Podle ochránců dat nelze úmyslné spáchání trestného činu akceptovat jako výhradní kritérium pro další zpracování citlivých údajů Foto: pixabay

NSS potvrdil pokutu pro vnitro za uchovávání DNA profilů

Ministerstvo vnitra neuspělo s kasační stížností proti pokutě 240.000 korun od Úřadu pro ochranu osobních údajů. Důvodem pokuty bylo nadbytečné uchovávání DNA profilů lidí, kteří nebyli pravomocně odsouzeni, případně se dopustili činů s nízkou závažností a společenskou škodlivostí, třeba maření výkonu úředního rozhodnutí. Stanovisko úřadu potvrdil loni Městský soud v Praze a nyní také Nejvyšší správní soud (NSS).

Podle ochránců dat nelze úmyslné spáchání trestného činu akceptovat jako výhradní kritérium pro další zpracování citlivých údajů. Postačí jen pro sběr dat, při jejich dalším uchování je ale nutné zohlednit i další okolnosti.

Úřad se konkrétně zabýval třeba lidmi, u kterých bylo trestní stíhání zastaveno díky účinné lítosti, případně byli zproštěni obžaloby, proto se na ně musí hledět jako na nevinné. Pokračující zpracování jejich osobních údajů v databázi DNA je podle rozhodnutí Městského soudu v Praze nezákonné.

Také podle NSS je nutné individuálně zohledňovat kriminální minulost a další kritéria. Vnitro se v řízení opíralo hlavně o obecnější kriminologické či kriminalistické zkušenosti a poukazovalo na usnadnění plnění úkolu policie.

„To je však málo na to, aby byl odůvodněn zásah do práva na soukromí za účelem posílení prvku ochrany společnosti před pácháním trestné činnosti, jakkoli je NSS zřejmé, že role policie je nezastupitelná a v řadě případů její práce obtížná,“ stojí v rozhodnutí.

Už v roce 2014 NSS konstatoval, že je spravedlivé a přiměřené, aby stát vedl databázi DNA, jež umožní odhalovat pachatele trestné činnosti mezi recidivisty. Rozsudek však nebyl úplným posvěcením tehdejší praxe, kterou ochránci soukromí dlouhodobě kritizovali.

Senát správního soudu tehdy uznal, že sběr, uchovávání a zpracování profilu DNA je zásahem do práv konkrétních lidí. Spolu s vnitrem a policií však dospěl k závěru, že pravomocně odsouzení pachatelé úmyslných trestných činů, kteří vědomě a cíleně porušili právo, mají nižší stupeň ochrany soukromí a osobních údajů než ti, kteří se ničeho protiprávního nedopustili. A pokud má policie účinně přecházet trestné činnosti a vyšetřovat ji, tak podobnou databázi potřebuje.

(čtk)