Neděle, 19. září, 2021

ČAK se postavila proti stíhání advokátů: Pouze poučovali klienty o možnosti nevypovídat

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

V poslední době obdržela Česká advokátní komora usnesení policejních orgánů, jimiž byla podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájena trestní stíhání advokátů pro skutky spočívající v poskytování právních služeb. K této věci představenstvo na své 36. schůzi konané online dne 9. března 2021 přijalo stanovisko, ve kterém protestuje proti takovému postupu.

Za trestný čin je označováno jednání advokátů, kteří poučili osobu předvolanou k podání vysvětlení, že není povinna vypovídat. Policejní orgány tak protiprávně zasahují do ústavního práva na právní pomoc zakotveného v článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a postihují advokáty za zcela legální a řádný výkon advokacie. Tím zasahují do nezávislosti advokátů, kteří mají povinnost poskytovat právní služby v souladu s ústavně zaručenými právy, mimo jiné právem jejich klientů na to nevypovídat a neobviňovat sama sebe, jak vyplývá například z článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv nebo článků 37 odst. 2 a 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. „Představenstvo ČAK důrazně protestuje proti takovým zcela nepřijatelným postupům a žádá, aby příslušné složky policejních orgánů a státních zastupitelství přijaly taková opatření, aby nadále nedocházelo k protiprávním zásahům do výkonu advokacie a práva na právní pomoc,“ uvedli zástupci Komory.

Představenstvo uvádí, že nezávislost advokáta neznamená jeho beztrestnost, pokud by se v rámci výkonu advokacie podílel na trestné činnosti. V tomto směru se plně ztotožňuje s judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Zároveň zdůrazňuje, že ani z popisu skutků v usneseních o zahájení trestního stíhání nevyplývá participace advokátů na trestné činnosti. Žádnému z advokátů není kladeno za vinu, že by trestnou činnost organizovali nebo se do ní zapojili v jejím průběhu. „Zcela zřetelně jsou postihováni za to, že poučovali klienty, že před daňovým nebo policejním orgánem nejsou povinni vypovídat,“ uvádí zástupci ČAK v Advokátním deníku.

Advokáti vstupovali do děje tvrzeného policejními orgány až ve chvíli, kdy byli požádáni o konkrétní právní pomoc, spočívající v dotazu, jak mají postupovat v řízení před státními orgány. „Z obsahu usnesení o zahájení trestního stíhání pak přinejmenším nelze vyloučit, že informace o tom, jak advokáti poskytovali konkrétní poradu svým klientům, byly získány tzv. prostorovým odposlechem jejich kanceláří. To by mělo být předmětem samostatného šetření,“ uvádí ČAK.

Při poskytování právní služby je advokát podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii, povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny.

Policejní orgány považují za trestný čin, že se advokát řídí pokyny osoby, která je ve veřejném rejstříku zapsána jako statutární orgán právnické osoby, ale údajně má být pouze tzv. „bílým koněm“. „Advokát ovšem nemůže rozhodovat o tom, zda někdo je „bílým koněm“ a na základě toho odmítnout poskytnout právní službu zapsanému statutárnímu orgánu,“ uvádí zástupci ČAK v prohlášení s tím, že není věcí policejního orgánu, aby posuzoval, zda advokát jednal na základě žádosti osoby, které poskytuje právní službu. „Je naprosto běžné, že advokát je k poskytnutí právní služby angažován jinou osobou, než je ta, které následně právní službu poskytuje,“ dodává ČAK.

Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy i klienta, který není schopen dát konkrétní pokyny, jak má advokát postupovat, neboť o věci příliš mnoho neví anebo jí nerozumí. Postačuje zájem klienta či osoby, které má advokát poskytnout právní službu, o to, aby jí byla tato služba poskytnuta. V řadě případů je advokát klientovi ustanoven k ochraně jeho zájmů právě proto, že klient sám není schopen se hájit a dát advokátovi potřebné pokyny.

K povinnostem advokáta patří i poučení klienta, že má právo neobviňovat sám sebe. Samozřejmou součástí takového poučení je i doporučení, jak v konkrétním případě toto právo realizovat.

Poučení o právu nevypovídat je součástí poučení, které příslušný státní orgán dává podle § 96 odst. 2 daňového řádu či § 33 odst. 1, § 100 odst. 2 nebo § 158 odst. 6 trestního řádu každé osobě vypovídající v daňovém, resp. trestním řízení.

(epa)

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY