Soudce, nebo podnikatel? Kárný senát hledá odpověď u případu Jana Veselého

Soud začal projednávat kárné žaloby na mělnického soudce Veselého Foto: archiv

Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) tento týden začal projednávat dvě kárné žaloby na soudce Okresního soudu v Mělníku (OS) Jana Veselého, které na něj podal předseda OS Oldřich Kajzr. Ten žádá v obou žalobách, aby kárný senát zprostil Veselého funkce soudce. Řízení bylo přerušeno a bude pokračovat v říjnu.

V první kárné žalobě z března letošního roku předseda Kajzr spatřuje kárné provinění soudce Veselého v tom, že Veselý „vykonává podnikatelskou činnost živnostenským způsobem“, kdy byl či stále je držitelem živnostenského oprávnění pro ubytovací služby, realitní činnost, správa a údržba nemovitostí a pronájem a půjčování věcí movitých. Veselý převzal v srpnu 2015 správu pozůstalosti po rodičích, kteří tragicky zahynuli, jejíž součástí byly i podnikatelské aktivity. Od ledna 2018, po vypořádání dědictví, si pak opatřil vlastní živnostenské oprávnění. „Soudce Veselý se dobrovolně, s úmyslem přímým, rozhodl převzít, respektive zahájit vlastní soustavnou činnost za účelem dosažení zisku,“ konstatoval Kajzr, podle jehož zjištění se Veselý stal zároveň plátcem DPH a zaměstnavatelem jedné osoby.

Vedle toho, že dle jeho názoru jde samo o sobě o činnost v rozporu se zákonem o soudech a soudcích, poukázal Kajzr na to, že Veselý se měl této činnosti věnovat i v době, kdy byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Do té se Veselý uchýlil poté, co v září 2015 skončil jako předseda OS, a ve funkci ho nahradil právě Kajzr. „Bylo pro mne překvapením, že v pracovní neschopnosti vyvíjí podnikatelskou činnost, rozšiřuje majetek, nakupuje Harasov. Odmítal přitom sdělit, jak chce pokračovat ve funkci soudce, způsobovalo to problémy při chodu soudu,“ uvedl Kajzr.

Podle něj je s Veselým složitá komunikace, kdy každý rozhovor má vést ke konfliktu. „Jsem přesvědčen a schopen dokázat, že po skončení předsednické funkce se rozhodl preferovat podnikání před výkonem funkce soudce, což už dělal v době, kdy zastával funkci předsedy. Soudnictví se věnuje v nezbytné, minimální míře. Ty zájmy podnikatelské převážily natolik, že mají vliv na výkon funkce soudce,“ pokračoval Kajzr s tím, že je schopen to dokázat v rozhodovací praxi a stanovisky odvolacích senátů.

Při prověřování majetkových poměrů měl pak Kajzr přijít na to, že Veselý si má lustrovat různé osoby v justičních databázích s ohledem na své osobní zájmy, z čehož vznikla druhá kárná žaloba. Tu podal na soudce Veselého v červenci.

V ní se popisuje 39 vstupů do databáze ISAS od 30. září 2015, kdy Veselý skončil v čele mělnického soudu. Podle Kajzra měl Veselý neoprávněně využívat ISAS již v době, kdy byl předsedou soudu, nicméně pro účely kárné žaloby by těžko odlišoval, co ještě spadá do výkonu předsednické funkce a co už je ryze osobní zájem. Podle Kajzra tak měl Veselý činit až do 22. dubna letošního roku, kdy jej na nevhodnost takových lustrací upozornil.

Podle Kajzra se ve všech případech v žalobě uvedených lustrací nejedná o důvody pracovní, ani studijní, ale o čistě soukromé. Veselý se přitom podle něj nezajímal jen o věci své rodiny, ale i o osoby, které byly protistranou ve sporech, které vedl či byly předmětem jeho zájmu coby podnikatele.

Předseda jako terč útoků

Při konfrontaci se zjištěními byl prý Kajzr následně terčem Veselého útoků, v nichž je možné spatřovat vyhrožování, aby kárnou žalobu nepodal, přičemž má podle Kajzra Veselý napadat i ostatní kolegy ze soudu. I vzhledem k tomuto jednání a nulové sebereflexi navrhl kárnému senátu, aby Veselého odvolal z funkce soudce.

Veselého obhájce, bývalý ústavní soudce Stanislav Balík, upozornil, že kárný senát nebude rozhodovat jen o soudci Veselém, ale jeho rozhodnutí bude mít přesah i na ostatní soudce.

Právní úprava ohledně „povoleného podnikaní soudců“ není podle Balíka dokonalá. Porovnal-li by to s postavením advokáta, tak by se jednalo o případnou neslučitelnost činnosti s výkonem advokacie. Takový advokát by ovšem měl pozastaven výkon a mohl by pak znovu ve výkonu advokacie pokračovat. U soudců je ona neslučitelnost stavěna na úroveň kárného provinění, kdy soudce by oproti advokátovi měl tu nevýhodu, že by nemohl již vykonávat ani funkci soudce, ani advokáta.

Okresní soud v Mělníku Foto: Wikipedia

Přitom Veselý jen naplňoval svá dvě základní, Ústavou zaručená práva: právo vlastnické a právo svobodně podnikat. Je zde sice výhrada zákona, ale je otázkou, zda je v zákonu o soudech a soudcích explicitně zakázáno soudci pořídit si živnostenský list. Navíc jeho pořízení nemusí být za účelem podnikatelské činnosti, ale právě za účelem správy vlastního majetku.

Vzhledem k okolnostem nelze Veselého podle něj stavět do stejné role, jako soudce řídícího v opilosti auto: Veselý se nerozhodl podnikat, ale do té situace se dostal jako dědic po tragické smrti svých rodičů. A nelze po soudci chtít, aby odmítl dědictví jen proto, že je v něm firma se zaměstnanci.

Pokud je spatřováno kárné provinění v nákupu areálu Harasov v době, kdy vykonával správcovství pozůstalosti, pak je to nesmyslné, neboť se jedná o povolenou správu majetku. „Nemohu z dědictví prodat obraz Muchy a koupit si místo něj obraz Zrzavého? To už bych podnikal?“ položil řečnickou otázku Balík. A taktéž nelze problematizovat ani to, že tak Veselý učinil v pracovní neschopnosti. „Proč by někdo v pracovní neschopnosti nemohl koupit nemovitost? I v horečce mohu dát někomu pokyn, aby něco koupil. Jedná se o jednoduché manažování, nejde o žádný fulltime job,“ uvedl Balík.

Ani když pak po vypořádání dědictví Veselý pokračoval v živnostenské činnosti, tak podle Balíka nevybočil ze zákonem umožněné správy vlastního majetku. „Neotevřel si přece na náměstí v Mělníku realitní kancelář, on tu činnost vykonával ve vztahu k vlastnímu majetku,“ uvedl Balík.

Narušení důstojnosti funkce?

V kárné žalobě přitom není podle Balíka ani jednou příklad, kdy by se Veselý měl jako soudce vyloučit, protože byl ve střetu zájmů a neučinil tak. Veselý pouze zdědil rodinný majetek, kdy sama tato podnikatelská činnost nemůže ohrožovat důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví. „To že spravoval svůj vlastní majetek, nebylo v souvislosti s podnikatelskou činností, on si pouze pořídil živnostenský list, a to je všechno. Co si pořídit za živnost pro správu vlastního majetku? Kdyby koupil hotel a dělal tam po večerech pokojského, asi by to byl problém, ale samotné vlastnictví?“ tázal se opět řečnicky Balík.

Podle něj by tu byla možnost, že by Veselý přepsal živnost na svoji novomanželku a té by dělal poradce. Otázkou ale je, zda je správné, aby soudci hráli takovou absurdní a nedůstojnou hru na schovávanou.

„Položme si otázku narušení důstojností funkce podnikáním: v kárném senátu jsou dva advokáti, tedy jsou to podnikatelé sui generis, také platí DPH. Pokud bychom k tomu přistupovali takto, pak bychom položili celý systém, kdy by vyloučeni měli být i přísedící: tu Franta, malíř pokojů, tu Máňa kadeřnice, protože podnikají a ohrožují tím důvěru v soudnictví,“ uvedl Balík. Na závěr navrhnul, aby soud Veselého zprostil. A pokud by kárný senát přece jen dospěl k závěru, že překročil ohledně svojí živnostenské činnosti meze zákona, aby dal soudci šanci uvést to do souladu s novým právním názorem.

V případě údajných nedovolených lustrací je podle Balíka nutné předně zvážit promlčení. Navíc si podle něj o praxi nahlížení do ISAS „cvrlikají vrabci na střeše“. Není přitom předpis, který by to upravoval a nikde není řečeno, na co soudce má právo nahlížet. A v kárné žalobě není ani jednou prokázáno, že by po nahlédnutí do ISAS porušil Veselý jemu danou povinnost mlčenlivosti.

Samotný soudce Veselý ve své výpovědi před kárným senátem uvedl, že v dané situaci nemohl jednat jinak. „Zvažoval jsem to, studoval jsem judikaturu a došel jsem k závěru, že pokud budu výhradně spravovat majetek, tak držení živnostenského listu by nemělo být v rozporu s §85 zákona o soudech a soudcích. Byl by to jen odlišný právní názor, který by mi nemohl být kladen za vinu,“ uvedl.

Nemovitosti mu rodiče darovali v roce 2010 a jejich firma je spravovala, přičemž si postupně pořizoval i další. V roce 2015 bylo nutné řešit, jak dál s podnikáním rodičů po jejich tragické smrti. Bylo podle něj nemožné jej ze dne na den ukončit a vše stopnout, neboť firma měla rozjeté projekty, měla nainvestováno a měla spoustu odpisů. Po skončení dědického řízení se rozhodl pokračovat v živnosti, ale na úřadě mu bylo řečeno, že si musí založit vlastní, s tím, že správa vlastního majetku není živností, ale je to realitní činnost.

V roce 2015 s ohledem na události u něj nastalo psychické vyčerpání. Tehdy skončil ve funkci předsedy a jeho nástupce, kárný žalobce, od něj vyžadoval neustále nějaké informace. „To mi nepomáhalo, byl jsem v péči psychiatra, byl jsem medikován, dával jsem se dohromady, lékaři mi radili, abych se zabýval nějakou činností, která by dávala smysl, proto jsme koupili s bratrem Harasov, který jsme osobně, fyzicky dávali dohromady. Harasov není komerční projekt, budeme do něj investovat do konce života,“ uvedl soudce Veselý.

Pouze pronajímá

Na dotazy kárného senátu Miluše Doškové pak konkrétně popsal, že pouze pronajímá vybavené byty, o které se spolu s dalšími nebytovými prostory stará zaměstnankyně. Vedle toho pronajímá ještě auta z pozůstalosti po rodičích. Plátcem DPH je v návaznosti na podnikání otce, protože pokud by v tom nepokračoval, musel by daň doplácet. I živnostenské oprávnění si opatřil také v návaznosti na předchozí podnikání rodičů a s tím související daňové povinnosti.

Ohledně nahlížení do justiční databáze ISAS Veselý uvedl, že je to běžná denní praxe, která není nijak upravena zákonem či jiným předpisem a až v červnu 2020 ji upravila instrukce předsedy soudu.

Potvrdil také, že nahlížel v ryze soukromých věcech. „Abych nemusel říkat mámě, ať jde k soudu a nechá si předložit spis. Šlo o to, že se tam soudci vylučovali, bylo to komplikované,“ uvedl Veselý. V jednom případě přiznal pochybení, když mu do jedné z nemovitostí přišla soudní obsílka pro bývalého majitele, který žil v zahraničí a on se snažil jej informovat. V této věci také pravděpodobně otevřel koncept rozhodnutí soudkyně, aniž by ovšem s informacemi v něm obsaženými nějak naložil.

NSS v souvislosti s kárnou věcí zadal vypracovat analytickému oddělení soudu rešerši ohledně úpravy vedlejší činnosti soudců v 11 evropských zemích. Z ní vyplynulo, že je povětšinou umožněna správa vlastního majetku, avšak nesmí to mít vliv na práci soudce či ohrožovat nezávislost a důvěryhodnost soudcovské funkce. O činnosti také musí soudce informovat své nadřízené, popřípadě soudní samosprávu, v Německu je i časově omezen rozsah takové činnosti.

Na závěr položila předsedkyně senátu Miluše Došková kárnému žalobci dotazy, zda prováděl ohledně lustrací nějaké kontroly. Předseda soudu Kajzr uvedl, že ohledně lustrací byla kontrola prováděna jen namátkově, a to v případě podezření. Kontrola totiž není podle předsedy Kajzra jednoduchá. Uvedl přitom, že již v roce 2015, když řešil problémy s nepřítomností soudce Veselého na soudu, měl konkrétní informaci, že Veselý takové lustrace provádí. Tehdy ale řešil jiné problémy a správce systému mu sdělil, že není možné zjistit podrobnosti.

Kárný senát pak přerušil projednávání kárné věci do října. Veselý kárný senát v této souvislosti informoval, že jej čeká náročná operace a jednání bude muset proběhnout v jeho nepřítomnosti.

Petr Dimun