Předseda Evropského soudu pro lidská práva Sicilianos vyzval V4 k založení centra komparačního práva

Předseda ESLP Linos-Alexandr Sicilianos Reprofoto: ESLP

K založení visegrádského centra pro komparační právo vyzval v Praze předseda Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) Linos-Alexandre Sicilianos. Šíření judikatury Soudu má podle něho zásadní význam a spolupráce V4 v rámci Rady Evropy v tom hraje důležitou roli. Alexander Sicilianos v Praze rovněž demonstroval konflikt mezi informováním veřejnosti o trestním řízení u soudů i ze strany státních zástupců a právy obviněných na soukromí a spravedlivý proces.

Předseda Evropského soudu pro lidská práva Linos-Alexandre Sicilianos vystoupil s návrhem na založení  centra komparačního práva skupiny V4 v na společné mezinárodní konferenci Nejvyššího státního zastupitelství a Evropského soudu pro lidská práva s názvem Spravedlivý proces a mediální realita v Praze 28. listopadu 2019.

O události Česká justice informovala.

Česká justice nyní přináší vystoupení předsedy Evropského soudu pro lidská práva pana Linose-Alexandre Sicilianose v plném původním znění. Celý si ho můžete stáhnout zde.

K založení centra komparačního práva vyzval předseda ESLP v samotném závěru svého příspěvku na konferenci. „Šíření judikatury Soudu má zásadní význam pro fungování systému Úmluvy. Proto je myšlenka zintenzivnění spolupráce mezi členskými státy v Radě Evropy, jako je například visegrádská skupina, důležitá. Podporuji veškeré úsilí o posílení této spolupráce, například vytvořením Vyšehradského centra pro srovnávací právo,“ uvedl doslova předseda Evropského soudu pro lidská práva.

Stát porušil práva premiéra v akci Čisté ruce

Tomuto závěru předcházela demonstrace složitosti rozhodování o tom, jak, kdy a v jaké míře informovat veřejnost o trestním řízení, kdy se vždy dostává do konfliktu právo na spravedlivý proces a právo na soukromý a rodinný život s právem na svobodu slova a na informace.
Jak z vybraných případů vyplývá, často jde o vážení na lékárnických váhách, neboť podle okolností případu může mít zveřejnění chráněných informací dalekosáhlé důsledky stejně jako utajování v soudním procesu, jehož základním atributem je veřejnost.

Jedním z případů, který rozhodoval ESLP, je případ někdejšího generálního tajemníka italské Socialistické strany a do roku 1987 předsedy vlády Itálie Benedetta Craxiho. V roce 1993 v rámci akce „Čisté ruce“ vydal prokurátor milánské prokuratury celkem dvacet šest přípisů týkajících se a korupce, financování politických stran, zneužívání peněz a obcházení zákonů.

Do spisu byly vloženy i přepisy odposlechů, ke kterým se dostali novináři a zveřejnili je. Bývalý premiér Itálie podal v roce 1994 k Soudu stížnost na porušení článku 8 – právo na soukromý a rodinný život. Podle svých právních zástupců byl šířením záznamů odposlechů zhanoben „až do konce života“. Evropský soud pro lidská práva mu dal za pravdu.

K tomu Linos-Alexandre Sicilianos na konferenci uvedl: „Uvedu nyní jeden příklad. V případu Craxi v. Itálie si obviněný stěžoval na rozhodnutí prokurátora uložit do registru u soudu materiál, který porušil jeho právo na respektování korespondence. Tisk si tento materiál vyzvedl (zachycené telefonní rozhovory) a vypustil je na veřejnost. V tomto případě Soud rozhodl, že národní orgány neměly pouze negativní závazek nezveřejňovat vědomě informace chráněné článkem 8, ale že by měly rovněž podniknout kroky k zajištění účinné ochrany práva obviněného na respektování jeho korespondence.“

Případ Craxi v. Itálie je v plném znění zde.

Prokurátor, který informoval tiskovou zprávou

Poté předseda Evropského soudu pro lidská práva uvedl případ zcela opačný – Rumunsko v roce 2009 nejprve vedlo kárné řízení se prokurátorem Ioanem-Vasile Briscem a poté ho odvolalo  z funkce vedoucího prokurátora za vydanou tiskovou zprávu.

K tomu předseda Evropského soudu pro lidská práva řekl: „Svoboda projevu zaručená článkem 10 úmluvy zahrnuje svobodu přijímat a předávat informace. Soud připomíná, že svoboda projevu je jedním z nezbytných základů demokratické společnosti a že záruky, které mají být poskytnuty tisku, mají zvláštní důležitost.“

Poté zdůraznil roli veřejné kontroly: „Šíření informací a názorů není jen úkolem médií: Také veřejnost má  právo je přijímat. Veřejnost má skutečný legitimní zájem být informována o probíhajícím trestním řízení a o fungování justice. To představuje otázku veřejného zájmu.“

Podle předsedy ESLP tisk hraje zásadní roli v demokratické společnosti. „Nesmí samozřejmě překročit určité meze, zejména pokud jde o pověst a práva druhých, jakožto i potřebu zabránit zveřejnění důvěrně získaných informací. Jeho povinností je nicméně předávat informace a názory ve všech věcech veřejného zájmu,“ uvedl.

„Podávání zpráv a komentování soudních řízením přispívá k jejich veřejnosti a je tedy zcela v souladu s požadavkem podle článku 6 odst. 1 Úmluvy, aby byla soudní slyšení veřejná,“ řekl doslova před tím, než demonstroval případ Brisc v. Rumunsko.

V něm dal Evropský soud pro lidská práva za pravdu rumunskému prokurátorovi, který podle Soudu informoval přiměřeně, bez zveřejnění jmen. Jak Linos-Alexandre Sicilianos citoval z rozhodnutí Soudu, prokurátor Brisc informoval “minimálně, obecně, ale nezbytně tak, aby veřejnost mohla porozumět okolnostem případu. V tomto případě naopak Soud shledal porušení Článku 10, tedy práva pana Brisca na svobodu slova.

Je svoboda povinnost, nebo povinnost svoboda?

Kdo prostuduje případ Brisc v. Rumunsko, zjistí, že nešlo o jednoduchý případ a že vyvolal debatu o svobodě a zejména o svobodě ve vztahu k zaměstnancům státu.

Pro rozhodnutí, že Rumunsko porušilo svobodu prokurátora, hlasovalo pět ze sedmi soudů. Dva disentující soudci zásadně nesouhlasili s tím, že státní úředník respektive úřední osoba má požívat stejného práva na svobodu slova a projevu jako soukromá osoba. Oba soudci se mimo jiné ptali, jaké právo vyjadřovat názory a ideje mělo být podle kolegů porušeno, když prokurátor žádné ideje v tiskové zprávě nemá, a proto je nemůže šířit.

V závěru pak oba soudci kladli otázky na to, co je svoboda: Je svoboda povinnost? Nebo je povinnost svoboda?

Byl to Hegel, kdo řekl, že svoboda je poznaná nutnost? Nebo to bylo v 1984, že svoboda je otroctví?, položili v závěru svého nesouhlasného stanoviska dva soudci.

Případ Brisc v. Rumunsko je v plném znění zde.

Irena Válová

Sdílejte
Předchozí článekV Německu a Nizozemí nároky za usmrcení donedávna vůbec nepřiznávali
Další článekMinisterský náměstek i respektovaný předseda soudu: Josef Baxa slaví šedesátiny
Irena Válová
Irena Válová je novinářka, editorka, zástupkyně šéfredaktora i publicistka v tištěných médiích, ale i v rozhlasech a televizích. Mimo jiné referovala o politických událostech z krizových oblastí: přechod k demokracii v JAR, referendum o Saddámu Husajnovi v Iráku či rušení amerických základen na Filipínách. Šest let byla zpravodajkou ze Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Na základě publikovaných rozhovorů s americkými právníky o konfliktu zájmů v politice obdržela stipendium od velvyslanectví USA v Praze, v roce 1994 pak v Chicagu certifikát USIA tištěná žurnalistika v USA. V 90. letech též absolvovala několik stáží na téma demokracie ve Švýcarsku. V roce 1998 byla zvolena předsedkyní Syndikátu novinářů ČR, o rok později se stala členkou Řídícího výboru Evropské federace novinářů se sídlem v Bruselu. Tři roky vedla sdružení pro svobodný tisk Media Observatory ČR. Od roku 2001 je na volné noze jako autorka, editorka i mluvčí. Spolu s advokátem a nyní zvoleným soudcem Evropského soudu pro lidská práva za ČR ve Štrasburku JUDr. Alešem Pejchalem je autorkou knihy Základní slova: rozpravy o svobodě, společnosti, procesu, politice a právu.