Neděle, 16. května, 2021

Bradáčová prohrála spor o informace, soud jí vytkl „přehnaný formalismus“

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Jako „přepjatě formalistické“ hodnotila vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Lenka Bradáčová rozhodnutí soudů, které lpěly na odůvodňování povolení odposlechů. Nyní však „přehnaný formalismus“ vytkl Městský soud v Praze naopak jejímu úřadu, když vyhověl žalobě proti rozhodnutí státního zastupitelství neposkytnout trestní oznámení někdejšího policisty Jiřího Komárka na tzv. policejní reorganizaci.

S žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím se na VSZ v Praze žadatel obrátil začátkem února před třemi lety. Domáhal se poskytnutí trestního oznámení, které podal na tehdejšího ministra vnitra Milana Chovance, policejního prezidenta Tomáše Tuhého a jeho náměstka Zdeňka Laubeho někdejší policista a nyní ostravský politik Jiří Komárek, a to v v souvislosti s tzv. policejní reorganizací. Požádal také o úřední záznam, kterým bylo toto trestní oznámení bez dalšího založeno.

Na konci října, tedy po osmi měsících od podání žádosti, VSZ v Praze informace poskytnout odmítlo. A to se zdůvodněním, že trestní oznámení obsahuje i informace o několika dalších dosud probíhajících přípravných trestních řízeních. Vyhovět žádosti by znamenalo riziko zmaření účelu probíhajícího nebo budoucího řízení, případně pozdější dokazování před soudem. V takovém případě je pak nutno dát přednost účelu trestního řízení před individuálním právem žalobce na poskytnutí informací.

O věci byla podle VSZ navíc veřejnost obsáhle informována, a to jak prostřednictvím sdělovacích prostředků, tak i obsahem závěrečné zprávy speciální vyšetřovací poslanecké komise. Veřejnosti tak bylo podle VSZ dostatečně umožněno využít politického práva na informace, získat o věci potřebný přehled a učinit si vlastní úsudek, neboť jí byly poskytnuty nejen podstatné informace, ale i řada podrobností souvisejících s případným podezřením z trestné činnosti úředních osob. A v neposlední řadě by mohla být poskytnutím trestního oznámení ohrožena práva třetích osob.

Ohledně druhé části žádosti, v níž byl požadován úřední záznam o odložení trestního oznámení, VSZ konstatovalo, že protože žádný takový dokument neexistuje, není povinno informaci poskytnout.

NSZ postoj Bradáčové posvětilo

Zamítavé stanovisko VSZ v Praze obratem potvrdilo Nejvyšší státní zastupitelství v Praze, které argumentovalo obdobně. Podle NSZ bylo odůvodnění odmítnutí žádosti dostatečné, neboť konkrétní zdůvodnění, proč v určité trestní věci nezbylo než žádost o poskytnutí informace v podobě určitého dokumentu odmítnout, by se podle NSZ rovnalo částečnému poskytnutí informace. „Přesvědčivost odůvodnění je otázkou subjektivní. Požadavek, aby odůvodnění bylo propracováno nad úroveň obecných proklamací, se ve vztahu k ochraně informací o trestním řízení nebo i jiných informací ze spisů orgánů činných v trestním řízení může jevit sám jako obecná proklamace. Rozsah poskytování tohoto druhu informací totiž musí být nutně podřízen účelu trestního řízení zakotvenému v § 1 odst. 1 trestního řádu a nesmí být tak velkorysý, aby dosažení tohoto účelu ohrožoval nebo jej dokonce mařil,“ shrnuje v odůvodnění rozsudku argumenty NSZ soud. NSZ zároveň v rozhodnutí dbalo na šetření práv třetích osob, kterých by se zveřejnění informací v trestním oznámení uvedených mohlo negativně dotknout, neboť s jedná často o informace neprověřené a trestní oznámení je často podáváno za účelem difamace. „Zveřejnění trestního oznámení může ve svém důsledku vést k porušování presumpce neviny. Právě v souvislosti s difamujícími účinky zveřejnění trestního oznámení nelze přehlédnout také ony ‚třetí osoby‘, které by sice v trestním řízení ani nemusely mít žádné vlastní postavení, ale stín zveřejněného trestního oznámení dopadne i na ně. Mohou jimi být například rodinní příslušníci nebo jiné blízké osoby, těch, vůči nimž trestní oznámení směřuje, na jejichž práva může mít zbytečná publicita trestní věci negativní a někdy fakticky neodstranitelný dopad,“ mělo uvést NSZ v rozhodnutí, kterým potvrdilo stanovisko úřadu Lenky Bradáčové.

Proti zamítavému stanovisku státního zastupitelství podal žadatel žalobu, v níž napadl především absenci odůvodnění, proč byla jeho žádost odmítnuta. Z napadeného rozhodnutí neplyne, že by existovalo jakékoliv konkrétní trestní řízení, v rámci kterého by uvedená podezření byla projednávána, ani nebyl srozumitelně popsán jiný účel, pro které nelze trestní oznámení veřejnosti zpřístupnit.

Podle něj je naopak věcí veřejného zájmu, aby bylo známo, z čeho vysoce postavený policista velmi dramaticky obvinil jiného a jak byly tyto skutečnosti prověřeny, zvláště za situace, kdy státní zastupitelství následně dospělo k závěru, že ve věci nejde o podezření na trestný čin. Zveřejnění těchto informací by navíc přispělo k vyšší transparentnosti fungování nejvyšších policejních kruhů a mělo i preventivní charakter.

Naléhavá společenská potřeba

Právě z důvodů absence přezkoumatelného odůvodnění Městský soud v Praze žalobě vyhověl, rozhodnutí obou stupňů státního zastupitelství zrušil a vrátil věc VSZ v Praze k novému řízení.

Jakkoliv z judikatury NSS podle soudu plyne, že v přípravné fázi trestního řízení budou informace, které se této fáze týkají, poskytovány pouze výjimečně, k jejich poskytnutí dojde ale vždy, pokud nebude dána naléhavá společenská potřeba odůvodňující jejich neposkytnutí.

Odmítnutí poskytnout takové informace z trestního řízení musí podle aktuálního rozhodnutí Městského soudu v Praze orgány činné v trestním řízení odůvodnit tak, aby bylo „zřejmé, jaké konkrétní okolnosti svědčí o tom, že v důsledku poskytnutí znění předmětného trestního oznámení žalobci by mohlo dojít ke zmaření či ohrožení odhalení pachatele daného skutku nebo daných skutků, vyšetření tohoto skutku, případně skutků a postavení pachatele, případně pachatelů před soud, případně jaké konkrétní okolnosti svědčí o tom, že poskytnutím požadovaných informací by mohlo být ohroženo či zmařeno provedení řádného trestního řízení“.

Jinak řečeno, odmítnout žádost žalobce tak správní orgány mohou pouze v případě, pokud doloží, že by mohlo dojít k ohrožení či zmaření účelu trestních řízení, na která odkazují. A správní orgány jsou podle soudu povinny uvést konkrétní skutečnosti, ze kterých tento závěr dovozují. To se ovšem v projednávaném případě nestalo.

Ohledně druhého požadavku, který se týkal rozhodnutí o odložení trestního oznámení, pak soud v rozhodnutí konstatoval, že žadatel vcelku přesně vymezil, o co mu jde, jakkoliv dokument v žádosti nesprávně označil. Navíc ze správního spisu vyplynulo, že VSZ si bylo vědomo, o jaký dokument je žádáno. „Za této skutkové situace, kdy povinný subjekt má povinnost disponovat s požadovanou informací a zároveň povinnému subjektu je známo, co žadatel žádá, má soud za to, že lpět na doslovně přesném označení požadovaného dokumentu je přehnaným formalismem,“ zkritizoval v závěru odůvodnění rozsudku postup VSZ v Praze soud.

Petr Dimun

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY