Kolegové mi naschvál skartují dokumenty a vylévají kávu, postěžovala si bývalá předsedkyně soudu u kárného senátu

Bývalá předsedkyně Okresního soudu v Liberci Ivana Šoljaková Foto: Ivan Holas

Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele s Karlem Šimkou měl včera „kárný den“: senát rozhodl hned o třech návrzích na dohodu. A řešil také kárnou žalobu na bývalou předsedkyni Okresního soudu v Liberci Ivanu Šoljakovou. Tu sice kárné žaloby zprostil, avšak popsal její jednání jako „povážlivé“.

Dva návrhy na dohodu o kárném provinění a opatření, které uzavíral ještě předchozí předseda Městského soudu v Praze (MS) Libor Vávra, předložil kárnému senátu místopředseda tohoto soudu Jaroslav Cihlář.

V případě soudce Obvodního soudu (OS) pro Prahu 10 Petra Kacafírka se jednalo o to, že soudce letos v červnu vydal zprošťující rozsudek a rozhodl o propuštění obžalovaného z vazby, avšak zároveň opomněl vydat věznici příkaz k propuštění. Nezákonnou vazbu tak ukončil až soudce odvolacího soudu.

Kárný senát schválil dohodu, která bude pro soudce Kacafírka znamenat citelné snížení platu o 15% na 6 měsíců.

Jak uvedl jeho předseda Šimka, senát přemýšlel o navrženém kárném opatření, neboť se mu s ohledem na okolnosti zdálo přísné. Ale vzhledem k tomu, že se kárný delikt týkal osobní svobody jednotlivce, hodnoty, o níž by měla justice dbát především, nakonec na dohodu kývl.

Druhá kárná věc se týkala soudkyně MS v Praze Naděždy Mikové. Té kárný žalobce vytýkal rozsáhlý komplex průtahů v několika desítkách věcí. Přesto byla i v tomto případě předložena kárnému senátu dohoda s návrhem na opatření v podobě snížení platu o 15% na dobu jednoho roku.

Kárný senát zajímalo, jaká je perspektiva zlepšení. Na tuto otázku ovšem, vzhledem k nepřítomnosti hlavních aktérů, tedy kárně žalované, kterou zastupoval její obhájce a původního kárného žalobce, nebylo možné najít odpověď. Zástupce žaloby bez okolků uvedl, že ‚k tomu přišel jak slepej k houslím‘ a obhájce soudkyně Mikové se dopustil úvahy, že při podrobnější kontrole na MS v Praze by se takové průtahy zjistily možná u 80% jeho soudců.

Kárný senát dohodu schválil, a to i přesto, že jiný kárný senát v jiné věci v nepřítomnosti kárně žalovaného při projednávání dohody viděl překážku pro její schválení. Podle jeho předsedy Šimky je zřejmé, že soudkyně Miková nedokázala dlouhodobě držet tempo v prostředí MS v Praze. „Doufáme, že se to napraví, protože není představitelné, aby se věci tohoto typu na soudech děly. Jednou lze dát možnost nápravy, ale není možné, aby se tak dělo trvale,“ dodal Šimka.

Soudkyně Pavla Doupovcová Foto: Ivan Holas

Po roce opět u NSS s průtahy

Taktéž o průtahy šlo v dalším případu, kdy byla kárnému senátu předložena dohoda. Před kárným senátem po roce opět předstoupila soudkyně OS v Prostějově Pavla Doupovcová. 

A opět s problémem průtahů, a to v rozsahu týkající se několika desítek exekučních věcí. V původně podané kárné žalobě bylo tvrzeno, že práce soudkyně je trvale chaotická a nesystémová, což spolu se sníženým výkonem má být příčinou neodůvodněných průtahů.

V září byla mezi předsedou soudu a soudkyní uzavřena dohoda, kdy byl mj. přeformulován popis příčin a vypuštěna slova „chaotická“ a „trvale“ s tím, že jako kárné opatření bylo navrženo snížení platu o 15% na 18 měsíců.

A opět se předseda Šimka zajímal o to, zda kárný žalobce vidí možnost zlepšení, přičemž mu bylo kárným žalobcem naznačeno, že lze v jisté zlepšení doufat.

Dohoda byla tedy schválena s tím, že v tuto chvíli existuje podle názoru kárného senátu naděje na lepší fungování soudkyně. Kárný senát však zároveň důrazně upozornil, že pokud by se soudkyně Doupovcová ocitla před kárným senátem znovu s obdobným problémem, velmi pravděpodobně by mohla přijít o funkci.

Satorie?

A dohodou mohla skončit i poslední projednávaná věc, kárná žaloba na bývalou předsedkyni libereckého okresního soudu a dnes řadovou soudkyni Ivanu Šoljakovou. Tu pohnal před kárný senát někdejší předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem (KS) Luboš Dörfl za dvě věci. V té první šlo o to, že jako předsedkyně soudu k žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím na webu soudu zveřejnila soubor informací, včetně interní komunikace, které se týkaly jednoho z kandidátů na jejího nástupce v čele soudu. A druhé kárné provinění bylo spatřováno v tom, že měla vystoupit v pořadu internetové televize Seznam.cz a zde z pohledu kárného žalobce nekorektně zpochybňovat kvality téhož kandidáta, dnes předsedy Okresního soudu v Liberci (OS) Petra Hočka.

Kárný žalobce, pravděpodobně i na základě toho, že chybně zúřadoval podání kárné žaloby, která se „zatoulala“, čímž se dostal do hraničního pásma pro zachování subjektivní lhůty, navrhl soudkyni Šoljakové uzavření dohody. Což ovšem soudkyně odmítla s tím, jak vysvětlila i včera kárnému senátu, že nespatřuje ve svém jednání žádnou chybu, a naopak pouze plnila své povinnosti.

Kárná žalobkyně, předsedkyně KS Lenka Ceplová, uvedla, že podle jejího názoru porušila Šoljaková svým přístupem a veřejnou kritikou svého nástupce zákon o soudech a soudcích. Účelem jejího jednání bylo zpochybnění autority kolegy, budoucího předsedy. Svým jednáním Šoljaková podle Ceplové zpochybnila právě to, co má zákon o soudech a soudcích chránit, tedy čest kolegů soudců. Nijak přitom nezpochybňuje, že soudce má právo na svůj názor a svobodu projevu, avšak toto právo má být vykonáváno s jistou mírou zdrženlivosti.

„Vystupováním Ivany Šoljakové nedochází k respektování základních demokratických principů v tom, že končící předseda nerozhoduje o svém nástupci, není to léno, kdy nastupující předseda by měl složit slib věrnosti tomu bývalému,“ naznačila Ceplová možné motivy jednání soudkyně Šoljakové. Podle Ceplové se soudkyně Šoljaková ještě v pozici končící předsedkyně soudu snažila zpochybnit rozhodnutí výběrové komise a právo předsedy KS úspěšného kandidáta navrhnout, když systematicky kritizovala odbornou a mravní autoritu tohoto kandidáta.

Sledovala jeho práci sedm let

Proti takové interpretaci svého jednání se ve svém vystoupení před kárným senátem soudkyně Šoljaková ohradila. Problém spatřuje v tom, že komise, která vybírala jejího nástupce v čele libereckého soudu, viděla onoho soudce chvíli, kdežto ona coby předsedkyně soudu sledovala jeho práci sedm let. A podle zákona platí, že ministr nemusí jmenovat vítěze výběrového řízení, může se rozhodnout na základě dalších informací. Ona sice hodnocení kandidátů jako předsedkyně vypracovala, ale v předepsané „formulářové strohosti“. Poté, co se seznámila s výsledky výběrového řízení, vyvolala jednání s předsedou KS, který ji vyzval, aby své poznatky k soudci Hočkovi sepsala a poskytla mu je. „Chtěla jsem mít pouze čistý stůl, aby mi to někdo po letech nevyčítal. Nikdy jsem nezpochybňovala výběr komise,“ konstatovala Šoljaková.

Nelze jí podle ní vyčítat ani to, že posléze o tyto informace někdo požádal podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jako předsedkyně byla v pozici, kdy musela tyto informace sdělit, nekádrovat žadatele, kterým byla její místopředsedkyně a neúspěšná kandidátka, a podle zaužívaného postupu také zveřejnit na webu soudu.

Taktéž odmítla odpovědnost za to, jak novináři v reportáži naložili s tím, co jim řekla. Podle ní totiž původně přišli s obviněním, že má jako předsedkyně manipulovat s výběrovým řízením. „Novináři na mne číhali s velmi ošklivým obviněním a nechat na sebe naplivat zákon o soudcích neukládá, chtěla jsem se hájit,“ popsala soudkyně důvody, proč v pořadu vystoupila.

Předseda Petr Hoček Reprofoto: Seznam Zprávy

K tomu předsedkyně Ceplová uvedla, že Šoljakové nevytýká, že sepsala hodnocení pro komisi, ale že se rozhodla takto postupovat právě až v reakci na výsledky výběrového řízení. „Rozumím tomu, že z vás to prostě muselo jít ven, když nevyhrál ten, koho jste prosazovala. Ale když je někdo vybraný, tak obstál v demokratické proceduře a když to nerespektuji a zpochybňuji, tak snižuji důvěru veřejnosti v ten samotný proces,“ vysvětlovala svůj pohled na věc Ceplová.

Podle soudkyně Šoljakové však neplatí povinnost jmenovat toho, kdo byl vybrán komisí a poukázala na to, že sám Luboš Dörfl se do funkce předsedy KS dostal až poté, kdy komisí vybraný kandidát nebyl jmenován prezidentem republiky. „Není to o tom, že po výběrovém řízení mám zavřít pusu a mlčet. Od jmenování paní ministryní jsem neřekla ani popel, respektuji to,“ dodala.

Správní žalobu si rozmyslela

Jedním ze svědků, které kárný senát vyslechl, byla i neúspěšná kandidátka z výběrového řízení, soudkyně Dana Semirádová, na jejíž žádost o informace byly poskytnuty i interní emaily a zveřejněny na webu soudu. Do výběrové řízení na předsedu libereckého soudu se přihlásila proto, že jí byl blízký dosavadní způsob řízení soudu a chtěla v něm pokračovat. Poté, co neuspěla, požádala o zápis a hodnocení výběrové komise a následně i o materiály k vítěznému kandidátovi, neboť chtěla vědět, k čemu komise přihlížela. Posléze zvažovala, že výsledek napadne správní žalobou, což si nakonec rozmyslela.

V závěrečné řeči předsedkyně Ceplová připomněla, že často byla u kárného senátu v pozici svědkyně u kárných žalob, kde soudkyně Šoljaková vystupovala jako kárná žalobkyně. I z této zkušenosti ví, že je Ivana Šoljaková tvrdý člověk, a i její metody jsou tvrdé. Často tak s bývalým předsedou řešili, zda je to ještě přípustné, přičemž toto už bylo podle ní za hranou. Ohledně jejího vystoupení v reportáži Ceplová uvedla, že souhlasí s tím, že kritika je povolená, ale je třeba se bavit, zda je také přiměřená. Podle ní měla soudkyně Šoljaková možnost na otázky novinářů neodpovídat a uvést, že své výhrady sepsala, ale musí respektovat výsledky komise. Místo toho ale vytáhla ze šuplíku všechny věci, které neřekla. „Je třeba respektovat, že předsednická funkce není léno. Chápu, že je těžké zvládnout proces odchodu z ní. Dnes jsme tu proto, že jsou lidé, kteří to nezvládnou,“ uzavřela Ceplová.

Soudkyně Šoljaková v závěrečné řeči opět zopakovala, že se ničeho nedopustila. Její jednání bylo vedeno úmyslem, aby v čele soudu byla neposkvrněná autorita, které by si mohla vážit. Ale do výběrového řízení se přihlásili dva kandidáti, kdy u jednoho z nich byly alarmující skutečnosti, o nichž měla jako předsedkyně soudu informace. „Ať mne paní kárná žalobkyně nestaví do role, že jsem nějaký pošuk,“ ohradila se Šoljaková proti hodnocení své osoby Ceplovou. Její spor s nynějším předsedou Hočkem nepovažuje za osobní, ale rozchází se v názoru na způsob vedení soudu. „On mne má za tu Satorii, která držela soud u krku. On je zase opačného názoru, a říká nechme soudcům volnost,“ popsala to Šoljaková. Podle ní je prostě skutečností, že nový předseda soudu Hoček měl v minulosti problémy i jako soudce, byly mu vytýkány chyby i ze strany krajského soudu, měnil rozhodnutí po vyhlášení, přičemž se měl divit, že to nejde a podobně. „Ono to mělo v tichosti všechno proběhnout a bylo by to v pořádku, já jsem za toho prudiče,“ konstatovala Šoljaková. Bývalá předsedkyně pak popsala, že jí kolegové nyní dělají na soudu naschvály.

Například jí měli pověsit článek Tomáše Novosada z časopisu Soudce, kde jí měl přirovnat ke „zdechlé kobyle“, která kolem sebe kope, na dveře. „Kolegové mi, než si pro ně z kanceláře dojdu, projedou papíry z tiskárny skartovačkou, kafe mi vylili z presovače. Kafe si uvařím znovu, znovu si tisknu dokumenty, makám, protože tu práci miluju. Justice by měla být schopna očistných procesů,“ uzavřela Šoljaková.

Nejde o sofistikované spiknutí

Kárný senát podle očekávání zastavil pro uplynutí subjektivní lhůty tu část kárné žaloby, která se týkala způsobu zpracování a zveřejnění informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. A za vystoupení v médiích Šoljakovou kárné žaloby zprostil. Takový postup zvolil kárný senát proto, že oba vytýkané skutky neshledal jedním „sofistikovaným spiknutím“ s cílem zabránit nástupu jiného než vybraného kandidáta do čela libereckého soudu.

Ohledně veřejného vystoupení soudkyně Šoljakové, tehdy v pozici předsedkyně soudu, kárný senát konstatoval, že se jedná o hraniční případ, kdy musel vážit mezi hodnotou svobody projevu a určitými omezeními, které musí mít při využívání tohoto práva soudci. Vzhledem k tomu, že věc se týká samotného jádra státní moci, tedy justice, musí se klást důraz na to, aby takový projev nebyl postaven na nedůvodných a nelegitimních argumentech a zároveň aby přispěl ke kritice poměrů v justici. Musí být opřen o fakta, o nichž je mluvčí z dobrých důvodů přesvědčen, že „sedí“ a jejich logické hodnocení, oproštěné od osobního zaujetí.

V kárné žalobě vytýkaném vystoupení pak kárný senát shledal, že tyto podmínky dodrženy byly. Šoljaková opírala své hodnocení o fakta, která vyplývají z osobního spisu soudce a hodnocení jeho manažerských kvalit odpovídá jeho osobnostním rysům, kdy je nesporné, že je nakloněn méně hierarchizovanému stylu řízení soudu.

Kárný senát posuzoval také otázku, zda bylo vhodné, aby se předsedkyně takto vyjadřovala k výsledkům výběrového řízení. A podle kárného senátu to nejen možné je, ale jsou pro to i dobré důvody. Primárně proto, že mechanismus výběru soudních funkcionářů výběrové řízení nestanovuje a zná pouze proces návrhu a jmenování. Výběrové řízení je podpůrný mechanismus pro aktéry tohoto procesu tak, aby bylo dosaženo, pokud možno, nejlepšího výsledku. A právě ve fázi návrhu a před jmenováním svoji kritiku Šoljaková uplatnila s tím, že aktéři mohli tyto informace zvážit.

„Možná se vám zdá, že se tu zastáváme kárně žalované a kritizujeme kárnou žalobkyni. Ani náhodou,“ dodal však na závěr předseda kárného senátu Karel Šimka. Podle něho jde totiž o smutný příběh, jehož kořeny tkví v minulosti. Trefně byla podle Šimky popsána Šoljaková jako osoba tvrdá, která podle něj až příliš často šla do příliš tvrdých konfliktů s kolegy soudci, přičemž dobrý manažer se pozná i podle toho, že takovým konfliktům předchází. Každý v její pozici by tak měl mnohem více vážit to, co a jak řekne, zda zvolil správná slova a zda svým přístupem přispívá k důvěře v justici. A tak jakkoliv kárný senát neshledal v jednání soudkyně Šoljakové kárné provinění, popsal jej jako „jednání povážlivé“.

Petr Dimun