Sobota, 15. května, 2021

Soudkyně rozhodovala spor pojišťovny, s níž se soudila o domácí porod. NSS ji vyloučil pro podjatost

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Vede-li soudce či soudkyně soukromoprávní spor s institucí či správním orgánem neznamená to automaticky, že je při rozhodování v jiné věci, kde je tento orgán jednou z procesních stran, podjatý. Nesmí však způsobem vedení „svého“ sporu zavdat příčinu, že – byť i nevědomky – ztratil odstup a nestrannost. K takovému závěru dospěl minulý týden rozšířený senát NSS, který posuzoval otázku podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze (MS).

Až rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (NSS) musel řešit otázku podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze (MS), která rozhodovala ve sporu o úhradu péče mezi Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP) a pacientem.

Sama soudkyně je totiž pojištěna u VZP a vedla s ní před dvěma lety soukromoprávní spor o uhrazení nákladů domácího porodu ve výši 9 tisíc Kč. Pojišťovna tak namítla její podjatost, přičemž posléze vyšlo najevo, že otázku podjatosti stejné soudkyně ve vztahu k VZP již v minulosti NSS řešil, ovšem rozdílně.

Zatímco v roce 2019 ji senát NSS z rozhodování pro podjatost vyloučil, neboť shledal její objektivní podjatost, v lednu minulého roku došel jiný senát k opačnému názoru a námitku podjatosti ze strany pojišťovny zamítl. Podle jeho názoru totiž nelze v tom, že soudkyně vede soukromoprávní spor s pojišťovnou, bez dalšího spatřovat její podjatost. Soudkyně sice objektivně nemá vůči VZP „emocionálně neutrální vztah“, avšak řeší věc ve správním řízení, a navíc soudci neshledali, že by měla soudkyně vůči pojišťovně vztah vyloženě nepřátelský či konfliktní. Podle názoru tohoto senátu NSS se jedná „o principiální hodnotový spor, nicméně vedený v rovině korektní a slušné právní argumentace, jak je patrné z písemností předložených samotnou stěžovatelkou“.

V srpnu minulého roku však k MS v Praze doputovala další žaloba na pojišťovnu ohledně úhrady zdravotní péče a věc připadla senátu, v němž tato soudkyně zasedá. A pojišťovna opět namítla její podjatost. Senát NSS, který o věci rozhodoval, neboť soudkyně se jako podjatá necítila, zjistil rozpor v judikatuře NSS. Ten měla podle jeho názoru způsobit sama soudkyně, neboť v posledním řízení o své podjatosti neupozornila NSS na předchozí rozhodnutí z roku 2019, kde byla v obdobné věci její podjatost vůči pojišťovně shledána. „Desátý senát ze svého rozhodnutí nevytvořil právní větu, která by byla evidována v evidenci judikatury, ostatně k tomu ani nebyl důvod, protože jeho rozhodnutí bylo úzce vázáno na skutkové okolnosti konkrétní věci. Pátý senát zároveň neměl důvod předpokládat, že o podjatosti této soudkyně ve vztahu k žalované již v minulosti jiný senát NSS rozhodoval. Sama žalovaná jej na tuto skutečnost nemohla upozornit, neboť svou kasační stížnost podala již dne 4. 7. 2019, tedy ještě před rozhodnutím desátého senátu,“ konstatuje se v předkládacím usnesení.

Městský soud v Praze Foto: Tomáš Nahodil

Na podjatost má upozornit soudkyně

Podle soudců však na rozhodnutí o podjatosti mohla a měla upozornit sama soudkyně. Ta ovšem poskytla vyjádření, proč se podjatá necítí, aniž by uvedla tuto zásadní skutečnost. V aktuálně projednávané věci naopak v rámci své argumentace upozornila NSS na jeho pozdější rozhodnutí, v němž podjatou shledána nebyla.

„Takový přístup je podle devátého senátu přinejmenším zarážející. Je s podivem, pokud soudkyně ve vyjádření uvádí, že se vůči žalované cítí být nestrannou, zároveň však selektivně přistupuje k rozhodnutím NSS, jež se právě k její nestrannosti přímo vyslovují: v nynějším vyjádření upozorňuje na rozsudek pátého senátu, který potvrdil její nepodjatost, naopak ani v nynějším vyjádření, ani ve vyjádření vůči samotnému pátému senátu nijak nezmínila tehdy čerstvé rozhodnutí desátého senátu, jímž byla označena vůči žalované za podjatou,“ konstatují soudci v předkládacím usnesení s tím, že takový postup jen zvyšuje pochybnosti o subjektivní podjatosti soudkyně. Té nasvědčuje i to, že předmět sporu, který soudkyně s pojišťovnou vede, tedy úhrada za domácí porod, je „dosti osobní až intimní“ a i sama soudkyně jej ve svém stanovisku označuje za téma pro ni citlivé.

Ve vyjádření pro rozšířený senát však soudkyně setrvala na svém stanovisku, že nevidí důvod pro to, aby byla shledána podjatou. Uvedla, že rozhoduje o správní žalobě ohledně úhrady péče podle § 16 zákona veřejné zdravotní péči, kde nemá problém, bude-li pro to důvod, žalobu o úhradu zamítnout. Pokud by rozhodovala ve věci úhrady za domácí porod, pak by se z rozhodování samozřejmě vyloučila.

Pojišťovna rozšířený senát upozornila na to, že soudkyně ze spisu k případu, v němž je namítána její podjatost, sama vyřadila pojišťovnou předložené listiny, týkající se jejího soukromoprávního sporu s pojišťovnou. Soudkyně se také měla v této věci obrátit na pověřence pojišťovny pro ochranu osobních údajů s žádostí o nápravu, neboť jsou v podáních podle ní obsaženy osobní údaje. Zaslala i podnět řediteli pojišťovny, kdy se domáhala jeho zásahu vůči zaměstnanci pojišťovny, který je za tento postup odpovědný.

Podle rozšířeného senátu NSS v čele s Josefem Baxou není důvodem podjatosti soudce ve správním řízení samotná skutečnost, že soudkyně vedla v minulosti spor se žalovaným správním orgánem ve vlastní věci. Aby taková podjatost byla shledána, musí být přítomny i jiné okolnosti, které vedou k legitimním pochybnostem o nestrannosti soudce.

Subjektivní nestrannost

Takovými okolnostmi pak mohou být i procesní postoje soudce, vyjádření a stanoviska v jeho vlastním sporu či v jiném sporu, o němž rozhoduje a kde byla vznesena námitka jeho podjatosti.

„Jestliže soudce z vlastního popudu vede nebo v nedávné době vedl vlastní spor s účastníkem řízení o otázce, která pro něj není „běžná“, nýbrž osobní až intimní, a tudíž velmi citlivá, principiální či hodnotová, vystupuje ve sporu velmi aktivně a postoje druhého účastníka vůči sobě vnímá diskriminačně, vzniká důvod pochybovat o jeho nepodjatosti při projednávání a rozhodování věci, kde je žalovaným týž účastník řízení,“ uvádí se v rozhodnutí rozšířeného senátu.

V něm senát upozornil, že podáních v rámci jejího soukromoprávního sporu s pojišťovnou volila soudkyně obraty a argumentaci, které svědčí o tom, že se pro ni jedná o věc osobní a intimní. Navíc z jejího postupu, kdy si stěžovala na postup pojišťovny ohledně možného porušení zákona o ochraně osobních údajů, vyplývá, že je s pojišťovnou v pokračujícím konfliktu. Dále senát zmínil i to, že ani ve vyjádření pro rozšířený senát soudkyně nezmiňuje prvotní rozhodnutí NSS, kterým byla vyloučena pro podjatost. „Z jejího vyjádření plyne, že se závěrem o své nepodjatosti, k němuž došel pátý senát, se silně ztotožňuje. I to může být signálem, že je ve věci, třeba i nevědomky mentálně angažována více, než je z pohledu soudcovské nestrannosti žádoucí,“ uvádí se v rozhodnutí.

Rozšířený senát také přihlédl k tomu, že soudkyně odstranila ze spisu MS v Praze pojišťovnou předložené důkazy v podobě listin ze soukromoprávního sporu. Jakkoliv senát nerozporuje její tvrzení, že tyto dokumenty v neanonymizované podobě obsahují její osobní údaje, konstatoval, že takový postup „žel rovněž nesvědčí o její subjektivní nestrannosti“.

Rozšířený senát tak shledal podjatost soudkyně jak z pohledu testu objektivní, tak subjektivní nestrannosti a rozhodl o jejím vyloučení z projednávání a rozhodování ve věci.

Petr Dimun

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY