Sobota, 4. prosince, 2021

ESLP: Stížnost na opatření vlády proti Covid-19 jen proto, že mohou být v rozporu s právem, je nepřípustná

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Za nepřípustnou prohlásil Evropský soud pro lidská práva stížnost na údajná nedostatečná opatření francouzské vlády proti šíření Covid-19. Na svoji vládu si původně ve Francii stěžovaly lékařské odbory, které žádaly, aby nařídila plošné testování, plošnou distribuci masek a zmocnění lékařům k podávání určitých léků rizikovým lidem. Soud nepřijímá actio popularis a neprojednává obecné stížnosti na legislativu nebo praxi států, která se zdá být v rozporu s Úmluvou o lidských právech, odmítl stížnost Soud.

Aby byla věc připuštěna k projednání, musí být stěžovatel vždy individuální obětí zasaženou opatřením národního státu, zopakoval Soud s odkazem na Úmluvu.

Stížnost nakonec nepodaly u Evropského soudu pro lidská práva lékařské odbory, ale učinil tak 16. dubna 2020 šestačtyřicetiletý Francouz z Marseille Renaud Le Mailloux

Věc se týkala námitek stěžovatele proti opatřením francouzského státu ve zdravotní krizi Covid-19. Soud shledal, že stěžovatel si stěžoval na opatření ne/přijatá státem k omezení šíření viru Covid-19 u celé populace Francie, avšak ve stížnosti neuvedl, jak byl těmito opatřeními osobně zasažen, uvádí ve zprávě o nepřípustností Evropský soud pro lidská práva.

Syndikát lékařů: Stát musí přikázat testy a dát všem masky

Co stížnosti předcházelo? Syndikát sdružující lékaře Aix a Region Medical Union (SMAER) a dvě soukromé osoby shledaly opatření vlády proti šíření koronaviru za nedostatečná a podaly k nejvyššímu správnímu soudu Francie, který je současně orgánem francouzské vlády a má exekutivní pravomoc (Conseil d’État), naléhavou žádost o ochranu základní svobody. Chtěly, aby soud vydal státu příkaz, aby stát přijal nezbytná opatření a poskytl lékařům a zdravotníkům obličejové masky FF2 a FF3, pacientům obličejovou ochranu a plošné testování.

O syndikátu SMAER najdete informace zde.

Syndikát lékařů rovněž žádal nejvyšší správní soud Francie, aby stát zmocnil lékaře a nemocnice k předepisování a podávání hydroxychlorochinu a azithromycinu jako kombinace léků pro vysoce rizikové pacienty a aby zmocnil laboratoře k testování, uvádí se v popisu případu.

Stěžovatel pan Renaud Le Mailloux, který tvrdil, že je vážně oslaben a ve vážném stavu, hodlal vstoupit do řízení na podporu Syndikátu. Rozhodnutím ze dne 28. března 2020 francouzský soud připustil vedlejší účast v řízení, avšak celý návrh zamítl.

Stěžovatel: Francie nechrání životy a integritu lidí

Co vzkázal Evropský soud pro lidská práva? Soud znovu zopakoval, že neuznává actio popularis. „Což znamená, že stěžovatelé si nemohou stěžovat na ustanovení vnitrostátního práva, vnitrostátní praxi nebo veřejné jednání jednoduše proto, že se zdá být v rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech. Aby stěžovatelé mohli tvrdit, že jsou oběti, musí předložit rozumné a přesvědčivé důkazy, že dochází pravděpodobně k porušení, které se jich osobně dotkne,“ uvedl k tomu Soud. „Stížnost je neslučitelná s Evropskou úmluvou,“ uzavřel Soud.

Francouzský stěžovatel si stěžoval, že stát selhal v pozitivním závazku chránit životy a fyzickou integritu lidí, a to s odkazem na Článek 2 Úmluvy – právo na život, Článek 3 – zákaz mučení a nelidského zacházení, Článek 8 – právo na soukromý a rodinný život a Článek 10 – právo na svobodu projevu.

ESLP: Tato žaloba je actio popularis

Takto Evropský soud pro lidská práva shrnul argumentaci v odůvodnění: „Soud shledal, že si stěžovatel stěžoval in abstracto na opatření přijatá francouzskou vládou v souvislosti s Covid-19.  Soud nejprve poznamenal, že stěžovatel vznesl svoje stížnosti pouze při intervenci na podporu naléhavé žádosti před Conseil d’État. Zadruhé stěžovatel neposkytl žádné informace o svém stavu a nevysvětlil, jak údajné nedostatky vnitrostátních orgánů mohly ovlivnit jeho zdraví a soukromý život,“ uvádí se ve zprávě o případu.

„Navíc, pokud žadateli byla někdy odepřena pomoc nebo péče v souvislosti s opatřeními pro veřejné zdraví, na která si stěžoval, mohl zpochybnit slučitelnost takových opatření s Úmluvou u vnitrostátních soudů. Za těchto okolností Soud shledal, že žaloba se rovná actio popularis a na stěžovatele nemůže být pohlíženo jako na oběť ve smyslu článku 34 Úmluvy,“ uvedl k tomu Evropský soud pro lidská práva. Žádost je tedy neslučitelná s Úmluvou a musela být zamítnuta, vysvětlil Soud.

Evropský soud pro lidská práva o stížnosti rozhodl tříčlenným senátem 3. prosince 2020. „Ve svém rozhodnutí ve věci Le Mailloux v. Francie (stížnost č. 18108/20) Evropský soud pro lidská práva jednomyslně prohlásil stížnost za nepřípustnou,“ uvedl Soud. Toto rozhodnutí je konečné.

Irena Válová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY