Advokát Ortman: Policista by neměl podruhé zpeněžovat informace, za jejichž získání byl už jednou zaplacen

Jaká jsou pravidla mlčenlivosti pro policisty? Foto: Pixabay

Policista je vázán mlčenlivostí i po odchodu ze služby, tvrdí advokát Jaroslav Ortman. „Každý slušný policista, který odešel z funkce, mlčí o tom, co se ve službě dozvěděl. Protože to je poslání, za které bral peníze. A abych bral peníze ještě jednou, že to zveřejním, tak to už je trochu mimo morálku,“ říká v rozhovoru pro Českou justici Ortman.

Za porušení mlčenlivosti by podle něj měl dotyčný nést odpovědnost a měl by být podle zákona potrestán. „Nejdříve se ale musí prokázat, že se jedná o informace nabyté při výkonu služby, a že dotyčný skutečně porušil mlčenlivost. Že nejde o nějaké notoricky známé skutečnosti,“ vysvětluje Ortman.

Mohl byste v kostce vysvětlit termín mlčenlivosti, kterou jsou vázáni příslušníci bezpečnostních sborů? Co je jejím cílem?
Aby se důvěrné informace, které člověk získá při výkonu povolání, nebo svého poslání, to je třeba duchovní, lékař, advokát policista, nedostaly ven. Protože by mohly ohrozit integritu člověka, od kterého se lékař, duchovní, advokát, nebo policista něco dozvěděl. Nebo o něm.

Jakým způsobem je mlčenlivost upravena a zakotvena v zákoně?
Každá profese má svou zákonnou úpravu. Lékařská komora dohlíží na lékařské tajemství, advokátní komora má svoje pravidla. Advokát má ze zákona o advokacii povinnost mlčenlivosti, a když ji poruší, vystavuje se vyloučení ze stavu advokátů. V zákoně o policii, paragrafu 115, odstavec 1 zákona 273/2008 sb. se upravuje povinnost o mlčenlivosti o informacích, které se policista dozvěděl při výkonu služby.

Kdo potom tu konkrétní osobu mlčenlivosti zbavuje? Policisty, příslušníky tajných služeb, celníky?
U advokátů komora, nebo klient, pokud si přeje, aby se informace dostaly ven. Ve vztahu k policii je to nadřízený a je to například ministr vnitra.

Jaký postih hrozí někomu, kdo ve službě povinnost mlčenlivosti poruší?
Každý stav si to upravuje sám. Například u advokátů to může být i vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Protože je to kárné provinění jako hrom. Ve vztahu k policistům je tam pokuta do výše 50 tisíc korun.

Jaký postih hrozí někomu, kdo poruší mlčenlivost, které nebyl zbaven, po odchodu ze služby? Je to identické?
Je to stejné. Povinnost mlčenlivosti se vztahuje i na informace, i když už nebudu ve službě. To je přímo uvedeno v zákoně.

Někdejší šéf ÚOOZ Robert Šlachta. Foto: archiv

Je tedy vázán po odchodu ze služby mlčenlivostí například bývalý šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta, který napsal o svém životě „pod přísahou“ knihu?
Pokud ho povinnosti mlčenlivosti nikdo nezbavil, tak je vázán i měsíc poté, co odešel ze služby. Tak i rok, dva roky. Prostě je vázán. Tečka. Pořád je vázán.

A co když dotyčný pracuje v knize s informacemi ze spisů, tedy s poznatky, ke kterým by se jinak než ve službě nedostal. Je to podle vás v pořádku?
Nejdříve se musí prokázat, že se jedná o informace nabyté při výkonu služby, a že porušil mlčenlivost. Že nejde o nějaké notoricky známé skutečnosti. A pokud by to tak bylo, tak by se měl někdo z dotčených obrátit na ministra vnitra, aby provedl šetření a v případě porušení mlčenlivosti z toho vyvodil důsledky.

Robert Šlachta ve své knize zveřejňuje informace o konkrétních osobách. Řada z nich se už nechala slyšet, že se Šlachta dotkl jejich cti, morálního kreditu. Jakému riziku se pak takový expolicista vystavuje?
Tady je dvousečný meč. Jedna strana je porušení mlčenlivosti. Ale pokud by šlo o údaj, který by mohl ohrozit osobu, o níž se zmiňuje, tak je možná žaloba na ochranu osobnosti, za nemajetkovou újmu žádat satisfakci. To znamená, že pokud by dotyčný autor tvrdil, šlo o informace, které byly v tisku, tak by se to muselo doložit. Kdyby se prokázalo, že šlo o informace, které ohrozily integritu toho, o němž policista mluví, tak se může bránit žalobou.

Nemá takové jednání i případnou trestněprávní rovinu?
To by mělo v případě, že by šlo o pomluvu. Pokud by to byly pravdivé informace, tak by to pomluva nebyla. Pomluva je informace založená na lživých údajích.

Když expolicista zveřejňuje poznatky, ke kterým by se jinak než při své práci nedostal, nezavání mimo jiné to zneužitím pravomoci úřední osoby? Jak na podobnou indiskreci nahlíží zákon o utajovaných informacích?
V takovém případě by musel nějaký státní zástupce dospět k závěru, že je tu právní kvalifikace pro zneužití pravomoci úřední osoby. Ale pokud to žalobce neudělá, tak sice mohou dotčení volat veřejně po trestněprávní odpovědnosti autora díla, ale ničeho se nedovolají.

Položím tu otázku tedy jinak. Považujete za správné, že někdo, kdo opustí po letech bezpečnostní složky, o konkrétní náplni práce vydává nejen knihy, ale pořádá i besedy, a zneužívá informací dosažených ve službě k dosažení svých cílů? Protože se chce například prosadit v politice?
To je samozřejmě nenormální situace, která se vymyká běžné praxi. Každý slušný policista, který odešel z funkce, mlčí o tom, co se dozvěděl. Protože to je poslání, za které bral peníze. A abych bral peníze ještě jednou, že to zveřejním, tak to už je trochu mimo morálku.

Služební slib v policii zní: „Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu služby budu nestranný a budu důsledně dodržovat právní a služební předpisy, plnit rozkazy svých nadřízených a nikdy nezneužiji svého služebního postavení. Budu se vždy a všude chovat tak, abych svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru. Služební povinnosti budu plnit řádně a svědomitě a nebudu váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život.“ Co byste si tedy pomyslel o člověku, který takto přísahal ozbrojenému sboru a zemi, že bude tím nejčestnějším, sám se takovou přísahou veřejně zaklíná, ale přitom vynáší informace ze spisů a vyřizuje si účty s lidmi, které nedostal před soud?
Já nevím, jestli si chce s někým vyřídit účty. Ale v každém případě, pokud někdo poruší přísahu a pak to ještě zpeněží, tak to je špatné.

(nik)