Jako „přepjatě formalistické“ hodnotila vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Lenka Bradáčová rozhodnutí soudů, které lpěly na odůvodňování povolení odposlechů. Nyní však „přehnaný formalismus“ vytkl Městský soud v Praze naopak jejímu úřadu, když vyhověl žalobě proti rozhodnutí státního zastupitelství neposkytnout trestní oznámení někdejšího policisty Jiřího Komárka na tzv. policejní reorganizaci.

S žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím se na VSZ v Praze žadatel obrátil začátkem února před třemi lety. Domáhal se poskytnutí trestního oznámení, které podal na tehdejšího ministra vnitra Milana Chovance, policejního prezidenta Tomáše Tuhého a jeho náměstka Zdeňka Laubeho někdejší policista a nyní ostravský politik Jiří Komárek, a to v v souvislosti s tzv. policejní reorganizací. Požádal také o úřední záznam, kterým bylo toto trestní oznámení bez dalšího založeno.

Na konci října, tedy po osmi měsících od podání žádosti, VSZ v Praze informace poskytnout odmítlo. A to se zdůvodněním, že trestní oznámení obsahuje i informace o několika dalších dosud probíhajících přípravných trestních řízeních. Vyhovět žádosti by znamenalo riziko zmaření účelu probíhajícího nebo budoucího řízení, případně pozdější dokazování před soudem. V takovém případě je pak nutno dát přednost účelu trestního řízení před individuálním právem žalobce na poskytnutí informací.

O věci byla podle VSZ navíc veřejnost obsáhle informována, a to jak prostřednictvím sdělovacích prostředků, tak i obsahem závěrečné zprávy speciální vyšetřovací poslanecké komise. Veřejnosti tak bylo podle VSZ dostatečně umožněno využít politického práva na informace, získat o věci potřebný přehled a učinit si vlastní úsudek, neboť jí byly poskytnuty nejen podstatné informace, ale i řada podrobností souvisejících s případným podezřením z trestné činnosti úředních osob. A v neposlední řadě by mohla být poskytnutím trestního oznámení ohrožena práva třetích osob.

Ohledně druhé části žádosti, v níž byl požadován úřední záznam o odložení trestního oznámení, VSZ konstatovalo, že protože žádný takový dokument neexistuje, není povinno informaci poskytnout.

NSZ postoj Bradáčové posvětilo

Zamítavé stanovisko VSZ v Praze obratem potvrdilo Nejvyšší státní zastupitelství v Praze, které argumentovalo obdobně. Podle NSZ bylo odůvodnění odmítnutí žádosti dostatečné, neboť konkrétní zdůvodnění, proč v určité trestní věci nezbylo než žádost o poskytnutí informace v podobě určitého dokumentu odmítnout, by se podle NSZ rovnalo částečnému poskytnutí informace. „Přesvědčivost odůvodnění je otázkou subjektivní. Požadavek, aby odůvodnění bylo propracováno nad úroveň obecných proklamací, se ve vztahu k ochraně informací o trestním řízení nebo i jiných informací ze spisů orgánů činných v trestním řízení může jevit sám jako obecná proklamace. Rozsah poskytování tohoto druhu informací totiž musí být nutně podřízen účelu trestního řízení zakotvenému v § 1 odst. 1 trestního řádu a nesmí být tak velkorysý, aby dosažení tohoto účelu ohrožoval nebo jej dokonce mařil,“ shrnuje v odůvodnění rozsudku argumenty NSZ soud. NSZ zároveň v rozhodnutí dbalo na šetření práv třetích osob, kterých by se zveřejnění informací v trestním oznámení uvedených mohlo negativně dotknout, neboť s jedná často o informace neprověřené a trestní oznámení je často podáváno za účelem difamace. „Zveřejnění trestního oznámení může ve svém důsledku vést k porušování presumpce neviny. Právě v souvislosti s difamujícími účinky zveřejnění trestního oznámení nelze přehlédnout také ony ‚třetí osoby‘, které by sice v trestním řízení ani nemusely mít žádné vlastní postavení, ale stín zveřejněného trestního oznámení dopadne i na ně. Mohou jimi být například rodinní příslušníci nebo jiné blízké osoby, těch, vůči nimž trestní oznámení směřuje, na jejichž práva může mít zbytečná publicita trestní věci negativní a někdy fakticky neodstranitelný dopad,“ mělo uvést NSZ v rozhodnutí, kterým potvrdilo stanovisko úřadu Lenky Bradáčové.

Proti zamítavému stanovisku státního zastupitelství podal žadatel žalobu, v níž napadl především absenci odůvodnění, proč byla jeho žádost odmítnuta. Z napadeného rozhodnutí neplyne, že by existovalo jakékoliv konkrétní trestní řízení, v rámci kterého by uvedená podezření byla projednávána, ani nebyl srozumitelně popsán jiný účel, pro které nelze trestní oznámení veřejnosti zpřístupnit.

Mohlo by vás zajímat

Podle něj je naopak věcí veřejného zájmu, aby bylo známo, z čeho vysoce postavený policista velmi dramaticky obvinil jiného a jak byly tyto skutečnosti prověřeny, zvláště za situace, kdy státní zastupitelství následně dospělo k závěru, že ve věci nejde o podezření na trestný čin. Zveřejnění těchto informací by navíc přispělo k vyšší transparentnosti fungování nejvyšších policejních kruhů a mělo i preventivní charakter.

Naléhavá společenská potřeba

Právě z důvodů absence přezkoumatelného odůvodnění Městský soud v Praze žalobě vyhověl, rozhodnutí obou stupňů státního zastupitelství zrušil a vrátil věc VSZ v Praze k novému řízení.

Jakkoliv z judikatury NSS podle soudu plyne, že v přípravné fázi trestního řízení budou informace, které se této fáze týkají, poskytovány pouze výjimečně, k jejich poskytnutí dojde ale vždy, pokud nebude dána naléhavá společenská potřeba odůvodňující jejich neposkytnutí.

Odmítnutí poskytnout takové informace z trestního řízení musí podle aktuálního rozhodnutí Městského soudu v Praze orgány činné v trestním řízení odůvodnit tak, aby bylo „zřejmé, jaké konkrétní okolnosti svědčí o tom, že v důsledku poskytnutí znění předmětného trestního oznámení žalobci by mohlo dojít ke zmaření či ohrožení odhalení pachatele daného skutku nebo daných skutků, vyšetření tohoto skutku, případně skutků a postavení pachatele, případně pachatelů před soud, případně jaké konkrétní okolnosti svědčí o tom, že poskytnutím požadovaných informací by mohlo být ohroženo či zmařeno provedení řádného trestního řízení“.

Jinak řečeno, odmítnout žádost žalobce tak správní orgány mohou pouze v případě, pokud doloží, že by mohlo dojít k ohrožení či zmaření účelu trestních řízení, na která odkazují. A správní orgány jsou podle soudu povinny uvést konkrétní skutečnosti, ze kterých tento závěr dovozují. To se ovšem v projednávaném případě nestalo.

Ohledně druhého požadavku, který se týkal rozhodnutí o odložení trestního oznámení, pak soud v rozhodnutí konstatoval, že žadatel vcelku přesně vymezil, o co mu jde, jakkoliv dokument v žádosti nesprávně označil. Navíc ze správního spisu vyplynulo, že VSZ si bylo vědomo, o jaký dokument je žádáno. „Za této skutkové situace, kdy povinný subjekt má povinnost disponovat s požadovanou informací a zároveň povinnému subjektu je známo, co žadatel žádá, má soud za to, že lpět na doslovně přesném označení požadovaného dokumentu je přehnaným formalismem,“ zkritizoval v závěru odůvodnění rozsudku postup VSZ v Praze soud.

Petr Dimun