Středa, 29. září, 2021

Vladimír Jirousek končí ve vedení ČAK: Za všemi rozhodnutími představenstva a za prací Komory bez dalšího stojím

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Advokátem je od roku 1977, Českou advokátní komoru (ČAK) vede již podruhé. O další mandát již ale Vladimír Jirousek usilovat nebude. Před podzimním volebním sněmem čelí Komora a její vedení kritice opozičních kandidátů, kteří si přejí v představenstvu ČAK radikální změnu. Jirousek si za rozhodnutími, které vedení Komory učinilo v uplynulém volebním období, stojí. Každý stav má podle něj určité procento hlupáků a lumpů. „Musím říct, že nově vzniklé rčení, že tweet je slangový výraz pro pitomost, je mnohdy přiléhavé,“ řekl v bilančním rozhovoru České justici.

Na podzimním sněmu ČAK již nekandidujete. S jakými pocity končíte volební období v pozici předsedy?
Smíšenými, byť za konáním a všemi rozhodnutími představenstva a stejně tak za prací odvedenou odbory a odděleními Komory bez dalšího stojím. V první části období jsme bezproblémově a kontinuálně navázali na chod veřejné správy a bez ohledu na zjevně úpadkový stav společnosti jsme nejen uhájili základní pilíře nezávislé samosprávy, ale v rámci možností jsme řadu procesů optimalizovali. Navíc jsme realizovali společensky nepochybně významné nástavbové projekty, ať již projekt „Advokáti do škol“, nebo projekt s nezanedbatelným mezinárodním přesahem „Advokáti proti totalitě“. Přišla pandemie a nezbylo, než se téměř výlučně soustředit na nalézání a realizaci specifických forem řešení vzniklých a dosud nám neznámých problémů tak, abychom i v krizových podmínkách zajistili plnění povinností, jež nám ukládá zákon. Zajištění povinného vzdělávání koncipientů, vyřízení přijatelné formy advokátních zkoušek pro stovky přihlášených, zabezpečení provozu veřejné správy při on-line jednáních orgánů Komory atd., to vše se stalo prioritou a v součtu s nouzovým stavem dalo, bohužel, usnout řadě mých či našich vizí. Samozřejmě mne mrzí, že dosud nemohlo dojít kupříkladu k obnově prvorepublikových Právnických sjezdů, jež významně a celospolečensky determinovaly tolik potřebné legislativní koncepce.

Co se vám ve funkci předsedy ČAK v tomto období podařilo a co naopak vnímáte jako svůj deficit vůči ČAK?
Spíš bych zmínil, co se povedlo pod mým vedením nám, deficity klidně vezmu na sebe, i když mnohé vznikly takzvaně nezaviněně.
V první řadě musím zdůraznit, že jsem měl štěstí ohledně ideálního složení představenstva: Tomáš Sokol – trestně právní problematika mj. ve spektru ostatní legislativy, Monika Novotná – veřejné právo a daňové předpisy, Robert Němec – soukromé právo a korporátní problematika, Martin Maisner – IT agenda, Michal Žižlavský a Lenka Vidovičová – insolvence a exekuce, Radim Miketa a Petr Poledník – trestní právo, stavovské předpisy a regionální agenda, Antonín Mokrý – mezinárodní právo a agenda CCBE, František Smejkal – stavovská a rozpočtová problematika Komory. Za situace, kdy vedle zajištění hladkého chodu veřejné správy, což je každodenní práce Komory a její primární odpovědnost, jsou legislativní činnost a s ní spojené aktivity ČAK určitě velevýznamné a pro výkon advokacie mnohdy zásadní, jsme si jak já, tak potažmo advokacie, nic lepšího nemohli přát. Pro každé jednání jsme měli vždy veškeré potřebné materiály, bez nichž bychom zejména při transpozicích směrnic EU, jako např. DAC5, DAC6 či AML, určitě neobstáli tak, jak se stalo. A věřte, že ony souboje nebyly jednoduché, ať již na domácí půdě, nebo v Bruselu. Díky silnému představenstvu se podařilo obhájit a udržet nezávislost advokacie, jež je advokáty často vnímána jako přirozenost, o kterou není třeba bojovat. Opak je pravda.

A tedy alespoň ilustrativní výčet?
Dobrá. Významně jsme rozšířili tok informací advokátům a veřejnosti vůbec – viz Advokátní deník a Rychlé zprávy. Realizací projektu video-návštěv klientů ve věznicích jsme pokročili v elektronizaci výkonu advokacie, podílíme se též na projektu soudních řízení per video atd.

Vladimír Jirousek patří k nejzkušenějším funkcionářům ČAK Foto: ČAK

Na zrod a chod Advokátního deníku, který je dnes vnímán, jako by zde byl věčně, jsem opravdu pyšný. V tomto směru patří poděkování jednak Petru Tomanovi, jednak profesionálům Odboru vnějších vztahů ČAK. Ředitelka pobočky ČAK v Brně, Irena Schejbalová, se zase zásadním způsobem zasloužila o vybudování zákonem uloženého centra pro zajišťování bezplatné právní pomoci, jež za dva roky vyřídilo již více jak 6 000 žádostí. Dále jsme založili nový kreditní systém celoživotního vzdělávání advokátů, zřídili a vybavili jsme nové zkušebny pro vyhláškou uložené tzv. přístupové testy koncipientů. K již zmíněnému projektu „Advokáti do škol“ stačí dodat, že na průběžné právní osvětě školáků se dobrovolně a zcela nezištně podílí skupina více než dvou set advokátů. Posilovali jsme regionální stavovské aktivity, ať již vzdělávacího, společenského nebo sportovního charakteru. Jestliže se před pandemií ročně uskutečnilo v průměrů vždy téměř sto regionálních akcí, svědčí to o efektivní spolupráci mezi vedením Komory a obětavými regionálními zástupci ČAK. V dalším a zejména ohledně samosprávných procesů si nejen Vás dovolím odkázat na 1. předsněmovní speciál Bulletinu advokacie, v němž je mimo jiné podrobně dokumentována činnost Komory, za níž volené orgány ČAK odpovídají a jež je pohříchu i samotným členům stavu a zjevně, bohužel, též mnohým kandidujícím advokátům téměř neznámá.
Souhrnně lze říct, že si advokacie udržela pověst špičkové profesní organizace, jejíž zástupci nechybějí prakticky v žádné odborné komisi, jsou zváni k jednáním v zákonodárných sborech, stanoviska advokátů prezentovaná v médiích, ať již ke konkrétním případům či k legislativním procesům, mají mnohdy zásadní význam.

A co tedy věci, které se dokončit nepodařily?
Je notoricky známou skutečností, že léta usilujeme o rekodifikaci advokátního tarifu přijatého v roce 1996. Z důvodu potřebné operativy jsme konstituovali komisi, která rekodifikační návrh v celém rozsahu a velmi kvalitně připravila. Po řadě jednání na Ministerstvu spravedlnosti došlo k zúžení na tzv. velkou novelu tarifu, která byla na spadnutí. Přišla pandemie a musíme být vděční alespoň za zrušení známé dvacetiprocentní povodňové daně z tarifních hodnot při trestních obhajobách a v dalších věcech, v nichž je advokát zástupcem ustanoveným soudem. Dále bych mohl mluvit o výsledcích boje s neoprávněnými poskytovateli právních služeb, tzv. vinkláři. Je ale třeba zdůraznit, že my můžeme dávat pouze podněty, postihy jsou v kompetenci státní správy. V součinnosti s Ministerstvem spravedlnosti jsme sice dosáhli novelizace úpravy přestupku vinklářství, jež zavádí postih i za nabídku právních služeb, tj. bez ohledu na dosud těžce prokazatelnou úplatnost za jejich poskytování. Na druhé straně Ministerstvo průmyslu a obchodu včlenilo formou vládního nařízení do přílohy živnostenského zákona bod, který poskytování určitých právních služeb, a to bez kvalifikace, bez pojištění a bez kárné odpovědnosti, fakticky umožňuje. Při připomenutí benevolence některých justičních složek k zjevně nekalosoutěžnímu jednání vinklářů, jde o bezprecedentní a protiprávní zásah do stávající zákonné úpravy, navíc předpisem nižší právní síly. Jinak řečeno, v tomto směru je stále co řešit a Komora nesmí být pasivní. Mohl bych dále mluvit o krizí zmrazených mezinárodních stycích a aktivitách, což mne za situace, kdy jsme advokaciemi tradičních demokracií nejvíce respektovanou advokacií a samosprávou z postsocialistických zemí, samozřejmě mrzí. Těch deficitů, avšak podmíněných objektivními důvody, je ale více.

Kritici například z platformy Otevřená advokacie současnému vedení vytýkají nedostatečnou transparentnost a otevřenost. Nevidíte zde rezervy?
Kritika všeho a za každou cenu je téměř výlučným programovým nástrojem zmíněné platformy. Můžeme opakovaně připomínat, že veškerá rozhodnutí představenstva jsou obratem zveřejněna na webových stránkách ČAK, že již zmíněný Advokátní deník okamžitě reflektuje prakticky veškeré aktuální dění jak v advokacii, tak v justici vůbec, což mimo jiné umožnilo posílení odborného obsahu měsíčníku Bulletinu advokacie, opakovaně vyhlášeného za nejlepší právní periodikum. Že akce organizované či doporučené Komorou, včetně aktuálních upozornění jsou včas oznamovány prostřednictvím News doručovaných elektronickou poštou všem advokátům. Stejným způsobem jsou advokáti informováni o jednáních zástupců ČAK s vedoucími představiteli justice, zástupci státní správy, s poslanci a senátory apod., a to nově zavedenými Rychlými zprávami. Je mimo rozumnou pochybnost, že zajištění činnosti uvedeného rozsahu vyžaduje vysoce profesionální aparát fungující v každodenní součinnosti s orgány Komory. Na jedné straně zmínění kritici kritizují nedostatečnou činnost aparátu Komory, na druhé straně by onen aparát zúžili. Ještě musím připomenout, že každý advokát má právo osobní kontroly dokumentů v sídle Komory, a to bez užití zákona č. 106/1999 Sb., jak si někteří z kritiků donedávna mysleli.
Jinak řečeno, kdo chce vědět, ví a ví vše. Ale jak říká klasik, je to marný. Zřejmě vadí, že odmítám/e reagovat na často agresivní a hloupé jednověté ataky a nesmyslná obvinění vystřelovaná do kyberprostoru z osobních počítačů.

Slavnostní shromáždění ČAK Foto: Eva Paseková

Kandidát Otevřené advokacie Petr Němec na sociálních sítích například přirovnal kandidátku K21 koncipovanou představenstvem za kompilát hnutí ANO a Přísahy, což mimo jiné doplnil kritik advokacie Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni poznámkou o Národní frontě.
Sprosté, hloupé a zcela mimo realitu, avšak ony osoby svým způsobem náležitě charakterizující. Víte, můj významný předchůdce Karel Čermák, jenž je částečně odpovědný za můj návrat do funkce, mne opakovaně upozorňoval, že vždy musím vycházet z toho, že každý stav má určité procento hlupáků a lumpů. Bez sociálních sítí to však nebylo tak zjevné. Musím říct, že nově vzniklé rčení, že tweet je slangový výraz pro pitomost, je mnohdy přiléhavé. Přes všechny podobné ataky, které jsou evidentním produktem všeobecného hodnotového úpadku výrazně umocněného pandemickou krizí, sázíme na slušnost, odbornost a erudovanou diskusi. Vámi připomenuté Tweety však překročily hranici přijatelnosti.

Senátorka Adéla Šípová (za Piráty) navrhla, aby se volby vedení ČAK, ale i jednání orgánů ČAK, mohla ze zákona konat distančně. Ten jste jako Komora vnímali velmi kriticky. Jak hodnotíte tento návrh a elektronické volby obecně?
V prvé řadě připomínám, že po dobu nouzového stavu všechny volené orgány ČAK distančně jednaly. Jinak řečeno, k tomu není zapotřebí žádné zákonné úpravy. Podstata zmíněného návrhu však směřovala k možnému zavedení elektronického jednání volebního sněmu. Nejde jen o to, že sněm není toliko o volbách, když zákon mu vymezuje a ukládá dalších devět úkolů a pravomocí, ale o to, jakým způsobem se kolegyně Šípová snažila s nikým nediskutovaný návrh tak zásadního významu prosadit. Je mimo jiné otázkou, zdali podobný postup z pozice aktivní političky prosazující v zákonodárném sboru určitý programový záměr, a to v rámci osobní kandidatury do apolitické veřejné správy, přinejmenším nehraničí se střetem zájmů. Ale k podstatě věci. Je na advokátním stavu, aby o formách sněmu a voleb diskutoval a je na nejvyšším orgánu advokacie, tzn. právě sněmu, aby o tak zásadní otázce, jakou je forma voleb, rozhodl. Osobně se nedomnívám, že provedení distančních voleb při možné účasti více jak třinácti tisíc voličů lze v současných podmínkách nezpochybnitelně realizovat tak, aby bylo bez dalšího zabezpečeno, že budou přímé a tajné. A vzhledem k současné situaci, kdy krize i v advokacii probudila revolucionáře, si umím představit, že případné a logicky předpokládané žaloby na určení neplatnosti sněmu a voleb ze strany zneuznaných budou způsobilé zcela paralyzovat chod Komory a potažmo velmi nepříznivě dopadnout na celý advokátní stav.

Jak hodnotíte způsob rezignace nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a jaké je vaše ohlédnutí za jeho působením?
Způsob rezignace nehodnotím. Mé ohlédnutí za jeho působením je samozřejmě podmíněno četností a charakterem našich osobních jednání jakožto představitelů dvou významných justičních stavů. Musím předeslat, že nejsem a nikdy jsem nechtěl být typem billboardového předsedy, na druhé straně jsem vždy kladl důraz na osobní jednání a vyjednávání při prosazování zásadního respektu k poslání advokacie, ať již šlo o jednání s představiteli nejvyšších soudů, Ministerstva spravedlnosti či s poslanci a senátory, přitom jednání s Pavlem Zemanem o střetových otázkách týkajících se státního zastupitelství a advokacie přirozeně patřila k nejvýznamnějším.

Můžete alespoň některé uvést?
Bez ohledu na mnohdy rozdílný pohled na tu kterou agendu jsme se téměř vždy shodli na tom, že určité problémy je třeba řešit v rámci přijatelné součinnosti. Takto jsme kupříkladu dospěli k Memorandu o prosazování dohod o vině a trestu, společně a za účasti zainteresovaných osob jsme organizovali veřejné diskuse o problematice trestní odpovědnosti zastupitelů místních samospráv, řešili jsme otázku organizace domovních prohlídek a řadu dalších. V neposlední řadě a za aktivní účasti Prezidia Policie ČR jsme projednávali agendu principů výkonu advokacie ve střetu s jejich vnímáním z pohledu orgánů činných v trestním řízení.

Pavla Zemana nahradil jeho náměstek Igor Stříž. Před jeho jménem zaznívaly hlasy, že by místo mohl obsadit někdo mimo soustavu státního zastupitelství. Souhlasil byste s tím?
Muselo by být zároveň řečeno, kdo, resp. s jakými kvalifikačními a dalšími předpoklady. Pokud si vzpomínám, byl i Pavel Zeman před svým nástupem do funkce osobou mimo soustavu, což byla při tehdejším rozhádaném stavu jeho přednost. Navíc měl nějakou minulost, která byla pro výkon funkce odpovídající. Takže odpověď na Vaši otázku zní: Ne každý, ale obecně to vyloučeno není.

Předseda České advokátní komory Vladimír Jirousek Foto: ČAK

ČAK v poslední době „nadzvedl“ program hnutí Roberta Šlachty Přísaha. Podle zástupců hnutí advokáti „drží při sobě“ a stížnosti lidí na jejich působení „kryjí“. Čím si vysvětlujete tak ostrý útok na advokacii?
Už dříve jsem veřejně reagoval tak, že jde o klasickou ukázku politického populismu, kdy se nekompetentní osoby lživě a s puncem dříve nabyté profesní nevraživosti vyjadřují o věcech, o nichž nemají nejmenší ponětí. Tvrzení o sto stížnostech klientů denně je samozřejmě totální nesmysl, ale zjevně se tento vymyšlený údaj hodí k útoku na profesi, která je nezbytným a přirozeným protipólem stavu, z něhož tento policejní politický subjekt pochází. Svědčí snad více jak pět set kárných žalob podaných vůči advokátům za poslední tři roky o tom, že se vzájemně kryjeme? Byl bych rád, kdyby mi pan Šlachta ukázal jiný stav s takto fungujícími samočistícími mechanismy. Směr úderu hnutí Přísaha mimo jiné svědčí o tom, že v Česku už téměř nikdo nemá před svými dveřmi vlastní práh.

Jak hodnotíte další předvolební programy ve vztahu k advokátům?
Je sice pravda, že každý advokát, tj. včetně volených členů orgánů Komory, je svou podstatou homo politicus a jako takový je schopen ovlivnit nemalou část voličů, což si politické strany a hnutí zjevně neuvědomují. Na druhé straně je třeba důrazně a opakovaně připomínat, že Česká advokátní komora je a musí být zásadně apolitickou veřejnou správou, takže vyjadřovat se k předvolebním programům z pozice předsedy ČAK nad přijatelnou míru jisté obecnosti je poněkud ošidné. V každém případě platí, že jsme velice citliví na jakékoliv záměry, jež jsou sice baleny do úžasných protikorupčních hesel s primárním cílem vymýtit kriminalitu, zejména hospodářskou, a to jednou pro vždy, ale ve své podstatě míří mimo jiné vůči nezávislosti advokátního stavu, vůči povinnosti mlčenlivosti a se snahou narušit důvěrnost vztahu mezi klientem a advokátem. Advokacie byla, je a bude pro politiky světlých zítřků červený hadr, přitom význam základních principů výkonu advokacie pro spravedlivý proces pochopí mnohdy až tenkrát, kdy advokáta sami potřebují. Už jsme si dávno zvykli, že boj za obhajobu těchto principů, jež významně souvisí s podstatou právního státu, je věčný.

Vedle předvolebních programů politických subjektů byly zveřejněny též programy platforem představujících kandidáty na funkce v orgánech ČAK. I když vy už pokračovat nebudete, jistě jste se s nimi seznámil.
Bohužel musím konstatovat, že mnohé programové novinky vychází z absolutního či alespoň částečného nepochopení poslání Komory, resp. z neznalosti její povinné agendy a potřeb k zajištění nezbytného chodu samosprávy, jejich jednotlivých odborů a oddělení, bez jejichž dennodenní odborné práce by nezávislost stavu přišla vniveč. Proto jsem zadal úkol, aby v tzv. 1. předsněmovním speciálu Bulletinu advokacie, byly zahrnuty obsáhlé zprávy o kompetencích, činnosti a konkrétních výsledcích práce jednotlivých úseků profesního zázemí Komory realizované v posledním volebním období. A věřím, že pokud se s nimi volič seznámí, bude volit nejen ty ochotné, ale hlavně ochotné, znalé a schopné, což není kombinace až tak obvyklá. Daleko nebezpečnější než neznalost skutečného stavu věcí, jež se mimo jiné výrazně podepsala na až demagogické kritice agendy paláce Dunaj, jsou však veřejně prezentované nápady některých kandidátů a jejich až úporná snaha nachytat stávající volené funkcionáře, kteří zadarmo a na úkor vlastní advokátní činnosti za advokacii dnes a denně bojují, při nějaké nekalosti. Jak jinak si kupříkladu vysvětlit záměr kandidáta Otevřené advokacie Tomáše Nahodila, přesvědčit Nejvyšší kontrolní úřad, že jeho kontrolní kompetence dopadají i na hospodaření ČAK. Že jde zároveň o zjevný útok vůči nezávislosti stavu, nemusím připomínat. Někteří si pak pletou advokátní volby s těmi politickými a podle toho se chovají.

Můžete to shrnout?
Tvrdím, že za třicet let, a to bez ohledu na politickou situaci a stále poněkud pokleslý mravní a hodnotový stav společnosti, jsme kontinuálně vybudovali silnou, sebevědomou a nezávislou advokacii, která jako výlučně privátní stav funguje na regulatorním základě, jenž nám lecjaká jiná advokacie závidí. Věřím, že si tuto skutečnost většina advokátů uvědomuje a neuvěří v krizi se zrodivším mesiášům, kteří jsou bez stavovské diskuse přesvědčeni o tom, že podobu a poslání advokacie je třeba zásadně změnit. V té souvislosti musím zdůraznit, že něco jiného je nikdy nekončící optimalizace jednotlivých procesů či potřebné, a hlavně žádané posílení servisu, tj. nad rámec hlavní a zásadní veřejnosprávní činnosti, něco jiného pak změna představující změnu kurzu.

Jak hodnotíte vymahatelnost práva v ČR před zavedením institutu soukromých exekutorů a dnes? Znamenají soukromí exekutoři přínos pro vykonávací řízení?
Výkon rozhodnutí před zavedením uvedeného institutu byl zcela bezzubý a absolutně neodpovídal nově vzniklé společensko-ekonomické situaci. Ostatně téhož názoru byl i Otakar Motejl, bez jehož aktivního přístupu k dané problematice při nepochybné znalosti stavu věcí by soukromí exekutoři nevznikli. A byť se každý nově vzniklý celek nějaký čas potýká s dětskými nemocemi, dnes si bez privátních exekutorů neumím vykonávací řízení vůbec představit. To, že jsou častým terčem kritiky, je svým způsobem přirozené, je však třeba odlišit konstruktivní kritiku od věčného pláče dlužníků, za jejichž situaci povětšinou může kdeco a kdekdo, jen ne oni sami.

Představitelé vedení České advokátní komory Foto: Eva Paseková

Myslíte si, že by zavedení teritoriality exekutorů prospělo či naopak neprospělo vykonávacímu řízení? Považujete právo věřitele na výběr exekutora za důležité?
Vím, jak se názory jednotlivých skupin exekutorů v otázce teritoriality liší a samozřejmě znám i oficiálně prezentovaný názor jejich komory. Pro mě je ale zásadní to přesvědčení, že případná teritorialita v návaznosti na velikost území naší republiky povede s pravděpodobností hraničící s jistotou k výrazné deformaci konkurenčního prostředí. A to je v rámci privátního stavu, v němž musí rozhodovat erudice a schopnosti, cesta do pekel. Je pak věcí Exekutorské komory a v daném případě též Ministerstva spravedlnosti, aby ony schopnosti byly realizovány v intencích odpovídajících etických pravidel. Při počtu soukromých exekutorů by to neměl být takový problém. A mimo jiné právě výběr exekutora, s nímž mám dobré zkušenosti a se kterým se mohu dohodnout na přijatelném přístupu k věřiteli, který je na tom někdy hůř než dlužník, např. z důvodu druhotné platební neschopnosti, je pro mne zásadní. Stejně zásadní je pro mne i stanovisko prezidenta UIHJ Marca Schmitze, který považoval za nutné přijet do ČR a na půdě parlamentu osobně před zavedením teritoriality varovat.

Když už ale hovoříme o jiné než advokátní komoře, nemohu si odpustit tu poznámku, že právě z důvodu vzájemného projednání stanovisek k aktuálním legislativním procesům jsem inicioval vznik neformální Rady samosprávných komor, jejíž představitelé se před vznikem pandemie opakovaně v sídle ČAK scházeli. Společně koncipovaná stanoviska měla a doufám, že v budoucnu opět budou mít, svůj nepochybný význam ve vztahu k zákonodárným aktivitám a legislativním procesům, jež se práv a povinností samospráv přímo či nepřímo týkají.

Eva Paseková

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY