Za dvojí kvalitu hrozí vysoká pokuta výrobcům i obchodům. Zatím však jen u potravin

Poslanci zemědělského výboru schválili návrh novely zákona o potravinách, který mimo jiné zakazuje pod hrozbou pokuty až 50 milionů korun prodávat potraviny tzv. dvojí kvality. Výbor nepodpořil návrh poslance Petra Bendla (ODS), aby se tento zákaz vztahoval pouze na výrobce a nikoli obchody. Proti hrozbě trestání malých prodejců za chyby nadnárodních potravinářů protestuje Hospodářská komora i sami obchodníci. Další dva zákony týkající se dvojí kvality výrobků ještě do parlamentu nedoputovaly, hrozí tedy „dvojí metr“ pro potraviny a ostatní zboží. A dvojí kvalita se znovu řešila i v Evropském parlamentu.

Návrh novely zákona o potravinách a tabákových výrobcích, který v rámci druhého čtení podpořili poslanci zemědělského výboru, výslovně zakazuje uvádět obchodníkům na český trh potraviny označené „zdánlivě totožně“ s potravinou prodávanou v jiném členském státě Evropské unie, pokud má jiné složení nebo vlastnosti. Tím se míní odlišné složení nebo poměr či kvalita jednotlivých složek. Stručně řečeno, pokud mají rybí prsty prodávané v Česku stejný obal jako ty v Německu, musí být stejné i z hlediska kvality. Jakékoli odlišnosti musí jinak zákazník na první pohled poznat z obalu. Na dodržování zákazu bude dohlížet Státní zemědělská a potravinářská inspekce, za jeho porušení může uložit pokutu až 50 milionů korun.

Kdo odpovídá za informace na obalu

To, že za pochybení nadnárodního výrobce může být pokutován prodejce, kritizovala již před jednáním výboru Hospodářská komora i samotní obchodníci. Podle nich stát pokutami cílí na nesprávné viníky a ohrožuje existenci provozovatelů malých prodejen, kterých již tak v Česku ubývá a kteří nemají možnost se velkým výrobcům bránit. Sankce by se podle Hospodářské komory měla vztahovat na obchodníka jen tehdy, pokud je zároveň výrobcem potraviny, jak je tomu v případě privátních značek, tedy výrobků, které si obchod zadá u potravináře a prodává jej pod svou vlastní značkou.

Ve stejném duchu předložil poslancům pozměňovací návrh k zákonu místopředseda výboru a bývalý ministr zemědělství Petr Bendl (ODS). „Za porušení zákazu uvádění potravin ve dvojí kvalitě by měl odpovídat pouze subjekt, který ji vyvolává, tedy výrobce a případně prodejce privátních značek,“ uvedl Bendl. Podle ministra zemědělství Miroslava Tomana (ČSSD) však nelze u odpovědnosti za dvojí kvalitu takto rozlišovat. „Výrobce vyrobí to, co si u něj někdo objedná,“ prohlásil Toman  v reakci na Bendlův návrh. Podle něj navíc zákon na malé prodejce necílí, což potvrdil i ředitel Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) Martin Klanica. „Primárně řešíme problém tam, kde vzniká. A malý prodejce nás z tohoto pohledu nezajímá, protože tam ten problém prostě nevyřešíme. A víme, že to nedokážeme ani v podmínkách ČR, dvojí kvalita se potravin vyrobených v ČR netýká,“ řekl Klanica, podle něhož SZPI počítá s tím, že bude muset v této záležitosti spolupracovat s kontrolními orgány jiných států. Pokud bude mít SZPI podezření, popsal již dříve Klanica, že zákon porušuje potravina vyrobená v jiném státě, zkontaktuje SZPI svého partnera v dané zemi a požádá o kontrolu a případné zajištění nápravy. Podle ředitele SZPI není možné zúžit odpovědnost jen na výrobce, protože příslušná evropská legislativa stanovuje tuto povinnost všem provozovatelům potravinářského podniku, tedy i prodejcům. „Stejně jako u řady dalších povinností. To není ničím výjimečné,“ dodal Klanica.

S tímto výkladem evropského potravinového práva ale nesouhlasí prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. Podle něj v jiných státech EU nese odpovědnost za výrobek i obal jednoznačně ten, kdo má jejich výrobu pod kontrolou, a to prodejce není. Češi tak budou jako jediní v Evropě vyžadovat kontrolu kvality potraviny nikoli po výrobcích ale i po prodejcích. „To je skoro stejná nespravedlnost, jako kdyby zákazník měl nést odpovědnost za to, že si koupil výrobek dvojí kvality,“ prohlásil Dlouhý.  Nutno podotknout, že stejný názor má i sdružení evropských obchodníků EuroCommerce. Podle jejich stanoviska, které má Ekonomický deník k dispozici, lze sice termín „uvést na trh“ (anglicky „market“) doslova vyložit tak, že za výrobu a obal značkových produktů jsou odpovědní obchodníci, ti však očividně nemohou vědět, kde všude v Evropě se daný výrobek prodává a jestli se tak děje ve stejné nebo odlišné verzi. Podle Eurocommerce také z pokynů Evropské komise k evropskému potravinovému právu vyplývá, že výrobci značkových potravin odpovídají za obal svých výrobků a informace na něm uvedené, a pokud jej nezabalí správně, tak by se státní úředníci měli obracet na něj a nikoli na prodejce. Stejně to platí i pro nepotravinové zboží.

Co je podstatný rozdíl

Na návrh svého kolegy Pavla Kováčika (KSČM) nakonec poslanci ještě zákonnou úpravu dvojí kvality upřesnili v tom smyslu, že zákaz se týká potraviny označené zdánlivě totožně s jinou potravinou, která má „podstatně“ odlišné složení nebo vlastnosti. Evropská legislativa totiž připouští „oprávněné a objektivní faktory“, u nichž se může odlišné složení tolerovat. Jako příklad se obvykle uvádí odlišnosti v potravinovém právu, kdy různé státy mohou mít u některých potravin zákonem dané požadavky na složení, nebo situace, kdy výrobce ve vybrané zemi dočasně testuje nové složení výrobku (například nové sladidlo). Odlišná chuť stejného jogurtu může také vyplývat z různé technologie jeho přípravy nebo z odlišností daných lokálními surovinami. „Podstatný rozdíl je, jestli bylo vepřové maso nahrazeno separátem. Nepodstatný rozdíl je, jestli se potravina liší v půli procenta soli nebo cukru,“ uvedl Kováčik.

Právě určení „podstatnosti“ rozdílu však může při rozhodování o tom, zda se jedná o výrobek dvojí kvality či nikoli, sehrát zásadní roli. Neexistuje totiž žádná závazná a definice toho, co to přesně znamená, a to nejen v českém ale i evropském právu. Tato nepředvídatelnost se příliš nelíbí jak českým poslancům – někteří členové výboru žádali po ministru Tomanovi  předložení upřesňující vyhlášky – tak ani těm evropským. Nedávno o tom na dvou jednáních znovu diskutovali poslanci výboru Evropského parlamentu pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů poté, co jim Evropská komise představila další výsledky svého výzkumu na téma dvojí kvality výrobků na evropském trhu. Někteří europoslanci, a patří mezi ně i ty čeští jako Dita Charanzová (ANO), Marcel Kolaja (Piráti) či Kateřina Konečná (KSČM), kritizovali právě skutečnost, že Evropská komise pracuje s termínem „podstatný rozdíl“, který však zůstává stále poměrně vágní. Podle výkladu Komise se jedná o takový rozdíl, který má vliv na rozhodování nakupujícího, nicméně z jejího aktuálně probíhajícího výzkumu se zdá, že zrovna ony „podstatné“ rozdíly rozhodování zákazníků při výběru produktu příliš neovlivňují. Někteří europoslanci nepovažují proto tento přístup Evropské komise k problému dvojí kvality za relevantní a znovu požadují dvojí kvalitu na evropské úrovni otevřeně zakázat. Současná evropská úprava totiž tuto praktiku zatím označuje „pouze“ za klamavou. A Evropská komise bude mít příležitost ke změně poměrně brzy. Do května roku 2024 má totiž vyhodnotit, zda je uvedená úprava funkční a zda ji nebude zapotřebí zpřísnit. Pokud by došla k závěru, že tomu tak je, má ke své zprávě již připojit příslušný legislativní návrh.

Dvojí metr pro dvojí kvalitu

Projednávaná novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích není jediným českým legislativním předpisem, který se zabývá odlišným složením výrobků se stejným obalem. Již v době, kdy ministr Toman poprvé informoval veřejnost o svém návrhu, vypracovalo ministerstvo průmyslu a obchodu návrh novely zákona o ochraně spotřebitele, který také pod hrozbou pokuty až 50 milionů korun zakazuje dvojí kvalitu u všech ostatních výrobků. Ten vláda schválila stejně jako v případě potravin v polovině loňského roku, nicméně do parlamentu ještě nedorazil. Ministerstvo totiž ještě na základě tzv. notifikace u Evropské komise (což učinilo v souladu s pravidly unijního vnitřního trhu) obdrželo připomínky, podle nichž  novelu ještě upravuje. Bude ji tak znovu předkládat vládě ke schválení, zatím však není jasné kdy (ministerstvo zemědělství svůj – prakticky stejný – návrh do Bruselu nenotifikovalo s odůvodněním, že se jedná o transpozici evropských pravidel – pozn.red.). Reálně tak hrozí, že zákaz dvojí kvality u potravin začne platit podstatně dříve než u ostatních problémových výrobků jako jsou prací prášky a kosmetika.

Dvojí metr každopádně nastane v případě schválení posledního předpisu, který se dotýká  tématu dvojí kvality, a to návrhu novely zákona o významné tržní síle, který také připravuje ministr Toman. Obsahuje zákaz tzv. teritoriality, podle něhož je nepřípustné zakazovat obchodu dovézt potravinu stejného výrobce do Česka z jiné země. Zákaz se však opět týká jen potravin, nikoli dalšího zboží.

České potraviny na české pulty

Nejen problém dvojí kvality by šlo vyřešit tím, že by se na českých pultech prodávalo více kvalitních českých potravin. Alespoň to si myslí prezident Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek, který poslancům zemědělského výboru navrhl, aby do návrhu zákona o potravinách doplnili povinnost obchodníků prodávat minimálně 55 procent českých potravin. „Vycházíme z objemů, které už jsou k dispozici, a z účetnictví bude jednoduché to zkontrolovat,“ prohlásil Jandejsek. Poslanci však ještě musí jeho návrh projednat a rozhodnout se, zda ho zařadí jako vlastní pozměňovací návrh k zákonu či nikoli. Zvážit budou muset mimo jiné také skutečnost, zda by nebyl v rozporu s právem EU.

Skeptický je prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza, který dlouhodobě upozorňuje na to, že Česká republika základní suroviny často vyváží místo toho, aby je zpracovávala doma, a ve většině klíčových komodit je i podle oficiálních statistik závislá na dovozu. „Více českých potravin na českých pultech jedině podpoříme, naši zákazníci to navíc vyžadují, ale realita tomu neodpovídá. Už se těším na české banány a pomeranče. Ale vážně – soběstačnost ve většině potravin v posledních letech klesá bez ohledu na to, kolik dotací do systému teče. Místo stanovování nereálných cílů je třeba hledat skutečné řešení problému,“ řekl Prouza Ekonomickému deníku. To, že se českým zemědělcům stále nedaří ve větší míře zvyšovat svoji produkci nakonec nedávno potvrdil i sám Jandejsek. Navíc projednávaná novela definici české potraviny ještě zpřísňuje – nově bude možné jako „českou potravinu“ označit například jen takové nezpracované maso ze zvířete, které bylo v ČR nejen poraženo, ale i narozeno a chováno. To může, s ohledem na již zmíněný český vývoz základních surovin ke zpracování do zahraničí, ještě více omezit množství českých masných produktů na pultech našich obchodů.

Helena Sedláčková

Text vyšel na portále Ekonomický deník, který patří do stejného vydavatelství jako Česká justice.