Pátek, 18. června, 2021

Dovolání kvůli krádeži vibrátoru za nouzového stavu dorazilo na Nejvyšší soud

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Po více jak dvou měsících doručil Okresní soud v Novém Jičíně na Nejvyšší soud dovolání v kauze ukradeného vibrátoru za nouzového stavu, vyhlášeného kvůli koronaviru. Jde o jeden ze série případů, kdy za ukradené drobné zboží v době nouzového stavu padly tvrdé nepodmíněné tresty. Unie obhájců považuje dobu prodlení při zasílání dovolání k Nejvyššímu soudu za příliš dlouhou.

Dovolání Lubomíra Sogela, pravomocně odsouzeného ke dvouletému trestu za krádež vibrátoru za 499 korun v nouzovém nouzovém stavu, doputovalo k Nejvyššímu soudu. Jde o jeden ze série případů, kdy za ukradené drobné zboží v době mimořádných opatření kvůli pandemii koronaviru padly tvrdé nepodmíněné tresty.

Lubomíru Sogelovi svitla naděje, že byť je recidivistou, páchajícím veskrze bagatelní trestnou činnost, může být trest za krádež vibrátoru snížen. Nejvyšší soud totiž v půlce března konstatoval, že pro použití tvrdého paragrafu v nouzovém stavu musí být „jednoznačně prokázána věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí, za kterou lze považovat i aktuální výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19″.

Právní zástupce Lubomíra Sogela Lukáš Seibert podal dovolání k Nejvyššímu soudu na novojičínský soud 4. března. Trvalo to dva měsíce a den, než bylo odesláno do Brna.

„Dovolání bylo předloženo na Nejvyšší soud 5. 5. 2021,“ uvedla na dotaz Ekonomického deníku asistentka soudce a mluvčí okresního soudu Pavla Nippertová.

Na otázku, proč trvalo odeslání dovolání v této kauze tak dlouho, když bylo podáno již 4. března, Pavla Nippertová odvětila: „V době od nápadu dovolání po předložení Nejvyššímu soudu musela být dodržena ustanovení trestního řádu, tj. především § 265h, který specifikuje, jaké úkony je soud prvního stupně povinen provést než dovolání předloží Nejvyššímu soudu. V daném případě proběhly běžné úkony, tedy především doručení opisu dovolání nejvyššímu státnímu zástupci s upozorněním, že se může ve lhůtě jednoho měsíce k věci písemně vyjádřit a dalším oprávněným osobám. Po uplynutí lhůty byla vyhotovena předkládací zpráva a následně věc předložena Nejvyššímu soudu.“

K další otázce, jaká je běžná doba odesílání dovolání u novojičínského soudu mluvčí sdělila: „Po provedení zákonem vyžadovaných úkonů dovolání bývá bez prodlení předkládáno  Nejvyššímu soudu. Zde závisí rovněž na projednávané věci, např. počtu odsouzených atd.“

V tomto případě jde přitom o bagatelní čin a jednoho odsouzeného.

Délku lhůty, ve kterých bývají dovolání pravomocně odsouzených doručována k Nejvyššímu soudu, kritizuje už nějaký čas Unie obhájců.

„Jedná se o celkem obvyklou praxi. Unie obhájců považuje tuto dobu prodlení za příliš dlouhou, ale zároveň si uvědomuje, že svůj význam má. Postup soudu, jak předat napadlé dovolání Nejvyššímu soudu, je upraven trestním řádem (viz. vyjádření OS Nový Jičín) a ke zkrácení této doby by bylo třeba jeho podstatné změny. Tím, že se unie podrobněji touto otázkou dosud nezabývala, nemá žádný efektivní návrh jejího řešení,“ řekl Ekonomickému deníku tajemník Unie obhájců Petr Svoboda.

Recidivista

Lubomír Sogel má v rejstříku trestů 23 záznamů, převážně za krádeže, nemá trvalé bydliště. „Je patrné, že obviněný se nedokáže vyvarovat páchání trestné činnosti majetkového charakteru ani za předpokladu, že je ve věci vyhlášen nouzový stav, přičemž nelze uvěřit tvrzení, že by obviněný nebyl o této skutečnosti informován s ohledem na celospolečenská opatření, která byla spojena s přijetím tohoto vládního usnesení. To, že se u Lubomíra Sogela dlouhodobě projevuje sklon k páchání trestné činnosti, je také patrné z přehledu jeho předchozích odsouzení, neboť v zásadě od roku 2003 se dopouští periodicky této trestné činnosti, za níž byl v minulosti trestán k různým druhům trestů včetně odnětí svobody. Lze tak uzavřít, že s vysokou mírou pravděpodobnosti, pokud by byl ponechán na svobodě, se tento trend v jeho chování jen zvýrazňoval a je tak u něj zcela důvodně možné shledávat obavu vazby předstižné,“ napsal novojičínský soudce Miroslav Čaňo, když bral Sogela za krádež vibrátoru do vazby.

Bezprecedentní zásah do životů?

Krajský soud v Ostravě projednal Sogelovo odvolání na konci loňského října v senátu složeném z předsedy Radka Adamuse a soudců Renée Freiwaldové a Tomasze Kafky. Prvoinstanční rozsudek, který poslal Sogela dva roky za mříže, ale zrušil.

Novým rozhodnutím pak byl Sogel opět uznán vinným ze zločinu krádeže. „Odsuzuje se podle paragrafu 205 odstavce 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let… … Pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou… …Je povinen zaplatit na náhradu majetkové škody poškozené společnosti dm drogerie markt částku 499 Kč,“ rozhodl odvolací senát.

Krajský soud považuje za nesporné vyhlášení nouzového stavu na území České republiky, ke kterému došlo usnesením vlády 12. března 2020.

„Pro což byla přijata celá řada mimořádných i ochranných opatření, jež se dotkla všech fyzických i právnických osob. Výskyt velkého počtu případů virovým onemocněním Covid-19 zasahujícím do všech okresů a krajů České republiky, kdy nešlo o pouhá lokální ohniska nákazy, vedoucí k vyhlášení nouzového stavu na území celého státu, nepochybně lze podřadit pod ´jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek´, čímž v daném případě došlo i k naplnění zákonného znaku rozhodného pro užití přísnější právní kvalifikace skutku jako zločinu krádeže,“ vysvětlil svoje rozhodnutí odvolací soud.

Obtěžuje to policii?

S takovýmto rozsudkem a odůvodněním nesouhlasí Sogelův obhájce Lukáš Seibert. „Dovolání směřuji proti výroku o vině a proti výroku o trestu. Dovolací důvod shledávám v tom, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení,“ napsal Lubomír Sogel prostřednictvím advokáta Nejvyššímu soudu.

Obhajoba namítá, že použitá právní kvalifikace, tj. zločin (nikoli za standardních okolností přečin – pozn. red.) krádež podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákona je nepřiléhavá a její aplikace na daný případ je neadekvátní zásadám trestání podle trestního zákona.

Podle názoru obhajoby jde ze strany soudů o přepjatý formalismus, jehož jediným hmatatelným výsledkem je ukládání neadekvátních, ba přímo drakonických trestů pachatelům drobné majetkové trestné činnosti. „K níž (bohužel) docházelo a dochází dnes a denně, bez ohledu na to, zdali je (není) vyhlášen nouzový stav či jiná jemu podobná forma, zakládající formální znaky aplikace kvalifikované skutkové podstaty,“ stojí v dovolání.

„Orgány činné v trestním řízení v projednávané věci zcela rezignovaly na úvahu a posouzení toho, zdali odcizení vibrátoru, tedy erotické pomůcky ryze individuálního použití, je protiprávním jednáním takové intenzity, aby bylo namístě aplikovat právní kvalifikaci s trestní sazbou odnětí svobody dva až osm let nepodmíněně. Podle názoru obhajoby tomu tak není,“ argumentuje dále obhájce Lubomíra Sogela.

Policie ani státní zastupitelství se ani na námitky obhajoby nezabývaly posouzením toho, zdali toto jednání, kterého se recidivista Sogel dopustil za vyhlášeného nouzového stavu, je s to vyvolat celospolečensky škodlivé či nezvratitelné následky na majetku, zdraví či zdali je odcizení erotické pomůcky protiprávním jednáním bezprostředně směřujícím k ohrožení výkonu státní moci. Obhajoba je toho názoru, že tomu tak není.

„Argumentem na hlavu postaveným, do jisté míry až směšným, se obhajobě jeví názor
odvolacího soudu, obsažený v bodě 16. rozsudku odvolacího soudu („Obžalovaný tak
posuzovaným jednáním, byť zcela bagatelním v podobě drobné krádeže zasáhl nejen
do sféry poškozeného subjektu, ale i policejního orgánu, který byl nucen přeskupit své
síly zaměřené na plnění jiných důležitějších úkolů v souvislosti s bojem proti virovému
onemocnění, jež musely být směřovány k vyšetřování okolností dané trestné činnosti
a odhalení odvolatele, jakožto jeho pachatele).“ Odvolací soud tímto názorem de facto deklaruje, že vyšetřování trestné činnosti je agenda, která Policii České republiky obtěžuje,“ stojí v dovolání Lubomíra Sogela.

Drakonické tresty a klesající důvěra v právní stát

Obhájce Lukáš Seibert zároveň zkonstatoval, že trend posuzování bagatelní trestné činnosti
orgány činnými v trestním řízení, spáchanými v letech 2020-21 za nouzového stavu,
podle něj podkopává důvěru v právní stát.

„Běžný občan České republiky průběžně sleduje, jak soudní moc ukládá drakonické tresty (2 – 3 roky nepodmíněně) za krádeže housek, salámů či vibrátoru, zatímco orgány moci výkonné jsou souběžně reálnými aktéry státní zvůle páchané na vlastních občanech, proti kterým jim ovšem není poskytována žádná právní ochrana. Tento trend je podle názoru obhajoby zcela neudržitelný,“ míní Lukáš Seibert.

Seibert míní, že smyslem a účelem ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákona
není postihovat zvýšenou trestní sazbou všechny krádeže, k nimž dojde v době vyhlášení nouzového stavu, ale pouze takové krádeže, které se vyznačují vyšší mírou společenské škodlivosti s ohledem na jejich bližší souvislost s nouzovým stavem, což podle jejího názoru v předmětné věci splněno nebylo.

„Obhajoba namítá, že rovněž uložený trest dva roky nepodmíněně je nezákonný, protože při posouzení polehčujících a přitěžujících okolností případu je rozdíl, zdali je trest vyměřován v sazbě šest měsíců až tři roky nepodmíněně, anebo v sazbě dva až osm let nepodmíněně. Proto je dovoláním napadán také výrok o trestu,“ uzavřel dovolání Lubomíra Sogela Lukáš Seibert.

Soud: musí být prokázána souvislost s ohrožením

Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí ze 16. března už přitom zkonstatoval, že pro použití § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, vztahujícího se k trestným činům spáchaným za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, musí být jednoznačně prokázána věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí, za kterou lze považovat i aktuální výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19.

Může jít o různou souvislost, spočívající například v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke krádeži existující událost, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu. Popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, respektive nebude zjištěn a dopaden.

„Souvislost je zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace anebo bude mařit či ztěžovat její zvládání nebo odvrácení, apod. Tato souvislost bude dána zcela zřejmě například tehdy, pokud se spáchaný trestný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem. Jako příklad je možné jmenovat mj. respirátory, dezinfekční prostředky apod,“ zkonstatoval Nejvyšší soud.

Bagatelní krádeže nevyžadují exemplární tresty

Podle názoru velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu jinak celkem bagatelní krádeže, které by vzhledem k minimální výši způsobené škody byly jen přestupkem a trestným činem jsou zejména vzhledem k recidivě pachatele, rozhodně ve všech případech nevyžadují exemplární trestání a automatické zvyšování sazby trestu odnětí svobody.

„Důvodem pro zpřísnění trestního postihu v zákonné sazbě od 2 do 8 let odnětí svobody není samotná událost ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, tedy v aktuální době zmíněná koronavirová pandemie, ale až vlastní projev pachatele, který zneužívá těchto existujících podmínek ke spáchání trestného činu,“ vypíchl Nejvyšší soud.

Vyhlášení nouzového stavu může mít podle názoru velkého senátu pro řešení nastolené právní otázky jen podpůrný význam. Jednak z důvodu, který vládu vedl k jeho vyhlášení, bude možné dovodit, že v době, kdy byl na určitém místě vyhlášen nouzový stav, existovala v daném čase a místě událost vážně ohrožující životy nebo zdraví lidí, dále podpůrný význam vyhlášeného nouzového stavu spočívá v tom, že by pachatel měl díky tomu o takto závažné události vědět.

„Vyhlášení nouzového stavu tedy reaguje na konkrétní událost ohrožující životy nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, ale samotný tento nouzový stav nemůže být událostí, která by ohrožovala život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, protože naopak směřuje k eliminaci takového ohrožení. Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu tak zdůrazňuje, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle ustanovení § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku může být naplněna v případě ´události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí´ bez ohledu na to, zda-li byl anebo nebyl vládou nouzový stav vyhlášen,“ usnesl se velký senát.

Velký, devítičlenný senát trestního kolegia pod vedením předsedy Františka Púryho, rozhoduje tehdy, když mu postoupí svoji věc k rozhodnutí některý tříčlenný senát proto, že předběžně dospěl k jinému právnímu názoru, jak danou situaci řešit, než senát, jenž v obdobném případě rozhodl v některém předešlém řízení.

V daném případě tak učinil senát č. 6, kterému ve věci sp. zn. 6 Tdo 1330/2020 předsedal JIvo Kouřil. Tento senát se neztotožnil s dříve vydaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020 ve věci sp. zn. 4 Tdo 1255/2020.

Jan Hrbáček

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY