Lucie Orgoníková Foto: Lucie Orgoníková

Nejvyšší soud se zastal vyhozené náměstkyně místopředsedy vlády ve sporu o odstupné

Soudy se budou muset opět zabývat sporem někdejší náměstkyně místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovaci Lucie Orgoníkové s Úřadem vlády České republiky ohledně nároku na odstupné. Podle Nejvyššího soudu (NS) totiž soudy pochybily, když její žalobu na nevyplacené odškodné zamítly. Výsledek sporu bude mít precedenční dopad na případné nároky na odstupné náměstků při změnách ve složení vlády.

Jádrem sporu je otázka, zda náleží odstupné i tomu náměstkovi člena vlády, jehož místo fakticky zaniklo tím, že v nové vládě skončil „jeho“ ministr, avšak formálně se tak stalo až schválením nové systemizace nastupující vládou.

Přesně taková situace nastala totiž před čtyřmi lety, když skončila vláda Bohuslava Sobotky, kterou nahradila vláda Andreje Babiše. Ve vládě tehdy skončil jako místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovaci Pavel Bělobrádek, jehož politickou náměstkyní byla Lucie Orgoníková. Téměř okamžitě následovalo její odvolání z funkce a „lákavá“ nabídka práce referenta pro ochranu a podporu veřejného zdraví, kterou odmítla. Následovala její výpověď.

Krátce na to vláda schválila novou systemizaci, která rušila aparát místopředsedy vlády pro vědu, včetně místa náměstkyně Orgoníkové, a to s účinností od první ledna následujícího roku.

Orgoníková se u soudů domáhala nároku na odstupné, neboť měla za to, že z funkce byla odvolána právě v souvislosti s tím, že její místo fakticky zaniklo ještě před schválením systemizace, čímž jí vznikl nárok na odstupné.

Jak soud první instance, tak soud odvolací však dospěly k závěru, že z funkce náměstkyně byla odvolána a tato pak zanikla až následně vládou schválenou systemizací. Šlo totiž o pracovní poměr založený jmenováním, kdy z vedoucího místa mohla být Orgoníková odvolána bez jakéhokoliv důvodu. A protože podle názoru obou soudů nebyla odvolána z důvodu organizační změny, která byla provedena až později, odstupné jí nenáleží.

Dovolání k Nejvyššímu soudu

Orgoníková podala dovolání k NS, který dospěl k závěru, že soudy pochybily a nárok zamítly předčasně, neboť se nezabývaly otázkou, zda nadbytečnost nenastala již v souvislosti se zrušením funkce místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovaci se jmenováním nové vlády.

Jakkoliv soud prvního i druhého stupně dospěly podle NS k formálně správnému závěru, tedy že daná funkce zanikla až schválením nové systemizace, nezohlednily tu skutečnost, že funkce politického náměstka je úzce spjatá s existencí místa konkrétního člena vlády, jemuž je „k ruce“. A tedy že samotný akt jmenování nové vlády může mít dopad, který se rovná organizační změně a systemizaci.

„Byť tedy, jak bylo uvedeno výše, formálním završením „rozhodnutí o organizační změně“ v režimu zák. o státní službě je schválení návrhu systemizace služebního úřadu vládou, bylo by v rozporu se zásadou zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, jako jedné ze základních zásad pracovního práva [srov. § 1a písm. a) zák. práce], která je vyjádřením ochranné funkce pracovního práva, aby v případě, kdy se stal zaměstnanec fakticky nadbytečným již v důsledku jmenování nové vlády [a tedy faktický výsledek rozhodnutí o schválení návrhu systemizace ve vztahu k tomuto zaměstnanci nemohl být jiný, než vyjadřující nadbytečnost zaměstnance, jenž byl odvolán z pracovního místa a s nímž byl již před schválením systemizace rozvázán pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce v návaznosti na ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce], se lpělo v případě posouzení, zda odvolání z vedoucího pracovního místa bylo či nebylo vyvoláno nadbytečností zaměstnance, na formálním završení aktu systemizace ve smyslu ustanovení § 17 zák. o státní službě; v takovém případě by předpoklady vzniku nároku na odstupné podle ustanovení § 67 odst. 1 a § 73a odst. 2 části druhé věty za středníkem zák. práce, jak byly v obecné rovině uvedeny v již zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1548/2018, byly naplněny,“ konstatuje se v odůvodnění rozhodnutí.

Protože se tedy soudy nezabývaly otázkou, zda se žalobkyně nestala pro Úřad vlády ČR nadbytečnou již v souvislosti se zrušením funkce místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovaci, jsou jejich závěry předčasné a nesprávné. Proto NS jejich rozhodnutí zrušil a věcí se bude opět zabývat Obvodní soud pro Prahu 1.

Petr Dimun