Nejvyšší správní soud (NSS) vydal rozhodnutí, v němž se poprvé vyslovil k otázce, která je předmětem sporu mezi některými odpadovými firmami na straně jedné a státem a některými samosprávami na straně druhé. NSS vyhověl kasační stížnosti odpadové firmy AVE ohledně využívání materiálu Rekosol na skládce Fedrpuš, přičemž se vyslovil k možnosti využívání části odpadu na tzv. terénní úpravy skládek.
Využívání části ukládaného odpadu na terénní úpravy skládek je předmětem výkladových sporů, kdy část odpadových firem takto deklaruje jeho nemalou část. Za ten pak nejen nevybírají poplatky od jeho původců, ale ani za něj neplatí obcím, na jejichž území skládku provozují, ani neodvádí poplatky Státnímu fondu životního prostředí (SFŽP).
Veřejně znám je případ konkrétně firmy AVE a skládky poblíž města Čáslav. Zde po zprávě NKÚ začala provádět kontroly a ukládat pokuty i Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Minulý rok se pak na Krajský úřad Středočeského kraje s podnětem na doměření úhrady poplatků za uložený odpad obrátilo město Čáslav. Letos v březnu krajští úředníci, kteří jinak vydali povolení k provozu skládky a prováděli i kontroly, rozhodli, že firma AVE má doplatit na zmíněných poplatcích zatím 128 milionů korun. Tomu předcházel rozsudek Městského soudu v Praze z prosince minulého roku, který zamítl žalobu AVE proti jedné z pokut od ČIŽP z roku 2015. Firma podala kasační stížnost a věc tak bude posuzovat Nejvyšší správní soud (NSS).
Sedmý senát NSS ve složení Tomáš Foltas, Lenka Krupičková a Davida Hipšr se při posuzování kasační stížnosti firmy AVE, která se bránila pokutám od ČIŽP za využívání tzv. rekultivační směsi Rekosol na skládce Fedrpuš v jihočeském kraji, vyslovil obecně také k možnosti využití odpadů v první fázi skládky, aniž by jako odpad byly deklarovány a příslušně zpoplatněny.
Předně podle názoru soudců zákon takovému využívání odpadů, a to v jakékoliv fázi provozu skládky, nebrání. V tomto tedy NSS konstatoval, že správní orgány a potažmo i správní soudy pochybily, když takové využívání odpadů výkladem umožnily až závěrečné fázi provozu skládky. „Proto nelze na základě výše citovaných definic vyloučit, aby – při dodržení zákona a podmínek provozu stanovených v integrovaném povolení – docházelo k využívání odpadů ve smyslu zákona i na skládce v kterékoli fázi jejího provozu. Lze rovněž poukázat na to, že dle hierarchie způsobů nakládání s odpady stanovené v § 9a zákona o odpadech je preferováno využití odpadů před jejich odstraňováním,“ konstatuje se k tomu v odůvodnění rozhodnutí.
Využití odpadu
Soudci však zároveň vymezili, kdy je možné považovat nakládání s odpadem za jeho „využití“ ve smyslu speciálního ustanovení zákona, a tedy neodvádět za něj příslušné poplatky či tvořit rezervy. Podle jejich názoru je tomu totiž jen v takovém případě, kdy, jednoduše řečeno, odpad již není odpadem a má charakter materiálu, kterého není třeba se zbavit primárně uložením na skládce.
„K takovému výsledku však v případě odpadu použitého pro tvorbu konstrukčních prvků skládky nedochází. Přestože je tento odpad na skládce umístěn tak, aby bylo její těleso zajištěno před narušením těsnosti, stability, konstrukce, či před nežádoucími deformacemi, stále zůstává primárním cílem umístění tohoto odpadu na skládku jeho uložení, nikoliv využití. Daný odpad by byl na skládku ukládán i tehdy, pokud by integrované povolení neumožňovalo stěžovateli jeho použití na konstrukční prvky skládky. Jen proto, že tento materiál disponuje vhodnými vlastnostmi pro zajištění požadavků vyplývajících z § 3 odst. 5 vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, a získává tak při svém umístění na skládku ještě dodatečnou roli, nezískává tím rovněž status využitého odpadu. Tato jeho doplňková role totiž nepředstavuje žádný samostatný hlavní způsob určení, který by byl odlišný od jeho odstranění uložením,“ uvádí soudci v odůvodnění.
Jinak řečeno, správní orgány a potažmo soudy budou muset vždy posuzovat charakter takto ukládaného materiálu a jeho vlastnosti a využitelnost v daném konkrétním případě. Nelze tedy na straně jedné paušálně odmítnout využívání odpadu pro sanace a technické zabezpečení skládky v její první fázi provozu, jak dosud zákon vykládala ČIŽP a některé správní soudy. Na straně druhé však nelze automaticky takové nakládání s částí odpadu považovat za jeho využití ve smyslu speciálního ustanovení zákona a jako odpad jej případně nevykazovat. Vždy tedy bude záviset na individuálním posouzení konkrétního případu.
Rozhodnutí NSS v tiskové zprávě přivítala firma AVE. „Ukázalo se tak, že hlavní argument města Čáslav a následně správních orgánů, totiž že odpady nelze údajně v první fázi provozu skládky využívat, není pravdivý,“ uvedl jednatel AVE Roman Mužík. Rozhodnutí NSS si AVE CZ vykládá jako potvrzení neoprávněnosti požadavků na zpětné doměření poplatků za ukládání odpadů, o které nyní usilují některé obce.
Z pohledu AVE, potažmo i jiných firem, které provozují skládky a nakládají s částí odpadu obdobně, může být v probíhajících sporech aktuální rozhodnutí NSS důležité i z jiného důvodu. Z jeho odůvodnění vyplývá, že dosavadní praxe správních orgánů nebyla z části správná, respektive že výklad zákona byl nejednoznačný a sporný postup firem umožňoval.
Petr Dimun
