Zaorálek vypracoval vlastní analýzu ke kauze OKD: závěr vyšetřování je podle něj promeškanou příležitostí

OKD nyní sužuje epidemie koronaviru Foto: Wikipedie

Separátní votum k Závěrečné zprávě parlamentní vyšetřovací komise ke kauze OKD, které připravil ministr kultury Lubomír Zaorálek, tvrdě kritizuje obecné závěry, ke kterým poslanci došli. Stručně řečeno, závěr vyšetřování je podle Zaorálka promeškanou příležitostí. Bývalý ministr zahraničí podle informací České justice v dokumentu uvedl, že se Komise zabývala otázkami, které neměla pravomoc zkoumat a naopak ignorovala témata, ve kterých mohla do kauzy vnést světlo.

V dokumentu, který má Česká justice k dispozici, Zaorálek tvrdí, že spíše než přezkumu politických rozhodnutí v 90. letech, se měla komise věnovat analýze současných právních vztahů. Někdejší člen parlamentní vyšetřovací komise nesouhlasí s podáním trestních oznámení na aktéry sporné privatizace.

Pokud jde o prodej bytů OKD, Zaorálek v separátním votu uvádí, že výzva Komise znárodnit aktiva, která byla dlouho v soukromých rukou, byla absurdní, a pokud by byla přijata, podkopala by právní stát a poškodila důvěryhodnost České republiky v očích mezinárodních investorů. Prodejem bytů za 4,1 miliardy podle něj nevznikla státu škoda. Opírá se o rozhodnutí soudu, který případ řešil.

Vyšetřovací komise atakovala Evropskou komisi, aby změnila své rozhodnutí z roku 2011 a přiznala, že šlo o nepovolenou veřejnou podporu. Poslanci nebrali v potaz, že i poskytnutí podpory má desetiletou promlčecí lhůtu a tedy k promlčení případné podpory došlo v roce 2014.

Zaorálek uvádí, že se místo toho komise rozhodla spíše převzít soudní roli a zpochybnil například tvrzení zprávy o tom, že vláda vložila byty do majetku OKD protiprávně. Opět upozorňuje na rozhodnutí soudů, podle kterých bylo oceňování bytů v souladu se zákonem.

Odborně právně se na „separátním votu“ podílel někdejší šéf úřadu vlády Ivan Přikryl. Jak se ke kauze dostal? „Někdy v roce 2007 se na tehdejšího předsedu ČSSD, poslance a expremiéra Jiřího Paroubka obrátili občané Ostravska a pan Macháček, předseda sdružení nájemníků „byty OKD“. Od nich obdržel některé materiály a chtěl ode mne odborné posouzení. Několikrát jsem tehdy Ostravu navštívil, hovořil s nájemníky. Sestavil jsem první stručnou studii, která vycházela z obsahu části smlouvy o privatizaci minoritního podílu firmy v roce 2004. Pro objektivitu jsem předsedovi doporučil, aby se obrátil na nezávislé experty, kteří nebudou podezírání z politické podjatosti. Proto byla záhy uzavřena smlouva s advokátní kanceláří Veverka-Marvanová, těm jsem předal své úvahy a studii a oni zpracovali první odborný posudek,“ vzpomíná Přikryl.
V té době byla politicky dost rozjitřená situace, například tehdejší europoslankyně Jana Bobošíková ale i mnozí další chtěli nájemníkům pomoci. Bohužel, jak se ukázalo později, zpracované podklady pomíjely skutečnost, že k donucení akcionářů splnit slib převodu bytů do vlastnictví za nízkou cenu nebylo bez souhlasu většinového akcionáře možné již od roku 1996.

Další stanovisko připravoval Ivan Přikryl pro premiéra Bohuslava Sobotku, který byl v době privatizace menšinového podílu ministrem financí. „Situace však byla jiná, Úřad vlády mě tehdy dal k dispozici souhrn všech úkonů privatizace od roku 1989, texty dokumentů, předkládaných materiálů. Mezi tím ale sdružení nájemníků podalo sérii trestních oznámení, na pracovníky různých institucí a také na znalce Rudolfa Douchu. Tehdy se touto kauzou zabývala poslanecká sněmovna a premiér využil mých podkladů k argumentaci dokazující, že donutit v roce 2004 většinové akcionáře k převodu bytů do vlastnictví nebylo bez jejich vůle možné. Všichni se zaměřovali na jednu tzv. rozvazovací podmínku ve smlouvě o privatizaci menšinového podílu, která v případě, že by cena byla shledána nepovolenou veřejnou podporou umožnila státu jednostranně od té smlouvy odstoupit. Nájemníci bytů ale i politici se předháněli ve slibech,“ vzpomíná Přikryl. Stát byl podle něj v té době pasivní.

Ministr kultury Lubomír Zaorálek Foto: Facebook

Se současným ministrem kultury Zaorálkem se Přikryl podle svých slov zná od roku 2004. Již okolo roku 2008 vedl Zaorálek soudní spor se Zdeňkem Bakalou, kterého nařkl ze lži. „Tehdy se mnou některé věci konzultoval, navrhl mě jako svědka u soudu. Ten spor měl význam pouze politický, možná osobnostní. Pan Bakala jako dominantní akcionář skutečně uvažoval o tom, že byty bude privatizovat. V té době jsem pracoval na Ministerstvu pro místní rozvoj jako náměstek ministra a můj tým byl okolnostmi nucen přinést zákon o částečném jednostranném zvyšování nájemného. Každý podnikatel pochopil, že ztrátový provoz nájemních bytů končí a postupně stát přejde na deregulaci, pronájem bytů bude dobrý obchod. Asi proto firma OKD od verbálního slibu odstoupila a podle platného práva v té době, kde nebylo definováno právo v důsledku nesplnění takzvaného důvodného očekávání, to neneslo žádné právní následky. Já jsem se snažil vždy postupovat v souladu s právem bez podjatosti politickou stranou, jímž jsem členem, tedy ČSSD. A Lubomír Zaorálek postupoval vždy obezřetně. On chtěl znát právní stav věci, znát všechny alternativy,“ uvádí Přikryl a připomíná, že Zaorálek z ostravského regionu pochází a je veden snahou pomoci místním lidem.

Podle něj byly závěry poslanecké vyšetřovací komise ke kauze privatizace bytů OKD politicky podjaté. „Přizvali si například Hanu Marvanovou, ale pak se rozešli, asi proto, že nechtěli slyšet nic jiného, než naplnění svých představ že celá kauza je jeden velký podvod. No a ono to tak není. Pro komisi třeba pracoval muž, jehož otec se se současným vlastníkem domů soudil. Některé konstrukce byly z hlediska práva zcela irelevantní až nesmyslné, posuzování řady úkonů opravdu mohl dělat někdo, kdo měl zakryté oči a uši,“ míní Ivan Přikryl s tím, že po celou dobu práce komise měl bezpečnostní prověrku na stupeň tajné a Lubomír Zaorálek ho zavázal mlčenlivostí. Posudek, který poté zpracoval, měl asi 70 stran a byl doložen kopiemi listin, na které se odvolával. „Pro účely tohoto článku uvedu jen hesla, protože právní analýza by byla neúnosně dlouhá. Ale seriózním oponentům bych ji kdykoliv postoupil, projednáním na plánu utajený režim skončil. Naopak zatímní postup soudů včetně pravomocného zproštění obvinění všech osob, na které nájemníci podali trestní oznámení, stanovisko Evropské komise z roku 2011 a podobně potvrzují, že můj postup je z hlediska práva správný. A jsem přesvědčen, že ani podané dovolání nejvyššího státního zástupce a vlna nových trestních oznámení na tom nic nezmění. Naštěstí komise nemá právo dát výrok o vině, ač kdyby to učinit mohla, tak to udělá. Byla k faktům a pohledu práva slepá. A přes všechny okolnosti Lubomír Zaorálek veřejně naše námitky na jednání pléna vyslovil,“ dodává Přikryl.

Když se podle něj komise dovolává skutečnosti, že podle zákona z roku 1966 neměly a nebyly byty nikdy převedeny do vlastnictví firmy OKD, je to nesmysl. „Komise vyzývala úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových k podání určovací žaloby, ten nereagoval a je jasné proč. Ten zákon měl federální charakter a měl být proveden zákony národních rad, které ale nebyly nikdy přijaty. Jen poznačím, že kdyby byl tento názor platný, netýkalo by se to jen bytů OKD ale cca 1,2 milionů bytů, které byly převedeny z vlastnictví státu na obce. V tom důsledku by byly neplatné veškeré převody z obce na nájemníky. Důsledky si ani nepředstavujte,“ vysvětluje.

Rozhodně ale nechce rozporovat, že politici v devadesátých letech akty privatizace předbíhali platné právo. „A především, že věřili v to, že privátní vlastník bude tím nejlepším vlastníkem a firmy budou prosperovat. A tak od počátku své úkony příliš nepromýšlel. Veškeré potenciální ztráty firmy se zavázal hradit ze svého. To vedlo k tomu, že v roce 1996 podle dříve přijatého závazku v důsledku poklesu cen uhlí převedl privátnímu vlastníkovi akcie státní akcie v hodnotě 3,5 miliard za 1 korunu. Tehdy stát ztratil mnoho práv, zejména se vzdal rozhodujícího slova při úkonech dotýkající se majetku, tedy i převodu bytů do vlastnictví občanů. Stačí si přečíst ustanovení tehdy platného obchodního zákona o jednání akciové společnosti a kompetenci i odpovědnosti akcionářů a i laikovi bude jasné, že od tohoto okamžiku stát jen přihlížel. Mimochodem i vláda tehdejšího premiéra Zemana darovala firmě podporu 22 miliard Kč. A nebyla jediná,“ uvádí k tomu někdejší šéf Úřadu vlády. Jaké možnosti měl stát v roce 2004 při privatizaci menšinového podílu, komise podle něj  nechce vidět.

Ivan Přikryl Foto: archiv

Poslanci v komisi podle něj pomíjeli, že ministr Sobotka nemohl do smlouvy jednostranně vnutit povinný převod bytů. Neměl na to kompetenci, mohl jen vyjednávat. „Když firma Penta, která chtěla menšinový podíl koupit, podala stížnost Evropské komisi, stát, tedy ministerstvo financí a advokátní kancelář, ve které pracoval známý právník Radek Pokorný, postupoval přesně podle uzavřené smlouvy. Advokáti zastupující většinového akcionáře a ministerstvo v duchu platné smlouvy podali společné stanovisko. Proč to komise nechce vidět? Protože to bortí její tvrzení o proradnosti aktérů,“ míní Přikryl. Komise podle jeho názoru nechce vidět, že znalec ocenil akcie, nikoliv majetek firmy. Stát nebyl spoluvlastníkem majetku, bytů, domů. Držel jen akciový podíl a ten prodával. Pokud chtěl postupovat jinak, měl před rokem 1996 provést delimitaci, tedy rozdělení firmy, nemovitý, tedy „nevýrobní“ majetek vyčlenit, a ponechat si ho, nebo jej privatizovat. To neučinil.

Parlamentní komise navíc podle něj nedrží vůbec žádné oprávnění, aktivní legitimaci k tomu, aby zkoumala, co vlastník udělal či neudělal se svým majetkem. Měla li komise podklady či podezření, měla podle Přikryla  apelovat na ministerstvo financí, které drží řadu kontrolních nástrojů, mohla se spojit s menšinovým akcionářem, když své akcie neměla a ten mohl podat akcionářskou žalobu. „Činnost komise je legitimní, týká-li se vlády a jejích úkonů včetně dokončení privatizace v roce 2004. Velice pochybuji o kompetenci komise vyšetřovat privátní firmu. Právo vyřknout podezření na trestnou činnost jistě má, také jistě věděla, že trestní oznámení na mnohé aktéry již byly, někdy opakovaně, podány. Trochu mě mrzí, že i nejvyšší státní zástupce poněkud neobvykle podává dovolání v neprospěch obviněných, když byli zproštěni viny” uzavírá Přikryl s tím, že až budou dokončeny všechny úkony orgánů činných v trestním řízení a soudů, by se poslanci k zásadám pro činnost vyšetřovacích komisí měli vrátit.

Členové komise loni zkoumali snížení základního jmění černouhelné společnosti ve druhé polovině 90. let, kterým stát přišel o možnost firmu kontrolovat, ale i prodej minoritního státního podílu OKD. Předmětem téměř dvouletého šetření bylo také plnění závazků nabyvatelem akcií ze smlouvy z roku 2004 a příčiny úpadku OKD v roce 2016. Akcie nástupnické společnosti tehdy převzala státem vlastněná firma Prisko. Součástí OKD tehdy již nebyly desetitisíce hornických bytů. Za nové majitele bytového fondu vystupovala mezinárodní společnost Round Hill Capital, která sídlí v Londýně.

(epa)