Ombudsman: Zrušení papírového jízdního řádu železnice může být nespravedlivé, ale není diskriminací

Papírové jízdní řády jsou již minulostí Foto: aukro

Nevydání tištěného jízdního řádu zakládá podezření, že se dráhy mohly dopustit diskriminace lidí z důvodu věku. Ne každá nespravedlnost je ale diskriminace. Zrušení papírového jízdního řádu lze ospravedlnit v souladu s antidiskriminačním zákonem, protože dráhy sledují legitimní cíle: úspory a elektronizaci. Kromě toho lze informace zjistit jinak, než jen na internetu, třeba na nádraží. Dráhy na letošní papírový jízdní řád mimo jiné nenašly nakladatele.

Způsob života lidí a získávání informací mění elektronizace a digitalizace tak, jak před generacemi měnily životy lidí například elektrifikace a železnice. Někteří lidé fakt, že jejich „starý svět“ odchází, považují za diskriminaci z důvodu věku. Tak tomu bylo i v případě zákazníka Českých drah pana A., který si u veřejného ochránce práv stěžoval, že dopravní firma letos nevydala tištěný jízdní řád.

„Reaguji na Váš podnět týkající se jízdního řádu pro železniční dopravu. Považujete za diskriminační zejména vůči seniorům, že jízdní řád pro rok 2020 nebyl vydán v tištěné podobě,“ píše ombudsman. Poté panu A. vysvětluje, že diskriminace je jen takové jednání, které je zákonem zakázáno. „Diskriminací přitom není každá subjektivně pociťovaná nespravedlnost. Za diskriminaci se považuje jen takové jednání, které je popsáno a zakázáno zákonem.“ Jde o první letošní stížnost s právními větami, kterou vyřizoval veřejný ochránce práv Stanislav Křeček.

Množství starších lidí chce hledat spoje v papírovém řádu

Podle veřejného ochránce práv rozhodnutí dopravců nevydat tištěný jízdní řád „lze vnímat jako zdánlivě neutrální opatření, které může mít vliv na přístup části společnosti k informacím o dopravě“. „V případě, že tyto informace má nyní cestující čerpat zejména z webových stránek, může vznikat podezření na nepřímou diskriminaci z důvodu věku,“ uvádí ombudsman Stanislav Křeček.

Ombudsman Stanislav Křeček Foto: VOP

„Podíl seniorů s přístupem k internetu stoupá, od roku 2010 se podle dat Českého statistického úřadu ztrojnásobil z 13 % na 39 % v roce 2019. Lidé nad 65 let však zůstávají skupinou, která využívá internet ve značně nižší míře než mladší lidé. Část starších lidí, která byla v minulých letech zvyklá vyhledávat dopravní spojení v tištěném jízdním řádu, tedy skutečně může být touto změnou znevýhodněna,“ shrnuje ombudsman.

Informace pro cestující jsou bez pochyb součástí služeb železnice veřejnosti, ze které nesmí být nikdo vyloučen. „Ne každé nepřímo diskriminační jednání je ovšem automaticky zakázané. Nepřímou diskriminací není, pokud daná praxe sleduje legitimní cíl a prostředky k dosažení tohoto cíle jsou přiměřené a nezbytné,“ vysvětluje Stanislav Křeček.

Ztrátovost, nedohodli se, nezájem

Jak plyne z popisu případu, důvodů, proč dráhy nevydaly papírový jízdní řád, je více: „Z veřejně dostupných zdrojů není zcela jasné, proč České dráhy a Správa železniční dopravní cesty tištěný jízdní řád už nevydávají. Důvodem může být ztrátovost jeho prodeje, jak se v podnětu sám zamýšlíte. Jednou z příčin může být i fakt, že dopravců na českých železnicích je nyní více a nedošlo mezi nimi k domluvě na řešení této věci. Vydání tištěného jízdního řádu totiž není povinností, která by pro dopravce vyplývala z právního předpisu. Správa železniční a dopravní cesty, která původně chtěla jízdní řád vydat, nicméně v listopadu 2019 oznámila, že od plánu odstupuje pro nezájem nakladatelství,“ předkládá úvahy ombudsman.

Kromě úspory prostředků  podle ombudsmana elektronizace vede k šetření času většiny uživatelů dopravních služeb. Prostřednictvím elektronického jízdního řádu si uživatelé také rovnou mohou zakoupit jízdenku a podle ombudsmana nelze pominout ani to, že využívání webových aplikací namísto tištěných materiálů je ohleduplnější k životnímu prostředí. „Z mého pohledu tedy existuje legitimní cíl pro nevydávání tištěného jízdního řádu,“ uvádí ke stížnosti veřejný ochránce práv.

Kde se zjistí jízdní řád? Na nádraží

Ombudsman rovněž posuzoval, zda i lidé bez internetu mohou získat jízdní řád. Zjistil, že ano – po telefonu nebo na nádraží.  „Chápu, že situaci vnímáte jako nevýhodnou pro lidi staršího věku a oceňuji, že jste mě na ni upozornil. S ohledem na výše uvedené úvahy se nedomnívám, že by nevydávání tištěného, resp. knižního jízdního řádu zakládalo nepřímou diskriminaci z důvodu věku. Tuto praxi dopravců totiž lze v souladu s požadavky antidiskriminačního práva ospravedlnit,“ uzavírá podnět veřejný ochránce práv, kterého nyní čeká další podobné téma: Telefonní budky. Jak Česká justice informovala, ombudsman hodlá prověřit záměr Českého telekomunikačního úřadu zrušit od příštího roku veřejné telefonní budky.


Právní věty:

1.Součástí služby přepravy osob na železnici je také informační servis pro cestující. Přístup k dopravním informacím ve veřejné dopravě lze proto zahrnout pod oblast poskytování zboží a služeb určených veřejnosti.

2.Rozhodnutí dopravců nevydat tištěný jízdní řád lze vnímat jako zdánlivě neutrální opatření, které může mít vliv na přístup části společnosti k informacím o dopravě. V případě, že tyto informace má nyní cestující čerpat zejména z webových stránek, může s ohledem na statistická data o přístupu českých domácností k internetu vznikat podezření na nepřímou diskriminaci z důvodu věku. I

3.Uvedenou praxi dopravců lze v souladu s požadavky antidiskriminačního práva ospravedlnit, pokud směřuje k úspoře finančních prostředků a k podpoře elektronizace (praxe má legitimní cíl), přispívá k dosažení těchto cílů (praxe je vhodná), v jejím důsledku nejsou nadměrně dotčeny oprávněné zájmy znevýhodněných, protože dopravní informace je stále možné čerpat z jiných zdrojů (praxe je proporcionální) a pokud není k dispozici jiné, stejně vhodné a méně omezující opatření vedoucí k dosažení sledovaných cílů (praxe je nezbytná).


Irena Válová

Sdílejte
Předchozí článekMinisterstvo chce vypsat zakázku na seznam znalců a tlumočníků za 11 milionů
Další článekManipulování s protokoly? Soudce Sotolář nespáchal podle policie trestný čin
Irena Válová
Irena Válová je novinářka, editorka, zástupkyně šéfredaktora i publicistka v tištěných médiích, ale i v rozhlasech a televizích. Mimo jiné referovala o politických událostech z krizových oblastí: přechod k demokracii v JAR, referendum o Saddámu Husajnovi v Iráku či rušení amerických základen na Filipínách. Šest let byla zpravodajkou ze Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Na základě publikovaných rozhovorů s americkými právníky o konfliktu zájmů v politice obdržela stipendium od velvyslanectví USA v Praze, v roce 1994 pak v Chicagu certifikát USIA tištěná žurnalistika v USA. V 90. letech též absolvovala několik stáží na téma demokracie ve Švýcarsku. V roce 1998 byla zvolena předsedkyní Syndikátu novinářů ČR, o rok později se stala členkou Řídícího výboru Evropské federace novinářů se sídlem v Bruselu. Tři roky vedla sdružení pro svobodný tisk Media Observatory ČR. Od roku 2001 je na volné noze jako autorka, editorka i mluvčí. Spolu s advokátem a nyní zvoleným soudcem Evropského soudu pro lidská práva za ČR ve Štrasburku JUDr. Alešem Pejchalem je autorkou knihy Základní slova: rozpravy o svobodě, společnosti, procesu, politice a právu.