Kárný senát k případu Postoloprty: Postup státní zástupkyně byl na hranici provinění

NSS zprostil kárné žaloby státní zástupkyně z kauzy Postoloprt Foto: Petr Dimun

Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) zprostil kárné žaloby lounskou státní zástupkyni Radku Pavlišovou, kterou na ní podala ministryně spravedlnosti Marie Benešová za její postup v případu zastupitelů města Postoloprty. Podle kárného senátu nebyl přitom postup Pavlišové správný a ke zprošťujícímu verdiktu došel senát po „bouřlivé debatě“.

Pavlišová, dnes vedoucí Okresního státního zastupitelství v Lounech (OSZ), jako dozorová státní zástupkyně podala na komunální politiky v lednu 2017 žalobu za údajně nevýhodný prodej domu na základě znaleckého posudku, o jehož kvalitě byly pochybnosti od počátku trestního řízení. Chomutovský okresní soud nakonec zastupitele obžaloby zprostil, neboť revizní posudek opatřený soudem tyto pochybnosti potvrdil.

Kárnou žalobu podala Marie Benešová i na státní zástupkyni Ivetu Bollovou, která ve věci vykonávala dohled. Kárný senát projednávání obou věcí spojil do jednoho řízení a hned na počátku vyjádřil pochybnosti o splnění lhůt v případě kárného provinění dohledové státní zástupkyně.
Podle názoru kárného senátu totiž nelze nahlížet na výkon dohledu, pokud není zaveden coby trvalý, jako na trvající skutek. Kárný senát tak nakonec věcně posuzoval jen třetí dohledovou prověrku, kterou Bollová provedla z pokynu náměstka vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Adama Bašného. Ten, jak vyplynulo v řízení před kárným senátem, tento pokyn vydal na základě iniciativy nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana z května minulého roku.

V úvodu svého vyjádření před kárným senátem Pavlišová odmítla, že by kárná žaloba splňovala jednu z podmínek, kdy je výjimečně možné kárně žalovat postup státních zástupců v konkrétním trestním řízení. Podle žaloby totiž měla jako dozorová státní zástupkyně předložit zjevně nezpůsobilý důkaz, a to v podobě již zmíněného znaleckého posudku na cenu nemovitosti.
Pavlišová sice drobné pochybení při zadání posudku připustila, avšak znalec zadání pochopil a metodu zvolil s ohledem na situaci a možnosti. Proti tomuto znalci nestál ani žádný jiný odborný názor. Znalec měl Pavlišovou po podání obžaloby také ujistit, že posudek lze použít pro určení ceny obvyklé. I na základě tohoto dobrozdání byla tudíž přesvědčena o tom, že posudek před soudem obstojí.

Kauza Postoloprty u soudu Foto: ČJ

Státní zástupce a oprávnění posuzovat znalecký posudek

Že šlo o složitou věc ilustruje podle ní skutečnost, že soudem opatřený revizní posudek musel kombinovat jednotlivé metody oceňování, neboť údaje o prodejích obdobných nemovitostí v dané době a místě nebyly k dispozici.
V době podání obžaloby neměla o posudku pochybnosti a také z praxe jí bylo známo, že i ostatní znalci používají v takové situaci tuto metodu výpočtu ceny. „O důvodnosti svého postupu jsem byla přesvědčena i na základě provedeného dohledu. Můj postup potvrdil i soud, když vydal trestní příkaz, nemohla jsem tedy poté zaviněně pokračovat v páchání kárného deliktu. Soud tím deklaroval, že skutkový stav byl spolehlivě prokázán,“ uvedla v rámci svého vyjádření Pavlišová.

Ta upozornila i na to, že obhajoba sice celou dobu brojila proti posudku a způsobu jeho provedení, přesto nejpregnantnější námitka přišla až s podnětem ministra spravedlnosti Roberta Pelikána po podání obžaloby. „Pokud by obhajoba přišla s relevantním posudkem, nařídila bych revizní posudek a výslech znalce,“ uvedla Pavlišová.
Jakmile byl původní posudek zpochybněn u soudu revizním posudkem a výslechem znalce, již netrvala na dalším dokazování a navrhla zproštění obžaloby. Podle jejího názoru totiž není státní zástupce sám o své vůli oprávněn posuzovat odbornou stránku znaleckého posudku.

Na základě dotazů předsedy kárného senátu Petra Mikeše pak vyplynulo, že Pavlišová se hospodářskou kriminalitou zabývala hned od příchodu na lounské státní zastupitelství. Jen o rok dříve, než dostala na starost případ zastupitelů Postoloprt. Do státního zastupitelství ji přivedl její předchůdce v čele OSZ Radim Dragoun, dnes ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů. Předtím pracovala jako asistentka soudce a problematikou hospodářské kriminality se zabývala za předchozího působení v organizaci Transparency International.

Specialistka na hospodářskou kriminalitu

Dragoun před kárným senátem uvedl, že Pavlišové tento konkrétní případ svěřil, neboť byla podle něj specialistkou na tuto oblast. Pavlišová však ve své výpovědi uvedla, že případ charakteru Postoloprt byl jejím prvním a v předchozí praxi se s oceňováním majetku nesetkala. „Postupně jsem se s tím seznamovala, zkušenosti nabírám v čase. Metodika oceňování nemovitostí, jak dnes už vím, je složitá,“ reagovala Pavlišová na dotaz předsedy senátu, zda jí byly známy metody oceňování majetku.
Uvedla také výslovně, že si nebyla vědoma rozdílu v těchto metodách. „Zjišťovala jsem, zda má všechny náležitosti, ale neposuzovala jsem metodu, to přísluší znalci,“ uvedla na dotaz, jak podrobně se s posudkem seznámila. Předseda senátu v reakci na to Pavlišové citoval z jejího rozhodnutí, kterým zamítla stížnosti obviněných proti trestnímu stíhání. V něm Pavlišová obviněným psala, že ji posudek znalce přesvědčil.

Předsedu senátu tak zajímalo, čím jí posudek přesvědčil, když, jak uvedla, neměla s oceňováním nemovitostí žádné zkušenosti a když se v něm navíc nikde nemluví o ceně obvyklé, ale o ceně podle cenového předpisu. „Domnívala jsem se, že k obvyklé ceně lze dojít i jinými metodami,“ reagovala Pavlišová. Vycházela přitom z praxe, kdy i jiní znalci považují v případě, že nejsou relevantní údaje o prodeji za určité období, cenu zjištěnou za cenu obvyklou.

Jako důvod, proč nepřihlédla ke znaleckým posudkům od bank, na které upozorňovali od počátku obvinění s tím, že jejich odhady odpovídají ceně, za niž nemovitost město nakonec prodalo, Pavlišová uvedla, že nebylo jasné, jaký mají tyto posudky charakter. „Vyhodnotila jsem to tak, že tam byla snaha prodat to za jakoukoliv cenu stávající nájemkyni, která si určila cenu,“ konstatovala.

Tři dohledy

Státní zástupkyně KSZ Iveta Bollová kárnému senátu popsala svůj postup při výkonu celkem tří dohledů v případu Postoloprty. Spis jí byl přidělen v říjnu 2016 na základě podnětu k výkonu dohledu od obviněných. Spis přečetla, zjistila, že dozorová státní zástupkyně postupovala bez průtahů, včas poslala zprávy nadřízených státním zastupitelstvím a vypořádala se s námitkami obhajoby.

V roce 2015 zastupitelstvo schválilo prodej nemovitosti na náměstí Foto: Postoloprty

Druhý podnět byl iniciován přes VSZ v Praze na základě podnětu k výkonu dohledu od tehdejšího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Bollová dohled provedla, přestože již byla podána obžaloba a byl dokonce vydán trestní příkaz. Zprávu o výkonu dohledu si tehdy k aprobaci vyžádal náměstek KSZ, který jí zprávu vrátil s příkazem, ať ji ještě doplní o vyjádření se k znaleckému posudku. Závěr zněl, že by se dozorová státní zástupkyně měla zaměřit na vyhodnocení znaleckého posouzení hodnoty nemovitosti.

Třetí dohled byl vykonán v roce 2019 z pokynu VSZ v Praze už po pravomocném rozhodnutí soudu.

U soudu vystoupila jako svědkyně Dita Havlínová, která měla případ Postoloprty na starosti na VSZ v Praze, kdy jí byl přidělen po podnětu k výkonu dohledu od ministra spravedlnosti Roberta Pelikána.
Havlínová ve zprávě pro NSZ konstatovala, že dozorová státní zástupkyně mohla za jistých okolností na základě námitek obhajoby nabýt pochybností ohledně posudku. Nicméně dvakrát byl proveden dohled, který jí mohl v tomto postupu utvrdit. Konstatovala tedy, že dohledová státní zástupkyně se nezabývala dohledovými námitkami a nepostupovala správně.

Obhájce: Žalobkyně se snažila naplnit literu zákona

V závěrečné řeči vyjádřil obhájce Radky Pavlišové Petr Uhl názor, že kárný senát posuzuje jednání státního zástupce, které není postižitelné jako kárný delikt. „Posuzujeme zde postup státního zástupce, který postupoval podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a snažil se naplnit literu zákona. V zákoně je napsáno, že státní zástupce postupuje nezávisle, posuzování kárného senátu by tedy mělo být obezřetné,“ apeloval Uhl.

Otázka znaleckého zkoumání a posudku je to otázkou odbornou a orgánům v trestním nepřísluší podle Uhla ji hodnotit. Způsob posouzení ceny krystalizoval až v průběhu trestního řízení, přičemž ani obhájce obviněných si ohledně této otázky nebyl jistý a vlastní oponentní posudek obhajoby byl uplatněn až v řízení před soudem. O sporných otázkách má rozhodnout soud, zastavení řízení státním zástupcem přichází jen tehdy, kdy není pochyb o tom, že se skutek nestal, konstatoval Uhl.

Podle obhájce Bollové Vlastimila Rampuly si jeho klientka v případě prvního dohledu vyžádala dostatečné množství informací a podle svého odborného vědomí rozhodla podnět jako nedůvodný. V případě druhého dohledu, který byl vykonáván na základě podnětu ministra spravedlnosti, upozornil, že ministerstvo nemá pravomoc zasahovat do probíhajícího trestního řízení.
V této fázi byla již navíc podána obžaloba, byl vydán soudem i trestní příkaz a také odpory obžalovaných proti tomuto příkazu. Podle tehdy platného stanoviska NSZ nemůže po podání obžaloby dohledový státní zástupce zpochybňovat důvodnost podání obžaloby.

Třetí dohled, který byl vykonán po skončení trestního řízení, byl zcela mimo rámec oprávnění dohledového státního zastupitelství. Přesto byl dohled na příkaz náměstka VSZ v Praze Adama Bašného vykonán a dohledová státní zástupkyně setrvala na svém názoru.
I kdyby ale v tuto chvíli dohledová státní zástupkyně shledala pochybení, neměla podle Rampuly žádný zákonný prostředek nápravy, věc byla totiž skončena zprošťujícím

Budova Nejvyššího správního soudu Foto: archiv

rozsudkem.

Zastavení z důvodu promlčení

Kárný senát rozhodl tak, že kárné řízení s Ivetou Bollovou v případě prvních dvou skutků, tedy dvou vykonaných dohledů, zastavil z důvodů promlčení. V případě toho třetího pak kárný senát konstatoval, že bylo vůbec sporné, zda mohl být dohled v této fázi vykonán. Navíc i pokud by bylo shledáno pochybení, nebyl zde možný prostředek nápravy, a tudíž Bollovou kárné žaloby zprostil.

Ohledně kárné žaloby na Radku Pavlišovou byla situace pro rozhodování kárného senátu podle vyjádření jeho předsedy Petra Mikeše mnohem složitější. Kárný senát konstatoval, že postup Pavlišové nebyl řádný. Státní zástupkyně měla reagovat na námitky obhajoby, které zaznívaly.

Znalecký posudek nebyl zpracovaný dobře a státní zástupkyně měla dostatek indicií, aby to mohla při vynaložení minimálního úsilí sama objevit a zjistit jeho vadnost, pokud by se s ním seznámila. Pokud v době rozhodování o stížnostech proti zahájení trestního stíhání toto podezření nemuselo být tak silné, tak v následné fázi už námitky obhajoby byly dostatečně relevantní a bylo na místě na ně reagovat a zvážit procesně relevantní postup, tedy podle §109 vysvětlení znalce a přibrání jiného. K jeho výslechu ve fázi před soudem kárný senát konstatoval, že bylo otázkou, zda by znalec svůj postup vysvětlil jinak, neboť v této fázi řízení mu už nic jiného nezbývalo než setrvat na svém stanovisku.

„Judikatura kárných senátů však dlouhodobě zastává názor, že musíme být zdrženliví v posuzování rozhodovací činnosti státního zástupce nebo soudce, musí jít o naprosto nejflagrantnější porušení povinností, které nelze řešit jinak. Nakonec jsme dospěli k závěru, a porada byla dlouhá a bouřlivá, že jednání nebylo tak závažné a flagrantní, byť se tomuto prahu velmi blížilo,“ konstatoval předseda senátu Mikeš. Klíčové pro rozhodnutí senátu bylo, že Pavlišová nerezignovala na zjištění skutkového stavu a kárný senát jí uvěřil, že se znalcem spornou otázku konzultovala ještě před podáním obžaloby a že ji ubezpečil o ceně obvyklé.

„Uvěřili jsme, že subjektivně byla přesvědčena o tom, že se jedná o cenu obvyklou, a to přestože posudek byl špatný a nebyl odborně podložen. Přihlédli jsme k tomu, že byla pouze rok ve státním zastupitelství a neměla zkušenosti,“ uvedl předseda kárného senátu s tím, že ovšem k pochybení došlo a k jeho nápravě mělo dojít již v soustavě státního zastupitelství.

Kárný senát také odmítl hlavní argument obhajoby, totiž že státní zástupce nemůže zkoumat kvalitu a odbornost znaleckého posudku. Podle kárného senátu i z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že státní zástupce může přezkoumat znalecký posudek, který nemůže nekriticky brát jako nepřezkoumatelný důkaz.

Petr Dimun