Městský soud v Praze: Omezovat práva měla vláda svými nařízeními, nikoliv ministerstvo

Foto: archiv

Senát Městského soudu v Praze (MS) v čele se soudcem Štěpánem Výborným vyhověl návrhu na zrušení mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví ČR (MZd), který podal advokát Ondřej Dostál. Soud ve svém rozhodnutí mj. konstatoval, že vláda nejdříve postupovala správně, když postupovala formou vládních nařízení a není mu zřejmé, proč přikročila k mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví.

Městský soud v Praze dnes zrušil mimořádná opatření MZd ze dne 17. 4. 2020 a ze dne 26. 3. 2020 o omezení maloobchodního prodeje a mimořádná opatření MZd ze dne 15. 4. 2020 a ze dne 23. 3. 2020 omezující volný pohyb osob.

„Soud je plně srozuměn se skutečností, že aktuální situace panující v České republice se naprosto vymyká normálu a nechce jakkoli zlehčovat hrozby, které z nastalé zdravotní pandemie plynou pro stát a jeho obyvatele. Soud plně respektuje, že byl vládou vyhlášen nouzový stav, jakož i důvody, pro které byl vyhlášen. Soud však nemohl pominout, že napadená opatření představují svým rozsahem dosud bezprecedentní omezení základních práv, zejména svobody pohybu a svobody podnikání,“ uvedl soud ve zdůvodnění v tiskové zprávě.

Podle názoru soudu totiž právní řád vymezuje pravidla jednání v situacích, kdy jsou ohroženy základní podmínky existence státu či život a zdraví jeho obyvatel, a je potřeba vytvořit právní podmínky pro návrat systému do původního žádoucího stavu.

Rozsudek najdete zde.

„Jestliže neplatí, že vyhlášení nouzového stavu automaticky znamená omezení základních práv a svobod, je nezbytné, aby orgány veřejné moci lpěly na pravidlech, která určují chování jednotlivých aktérů při mimořádných stavech. Pouze tak bude zajištěno, že při ohrožení státu a jeho obyvatel bude v maximální možné míře zachován též právní stát. Nelze brát ze zřetele, že jakákoli krize značného rozsahu může mít negativní dopad nejenom na zdraví obyvatel či hospodářství státu, nýbrž může negativně zasáhnout též podobu státu jako státu právního a demokratického,“ uvádí se v již zmíněné zprávě soudu.

Základní práva a svobody musí být podle soudu i při mimořádných stavech omezována pouze právem předvídaným způsobem a šíře jejich omezení musí odpovídat ústavní ochraně podstaty těchto práv, přičemž soud shledal, že v daném případě toto dodrženo nebylo.

Z ústavního zákona o bezpečnosti ČR a z krizového zákona plyne, že možností omezit základní práva a svobody za trvání nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu disponuje vláda. Zákon podle soudu nepřipouští delegování této pravomoci na kohokoliv jiného, tj. ani na členy vlády.

MZd nevydávalo svá opatření, které soud označil za opatření obecné povahy, v předvídaném režimu dle krizového zákona, nýbrž dle zákona o ochraně veřejného zdraví. Ten sice umožnuje ministerstvu postupovat při vzniklé epidemii nebo při nebezpečí jejího vzniku, soud ale dospěl k závěru, že „s ohledem na vyhlášení nouzového stavu byla oprávněna omezit základní práva a svobody v natolik masivní míře pouze a jen vláda“.

„Vyhlášením nouzového stavu vláda „přepnula“ právní režim do speciální podoby, přičemž bylo povinností všech orgánů výkonné moci tuto okolnost zohlednit ve svém rozhodování. Jakkoli totiž obecně Ministerstvo zdravotnictví disponovalo a disponuje pravomocí přijímat mimořádná opatření pro zvládnutí epidemie, v případě vyhlášení nouzového stavu vláda demonstruje, že nastalý problém dosahuje takové úrovně, že k jeho řešení nepostačí standardní procedury předvídané obecnými zákony. A za této situace nastupuje speciální pravomoc vlády prostřednictvím krizových opatření omezit základní lidská práva a svobody, neboť se předpokládá, že pouze nikoli nevýznamné omezení těchto práv může vést ke zvládnutí krizové situace.  V opačném případě by zmizel rozdíl mezi výjimečným a normálním stavem, neboť způsob odpovědi na výjimečnou situaci by byl zcela standardní,“ uvádí se ve zprávě soudu k rozhodnutí.

Přikročila-li vláda k vyhlášení nouzového stavu, měla postupovat zákonem předvídaným postupem, nikoliv opatřeními ministerstva zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví. „Opačný výklad by bezdůvodně koncentroval moc do rukou jednoho správního orgánu, čímž by potencionálně mohl být narušen princip fungování právního a demokratického státu, včetně dělby moci ve státě,“ uvádí soud.

Soud se také pozastavil nad tím, že vláda zpočátku postupovala správně byla si své role vědoma, posléze však svůj přístup změnila. „Z jakého důvodu však následně tento správný postup opustila, soudu není zřejmé, respektive tento její postup není nikterak právně obhajitelný,“ konstatuje se ve zprávě soudu.

Soud zároveň uznal, že pro výkonnou moc byla situace nová a výjimečná, bezprecedentní. Exekutiva mohla být přesvědčena o správnosti svého postupu i jeho efektivitě. „Efektivita však není měřítkem zákonnosti a účel nesvětí prostředky,“ konstatoval ovšem soud ve zprávě.

Soud napadená opatření zrušil k 27. 4. a vláda bude mít tedy do této doby možnost vydat obdobná krizová opatření vládními nařízeními.

Ministerstvo nyní může podat kasační žalobu, kterou by se zabýval Nejvyšší správní soud. Podle názoru Českou justicí oslovených právníků by rozhodnutí MS, nebylo-li by úspěšně napadeno u NSS, mohlo znamenat možnost žalob na škody způsobené nezákonným úředním postupem.

Kdo jsou:

Soudce Štěpán Výborný

– Jako soudce Městského soudu v Praze působí od července 2017, kdy mu bylo 30 let. Předtím byl více než čtyři roky asistentem Vojtěcha Šimíčka, a to jak ke konci jeho působení u Nejvyššího správního soudu (duben 2013 až červen 2014), tak po Šimíčkově jmenování ústavním soudcem (od června 2014).

– Ve funkci Šimíčkova asistenta se podílel na přípravě množství rozhodnutí napříč správním právem, věnoval se také volební agendě, záležitostem politických stran nebo kárné odpovědnosti soudců.

– Vystudoval právo a politologii na Masarykově univerzitě v Brně. Jako vysokoškolský student a později doktorand se zaměřoval na výzkum právních nástrojů ochrany demokracie a také extremismu. Přednášel na Justiční akademii v Kroměříži, ministerstvu vnitra, ministerstvu kultury, Policii ČR nebo Masarykově univerzitě v Brně.

– Loni v lednu prezidentův kancléř Vratislav Mynář zpochybnil nezávislost Výborného (a spolu s ním i soudce Jana Kratochvíla) v souvislosti se svým stažením správní žaloby, kterou podal na Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) kvůli neudělení bezpečnostní prověrky. Svůj krok zdůvodnil pochybnostmi, že by o jeho věci bylo řádně rozhodnuto.

– Mynář tehdy uvedl, že Výborný i Kratochvíl spojili svou profesní minulost s lidmi, kteří proti němu vystupovali nebo vystupují. Výborný byl asistentem Šimíčka, jenž předtím zveřejnil, že se ho Mynář dotazoval na projednávanou věc. Kratochvíl působil jako asistent tehdejšího poslance KDU-ČSL Ludvíka Hovorky, který proti Mynářovi vystupoval v souvislosti s prověrkou. Předseda pražského městského soudu Libor Vávra řekl, že má ke svým soudcům naprostou důvěru.

– Výborný je synem někdejšího lidoveckého politika, mimo jiné ministra obrany z let 1996 až 1998, bývalého ústavního soudce a bývalého soudce Nejvyššího správního soudu Miloslava Výborného. Bratrem Štěpána Výborného je současný lidovecký poslanec a do nedávna šéf KDU-ČSL Marek Výborný.

Žalobce a advokát Ondřej Dostál

– Jedenačtyřicetiletý expert na zdravotnické právo v minulosti poskytoval odborná stanoviska ke zdravotnické legislativě ministerstvům zdravotnictví a financí, Parlamentu i krajům. Věnoval se také popularizaci práv pacientů a rozvoji pacientských sdružení.

– Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy (UK), kde v letech 2004 až 2005 získal doktoráty v oborech trestní právo a mezinárodní, evropské a ústavní právo. Poté pokračoval ve studiu zdravotnického práva na univerzitě v USA (2006).

– V minulosti pracoval v advokátní kanceláři Holubová advokáti, vedl Centrum pro zdravotnické právo na 3. lékařské fakultě UK. V uplynulých letech Dostál pracoval v advokátní kanceláři PwC Legal, kde se mimo jiné zabýval úhradami za zdravotní péči či legislativou.

– Loni například Dostál podal ústavní stížnost skupiny senátorů na systém úhrad ve zdravotnictví. Podle experta je zajištění dostupné péče v první řadě povinností státu, i když ji delegoval na pojišťovny.

– Dostál je držitelem několika akademických ocenění. V roce 2006 obdržel cenu Právník roku.

Petr Dimun, čtk