Pondělí, 2. srpna, 2021

Plzeňská žalobkyně Zelená u soudu uspěla jen částečně, ze svého odvolání viní Unii státních zástupců

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Plzeňská státní zástupkyně Antonie Zelená pochybila, když se odmítala řídit sjednocujícími pokyny nadřízeného státního zastupitelství, aniž by je formálně označila za nezákonné. Konstatoval to v rozhodnutí o jejím odvolání z funkce vedoucí Okresního státního zastupitelství Plzeň-město (OSZ) Městský soud v Praze (MS). Soud však zároveň rozhodnutí ministryně spravedlnosti zrušil, neboť u jednoho z vytýkaných pochybení nebylo dostatečné zdůvodnění. 

Benešová odvolala Zelenou z funkce vedoucí OSZ Plzeň-město letos v lednu, a to na návrh vedoucí Krajského státního zastupitelství v Plzni (KSZ) Anny Maříkové, který učinila již v říjnu 2018 ještě tehdejšímu ministrovi Janu Kněžínkovi. Proti rozhodnutí o svém odvolání podala Zelená žalobu v březnu a na začátku června MS rozhodnutí ministryně zrušil.

Z rozhodnutí soudu, které má Česká justice k dispozici, ovšem vyplývá, že soud akceptoval většinu z důvodů pro odvolání Zelené z funkce. Rozhodnutí zrušil jen proto, že u jednoho z nich nebyly dostatečně uvedeny konkrétní důvody.

Konkrétně jde o to, že ministryně Zelené vytýkala nerovný přístup vůči podřízeným státním zástupcům při řešení jejich pochybení. Zelená v případě jedné státní zástupkyně, která pracovala na částečný úvazek, podávala opakovaně kárné žaloby, přičemž u jiných státních zástupců za obdobná pochybení volila projednání či maximálně uložení výtky.

Soud v tomto případě uvedl, že pouhé konstatování takové praxe nepostačuje a ministerstvo musí konkrétní případy v novém rozhodnutí doplnit. „Pokud v rozhodnutí prvostupňovém ani v rozhodnutí o rozkladu nejsou uvedená konkrétní pochybení těchto státních zástupců, nelze zhodnotit, zda šlo o srovnatelná pochybení a tedy žalovanou vytýkaný nerovný přístup k podřízením státním zástupcům. Závěry žalované o určitém skutkovém ději musí být přezkoumatelné soudem, a proto musí být z rozhodnutí seznatelné, a nelze pouze presumovat, že žalobkyně jistě ví, co udělala,“ uvádí se v rozhodnutí.

V případě dalších důvodů odvolání Zelené však soud shledal rozhodnutí jako opodstatněné.

Nezajišťovala rovnoměrné přidělování

Předně souhlasil s tím, že Zelená jako vedoucí státní zástupkyně nezajišťovala rovnoměrné přidělování věcí a zatížení jednotlivých státních zástupců a zástupkyň. Konkrétně u již zmíněné státní zástupkyně, na kterou mj. i pro průtahy podávala Zelená kárné žaloby, mělo docházet k přetěžování oproti ostatním státním zástupcům. Soud v tomto případě neakceptoval námitku Zelené, že o přidělování věcí rozhodl v její nepřítomnosti její zástupce, ani to, že jí již byla za toto pochybení uložena v roce 2017 výtka a proto nelze nyní tento důvod uvádět pro odvolání z funkce.

„Povinností vedoucího okresního zastupitelství je zkoumat a nastavovat rozdělování věcí průběžně tak, aby státní zastupitelství efektivně fungovalo. To znamená, že se žalobkyně jako vedoucí okresního státního zastupitelství měla zabývat přidělováním věcí v podstatě neustále, přinejmenším v době podávání kárných návrhů, tj. v době, kdy posuzovala, zda JUDr. L. zapříčinila průtahy v řízení. Soud rovněž nesouhlasí se žalobkyní, že se po uplynutí tří let nemůže jednat o závažné porušení povinností způsobilé vést k jejímu odvolání, pokud nebylo vůbec posuzováno, jaké kroky žalobkyně v této oblasti podnikala po roce 2017. Soud má za to, že i kdyby došlo po udělení výtky za toto jednání k nápravě, může být k tomuto jednání přihlédnuto při posuzování, zda se žalobkyně dopustila závažného porušení svých povinností vyplývajících z její funkce. Tato námitka žalobkyně by zřejmě byla oprávněná, pokud by žalobkyně byla odvolána pouze za toto jediné pochybení, za které již byla potrestána výtkou, kterou akceptovala, a které zřejmě napravila. V tomto případě se však jedná o jedno z více pochybení,“ uvedl k tomu soud.

Ten nepřisvědčil Zelené ani v tom, že jako vedoucí státní zástupkyně postupovala správně, když odmítala sjednocující pokyny nadřízeného KSZ, které se týkaly postupu státních zástupců při řešení dvou konkrétních typů trestné činnosti: při zjištění drog a mobilních telefonů ve věznici a při řízení motorového vozidla pod vlivem jiných návykových látek, než alkoholu.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová Foto: Eva Paseková

Bezúčelné úkony

Zelená totiž odmítala jako vedoucí státní zástupkyně, aby její podřízení postupovali tak, jak po ní požadovalo právě KSZ, potažmo Nejvyšší státní zastupitelství.

Ohledně zajištění drog a mobilních telefonů ve věznicích Zelená na svoji obhajobu uvedla, že v celé řadě takových případů jsou totiž úkony trestního řízení bezúčelné, neboť neexistuje žádná vyhlídka na objasnění skutečností, které by mohly vést k trestnímu stíhání konkrétních osob. Opakovaně měla upozorňovat na skutečnost, že vzhledem k nízkým sazbám v případě nálezu mobilního telefonu ve věznici nelze použít prostředky podle § 88a trestního řádu, a nelze tedy odhalit skutečnosti, které by byly využitelné mimo jiné i pro boj s přítomností drog ve věznicích.

Ani v případě zásilek s drogami většinou neexistuje podle Zelené žádná realistická cesta, jak zjistit a prokázat, kým byly drogy do zásilek vloženy. Obecný pokyn KSZ v Plzni vyžadoval, aby byly ve všech takovýchto případech, podle Zelené zcela bezúčelně a v zásadě formálně, zahájeny úkony v trestním řízení. Tím by však došlo podle ní k porušení základních zásad trestního řízení, zejména zásady legality podle § 2 odst. 1 trestního řádu, zásady hospodárnosti podle § 2 odst. 4 trestního řádu a zásady, že orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy na základě pečlivého uvážení všech okolností případu podle § 2 odst. 6 trestního řádu. Jediný účel, který podle Zelené tento pokyn sledoval, bylo umělé navýšení počtu vyřizovaných věcí za účelem navýšení statistické zátěže soustavy státního zastupitelství, na čemž se však Zelená podílet odmítla.

Zelená odmítla plnit i pokyn ohledně řidičů, kteří řídili pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu.

KSZ požadovalo, aby ve všech případech byly zahájeny úkony v trestním řízení pro podezření z trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky a řidič byl podroben znaleckému zkoumání v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Zelená však měla pokyn za nezákonný, neboť by vedl k popření zásady subsidiarity trestní represe, a k vedení trestního stíhání pro skutky, které mají být kvalifikovány jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

V rozhodné době nebyla hranice mezi přestupkem a trestným činem podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku jasně stanovena, což se změnilo až rozhodnutím trestního kolegia Nejvyššího soudu (NS). Ten v říjnu minulého roku stanovil, že o trestný čin se jedná až od určité koncentrace zakázané látky v krvi. Podle Zelené jí toto stanovisko NS v podstatě dává za pravdu v názoru, že v případech zcela minimální koncentrace zakázané látky v krvi řidiče motorového vozidla a nejsou-li přítomny další přitěžující okolnosti, se jedná o přestupek, a nikoliv o trestný čin podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku.

Předvídaný postup

Ministryně Zelené vytýkala to, že nezvolila zákonem o státním zastupitelství předvídaný postup, totiž odmítnutí pokynu pro jeho nezákonnost. Zelená ovšem namítala, že zákon takový postup předpokládá jen u pokynů v konkrétních věcech a nelze jej aplikovat u obecných, sjednocujících pokynů. A i kdyby byl tento postup formálně chybný, nelze podle Zelené vyvodit závěr, že by se dopustila tak závažného pochybení, které by mělo vést k jejímu odvolání, aniž by bylo ministryní zároveň posouzeno, zda byl pokyn KSZ opravdu zákonný.

Podle soudu však Zelená porušila své povinnosti, když pokyny KSZ pouze ignorovala a formálně je neodmítla jako nezákonné. „Postoj žalobkyně, který spočíval v tom, že si tyto pokyny vyhodnotila jako nezákonné, avšak následně je pouze ignorovala, aniž by věci předložila nadřízenému státnímu zastupitelství se svým písemným odmítnutím, je zcela jistě porušením principu subordinace. Tento postoj by podle názoru soudu znamenal, že sjednocující pokyny vydané dle ust. § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství by byly nezávazné, bez významu a bez účinku,“ konstatuje se v odůvodnění.

Soud také odmítl námitku Zelené, že by se ministryně měla v řízení o odvolání zabývat zákonností pokynů KSZ. „Tato činnost nespadá do její pravomoci. Zákonností těchto pokynů se mohly a měly na základě písemného odmítnutí těchto pokynů v jednotlivých věcech zabývat pouze nadřazená státní zastupitelství. V pravomoci žalované je pouze posouzení, zda se žalobkyně těmito pokyny řídila, či zda postupovala zákonem předvídatelným způsobem, pokud považovala tyto pokyny za nezákonné, což žalovaná učinila,“ uvedl k tomu soud.

Zelená také v žalobě bezúspěšně namítala, že by věc neměla být řešena ve správním řízení, odvoláním ministryně, ale podáním kárné žaloby, což vyplývá i z požadavku skupiny států proti korupci GRECO. V žalobě také uvedla, že její odvolání z funkce bylo iniciováno zájmovým spolkem Unie státních zástupců, jejíž členkou je zmíněná státní zástupkyně, na kterou Zelená podávala kárné žaloby. Ta měla prostřednictvím své pozice v zájmovém spolku vyvíjet na krajskou státní zástupkyni v Plzni tlak, aby navrhla její odvolání. O tom má podle Zelené svědčit mimo jiné dopis prezidenta spolku Jana Laty, který je součástí správního spisu, v němž je požadováno přijetí opatření vůči Zelené.

Petr Dimun

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY