Obdarovávání slovenských soudců má být nově trestným činem, schválila vláda Igora Matoviče

Slovenský premiér Igor Matovič Foto: Facebook

Slovenská vláda Igora Matoviče na konci srpna schválila první z opatření, jejichž cílem má být obecně „ochrana čistoty veřejného života“ a konkrétně „očista“ slovenské justice. Poskytnutí a přijetí jakéhokoliv daru v hodnotě nad 200 Eur (cca 5200 Kč), tzv. prikrmovanie, má být nově trestné. A taktéž hrozí trestní stíhání soudcům, kteří „při rozhodování svévolně uplatní právo“.

Pokud by v České republice platilo to, co nyní navrhuje slovenská vláda, předseda Vrchního soudu v Praze Luboš Dörfl by nemusel volit kontroverzní a potenciálně zneužitelné řešení, když změnou rozvrhu práce odstavil od funkce místopředsedu soudu Stanislava Bernarda. Ten měl podle médií přijmout v minulosti dar od fotbalové asociace v podobě zájezdu v hodnotě minimálně několika desítek tisíc korun. Podle tohoto návrhu změny trestního zákona by totiž každý slovenský soudce, který přijme dar v hodnotě v přepočtu 5200 Kč a více, spáchal trestný čin tzv. přikrmování, konkrétně nenáležité výhody. Specialita tohoto návrhu přitom spočívá v tom, že taková „nenáležitá výhoda“ nemusí být nijak podmíněna či spojena s nějakým předpokladem při rozhodování soudce.

Trestné má být už jen to, že soudce takový dar přijme, přičemž ten může mít jakoukoliv formu: například právě zájezd či pozvání na hon. „Nenáležitými výhodami majetkovej povahy sú napr. platby v hotovosti, cennosti, služby, rôzne cestovné poukážky, letenky, vstupenky na koncert alebo do divadla, rôzne vysoké zľavy alebo vzdanie sa splatných pohľadávok. Medzi neoprávnené zvýhodnenie, resp. nenáležité výhody nemajetkovej povahy, ktoré nie je možné reálne oceniť v peniazoch patria rôzne sociálne a profesijné výhody, ako napr. pomoc pri získaní určitého pracovného miesta pre seba alebo blízku osobu, pozvanie na poľovačku alebo podpora pri volbách,“ uvádí se v důvodové zprávě k návrhu zákona.

Původně přitom předkladatel, ministerstvo spravedlnosti, počítalo s tím, že hodnota bude ještě nižší, konkrétně pouze 100 Eur (cca 2600 Kč). A ministerstvo vnitra dokonce v připomínkovém řízení navrhovalo, aby tato hranice byla vypuštěna zcela. „Beztrestné prijímanie a poskytovanie nenáležitých výhod nepresahujúcich 100 eur neeliminuje korupčné správanie, ale naopak podnecuje a vytvára podmienky a povedomie o beztrestnosti „drobnej korupcie“ pri jednorazovom vybavovaní v rôznych oblastiach verejného života, napr. zdravotníctvo, školstvo, doprava, poľnohospodárstvo, stavebné úrady, čo môže mať za následok tendenciu posilňovania tradície pozitívneho vnímania poskytovania úplatku. Táto skutočnosť bude zákonite potláčať snahu vlády Slovenskej republiky, zaznamenanú v programovom vyhlásení nasledovným spôsobom: „Merateľným výsledkom deklarovaných protikorupčných opatrení je dosiahnuť v rebríčku vnímania korupcie Transparency International zlepšenie o 20 miest oproti aktuálnemu umiestneniu,“ napsalo do svých připomínek slovenské ministerstvo vnitra.

Zcela proti zavedení tohoto trestného činu do zákona se naopak postavila Generální prokuratura Slovenské republiky (GP SR), Nejvyšší soudcovská rada či Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě. „Zásadne nesúhlasíme so znením definície pojmu „nenáležitá výhoda“, nakoľko do tejto definície spadajú aj bežné dary, ktoré obdrží verejný činiteľ v rámci bežného občianskeho života (od rodiny, blízkych, priateľov, občianskeho združenia, ktorého je členom a podobne), ktoré dostáva ako občan (rodič, blízka osoba, priateľ, člen združenia), a nie ako verejný činiteľ. V definícii je potrebné vyjadriť, že nenáležitou výhodou je také plnenie bez právneho nároku alebo právneho dôvodu, ktorého cieľom je zvýhodniť inú osobu práve z toho dôvodu, že má postavenie verejného činiteľa. Rovnako poukazujeme aj na stanovenie hranice hodnoty nenáležitej výhody (100 eur), ktorá môže byť problematická napríklad aj pri zdvorilostných daroch (rôzne pamätné plakety, medaily a iné predmety), ktorých odovzdávanie je protokolárne bežné pri stretnutiach s vrcholnými predstaviteľmi zahraničných justičných orgánov. Aj so životnými situáciami tohto druhu je potrebné v definícii nenáležitej výhody sa vysporiadať tak, aby bola vyvážená,“ uvedla GP SR.

Ještě větší odpor odborných připomínkových míst však vyvolal již Českou justicí popsaný záměr zavést do slovenské trestního zákona nový trestný čin „ohýbání práva“. Již zmíněná Právnická fakulta UK provedla v připomínkách rozsáhlý rozbor, kdy upozorňuje na to, že návrh má sice snahu následovat německý vzor, avšak činí tak v podstatě výběrově, totiž pouze ve vztahu k soudcům, nesystémově a způsobem, který nereflektuje německou judikaturu k tomuto trestnému činu. „Skutková podstata trestného činu ohýbania práva v nemeckom trestnom zákone teda nepostihuje výlučne len sudcov či rozhodcov, ale naopak, pokrýva všetkých horeuvedených verejných činiteľov, ktorí sa pri výkone svojich právomocí môžu dopustiť „ohýbania práva“. Na zváženie je napríklad to, prečo by subjektom novonavrhovaného trestného činu zneužitia práva nemali byť napríklad aj prokurátori, keďže „svojvoľné uplatnenie práva“, osobitne v rámci trestného konania, môže byť problematické a spoločensky škodlivé aj v prípade výkonu ich právomoci,“ popisuje PF UK v připomínkách.

V nich dále fakulta upozorňuje na vágní formulaci „svévolné uplatnění práva“, která může být problematická především v případech, které budou náročnější na právní posouzení. Tedy tam, kde soudce bude muset interpretovat a aplikovat právní normu, která nebude formulovaná jednoznačně a bude připouštět vícero různých výkladů. Taktéž v případě, kdy by legislativa neobsahovala pro soudcem posuzovaný případ řešení v podobě příslušného právního předpisu a soudce by i navzdory tomu, ve smyslu zásady zákazu denegatio iustitiae, měl rozhodnout. Zvláště v těchto situacích by soudce následně mohl být obviňovaný z toho, že „svévolně uplatnil právo“, přičemž by jen konal v intencích uvedené zásady. Proto podle názoru PF UK v právním státě takto vágně naformulovanou skutkovou podstatu trestného činu není možné akceptovat.

V neposlední řadě, a v tom se PF UK shoduje s dalšími připomínkovými místy, včetně Generální prokuratury, reálně hrozí trestní perzekuce nepohodlných soudců. „Musíme poznamenať, že v situácii, keď právne neurčitý pojem „svojvoľnosť“ nie je určený v zákone žiadnymi ďalšími kritériami, dáva navrhovaná skutková podstata polícii a prokuratúre ako orgánom činným v trestnom konaní značnú „moc“ nad sudcami, keďže v predsúdnej fáze trestného konania by práve tieto orgány činné v trestnom konaní posudzovali rozhodnutia súdov z hľadiska súladu s právom a z hľadiska svojvoľnosti. Podľa nášho názoru v právnom štáte založenom na princípe deľby moci a na nezávislosti súdnictva a sudcov je neprípustné, aby policajt v trestnom konaní určil, či rozhodnutie sudcu alebo rozhodcu je svojvoľné uplatnenie práva alebo nie. Uvedený nedostatok novozavádzaného trestného činu by v praxi mohol spôsobiť vlnu trestných oznámení zo strany tých účastníkov súdnych konaní, ktorí neboli spokojní s výsledkom svojho súdneho konania, pričom takéto trestné oznámenia by neraz mohli byť založené len na inom právnom názore účastníkov. Hoci by pravdepodobne veľká časť z takýchto trestných oznámení bola vyhodnotená ako neopodstatnená a nedošlo by ani k obvineniu dotknutého sudcu, predsa len by takáto aktivita mohla mať na prácu sudcov nezanedbateľný vplyv, keďže už len to, že by sa vo veci viedlo vyšetrovanie, by bolo možné vnímať ako veľký zásah do dobrej povesti a do statusu sudcu. Dôsledkom by mohla byť obava sudcov pri rozhodovaní, čo by mohlo v konečnom dôsledku spôsobiť ich väčšiu zdržanlivosť či dokonca pasivitu, čo by napokon celkom určite neprispievalo k základnej úlohe súdov, t. j. zabezpečovaniu spravodlivého rozhodovania sporov či spravodlivého rozhodovania o vine a treste,“ upozorňuj PF UK.

Ta také upozorňuje na to, že by se zavedením tohoto trestného činu v podstatě rozšířila paleta „mimořádných opravných prostředků“ ve všech oblastech soudních sporů, kdy by nespokojení účastníci sporů podávali trestní oznámení na soudce.

Zcela prakticky pak zní připomínka ministerstva vnitra, které vedle toho, že upozorňuje na zahlcení policejního sboru trestními oznámeními, upozorňuje na to, že většina slovenských policistů nemá ani právnické vzdělání. „Sme toho názoru, že postihovať tento trestný čin je možné v už jestvujúcich skutkových podstatách trestných činov verejných činiteľov podľa ôsmej hlavy II. dielu Trestného zákona. Okrem toho je navrhovaná formulácia tak široko koncipovaná, že možno očakávať veľký počet podaných trestných oznámení mieriacich nielen do oblasti trestného práva, ale aj občianskeho, obchodného, správneho a ďalších odvetví práva a vyžiada si vysoko kvalifikované posudzovanie právnych otázok, ktorým sa v súčasnosti venujú výlučne súdy ako inštitúcie poskytujúce výklad práva. Z uvedených dôvodov dávame Ministerstvu spravodlivosti Slovenskej republiky na zváženie, či by trestné konanie o uvedenom trestnom čine nemal v celom rozsahu vykonávať prokurátor už len preto, že mnoho z vyšetrovateľov Policajného zboru nemá právnické vzdelanie,“ uvádí se v připomínkách MV.

Slovenská vláda však 26. srpna oba nové trestné činy schválila a nyní bude na Národní radě, zda se stanou součástí trestního zákona. V této souvislosti je třeba upozornit, že v krátké době bude slovenská vláda jednat o dalších zásadních změnách pro slovenskou justici. Vedle zřízení Nejvyššího správního soudu, nové podobě Nejvyšší soudní rady či zavedení věkové hranice pro soudce se jedná především o majetkové prověrky soudců a jejich způsobilosti.

Petr Dimun