Čtvrtek, 9. prosince, 2021

Přirovnal úředníky k Waffen SS: Podle NSS jsou meze přípustné kritiky úředníků přísnější, než u politiků

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

I v kontaktu s úřední osobou platí, že by neměla vybočovat z mezí obecné slušnosti, v opačném případě totiž hrozí uložení pokuty ve správním řízení. A to platí i v případě, že potenciálně urážlivý výrok padne neveřejně, v písemném styku. Jak totiž nedávno konstatoval ve svém rozhodnutí Nejvyšší správní soud (NSS), meze přípustné kritiky úředních osob při výkonu služby jsou sice širší než ve vztahu k osobám soukromým, avšak nelze říci, že k „úředním osobám je třeba přistupovat stejně striktně jako k politikům, že s nimi má být jednáno stejným způsobem jako s politiky, pokud jde o kritiku jejich jednání“.

Na NSS se obrátil s kasační stížností jednatel firmy, kterému byla ve správním řízení uložena pokuta 5 tis. Kč za to, že se v úředním styku v rámci přestupkového řízení vedeného s onou firmou dopustil znevážení postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci. Konkrétně přirovnal práci úředníků ke zločinům organizace Waffen SS a nadto připojil poznámku ohledně inteligence a vzhledu pracovnice úřadu. Rozhodnutí o uložení pokuty potvrdil posléze i příslušný krajský soud.

V kasační stížnosti stěžovatel tvrdil, že se přestupku nemohl dopustit, neboť jednal nikoliv za sebe, ale jménem firmy. Navíc postižené jednání nedosahovalo podle něj intenzity společensky škodlivého a odvolával se na Ústavou zaručenou svobodu projevu.

Senát NSS v čele se Zdeňkem Kühnem dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Soudci v rozhodnutí připomněli, že i svoboda projevu má své meze a „veřejní zaměstnanci musí požívat důvěru veřejnosti ‚a nebýt nepatřičně rušeni, pokud se od nich očekává, že budou úspěšně plnit své úkoly, a může se tedy ukázat jako nezbytné chránit je v době výkonu jejich povinností před nepříjemnými a urážlivými verbálními útoky‘ (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 21. 1. 1999, Janowski proti Polsku, č. 25716/94, § 33; podobně rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 17. 12. 2004, Pedersen a Baadsgaard proti Dánsku, č. 49017/99, § 80)“.

Zásah do řádného výkonu veřejné správy

V tomto konkrétním případě nebylo ohledně ochrany práva na svobodu projevu podle názoru NSS navíc co chránit, neboť písemnosti stěžovatele neobsahovaly vyjádření (byť i přehnané) kritiky.  NSS je vyhodnotil jako pouhé bezdůvodné slovní napadání úřední osoby při výkonu její pravomoci, které navíc nebylo žádným excesem.  „Obsah správního spisu naopak dokládá, že výjimkou je v něm naopak takové podání, v němž by stěžovatel postavení úředních osob neznevažoval. Kromě přirovnání činnosti úředních osob působících na odboru dopravy a silničního hospodářství městského úřadu k likvidaci Židů v nacistických koncentračních táborech či k příslušníkům SS uvedl stěžovatel také ironický předpoklad, že úředníci nejsou ‚cvičené opice‘, zpochybňoval ‚výši IQ‘ úřední osoby, její účes a ‚pižmo‘ atd. (body 27 a 29 napadeného rozsudku). Je proto absurdní, pokud stěžovatel opakuje i v kasační stížnosti, že se ‚kritika‘ dotýkala ‚pouze veřejné sféry hodnocené osoby‘,“ uvádí se mj. v odůvodnění rozhodnutí.

Podle soudců nelze v tomto případě přihlížet k tomu, že k jednání došlo v neveřejném, písemném styku, neboť se jedná o zásah do řádného výkonu veřejné správy. Jako nelogický vyhodnotili argument, že se přestupku stěžovatel nedopustil, neboť jednal jménem firmy. Takový výklad by totiž automaticky znamenal, že by v řízeních s právnickými osobami mohly fyzické osoby libovolně znevažovat postavení osob úředních. Tohoto přestupku se navíc nemusí dopustit podle výkladu NSS jen účastník řízení. „Pachatelem tohoto přestupku může být účastník řízení, ale též kdokoli třetí, kdo nějakým způsobem přijde do kontaktu s úřední osobou a při výkonu pravomoci její postavení zneváží,“ konstatuje se v rozhodnutí NSS.

Petr Dimun

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY