Soudy rozhodují například o uzavření služeb či nošení ochrany úst Foto: Pixabay

Rodiče si u soudu stěžují kvůli testům dětí a rouškám ve škole

Rodiče několika dětí podali k Ústavnímu soudu stížnost proti opatření ministerstva zdravotnictví, které spočívá v testování žáků a nošení ochranných prostředků v souvislosti s návratem části dětí do škol. Podle stížnosti advokátky Jany Zwyrtek Hamplové vláda dostatečně nezdůvodnila smysluplnost obou podmínek pro přítomnosti dětí ve škole a zasahuje do jejich ústavních práv.

Školy jsou zavřené kvůli pandemii koronaviru. Od pondělí se vrátí část prvního stupně, která se bude po týdnu střídat s druhou polovinou prvního stupně v takzvané rotační výuce. Zbytek bude mít nadále on-line vyučování. Podmínkou návratu dětí do škol jsou antigenní testy na koronavirus dvakrát za týden a povinnost roušek během celého pobytu ve škole. Proti těmto dvěma opatřením směřuje ústavní stížnost několika rodičů. Podle ní opatření zasahuje do ústavníhopráva na vzdělání a práva na ochranu zdraví.

Podle rodičů by muselo být prokázáno, že celodenní nošení roušek nepoškozuje zdraví, což výrazně zpochybňují názory specialistů. „Je-li dána už jen významná pochybnost o tom, že nařízené opatření může poškodit zdraví dětí, nemůže být nikdy uloženo jako povinnost a už vůbec nemůže být podobnou podmínkou podmiňován přístup k základnímu v zdělávání,“ uvádí stížnost.

Napadá také smysluplnost antigenního testování dětí. „Obdobně by muselo být podloženo, že plošné testování všech dětí až dvakrát týdně je smysluplné, zdraví nijak neohrožující, a nenarušující psychiku dětí. Ministerstvo ani vláda nemají nic z toho k dispozici. O testování bylo rozhodnuto laickými osobami, politicky, bez jakýchkoli odborných podkladů,“ uvádí stížnost.

Konstrukt, že na dítě, které se nepodrobí testu, bude pohlíženo jako na nemocné a nebude smět do školy, je podle stížnosti diskriminační a neobhajitelný. „Vytváří se zde jasná situace, kdy se bezdůvodně dítě prohlásí za nemocné, aniž tomu tak je, a odepře se mu účast na vzdělání, což je jeho ústavně garantované právo. O jeho ‚nemoci‘ tak nebude rozhodovat lékař, ale stát, a to jen proto, aby jej mohl nedůvodně diskriminovat,“ uvádí stížnost.

(čtk)