Neděle, 16. května, 2021

Argumenty o podjatosti detektiva ÚOOZ vůči lihovému bossovi sílí. Zmizel důležitý dokument a u výslechu chyběl obhájce

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Případ údajného pokusu podplacení detektiva Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu deseti miliony korun lihovým bossem Radkem Březinou se dostává do takřka stěží uvěřitelné roviny. U soudu postupně vychází najevo podjatost někdejšího šéfa ostravského ÚOOZ Jiřího Komárka, ale nejen to. Jak se ukazuje, v Březinově spisu chybí velmi důležitý dokument. A také to, že Komárek šel do vazební věznice za Březinou s tím, že měl povolený výslech. Advokát ovšem u setkání Komárka s Březinou absentoval. Navíc sílí podezření, že mohlo jít o policejní provokaci.

Brněnský Krajský soud odročil hlavní líčení v případu údajného úplatku pro detektiva někdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) na leden. Před soudem stojí lihový boss Radek Březina ze Zlína a dalších osm obžalovaných kvůli údajnému ovlivňování trestního řízení. Trestní senát řeší mimo jiné to, že měl Březina nabídnout úplatek ve výši 10 milionů korun vedoucímu vyšetřovacího týmu – bývalému vedoucímu expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) v Ostravě Jiřímu Komárkovi.

Jak se ovšem před soudem postupně ukazuje, plukovník Jiří Komárek byl ve věci Radka Březiny podjatý. Najevo ale vyšlo také to, že ve spise chybí Komárkův úřední záznam ze dne, kdy navštívil Březinu v roce 2013 ve vazební věznici v Olomouci. A až od té doby se detektivové začali na Březinu soustředit jako na klíčovou osobu obchodu s nelegálním lihem.

U soudu také vyšlo najevo, že Komárek měl v lednu 2013 povolení k návštěvě Březiny kvůli výslechu. Setkání detektiva a vazebně stíhaného podezřelého ovšem nebyl přítomen advokát. Důvod návštěvy Březiny ve vazební věznici, ale především argumenty Komárka, dokonce vybízejí k úvahám, zda nešlo o policejní provokaci.

Detektiv ÚOOZ se totiž mohl pokusit lihového bosse svými nabídkami vyprovokovat k reakci, kterou by následně využil k dalším úkonům ve vyšetřování. Na schůzce s Březinou byl Komárek poprvé sám sám, jinak za podezřelým chodili detektivové vždy ve dvou. Navíc, přestože Komárek často pořizoval audionahrávky ze setkání se svými zdroji, ze kterých pak psal úřední záznamy, z návštěvy Březiny existuje výstup jediný. A to jen Komárkův písemný záznam. Navíc sepsaný až dva dny poté, co vazební věznici v Olomouci opustil.

Někdejší nejbližší spolupracovník šéfa ÚOOZ Roberta Šlachty, Jiří Komárek je ve zmiňované kauze klíčovým svědkem. Měl být tudíž hned na začátku z vyšetřování odstaven, což se stalo pouze formálně. Komárek totiž podle provedených důkazů nadále vedl porady ostravského svého oddělení a následně celého ostravského ÚOOZ a udílel k vyšetřování Březiny a spol. pokyny. Před brněnským soudem to potvrdilo hned několik jeho podřízených, které nechala předsedkyně senátu vyslechnout. Česká justice se s výpověďmi policistů mohla seznámit.

Jako první se zásadním svědectvím před brněnským soudem vystoupil bývalý člen Komárkova týmu Pavel Leštinský. „Komárek byl vedoucím 1. oddělení a ty porady byly asi takové, jako bychom tady všichni seděli a vy jste byla Komárek, Komárek si všechno řídil, určoval, kdo co bude dělat, Komárkovi se hlásily jednotlivé úkony, jaký tam byl výsledek a podobně,“ popsal předsedkyni soudního senátu dění na ÚOOZ a možnou podjatost Jiřího Komárka v Ostravě Leštinský.

„Já jsem řekl, že to není možné, že z toho může být jen problém. Valouch (zpracovatel kauzy Daniel Valouch – pozn. red.) se na mě díval, ten nikdy vyšetřování nedělal. Pak mi druhý den asi na to řekl, že ty dva to ani nenapadlo, což myslel Wittu (šéfa expozitury ÚOOZ Radima Wittu a dnešního náměstka severomoravské policie – pozn. red.) a Komárka, pak přišel s tím, že Komárek nesmí být nikde podepsán na žádném protokolu,“ upozornil u soudu Leštinský.

Soudkyně Andrea Svobodová se jej následně zeptala, jak probíhaly porady kauze s krycím názvem Cela, jak byl spis o údajném úplatkářství Březiny pojmenován. „Probíhaly tak, že se sešlo 1. oddělení každé ráno, kdo co bude dělat, když někdo něco udělal, tak jaký byl výsledek, byli s tím seznamováni všichni, Komárek si tady toto vedl,“ zaznělo dále od exdetektiva. Soudkyně se jej dále zeptala, jestli o výsledcích zadané práce na poradách někdo informoval. „Ano, to se probíralo, to je jako by to byl nějaký workshop: ´Co si zjistil?´ ´Uděláte to?´ Já já už teď po sedmi letech nejsem schopen říct, jaké úkoly konkrétně kdo dostal,“ pokračoval detektiv. Soudkyně se jej dále zeptala, jestli byl na poradách přítomen hlavní zpracovatel Březinovy kauzy Daniel Valouch. „Seděl tam, někdy něco řekl, takový slouha, dělal jen to, co mu řekl Komárek,“ zkonstatoval detektiv.

Trestní řád pojatost pojmenovává přitom velmi pregnantně. „Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení,“ stojí v trestním řádu.

Odemkněte celu, přišel detektiv

Připomeňme si proto, co popisovanému ději předcházelo, a co konkrétně se v lednu roku 2013 odehrálo. Jiří Komárek po zatčení skupiny vyrábějící nezdaněný líh v roce 2012 a 2013 se svými kolegy navštěvoval jednoho ze členů skupiny Radka Březinu ve vazební věznici. V té době ještě detektivové neměli sebemenší tušení, že Březina výrobu a obchod s nezdaněným lihem řídil. Důkazní nouze se markantně změnila po 15. lednu 2013.

V ten den Komárek, který se stal později šéfem ostravské expozitury, už sám, bez kolegy, navštívil Březinu ve vazební věznici. Ze setkání pak sepsal až za dva dny úřední záznam. V něm tvrdí, že mu Březina nabídl úplatek. „Pojednou se zeptal, zda by jeho situaci ohledně trestního řízení nevyřešilo deset milionů korun. Jeho dotazem jsem byl překvapen,“ popsal jednání Komárek. Přestože si nezapamatoval jiná konkréta z průběhu rozhovoru a ani je nezapsal do popisovaného úředního záznamu, byly zakrátko na to povoleny odposlechy prostor vazební věznice. Byly opřené o pokus ovlivňovat průběh trestního řízení, „zejména, aby odstranil případné důkazy z počítačů zajištěných při domovních prohlídkách“. Následovalo schválení povolení o „napíchnutí“ výslechových místností ve vazební věznici a povolení k „filcuňku“, tedy cíleným prohlídkám, Březinovy cely. Březina si totiž psal velmi pečlivé poznámky a o ty Komárek zjevně stál.

Jiří Komárek ovšem posléze u soudu tvrdil, že úřední záznam sepsal ihned po návratu na svoje pracoviště. Problém ovšem je, že tento záznam nebyl dosud nikde ve spise dohledán. „Žádný jiný úřední záznam se nedohledal, takže tvrzení Komárka o tom, že sepisoval nějaký záznam již 15. ledna 2013, se neprokázalo,“ potvrdil České justici Březinův obhájce Vladimír Rajf.

Proč vznikla druhá verze Komárkova úředního záznamu, a nedochovala se původní, si dnes lze jen domýšlet. Detektivové ale zřejmě tušili, že by jim soud o odposlech Březinovy cely i výslechových místností „jen tak“ nepovolil, tak text dlouze ladili, aby zvýšili svoji šanci na úspěch.

Návštěva nebo výslech?

Podjatost Jiřího Komárka ovšem není jediným problém, který bude muset brněnský soud vyřešit. Otazníky se točí i kolem návštěvy Komárka Březiny v olomoucké vazební věznici samotné. Kšefty s lihem jako takové vyšetřovala protikorupční policie, konkrétně podplukovník Jaromír Slabák. Ten udělil 2. ledna 2013 souhlas „k provádění úkonů trestního řízení“ čtyřem detektivům ostravského ÚOOZ. Vyjma Jiřího Komárka také Romanu Dlouhému, Tomáši Kuzníkovi a Vlastimilu Swierczynovi. Souhlas byl platný od 2. do 31. ledna.

Faksimile spisu lihového bosse Radka Březiny. Repro: ČJ

V evidenci Vězeňské služby se pak zachovaly dokumenty o Komárkově návštěvě Březiny z 13. ledna. Tehdejší šéf ostravské expozitury Radim Witta Vězeňské službě napsal: „Pověřuji tímto provedením výslechu plk. Jiřího Komárka.“

Povolení k výslechu Radka Březiny. Jeho obhájci ale nikdo nezavolal. Repro: ČJ.

„Ze zadní strany žádanky jasně vyplývá pokyn vedoucího expozitury, aby Komárek provedl výslech pana Březiny. Pokud se jednalo o výslech, měl u toho být obhájce, neměl u toho být jen jeden policista apod. Je to tedy další otazník ohledně pravého důvodu návštěvy Komárka u pana Březiny ve vazbě,“ sdělil k tomu České justici obhájce Vladimír Rajf.

Dnes náměstek severomoravské krajské policie Radim Witta popsal události u soudu odlišně: „Já jsem zavolal svému nadřízenému, tedy řediteli ÚOOZ plk. Robertu Šlachtovi, tuto informaci jsem mu sdělil a dohodli jsme se na dalším postupu, a to na takovém, že se zahájí úkony trestního řízení pro trestný čin úplatkářství, znovu říkám, nevím, jestli tam nebylo ještě něco jiného, a plk. Komárka jsem poslal, aby jel sepsat úřední záznam, a následně jsem telefonoval někomu ze státních zástupců na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci, nevzpomenu si, s kým jsem hovořil o té věci. V podstatě jsme se domluvili na tomto postupu.“

Na otázku, zda, když poslal Komárka napsat úřední záznam, tak jestli jej dostal, Witta odpověděl: „Ten jsem dostal, protože to bylo podkladem pro zahájení úkonů v trestním řízení.“ Pak zazněla otázka, jestli Komárek napsal ihned nebo s časovou prodlevou. „Časová prodleva byla jen ta, po kterou pan Komárek ten záznam psal, ale vzhledem k tomu, že to bylo někdy v odpoledních hodinách, tak já skutečně nedokážu říct, jestli jsme zahajovačku k tomu psali ten den, nebo až druhý den, nevzpomenu si,“ řekl před soudem Witta.

Na další otázku, kolik Komárek sepsal úředních záznamů Witta odvětil: „Domnívám se, že byl jeden.“ Jenže, jak už jsme předeslali, záznam, o kterém Witta mluvil se nedochoval a ve spise je až záznam o dva dny starší. Navíc Witta u soudu tvrdil, že Komárek byl z věci údajného úplatku odstaven, což ovšem vyvrátilo hned několik svědectví podřízených. Witta ovšem nebyl jediným policistou, který Komárkovu přímou účast na dalším vyšetřování u soudu jako svědek popíral.

Vyzrazení utajovaných informací

Kvůli údajnému ovlivňování trestního řízení hrozí Radkovi Březinovi navýšení trestu, ten si aktuálně odpykává pravomocně 13 let za mřížemi. Březina kvůli Komárkovu aktivnímu angažmá podal v minulosti trestní oznámení a tvrdí v něm, že se stal obětí policejní provokace. Konstatoval, že cílem Komárkovy návštěvy ve vazbě bylo vyvolat zdání, že je ochoten určitým způsobem ovlivnit vyšetřování. „Vzbudit dojem, že je schopen či ochoten průběh vyšetřování ovlivnit. Neomezil se na pasivní účast, ale aktivně ovlivnil skutkový průběh a stal se jeho hybatelem,“ stojí v textu oznámení, které má Česká justice k dispozici.

Březina dále vylučuje, že by Komárkovi úplatek vůbec nabídl. „Před návštěvou plukovníka Komárka není ve spise zachycen jakýkoliv náznak toho, že by měl mít oznamovatel úmysl učinit vůči němu nabídku úplatku,“ konstatoval již dříve jeden z Březinových obhájců Mario Hanák. Po podání „trestňáku“ se dlouhou dobu nic nedělo. Státní zástupce pak rozhodl, že Březinovo trestní oznámení bude založeno do jeho spisu jako součást obhajoby.

Situace se ale změnila v létě před dvěma lety, když se GIBS začala zajímat o to, jestli detektiv Komárek Březinovi při návštěvách vazební věznice nevyzradil utajované informace. Březina si ve vazbě psal pečlivě zápisky ze všech návštěv, a ty byly později analyzovány Komárkovými detektivy. V zápiscích mimo jiné stojí, že mu měl Komárek ukázat v rámci snahy po získání důkazů několik policejních spisů, které byly vedeny v utajovaném režimu a velmi úzce se dotýkaly trestné činnosti, kterou Komárek v souvislosti s lihovým gangem vyšetřoval.

Takovýto postup není běžnou policejní praxí, ale někteří detektivové tuto praktiku, že podezřelým ukazují spisy, ve kterých buďto figurují sami podezřelí nebo se dotýkají jim za vinu kladené trestné činnosti, občas používají. Podezřelého tak zákonem tolerovaným způsobem zastrašují, aby svou trestnou činnost takzvaně „sám položil“.

Trestní řád přitom takový postup nezná a neumožňuje. Pokud se kterýkoliv z policistů rozhodne, že je potřeba obviněného, který je ve vyšetřovací vazbě, z taktických důvodů seznámit s jinými spisy, které jsou navíc v utajovaném režimu, nemůže mít taková akce partyzánský rozměr hraničící s nátlakem a možným vydíráním.

Vazebně stíhaný může být seznámen s jinými vyšetřovacími spisy, ale jen v jasně definovaných případech a s jasně danými pravidly a povinnostmi. Takto použité policejní dokumenty pak musí být především odtajněny a za druhé, musí být o takovémto úkonu sepsán řádný úřední záznam. Jak ale vyplývá z Březinova vyšetřovacího spisu, detektiv Jiří Komárek ani jeden z popisovaných kroků neučinil. Tyto vážné zjištění ale GIBS odložila.

Výpovědi policistů, kteří usvědčují Jiřího Komárka z podjatosti, mohou zásadním způsobem ovlivnit část obžaloby, týkající se údajného Březinova pokusu o uplacení Komárka. Pokud se mimo jiné prokáže, že někdo z vyslechnutých svědků z řad policie před soudem lhal, měly by se tím zabývat orgány činné v trestním řízení.

Jiří Komárek s autorem článku dlouhodobě nekomunikuje.

Jan Hrbáček

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY