Pondělí, 19. dubna, 2021

ÚS: Soud musí zamítnuté propuštění vyhoštěného odůvodnit, i když to poslanci zákonem nestanovili

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

V souladu se zákonem postupoval Okresní soud v Plzni, když zamítl žádost cizince o upuštění od zbytku trestu vězení. Své rozhodnutí neodůvodnil. Cizinec byl odsouzen k třem letům vězení a k vyhoštění na pět let. Takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Porušuje právo na spravedlivý proces, i když tento zvláštní postup vedoucí k libovůli, zákonodárci umožnili, uvedl Ústavní soud. Je však v rozporu s Listinou a soud musí rozhodnutí odůvodnit.

Ústavní soud vyhověl stížnosti cizince nálezem zveřejněným ve čtvrtek 4. února 2021 spolu s právní větou. Protiústavním shledal Soud zamítnutí žádosti o upuštění od zbytku trestu bez odůvodnění v případě, že odsouzený má být současně vyhoštěn. Zákon totiž soudu povinnost odůvodnit rozhodnutí v tomto souběhu těchto trestů neukládá. Na to upozornil jak okresní, tak i Ústavní soud.

V předmětném případu byl cizinec S.A.T. odsouzen za těžké ublížení na zdraví a nebezpečné vyhrožování k trestu vězení tři roky a následnému vyhoštění z České republiky na pět let. Okresní soud v Plzni jeho žádost o upuštění od zbytku trestu vězení bez dalšího zamítl pouze s odkazem na § 327 trestního řádu, který takový postup umožňuje.

Nález v plném znění je zde.

Okresní soud: Poslanci mají reagovat a zákon změnit

Cizinec ovšem v ústavní stížnosti předložil argumenty, se kterými se Ústavní soud ztotožnil. Na jeho argumentaci předloženou okresnímu soudu nikdo nereagoval: „Stěžovatel dále uvedl, že nezná důvody postupu okresního soudu a nemůže tak z jeho rozhodnutí vyvodit žádné závěry stran případného podání nové žádosti či načasování jejího podání, pročež totální absence odůvodnění negativního rozhodnutí vnímá jakožto zásah do svých ústavně zaručených práv a svobod,“ cituje stěžovatele Ústavní soud.

Ke stížnosti se jako účastník řízení vyjádřil Okresní soud v Plzni: „Zdůraznil, že postupoval dle zákona, avšak zároveň připustil, že ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3302/18 napadené rozhodnutí patrně neobstojí, neboť si je vědom toho, že v citovaném nálezu byla řešena prakticky identická věc a Ústavním soudem bylo shledáno porušení práva na soudní ochranu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Okresní soud dále uvedl, že by na citovaný nález Ústavního soudu mělo být reagováno zákonodárcem v tom směru, že by měla být změněna právní úprava ustanovení § 327 odst. 1 písm. b) tr. Řádu,“ stojí v odůvodnění nálezu Ústavního soudu.

Soud jednal podle platného zákona, formálně nepochybil

Ústavní soud se ve znění zákona s okresním soudem ztotožnil: „Ústavní soud shledal, že tr. řád umožňuje dle § 136 odst. 3 vyhotovit zjednodušené usnesení, které neobsahuje odůvodnění a v případě usnesení vyhotovovaného ve vykonávacím řízení tak může soud prvního stupně učinit i tehdy, není-li proti takovému usnesení přípustná stížnost,“ uvádí se v odůvodnění nálezu Ústavního soudu.

„Toto ustanovení použil okresní soud při vydání napadeného rozhodnutí v projednávané věci. Z § 327 tr. řádu, na který okresní soud dále odkazoval, pak plyne, že soud může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nebo vyhoštěn, přičemž proti tomuto rozhodnutí není přípustná stížnost,“ pokračuje ve výkladu Ústavní soud.

Podle Ústavního soudu Okresní soud v Plzni formálně nepochybil.  „Z formálního hlediska tedy okresní soud postupoval v souladu s ustanoveními trestního řádu. Jelikož rozhodoval v neveřejném zasedání, tak bylo plně opodstatněné, že stěžovatel nebyl přítomen jak samotnému jednání, tak vyhlášení usnesení,“ uvádí v nálezu Ústavní soud.

Zákon je v rozporu s Listinou a vede k libovůli

Jenže kromě zákonů musí soudy reflektovat i Listinu práv a svobod, vyplývá z odůvodnění: „Ústavní soud však uvádí, že nejde o pravidlo, podle kterého soudy mají postupovat bez výjimky; na to upozornil Ústavní soud v prakticky stejné věci již v nálezu sp. zn. II. ÚS 3302/18. V tomto nálezu se zdůrazňuje, že zákonem stanovená možnost neodůvodnit soudní rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku za současného vyhoštění podle § 327 odst. 1 písm. b) tr. řádu musí být z pohledu práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny interpretována restriktivně,“ upozornil Ústavní soud.

Právní úpravu, jak ji schválili poslanci pak znovu označil za scestnou: „Již v uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na skutečnost, že je-li soudu přiznána velmi široká diskrece, aniž by zákonodárce poskytl alespoň základní principy, kterými by se soud měl nechat vést při rozhodování podle § 327 odst. 1 písm. b) tr. řádu, je přinejmenším zvláštní, nemusí-li takové rozhodnutí být vždy odůvodněno a není proti němu přípustná stížnost. Uvedl, že předmětná právní úprava tak vytváří široký prostor pro potenciální libovůli či nezákonný postup a není v plném souladu s principy právního státu,“ napsal doslova Ústavní soud opakovaně.

Ústavní soud: Soud se musí s argumenty vypořádat

„Zákonem stanovená možnost neodůvodnit soudní rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku za současného vyhoštění podle § 327 odst. 1 písm. b) tr. řádu musí být z pohledu práva na soudní ochranu vykládána i v posuzované věci. Skutečnost, že stěžovateli nebyly ani ústně, ani písemně sděleny důvody zamítavého rozhodnutí o jeho žádosti o upuštění od výkonu zbytku trestu za současného vyhoštění, přestože relevantní důvody uváděl, vede Ústavní soud k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu a o porušení stěžovatelova práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny,“ uvedl Ústavní soud svůj závěr.


Právní věta:
Zákonem stanovená možnost neodůvodnit soudní rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku za současného vyhoštění podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu musí být z pohledu práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vykládána restriktivně. Tuto možnost lze využít v případech, kdy je žadateli vyhovováno, vznáší-li žadatel irelevantní argumenty nebo je-li jeho podání opakované či neodůvodněné. V takových případech je dostačující, když usnesení soudu odůvodnění neobsahuje, popř. odkáže-li soud jen na předchozí zamítavé usnesení, ve kterém se s námitkami žadatele vypořádal. Vznáší-li však žadatel relevantní argumenty odůvodňující upuštění od výkonu zbytku trestu za současného vyhoštění, soud se s nimi musí – byť stručně – vypořádat a žadateli odůvodnění svého rozhodnutí sdělit.


Irena Válová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY