Soud: Madrid neporušil právo okamžitým vrácením běženců přelézajících plot z Maroka

Do Evropy se lidé snaží dostat přes enklávu Mellila Reprofoto: youtube

Tvrdý rozsudek v případu N.D. a N.T. v. Španělsko vynesl ve čtvrtek odpoledne Velký senát Evropského soudu pro lidská práva. Těleso sedmnácti soudců rozhodlo, že Španělsko neporušilo lidská práva, když předalo osoby z Mali a z Pobřeží slonoviny zapojené do hromadného útoku na plot v Mellile obratem zpátky do Maroka. Soud shledal, že přistěhovalci nevyužili možnost vstoupit legálně, namísto toho vzali hromadně a násilím ztečí hraniční plot. Sami se dostali do protiprávní situace a byli vyhozeni oprávněně. Španělsko nenese odpovědnost za to, co se děje na marocké straně, uvedl rovněž Soud.

Rozsudek, který ve čtvrtek 13. února 2020 vynesl Velký senát Evropského soudu pro lidská práva je opakem sekčního rozsudku, který v dané věci padl v říjnu 2017. Sekce Evropského soudu pro lidská práva v roce 2017 konstatovala, že Španělsko se vytlačením skupin násilně slézajících ploty v Mellile a Ceutě dopouští „hromadného vyhoštění“, což je v rozporu s Článkem 4 dodatkového protokolu. O postoupení případu k Velkému senátu požádala vláda Španělska. Nyní Velký senát předložil zcela nový pohled na věc a otevřel otázku právní odpovědnosti smluvního státu Úmluvy za dění na druhé straně hranice.

Mají Španělé mají právo zavřít před útočícími Afričany?

O případu i o průběhu veřejného slyšené v roce 2019 Česká justice detailně informovala. Španělská vláda se před Soudem hájila tím, že nejde o uprchlíky, ale o ekonomické přistěhovalce, kteří přicházejí z bezpečné země: „Tito lidé nepřicházejí z nebezpečné země, což už bylo před Soudem prokázáno stejně jako fakt, že ani ze strany španělských ani marockých úřadů nedošlo ke špatnému zacházení s přistěhovalci.“ Podle jeho slov ustavilo Maroko v roce 2013 azylový a integrační systém, který efektivně funguje ve spolupráci s OSN. „Ani jeden ze stěžovatelů však o azyl nepožádal. Jsou to ekonomičtí přistěhovalci. Občan Mali se vrátil do Mali a až doposud proti němu žádné sankce nebyli vzneseny,“ uvedl zástupce španělské vlády ke stížnosti, kterou Soudu předložili občané Mali a Pobřeží slonoviny N.D. a N.T.

Kdyby Španělsko vidělo, že se k plotu blíží děti, byla by to podle zástupce vlády Španělského království jiná situace, než když na plot útočí hordy Afričanů. „Je to jiná situace, než když hranici vezme z ničeho nic ztečí šest set mladých mužů. Budeme v takové situaci naopak před nimi chránit děti nebo necháme dveře otevřené?,“ vznesl otázku zástupce španělské vlády během veřejného slyšení v roce 2018.

Předmětní dva přistěhovalci byli součástí pětisethlavého davu, který zaútočil na hranici v Mellile v ranních hodinách 13. srpna 2014, ale španělští hraniční úředníci vyhnali celou hordu útočníků zpátky do Maroka.

Vyhoštění je následek chování přistěhovalců

Nyní dal Velký senát Evropského soudu pro lidská práva španělskému stanovisku za pravdu. „Soud shledal, že stěžovatelé dostali sami sebe do protiprávní situace, když se úmyslně pokusili dne 13. srpna 2014 vstoupit do Španělska překročením hraniční ochranné struktury jako součást velké skupiny, na neoprávněném místě a využívali při tom výhodu velké početné skupiny a používali síly,“ uvedl ve čtvrtek Soud doslova.

V rozsudku se rovněž uvádí, že dva afričtí migranti, kteří podali stížnost k soudu ve Štrasburku v roce 2015, se do nelegální situace dostali „vlastním přičiněním“. Podle soudu úmyslně neoprávněně vstoupili 13. srpna 2014 na španělské území, ač měli různé možnosti, jak to udělat legálně. „Rozhodli se tedy nevyužít legální proceduru, která existuje za účelem legálního vstupu na španělské území. V důsledku toho Soud konstatuje, že nedostatek individuálních rozhodnutí ve věci vyhoštění lze přičíst faktu, že sami žadatelé za předpokladu, že si přáli uplatnit práva podle Úmluvy, neučinili tak s použitím pro to existujících úředních postupů, a proto jde o následek jejich vlastního chování:“

Soud: Nic nezakládá odpovědnost Španělska za dění v Maroku

Podle Soudu jsou události logickým následkem jednání migrantů a nelze z nich vinit Španělsko: „Pokud bylo zjištěno, že nedostatek individuálního rozhodnutí ohledně vyhoštění je následek vlastního chování žadatelů, Soud nemůže považovat žalovaný stát za odpovědný za nedostatek práva na přezkum v Mellile, který by jim umožnil napadnout vyhoštění,“ uvedl Soud.

Soud tentokrát rovněž pronesl vážnou výhradu k faktu, že za události, které se odehrávají převážně v Maroku a na marockých hranicích by mělo nést odpovědnost Španělsko. „Článek 4 protokolu č. 4 neukládal smluvnímu státu obecnou povinnost přivést osoby, které byly pod jurisdikcí jiného státu do jeho vlastní jurisdikce. I za předpokladu, že by existovaly problémy fyzicky dosáhnout hraničního přechodu Beni Enzar na marocké straně, nic nezakládá odpovědnost žalované vlády Španělska za tuto situaci. Proto Soud dospěl k závěru, že nedošlo v tomto případě k porušení Článku 4 dodatkového protokolu 4,“ uvedl mimo jiné Evropský soud pro lidská práva.

Do Španělska v posledních letech míří velké množství migrantů z Afriky, kteří buď plují přes Středozemní moře nebo přelézají ploty s ostnatými dráty ve dvou španělských enklávách v Africe Ceuta a Melilla. Ty překážky často překonávají ve velkých skupinách, aby je policisté nestihli zadržet všechny. Například v červenci 2018 se v Ceutě pokusilo plot přelézt naráz na 850 migrantů, šesti stovkám z nich se to povedlo. Migranti přitom zranili dvě desítky policistů, když proti nim použili zápalné lahve či nehašené vápno, které může způsobit těžké popáleniny.

Někteří migranti se při přelézání plotů na hranicích Ceuty a Melilly zraní o ostnaté dráty, což dlouhodobě kritizují nevládní organizace. Španělsko proto loni v prosinci tyto dráty začalo odstraňovat a nahrazovat je jinými bezpečnostními prvky.

Irena Válová

Sdílejte
Předchozí článekTejc končí jako náměstek pro politiku, bude náměstkem pro vězeňství a odškodňování
Další článekZpráva o předsudečné nenávisti: Podpora pomníku maršála Koněva s hudbou zpěváka Ortela
Irena Válová
Irena Válová je novinářka, editorka, zástupkyně šéfredaktora i publicistka v tištěných médiích, ale i v rozhlasech a televizích. Mimo jiné referovala o politických událostech z krizových oblastí: přechod k demokracii v JAR, referendum o Saddámu Husajnovi v Iráku či rušení amerických základen na Filipínách. Šest let byla zpravodajkou ze Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Na základě publikovaných rozhovorů s americkými právníky o konfliktu zájmů v politice obdržela stipendium od velvyslanectví USA v Praze, v roce 1994 pak v Chicagu certifikát USIA tištěná žurnalistika v USA. V 90. letech též absolvovala několik stáží na téma demokracie ve Švýcarsku. V roce 1998 byla zvolena předsedkyní Syndikátu novinářů ČR, o rok později se stala členkou Řídícího výboru Evropské federace novinářů se sídlem v Bruselu. Tři roky vedla sdružení pro svobodný tisk Media Observatory ČR. Od roku 2001 je na volné noze jako autorka, editorka i mluvčí. Spolu s advokátem a nyní zvoleným soudcem Evropského soudu pro lidská práva za ČR ve Štrasburku JUDr. Alešem Pejchalem je autorkou knihy Základní slova: rozpravy o svobodě, společnosti, procesu, politice a právu.