Pátek, 18. června, 2021

„S tak arogantním chováním jsem se nikdy nesetkal,“ říká šéf odborů plzeňského krajského soudu

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Na Krajském soudu v Plzni (KS) se část soudců a zaměstnanců rozhodla založit odborovou organizaci. Vede ji někdejší místopředseda soudu Jiří Levý, který pro Českou justici vysvětluje, proč k tomu došlo.

Není jedním z motivů založení odborové organizace na Krajském soudu v Plzni to, že jste neuspěl ve výběrovém řízení na předsedu krajského soudu, jak říká pan předseda Krysl?
Ano, neuspěl jsem ve výběrovém řízení, ale zhrzen se opravdu necítím. Neberu to nijak osobně. Já jsem 14 let působil jako předseda OS Plzeň město, takže mám letité zkušenosti. Na krajském soudu jsem pak byl místopředsedou a do výběrového řízení jsem se hlásil i proto, že mě  o to žádalo strašně moc soudců. Vím, že magistr Krysl se už dlouho dopředu netajil tím, že se přihlásí a údajně zjedná nové pořádky. Dopadlo to tak, jak to dopadlo.

Osobní motiv tedy zcela vylučujete?
Samozřejmě. Já jsem byl dokonce přesvědčen, přestože někteří kolegové říkali, jak to tu bude strašné, že  ne. Ale mnozí soudci, pamětníci, se vyjadřují tak, že způsob, jakým s námi nový předseda jedná, nezažili ani za komunistů.

Co bylo tedy impulsem pro vznik odborové organizace při Krajském soudu v Plzni?
Hlavní problém je, že současný předseda vůbec nekomunikuje. Direktivní, manažerské rozhodování stylem‚ oznamuji, takto jsem rozhodl‘, a to bez jakéhokoliv vysvětlení,  je hlavní potíž. Osobní zkušenost je taková, že druhý den, co nastoupil do funkce, na nás na poradě vedení vyrukoval s dotazem, jestli budeme ve funkcích pokračovat. Na kolegyni Kacovskou se obrátil, zda se vzdá i funkce předsedkyně senátu. Dodal, že pokud to neučiní, tak to bude řešit jinak. Pak na nás nachrlil čísla svých propočtů. Já jsem byl přes 13 let člen systemizační komise ministerstva za krajský soud, a když nám tehdy sdělil, že tady na civilním úseku je deset soudců nadstav, že bude přesouvat soudce na správní úsek, tak jsem mu říkal, že ta čísla jsou nesprávná. A tím to všechno začalo. Na další poradě vedení oznámil, že v rámci své kanceláře zřídil funkci vedoucí odboru a odmítl vysvětlit, co má být její pracovní náplní. Když viděl, že všichni nekýváme, tak už další poradu vedení ani jednou za ty zbývající 4 měsíce, co jsem byl ve funkci, nesvolal. S místopředsedkyní Kacovskou nejedná dodnes a další místopředseda raději využil možnosti stáže na Vrchním soudu v Praze.

Představil vám pan předseda své záměry a plány v čele soudu?
Žádné vize, co by chtěl dělat, nám neoznámil. Třeba to zrušení jídelny: vím, že on proti tomu brojil v minulosti, ale nám to na vedení neřekl, oznámil to až  soudcovské radě. Z civilního úseku chtěl pan předseda přesunout soudce na správní úsek, což ovšem později popřel. Současně se rozhodl, že  zřídí pouze dva senáty se specializací na péči o nezletilé, přičemž dosud jich tu máme pět. Prostě nám to oznámil jako manažerské rozhodnutí. Samozřejmě, každý manažer má právo rozhodnout, ale musí to zdůvodnit. A pan magistr Krysl reaguje stylem ‚já jsem se takto rozhodl, teď to respektujte‘. Problém je, že tu agendu nikdy nedělal, on sám soudil jenom na správním úseku, kam přešel rovnou z pozice justičního čekatele. Nezná do hloubky ani situaci na okresních soudech a je to znát.

Chápu to správně, že pan nový předseda měl vůči vám a dalším členům vedení nedůvěru?
I na setkání se soudcovskou radou v prosinci pozval pouze jím vybrané nové místopředsedy. Tady na krajském soudu neměl důvěru snad k nikomu. Když vybíral nového místopředsedu pro trestní úsek, kde jsou opravdu zdatní soudci, nikoho z nich neoslovil. Tím ovšem nechci kritizovat kolegyni Kubouškovou, která byla předsedkyní okresního soudu. Faktem ale je, že měla zkušenosti jen z malého venkovského soudu, takže když zpracovávala nový rozvrh práce pro trestní úsek, ta chybovost byla obrovská, navíc v té době ještě ani nebyla soudkyní krajského soudu.

Výběrovou komisi musel pan předseda oslovit nějakým záměrem. S tím vás neseznámil?
Pokud jde o to, co ve svém záměru uváděl, to nikdy nikomu neřekl. Dodnes to nevíme, přitom ho kolegové opakovaně žádali o jeho zveřejnění. Zatím jako první krok zrušil jídelnu Také nám oznámil záměr zřídit zápisové oddělení. Proti tomu já osobně nic nemám. Ale opět  to se zaměstnanci předem neprojednal, dokonce ani se všemi místopředsedy. Třeba paní místopředsedkyně Kacovská o tom vůbec informována nebyla. S tím spojené velké stěhování mnoha zaměstnanců i některých soudců, včetně přesunu do jiné budovy,  opět s nikým předem neprobral. Já jsem bytostně přesvědčen, že to je  šikana například bývalé ústavní soudkyně doktorky Formánkové, která se připojila k většinové kritice jeho kroků. A takových věcí je tu spousta. A to samé se týká magistry Kacovské. Ta si s ním „užívá“ opravdu hodně.

Vedení KS V Plzni se v Chebu sešlo s vedením a soudci Okresního soudu v Chebu Foto: Krajský soud v Plzni

V této souvislosti jsou zmiňovány problémy při sestavování rozvrhu práce.
Pan předseda byl opakovaně upozorňován na faktické chyby v rozvrhu práce, dokonce i na možné porušení zákona, na což nereagoval. Soudcovská rada mu dala věcné připomínky. Rozvrh práce jí pak předkládal vícekrát, než se mu podařilo předložit konečnou verzi. Její stanovisko  ani nezaslal ministerstvu spravedlnosti, takže rada musela své připomínky ministerstvu poslat sama. Ohledně nezákonností jsme se pak obraceli na ministerstvo a pravděpodobně na popud ministerstva byly některé nezákonnosti již odstraněny.

Jako odboráři řešíte i nějaké personální problémy?
Například zařazovaní do platových tříd vybraných zaměstnanců. Jsme státní instituce, takže nějaká pravidla musí být dodržována. Navenek se sice zdá být všechno transparentní, ale reálně mají informace jenom vybraní, oddaní zaměstnanci. Netransparentně byly třeba na podzim rozdělovány mimořádné  odměny. Lidé se bohužel bojí zeptat, taková atmosféra strachu tady nikdy nebyla. Začalo to už vyhazovem bývalého ředitele správy soudu, který byl nesmírně odborně zdatný. Úroveň jeho nástupce nechci hodnotit,  

Pan předseda jako důvod uvedl, že to bylo pro absolutní ztrátu důvěry.
Bývalý ředitel správy vždycky říkal, co si myslí. Ale  byl schopný akceptovat jiný názor. A to možná byl ten problém, protože pan předseda chce jenom toho, kdo poslouchá a kdo mu nebude oponovat. A on mu bezpečně oponoval. Krátce po nástupu jej tedy odvolal, což je právo předsedy. Otřesný byl ale způsob jeho vykázání z budovy soudu v doprovodu příslušníka justiční stráže.

Pan předseda mi napsal, že to bylo z toho důvodu, že si pan bývalý ředitel chtěl odnést spoustu věcí.
Tak to já nevím. Aby tady asi něco neukradl? Zaměstnanec, který tu pracoval 18 let, z toho šest let byl ředitelem správy?

Které kroky pana předsedy vnímáte z pohledu fungování soudu jako nejhorší?
Rozhodně je to absolutní nekomunikace se soudci a zaměstnanci a vrchnostenský způsob jednání. Vím, o čem mluvím, skoro patnáct let jsem byl předsedou okresního soudu. Nikdy se mi nestalo, že by soudcovská rada neschválila mnou předložený rozvrh práce. Vždy jsem je musel přesvědčit argumenty, aby jej akceptovali. Pan předseda si něco rozhodne a následuje takový diletantismus, kdy ani rozvrh práce není předložen řádně a je několikrát opravován, což je něco šíleného. Nemá zkušenosti a hází pokaždé jiná čísla ohledně potřeby soudců na jednotlivých úsecích. Nejdřív řekl, že na civilním i trestním úseku je nadstav vždy po deseti soudcích, později už ne. Předtím tvrdil, že bude jiná systemizace, najednou se dovolává té stávající. Teď soudcům omezil přístupy do jiných soudních agend v počítačovém systému zdejšího soudu. Mně osobně je úplně jedno, jestli jiný soudce z pracovních či studijních důvodů nahlédne do mé agendy, máme jako soudci povinnost mlčenlivosti. Nevyčítám mu, že něco nezná. Nikdo nezná všechno. Ale on nereaguje na žádné věcné připomínky.

Vy jste mi psal, že proběhlo nějaké jednání mezi vámi, zástupci odborů a panem předsedou. Bylo nějaké další od té doby? Proběhla nějaká komunikace?
K setkání jsme ho vyzvali po anketě, kterou jsme uspořádali k jeho rozhodnutí zrušit jídelnu v budově soudu. To se s námi setkal poprvé a zatím naposledy. Asi tedy nezměnil negativní stanovisko ohledně vzniku odborové organizace, protože v rámci jednání se dovolával etiky. My si myslíme, že jako soudci můžeme být ve výboru odborové organizace. Pokud se můžeme sdružovat a nezakazuje to zákon, je to naše ústavní právo. Vycházíme z toho, že jsme členy sdružení. Někdo je členem sportovního klubu či jiného sdružení,  takže ani tam by pak soudce nemohl být ve výboru. To samé je  Soudcovská unie. To je také sdružení a kdybychom byli důslední, tak to není zákonem zřízená profesní komora. Je to stavovská organizace, hájící zájmy soudců. Naše odborová organizace hájí zájmy všech zaměstnanců. Samozřejmě, zákoník práce se na soudce vztahuje v omezeném rozsahu. Ale nepochybuji vůbec o tom, že jsme zaměstnanci. Máme příjmy ze závislé činnosti, nejsme podnikatelé, jsme v zaměstnaneckém postavení. Vzniká nám zaměstnanecký poměr v organizační složce státu přidělením soudce k tomu kterému soudu, žádáme také například o dovolenou. Ale samozřejmě platí, že nemůžeme dělat to, co nám zákon zakazuje, tedy například stávkovat.

Než jste přikročili k poměrně nezvyklému kroku a založili jste odbory, snažili jste se o nějakou mediaci sporu?
V únoru proběhla schůzka s paní ministryní, na které byl bývalý předseda krajského soudu magistr Sedláček a paní doktorka Formánková. Paní ministryně měla přislíbit, že se situací na našem soudu bude zabývat.

Projevoval předseda Krysl v minulosti, coby člen bývalého vedení soudu, nějaké konkrétní výhrady ke způsobu jeho řízení? Měl nějaké alternativní představy?
Ne. To jsme pak právě byli v šoku. Kolega Sedláček řekl, že to je pro něj největší životní zklamání. Ale ti, co nynějšího předsedu znali, avizovali, že nastanou problémy, protože jiné názory než své zásadně neuznává. Já jsem tomu před tím moc nevěřil, ale za toho posledního půlroku jsem to  poznal. I ta naše první porada. Víte, já jsem s ním byl ve vedení soudu sedm let a považoval jsem ho za kamaráda. Ale jakmile se stal předsedou, jako když utne. S tak arogantním a vrchnostenským chováním jsem se za celou dobu své praxe nikdy nesetkal.

Petr Dimun

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY