy, jak vyplývá mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu účetní, ačkoliv snad z širokého publika mají k přípravě daňových přiznání nejblíže, nemohou komerčně zpracovávat daňová přiznání, nadále nebudou oprávněni takovou komerční činnost vykonávat, avšak nově by byly oprávněny ji vykonávat osoby, které dokáží zpracované daňové přiznání odeslat po síti. „Pokud by se pak činnost popsaná ve zkoumaném ustanovení měla týkat výhradně schopnosti odesílat na komerční bázi písemnosti zpracované k tomu oprávněnou osobou – daňovým subjektem nebo daňovým poradcem, tedy pouze technického úkonu ovládání počítače, pak se podle našeho názoru nejedná o „právní pomoc a finančně ekonomické rady“, a nejde o otázku, která by se jakkoliv týkala zákona o daňovém poradenství a jeho v důvodové zprávě zmiňovaného ust. § 2.,“ uzavírají advokáti.

Dušan Šrámek

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Celý článek si můžete přečíst v MEDIA NETWORK MAGAZÍNU.
Přístupný je pro předplatitele.

Jste-li předplatitel, přihlásit se můžete zde.Přihlásit

Chcete-li se stát předplatitelem, jděte zde.Předplatit