Pátek, 7. května, 2021

ESLP zamítl námitku Ruska a rozhodl o částečné přijatelnosti stížnosti Ukrajiny kvůli událostem na Krymu

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Evropský soud pro lidská práva rozhodl ve čtvrtek 14. ledna 2021 o částečné přijatelnosti stížnosti vlády Ukrajiny na Rusko kvůli událostem při převzetí Krymu Ruskem v roce 2014. Stížnost shledal přijatelnou v patnácti bodech mimo jiné, co se týče nezákonného ustavení soudů na Krymu, zabavování majetku nebo údajných transportů zadržených do Ruska. Současně Soud zrušil předběžné opatření vůči oběma státům. Rozhodnutí má 174 stran.

O přijatelnosti stížnosti v případu Ukrajina v. Rusko rozhodoval velký senát sedmnácti soudů včetně soudce ESLP zvoleného za Českou republiku Aleše Pejchala. Pejchal je už od roku 2014 v panelu soudců, kteří se stížnostmi související s převzetím Krymu Ruskem zabývají.

Evropský soud pro lidská práva v textu rozhodnutí důsledně používá výraz „události“ na Krymu v roce 2014, nikoli například slovo anexe. Jak vyplývá z textu rozhodnutí, Soud zkoumal jednotlivé události ve vztahu k Úmluvě, nikoli akci Ruska jako takovou. „Soud rozhodl, že v daném případě nebylo požadováno, aby rozhodl, zda bylo přijetí Krymu do Ruska podle ruského práva legální z hlediska mezinárodního práva,“ uvádí pak čtvrteční tisková zpráva Soudu.

ESLP ve čtvrtek rovněž zamítl předběžnou námitku Ruska, že stížnost nesplňuje požadované náležitosti. Soud také zrušil předběžné opatření, které na oba státy v roce 2014 uvalil. Úplné rozhodnutí přinášíme na našem webu zde:

Stížnost na mizení, razie a šíření ruských zákonů

Velký senát ve svém čtvrtečním závěru rozhodl, že přijatelná je stížnost Ukrajiny v těch bodech, které souvisí s možným porušením Úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Jak vyplývá z textu rozhodnutí, Rusko se k mnoha bodům stížnosti nevyjádřilo ani nepředložilo protiargumenty.

Senát v rozhodnutí prohlašuje „za přijatelné bez předjímání merita věci“ stížnosti stěžující si vlády, které se týkají: údajné existence správní praxe nucených zmizení a neexistence účinného vyšetřování údajné existence takové správní praxe v rozporu s článkem 2 Úmluvy; b) údajné existence správního zacházení, které je v rozporu s článkem 3 Úmluvy; c) údajné existence správní praxe protiprávního zadržení v rozporu s článkem 5 Úmluvy; d) údajné existence správní praxe rozšiřování právních předpisů Ruské federace na Krym, v jehož důsledku od 27. února 2014 nelze soudy na Krymu považovat za „zřízené zákonem“ ve smyslu článku 6 Úmluvy.

Dále Soud přijal stížnost v těchto bodech: Údajná existence správního postupu protiprávního automatického ukládání ruského občanství (pokud jde o systém odhlášení z ruského občanství) v rozporu s článkem 8 Úmluvy; f) údajná existence správní praxe svévolných razií v soukromých obydlích v rozporu s článkem 8 Úmluvy; g) údajná existence správní praxe z důvodu obtěžování a zastrašování náboženských vůdců, kteří nejsou v souladu s ruskou pravoslavnou vírou, svévolných razií na bohoslužby a konfiskace náboženského majetku, což je v rozporu s článkem 9 Úmluvy; h) údajná existence správní praxe potlačování neruských médií v rozporu s článkem 10 Úmluvy; i) údajná existence správní praxe zakazující veřejné shromáždění a projevy podpory, jakož i zastrašování a svévolné zadržování organizátorů demonstrací v rozporu s článkem 11 Úmluvy.

Omezení svobodného pohybu posunutím hranic

Dalšími body zkoumání jsou: Údajná existence správní praxe vyvlastnění bez náhrady majetku od civilistů a soukromých podniků v rozporu s článkem 1 protokolu č. 1 k úmluvě; k) údajná existence správní praxe potlačování ukrajinského jazyka ve školách a obtěžování ukrajinsky mluvících dětí ve škole, což je v rozporu s článkem 2 protokolu č. 1 úmluvy; l) údajná existence správní praxe omezování volného pohybu mezi Krymem a pevninskou Ukrajinou, která je výsledkem faktické transformace (státem, který je žalovaný) správní hranice na státní hranici (mezi Ruskou federací a Ukrajinou) ), v rozporu s článkem 2 protokolu č. 4 úmluvy.

Dále se bude Soud zabývat postavením tatarské menšiny na Krymu. Co se týče údajných transportů zadržených do Ruska, vydal Soud vůči Ruskou upozornění.
Evropský soud pro lidská práva rozhodnutí o částečné přijatelnosti stížnosti vlády Ukrajiny z roku 2014 a posléze z roku 2015 publikoval ve čtvrtek 14. ledna 2021 ve své databázi. Jde o tzv. mezistátní stížnost, kterou nepodává individuálně občan, nýbrž vláda jednoho státu proti druhému. Jednací řád Soudu podání takové stížnosti umožňuje.

Česká justice již dříve o stížnosti Ukrajina v. Rusko informovala včetně průběhu veřejného slyšení před Velkým senátem v září 2019.
Irena Válová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY