Rozsudek v kauze státních rezerv: Trestný čin se nestal, žalobce podal dovolání

Viktoriagruppe uložila českou naftu v Německu Foto: archiv

Odvolání státního zástupce v kauze údajné mnohamilionové škody, způsobené uzavřením smluvního dodatku s německou firmou ViktoriaGruppe kvůli ukončení smlouvy na skladování ropy, bylo nedůvodné. V odůvodnění rozsudku v kauze, v níž byli obžalováni bývalý šéf Státních hmotných rezerv Ondrej Páleník a jeho podřízený Tomáš Perutka, to zkonstatoval senát Vrchního soudu v Praze. Vyplývá to z odůvodnění rozhodnutí, které má Česká justice k dispozici. Páleník byl zproštěn obžaloby už v první instanci, Perutka od ní odešel s tříletou podmínkou a povinností uhradit správě 49,5 milionu korun. Vrchní soud zprostil obžaloby o povinnosti zaplatit téměř 50 milionů i Perutku.

Žalobce Vrchního státního zastupitelství v Praze Tomáš Minx podal dovolání v kauze údajné mnohamilionové škody způsobené uzavřením smluvního dodatku s německou firmou Viktoriagruppe kvůli ukončení skladování ropy v pronajatém zásobníku Státních hmotných rezerv.

Vrchní soud v Praze v září zprostil obžaloby bývalého šéfa státních rezerv Tomáše Perutku. Ten nemusí zaplatit ani údajnou škodu státu ve výši 49,5 milionu korun. Písemné odůvodnění rozhodnutí Česká justice aktuálně získala. U Perutkova nástupce (bývalého šéfa Vojenského zpravodajství – pozn. red.) Ondreje Páleníka tak učinil už nalézací soud a vrchní soud jeho rozhodnutí potvrdil. Podle druhoinstančního soudu se žalovaný trestný čin nikdy nestal.

Oba muži byli obžalováni ze zneužití pravomoci úřední osoby a z porušení povinnosti při správě cizího majetku. Správa státních rezerv požadovala jakožto poškozená po obou mužích celkovou částku 245 milionů korun. Firma ViktoriaGruppe pro stát spravovala zásoby pohonných hmot. Tomáš Perutka, který řídil správu rezerv před Páleníkem z pozice místopředsedy, navrhl v roce 2012 ViktoriaGruppe ukončení povinnosti hradit náklady na pronájem prázdné nádrže v centrálním tankovišti ropy v Nelahozevsi, což představovalo 4, 9 milionu korun měsíčně do kasy správy. Na jaře 2013 pak předal novému šéfovi správy Páleníkovi k podpisu smluvní dodatek, jenž povinnost fakticky zrušil. Odůvodněním pro ukončení smluvního vztahu byl úkol od Bezpečnostní rady státu, podle kterého měla správa rezerv nakoupit 100 000 tun ropy. Přestože byl úkol k nákupu a tedy i logicky tím uvolnění zásobovacích kapacit jasně dán, státní zástupce Minx věc zažaloval. Škoda měla, zjednodušeně popsáno, vzniknout státu tím, že ViktoriaGruppe už nemusela společnosti MERO platit za prázdný zásobník, kde měla skladovat státní ropu, zatímco naproti tomu po ukončení závazku pronájem hradil stát.

Tomáš Minx se proti verdiktu dovolal k Nejvyššímu soudu v Brně. „S rozsudkem Vrchního soudu v Praze se nelze ztotožnit, a to z následujících důvodů. Ve věci obviněného Tomáše Perutky se odvolací soud ztotožnil se skutkovým dějem, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, avšak jinak jej právně hodnotil a dospěl k závěru, že zjištěný skutek není trestným činem. V případě Ondreje Páleníka odvolací soud zamítl odvolání státního zástupce podané proti zprošťujícímu výroku nalézacího soudu primárně v důsledku hmotněprávního hodnocení jednání obviněného Perutky. A dále díky názoru, že jednání Ondreje Páleníka mělo pouze deklaratorní, nikoliv konstitutivní účinky, tedy že jeho jednáním nedošlo ke zrušení práva a povinností,“ tvrdí v dovolání žalobce Minx.

Uvedené posouzení vrchního soudu je podle Minxe nesprávné. „Naopak ve shodě se soudem nalézacím je namístě dospět k závěru, že skutkový stav zjištěný tímto soudem a potvrzený soudem odvolacím ohledně obviněného Tomáše Perutky je trestným činem. Současně i v jednání, pro které byl zproštěn obžaloby Ondrej Páleník, je třeba spatřovat absenci potřebné míry péče řádného hospodáře o majetek České republiky a i toto jednání je trestným činem,“ napsal Minx Nejvyššímu soudu v Brně.

Jednání nepřekročilo trestněprávní rovinu

Odvolací soud zkonstatoval, že jednání obžalovaného Tomáše Perutky v žádném ohledu ani směru nepřekročilo trestně právní rovinu. Soud má za to, že zavinění Perutky, „nemluvě o obžalovaném Páleníkovi“, jakožto obligatorní znak subjektivní stránky zmíněných trestných činů nelze v posuzované věci dovodit.

„Za uvedené a důkazně podložené situace nelze vyhodnotit, že by motivem a pohnutkou k jednání obžalovaného Perutky v rámci výkonu jeho pravomoci způsobem odporujícím jinému právnímu přepisu bylo způsobení finanční újmy státu a nedůvodné finanční zvýhodnění společnosti ViktoriaGruppe. Ale ani to, že že by Perutka, byť i z nedbalosti porušil podle zákona mu uloženou povinnost opatrovat a spravovat cizí majetek. Jak správně posoudil již nalézací soud, rozhodnutí Perutky jako zastupujícího předsedy Správy státních hmotných rezerv (SSHR) o ukončení fakturace mělo evidentně zcela jiný základ, záměr a motiv, a to zabezpečit vyčištěnou a technickou revizí prošlou volnou skladovací kapacitu pro účely pozdějšího naskladnění ropy pro SSHR,“ stojí v odůvodnění zproštění Perutky.

To je dle vrchního soudu naprosto neoddiskutovatelný fakt, jenž je podložen nejen vnitropodnikovou písemnou komunikací, ale i komunikací SSHR směrem navenek a dalšími důkazy. „Nalézací soud v tomto směru také v odůvodnění napadeného rozsudku správně konstatoval to nejpodstatnější, a to že je sice pravdou, že si obžalovaný Perutka musel být vědom, že ihned po ukončení fakturace SSHR skladovací kapacitu do okamžiku naskladnění ropy nevyužije a že jeho rozhodnutí v danou chvíli může představovat pro SSHR finanční újmu. Nicméně v tomto meziobdobí byla plánována a v podstatě vzápětí i realizována revize a oprava předmětného zásobníku H10 v CTR Nelahozeves, což zjevně bránilo ViktoriaGruppe v jejím využití. Obžalovaný Perutka také v daný okamžik evidentně nejednal nijak svévolně a bezhlavě, nýbrž na základě podkladů příslušných odborných a pověřených pracovníků SSHR, kteří měli výrazně větší zkušenosti s danou ale i související problematikou, a kteří nutně museli počítat s nutností a potřebou naskladnění dalších rezervních zásob ropy do volného a opraveného zásobníku,“ zkonstatoval vrchní soud.

Podle soudu nelze opomenout, že z obsahu spisu žádná, ani sebemenší indicie, nenaznačuje, že by se Perutka nějak angažoval při jednání se zástupci ViktoriaGruppe, a že by tuto firmu „šanoval“ (šetřil ji, vyšel jí vstříc – pozn. red.). „Konečně je třeba zmínit, že při hodnocení vzájemného písemného uznání ukončení předmětného smluvního ujednání nelze s ohledem na vývoj celé situace považovat, jak uzavřel nalézací soud, Perutku za oferenta, neboť jeho přípis z 28. 5. 2012 byl jen akceptací předchozích opakovaných návrhů ze strany ViktoriaGruppe. A to akceptací na základě nově nastalých skutečností úzce se dotýkajících právě smluvních i zákonných důvodů pro ukončení podnájmu,“ uvedl dále odvolací soud.

I tato pozice Perutky má dle senátu Martina Zelenky podstatný význam pro jeho liberaci a pochopení tohoto jeho manažerského rozhodnutí jako rozhodnutí řádného hospodáře. „Stanovisko v referátnících bylo přitom pro jeho manažerské rozhodnutí dostatečné a akceptovatelné a toto rozhodnutí na základě těchto referátníků odpovídalo standardům rozhodovací praxe vedoucích pracovníků státní správy včetně SSHR. Obžalovaný Perutka se žalovaným jednáním snažil dostát povinnostem SSHR, potažmo Českého státu, udržovat zásoby ropy a ropných produktů v zákonem a směrnicemi požadovaném množství a vyhnout se případným sankcím ze strany Evropské unie a případným soudním sporům s ViktoriaGruppe. Veden tímto úmyslem nemohl být při svém jednání ani srozuměn se způsobením škody ani s opatřením prospěchu jinému, přičemž v jeho případě nelze dovozovat ani nějaké nedbalostní zavinění,“ vysvětlil své rozhodnutí předseda soudního senátu Martin Zelenka.

Vrchní soud se podrobněji věnoval i práci žalobce Minxe. „Argumentuje-li státní zástupce, že Perutka na základě protichůdných požadavků jím vyslovených v odvolání přinejmenším nedokázal řídící procesy reálně přizpůsobit svým představám a ani tímto směrem nevyvinul přínosnou aktivitu, pak z objektivního hlediska skutečně nelze pominout, že oba obžalovaní (Perutka a Páleník – pozn. red.) v pozici osob pověřených řízením SSHR byli jen krátce a zjevně nemohli za tu dobu postihnout všechna opatření, která považuje státní zástupce za nezbytná pro řádný výkon jejich funkce. Uvádí-li státní zástupce v této souvislosti že spoléhat se na podřízené je možné jen v okamžiku, kdy je známa jejich práce a kdy existuje povědomost, co který podřízený dokáže, pak ale zjevně nereflektuje, že jednak nabytí této povědomosti jistou dobu trvá a jednak v mezidobí nelze řídící činnost zastavit,“ torpédoval soud právní konstrukci žalobce.

Poukaz státního zástupce na výpověď svědka, stávajícího šéfa státních rezerv Pavla Švagra a jeho postupy je sice dle vrchního soudu přiléhavý, ale na druhou stranu nelze nechat bez povšimnutí, že v pozici ředitele SSHR působí od 12. 2. 2014 a jeho první procesní výslech v projednávané kauze proběhl až v dubnu 2017. „Pokud jde o problematiku auditu smluv mezi SSHR a ViktoriaGruppe, rozhodně nelze ani jednoho z obžalovaných vinit, či mu přičítat k tíži, že by se v tomto směru dopustili nějakého opomenutí či protisměrného jednání. Stran poukazu státního zástupce na fakt, že pokyn k ukončení fakturace předcházel rozhodnutí Bezpečnostní rady státu, lze odkázat na vysvětlení svědka, že materiál pro bezpečnostní radu se připravuje s nějakým předstihem. A s předstihem musí být na základě porady předpoklad, jak by se mělo rozhodnout. Nebo-li v okamžiku, kdy by nebyla vypořádána problematika pronájmu nádrže, nemohl by materiál odesílaný na bezpečnostní radu vůbec tuto variantu obsahovat,“ zkonstatoval vůči žalobci soud.

Žalovaný skutek není trestným činem

K roli Ondreje Páleníka se vrchní soud shodl se soudem nalézacím, že v žalobním návrhu označený skutek, pro který byl postaven Páleník před soud, není trestným činem. „Důležitým při jeho rozhodování nepochybně bylo i to, že v rozhodné době měla SSHR uložen úkol od Bezpečnostní rady státu k nákupu 100 000 tun ropy a panoval všeobecný předpoklad, že do předmětného zásobníku bude tato ropa naskladněna. I v případě obžalovaného Páleníka absentují důkazy a okolnosti svědčící o jeho pohnutce a úmyslném zavinění jak ve vztahu k trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby, tak ve vztahu k porušování povinností při správě cizího majetku. Jeho jednání popsané v obžalobě není důvodu jakkoliv kriminalizovat, a to ani z hlediska nedbalostního zavinění, neboť jím nedošlo k porušení ani ohrožení zájmů chráněných trestním zákoníkem a nijak nevybočilo z jeho služebních oprávnění a povinností,“ sdělil k Páleníkovi odvolací soud.

V ostatním je dle druhoinstančního soudu možno odkázat na odůvodnění žalobcem Minxem napadeného prvoinstančního rozsudku. „Ze všech výše uvedených důvodů Vrchní soud v Praze napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně obžalovaného Tomáše Perutky v celém rozsahu a znovu rozhodl tak, že obžalovaného Perutku pro skutek uvedený v obžalobě, v němž byl obžalobou spatřován jednak zločin zneužití pravomoci úřední osoby a jednak zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku zprostil, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle trestního řádu poškozenou Českou republiku — Správu státních hmotných rezerv odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 trestního řádu pak odvolání Vrchního státního zastupitelství v Praze ohledně obžalovaných Tomáše Perutky a Ondreje Páleníka jako nedůvodná zamítl,“ uzavřel pravomocné ukončení kauzy se skladováním ropy pro státní rezervy předseda senátu Martin Zelenka.

Jan Hrbáček