Svobodný přístup k informacím: NSS opět „otevřel vrátka“ přivřená Ústavním soudem

Ve věci jde o platy příslušníků Kanceláře prezidenta republiky Foto: KPR

Nejvyšší správní soud (NSS) poprvé vyložil kritéria, která v tzv. platovém nálezu (IV. ÚS 1378/16) stanovil Ústavní soud (ÚS) pro poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. NSS v dané věci vyhověl kasační stížnosti provozovatelky webu platytopuredniku.cz, která se neúspěšně domáhala sdělení výše platů vedoucích pracovníků Kanceláře prezidenta republiky (KPR).

Stěžovatelka se v kasační stížnosti konkrétně domáhala zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze (MS), kterým byla zamítnuta její žaloba proti odmítnutí poskytnout jí ze strany KPR informace o platech a odměnách vedoucího KPR, jeho zástupce, ředitelů sekcí, ředitelů odborů a tiskového mluvčího, a to za roky 2016 a 2017.

KPR její žádost odmítla s tím, že nesplňuje kritérium veřejného zájmu a zveřejnění takových informací nemůže přispět k diskusi ve veřejném zájmu. Jí podanou žalobu v březnu zamítl jedenáctý senát MS v Praze, který své rozhodnutí opřel o již zmíněný „platový nález“ ÚS.

Podle soudců tohoto senátu žadatelka nedoložila, že by byl veřejný zájem na poskytnutí informací vyšší než právo dotčených osob na ochranu jejich soukromí. Podle soudců nebylo doloženo ani to, že by poskytnutí informací žadatelce vedlo k vyvolání potřebné veřejné diskuse. Zveřejnění na zmíněných webových stránkách o platech úředníků soudci totiž jako dostatečný účel nevyhodnotili. Žadatelka podle nich nedoložila, že by splňovala kritérium „hlídacího psa“ tak, jak jej požaduje ÚS ve svém „platovém nálezu“. Prosté zveřejnění údajů na uvedeném webu podle soudců toto hledisko nesplňuje: aby mohl být subjekt za takového „psa“ považován, musí s informacemi aktivně pracovat, čímž „hlídá“ správnost nakládání s veřejnými prostředky.

Navíc dotčené osoby nedaly souhlas se zveřejněním informací o svých platových poměrech a záměr zveřejnit tyto údaje představuje podle soudců daleko vyšší zásah do soukromí, než je právo na poskytnutí informací žadatelce.

S rozhodnutím MS však senát NSS ve složení Miluše Došková, Karel Šimka a Eva Šonková nesouhlasil, kasační stížnosti vyhověl a rozhodnutí soudu zrušil.

Podle jejich názoru jde totiž v případu o učebnicový příklad, kdy by mělo převážit právo na poskytnutí informace. Žadatelka provozuje webové stránky, na nichž dlouhodobě a strukturovaně shromažďuje informace o příjmech nejvyšších představitelů veřejných institucí a nejsou náznaky, že by tak činila ze soukromých pohnutek. Pokud by NSS akceptoval výklad MS, že žadatelka nesplňuje kritéria hlídacího psa a není zde veřejný zájem na zveřejnění informací, příslušné ustanovení informačního zákona by se stalo „fakticky vyprázdněným“.

Ústavní soud v „platovém nálezu“ nechtěl podle soudců NSS pomyslná vrátka žadatelům o informace zavřít, ale pouze přivřít. Ohledně prvních dvou podmínek „platového nálezu“, aby účelem vyžádání informace bylo přispět k diskusi ve veřejném zájmu a sama informace se veřejného zájmu týkala, tak mají soudy obě hlediska zkoumat společně. Tedy primárně zda se žadatel nedomáhá informace pouze ze soukromých pohnutek, aby někoho poškodil či diskreditoval. Soudy by však neměly posuzovat, zda zveřejněná informace následně vzbudí veřejnou diskusi. „Relevantní pouze je, zda ji žadatel v podobě k tomu podle běžných zkušeností způsobilé hodlá veřejnosti k diskusi předložit a tím i potenciálně umožnit“, uvedli k tomu v odůvodnění rozhodnutí.

Podle názoru soudců NSS je také veřejný zájem na tom, aby měla veřejnost přehled a dostatečné množství informací o distribuci veřejných prostředků ve veřejné správě. „Jako prevence před korupcí a zneužitím moci je tedy legitimní, aby se veřejnost zajímala, zda se finanční zdroje distribuují uvnitř veřejné správy férovým způsobem na základě určitých racionálních a předvídatelných kritérií, a zda není nikdo svévolně obohacován či naopak neoprávněně znevýhodňován,“ vysvětlují soudci NSS.

Ohledně odměňování jednotlivých zaměstnanců a představitelů veřejné moci je pak na základě principu proporcionality posuzovat každý jednotlivý případ a veřejný zájme osvědčit. Podle NSS je klíčové, jaké postavení daná osoba zastává a s jakými kompetencemi a odpovědností se její postavení pojí: čím vyšší postavení má a disponuje většími kompetencemi, tím slábne povinnost žadatele osvědčovat důvod své žádosti. Při posuzování žádostí je také nutné se vyvarovat diskvalifikačních podmínek pro osvědčení jejich důvodu. „Po žadateli o informace však jako podmínku jejich sdělení nelze požadovat osvědčení veřejného zájmu způsobem, který je nepřiměřený (až diskvalifikační) vzhledem k možnostem běžného jednotlivce v prostředí moderního státu a společnosti získat si předem dostatečně silný vhled do otázky, o niž se v souvislosti se svou žádostí zajímá; to by naopak bylo neproporcionální oslabení jeho práv na informace,“ uvedli k tomu dále soudci NSS.

Klíčové je také sdělení NSS, jak by se mělo posuzovat hledisku „hlídacího psa“, které stanovil jako kritérium pro žadatele „platový nález“ ÚS. Tento pojem je nutné vykládat šířeji, nevztahovat jej pouze na profesionální novináře. Klíčem pro posouzení je, aby si žadatel informace nenechával pro sebe a neprezentoval je pouze nahodile, nesystematicky a sporadicky. „Zároveň je však třeba zdůraznit, že nelze trvat na tom, aby žadatel takto získané informace sám přímo explicitně hodnotil, analyzoval či metodologicky sám zpracovával; jejich pouhé zveřejňování, zvláště má-li systematičtější povahu, je samo o sobě pro veřejnost přidanou hodnotou,“ uvedli k tomu soudci NSS.

Petr Dimun