Sobota, 4. prosince, 2021

Obžalovaní z kauzy Bereta podali oznámení na Šlachtu kvůli nezákonné prohlídce

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Ve známé kauze Bereta, která se týká údajného vynášení informací z trestních řízení, se už delší čas řeší zákonnost jedné z nejzásadnějších policejních prohlídek. V případu čelí obžalobě pražská žalobkyně Dagmar Máchová, policista protikorupční jednotky Radek Holub, bývalý celník Pavel Šíma a bývalí policisté Igor Gáborík a Vladimír Zmrhal. Gáborík a Máchová podali na bývalého šéfa ÚOOZ Róberta Šlachtu trestní oznámení kvůli nezákonné prohlídce auta Gáboríka, protože Šlachtův útvar na ni neměl povolení a soudce ji v hlavním líčení označil za prohlídku „jak vyšitou“. Generální inspekce bezpečnostních sborů oznámení Máchové nicméně odložila. Jak nyní zjistil Ekonomický deník, případ řešila i náměstkyně inspekce Pavlína Foglar Marušincová – bývalá podřízená Šlachty z ÚOOZ.

Když v půlce roku 2016 oznámil šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Róbert Šlachta, že u policie končí, odešla s ním z útvaru hrstka jeho podřízených. Například nynější analytici vrchních státních zastupitelství v Olomouci (Vlastimil Swierczyna) a v Praze (Marek Foglar). Náměstkyní Generální inspekce bezpečnostních sborů se pak stala Foglarova manželka Pavlína Foglar Marušincová. A ta nyní sehrála roli v kauze, která se bytostně týká bývalého ÚOOZ a jejího bývalého šéfa Róberta Šlachty.

Jde o nezákonnou prohlídku vozu hlavního podezřelého ve známé kauze Bereta (která se týká údajného vynášení informací z trestních řízení) soukromého detektiva Igora Gáboríka.

Žalobkyně Městského státního zastupitelství v Praze Dagmar Máchová, která je v kauze Bereta obžalována, podala začátkem léta na pražské policii trestní oznámení na bývalého šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Róberta Šlachtu pro zneužití pravomoci úřední osoby. Ještě před ní tak učinil další z obžalovaných – Igor Gáborík.

Oznámení souviselo s nezákonným vniknutím detektivů ÚOOZ do auta soukromého detektiva Igora Gáboríka, díky kterému zajistili čísla jeho mobilních telefonů, začali ho odposlouchávat, a rozjela se tak ve velkém stylu kauza s krycím jménem Bereta.

Máchová oznámení podala, protože předseda senátu Okresního soudu Praha-východ Michal Matouš, který má kauzu Bereta na starosti, v hlavním líčení potvrdil, že prohlídka Gáboríkova uata bez povolení byla prohlídka „jak vyšitá“. Čímž tedy byla bez soudního povolení nezákonná.

„Pokud jde o prohlídky vnitřních prostor ve voze, tak ze strany státní zástupkyně zde zaznělo, že to bylo ohledání. Ne, nebylo. Byla to prohlídka jak vyšitá a vyžadovala povolení,“ prohlásil předseda soudního senátu.

Za standardních okolností by bylo jednání detektivů Roberta Šlachty označeno jako vloupání do vozu, respektive zneužití pravomoci úřední osoby, a následovalo by trestní stíhání, soud. Jenže na standardní okolnosti v kauze Bereta lze narazit stěží.

Pražská policie, kam Máchová trestní oznámení adresovala, oznámení předala ze zcela nepochopitelných důvodů na Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS). A to přesto, že Robert Šlachta už není delší dobu příslušníkem bezpečnostních složek, jejichž případy GIBS ze zákona řeší.

GIBS se pak podle poznatků Ekonomického deníku z inspekce oznámením Máchové vůbec nezabývala. Nic neprověřovala, a odložila je.

Respektive, inspektor GIBS zkonstatoval, že nezjistil, že by se jakýkoli příslušník policie dopustil trestného činu. Podnět Máchové potom vyhodnotil jako stížnost na postup policejního orgánu v rámci trestního řízení a postoupil jej Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Což je v poslední době bohužel běžnou praxí. Jakékoli podněty na možnou trestnou činnost vyšetřujících orgánů končí u státních zástupců jako stížnosti na detektivy a nikdo je řádně neprověřuje.

Dagmar Máchová podala proti rozhodnutí stížnost. A do věci se následně vložila náměstkyně GIBS Pavlína Foglar Marušincová. Ta se podílela na klíčových kauzách Šlachtova ÚOOZ a patřila do okruhu nejbližších někdejšího náčelníka. O ní, a jejím vstupu do trestního oznámení žalobkyně Máchové na Šlachtu, ale až za chvíli.

Skrytá prohlídka vnitřních prostor vozidla

Co trestnímu oznámení Máchové předcházelo?

Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová v roce 2014 a následujících letech povolila sledování osobních motorových vozů řady osob, mimo jiné i Škody Fabia bývalého detektiva Igora Gáboríka, kterého ÚOOZ podezříval z toho, že získával z policie a státního zastupitelství neveřejné informace.

Detektivové ÚOOZ při sledování Gáboríka ovšem provedli 24. září 2014 v ulici Na Příkopě v Praze 1 bez jakéhokoliv povolení prohlídku jeho vozu. Našli při ní Gáboríkovy osobní věci, které zadokumentovali v protokolu ze sledování o den později. Velitel ÚOOZ Robert Šlachta v protokolu ze sledování věcí pak o den později označil vniknutí do Gáboríkova auta za „skrytou prohlídku vnitřních prostor vozidla“.

Při prohlídce detektivové našli osobní věci, především mobilní telefony. Po jejich rozebrání detektivové zajistili identifikační údaje IMEI a následně i telefonní čísla, se kterými byly přístroje užívány. Poté policie požádala o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačnímu provozu těchto telefonů.

Dozorující státní zástupkyně Lenka Bradáčová v ten samý den, kdy jí byla doručena žádost Šlachty o odposlouchávání nově nalezených Gáboríkových telefonů, podala místně nepříslušnému Okresnímu soudu v Chebu návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

V žádosti uvedla, že telefony byly nalezeny při sledování vnitřních prostor vozidla. Byla si tedy vědoma toho, jakým způsobem byly IMEI telefonů a jejich čísla získány. Měla k dispozici žádost Šlachty a protokol o provedení této prohlídky, kterou Šlachta označil jako „skrytou prohlídku vozu“. Zákon ale takový termín nezná.

Odposlech telefonů. Foto: Pixabay

Soudkyně Okresního soudu v Chebu Věra Mathauserová přesto odposlechy povolila, ačkoliv musela ze spisu zjistit, jakou kontroverzní metodou byly přístroje získány, respektive identifikovány.

V příkazu k odposlechu se ale o způsobu jejich získání nezmínila. Buďto jí velmi kontroverzní způsob zajištění identifikátorů telefonů přišel nedůležitý, nebo prostě spíš podrobně nečetla spis a a návrh vrchní státní zástupkyně v Praze.

Následně právě na základě zmíněných identifikačních údajů k nalezeným telefonům byly postupem trestního řádu zjištěny údaje z odposlechu těchto telefonů a staly se podkladem trestního stíhání Igora Gáboríka.

Podle § 83a odstavce 1 trestního řádu je přitom oprávněn nařídit prohlídku jiných prostor (automobil) a pozemků předseda senátu, a znovu soudce v přípravném řízení na návrh státního zástupce. Příkaz k prohlídce se pak následně doručí osobě, u které se prohlídka koná. Žádné povolení státního zástupce.

Podjatí řešitelé

Dagmar Máchová proti předání věci GIBS a jejím vyřízení podala stížnost a požádala Městské státní zastupitelství v Praze o přezkoumání postupu Policie a zároveň navrhla odnětí věci GIBS.

Máchová to odůvodnila argumentem, že v GIBS v současné době pracují bývalí podřízení Róberta Šlachty. A mohou to být i lidé, kteří se měli dopustit nezákonného vniknutí do vozidla jejího spoluobviněného.

Dále argumentovala tím, že ředitelem GIBS je bývalý státní zástupce, který se dle jí známých mediálních informací dobře zná s pražskou vrchní státní Lenkou Bradáčovou, která kauzu Bereta dozoruje. Bradáčová podle Máchové musela vědět o protiprávním jednání Róberta Šlachty a „podporovala ho“. Podle Máchové tyto skutečnosti skutečnosti mají vylučovat nestranné a objektivní prověření a vyšetření trestního oznámení inspekcí. Ve zkratce řečeno, věc řeší podjatí lidé.

Předáno Bradáčové

„Z obsahu Vašeho podání nebyly zjištěny žádné skutečnosti, že by se nějaký příslušník PČR mohl
dopustit jakéhokoli trestného činu, Vaše podání bylo po obsahové stránce vyhodnoceno jako stížnost na postup policejního orgánu v rámci trestního řízení, podléhající dozoru příslušného dozorového státního zástupce. Z uvedeného důvodu Vás vyrozumívám, že Vaše podání bylo
dnešního dne postoupeno Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze k dalšímu opatření,“ vzbudil následné aktivity v Dagmar Máchové inspektor GIBS Tomáš Zugar.

Do řešení stížnosti už vstupuje náměstkyně GIBS a letitá podřízená a přítelkyně Róberta Šlachty Pavlína Foglar Marušincová.

Z jejího vyjádření vyplynulo, že GIBS vůbec nezahájila úkony v trestním řízení, přestože soud zkonstatoval, že v případě vniknutí detektivů ÚOOZ do Gáboríkova auta šlo o prohlídkou bez povolení „jak vyšitou“.

Zde je na místě konstatovat, že Šlachta a jeho detektivové zahajovali trestní řízení klidně na základě úředních záznamů, vzniklých po hospodách a na základě drbů. V tomto případě, navíc podloženém jasným argumentem soudu, inspekce akční rozhodně nebyla.

Ekonomický deník poslal proto na GIBS několik otázek. Odpovědi ale nepřišly.

Otázky, které nechala GIBS bez povšimnutí. Inspekce ostatně na otázky Ekonomického deníku nereaguje už delší čas. Foto: Jan Hrbáček

Náměstkyně GIBS a Šlachtova letitá podřízená Foglar Marušincová také zkonstatovala, že neshledává pochybení v postupu pražské policie, která trestní oznámení na dnes už civilistu Šlachtu předala do kompetence GIBS, která vyšetřuje trestnou činnost v ozbrojených sborech.

„O námitkách oznamovatelky a brojení proti tomuto postupu nemá Policie ČR žádnou zákonnou
možnost rozhodnutí. Policie ČR by v této věci nebyla ani oprávněna zahájit úkony trestního řízení
a zcela správně věc postoupila GIBS i pro případnou možnost vypořádání námitky podjatosti. Jiná
situace by byla, kdyby bylo rozhodnuto státním zástupcem o odejmutí věci GIBS. Už i vzhledem k
absentujícímu trestnímu řízení takového rozhodnutí není,“ tvrdí Foglar Marušincová.

K námitkám Máchové o možné podjatosti inspekce náměstkyně GIBS a Šlachtova letitá podřízená Foglar Marušincová oznamovatelky uvedla, že se s nimi nelze ztotožnit.

Příslušníci GIBS, kteří byli dříve zařazení na ÚOOZ, kteří se podíleli na zpracování přípravného řízení v kauze Bereta jsou podle ní zařazeni na jiném organizačním článku GIBS, než který
zpracovává podání oznamovatelky.

V tom má Foglar Marušincová pravdu, tito exdetektivové ÚOOZ jsou zařazeni na zvláštním. utajovaném – solitérním – pracovišti, i se zvláštním vchodem.

„Na toto bylo pamatováno již při přidělení věci ke zpracování. Vzhledem ke specifičnosti zaměření oddělení GIBS, na kterém jsou tito bývalí příslušníci ÚOOZ SKPV zařazení se tito ani nedozví, že GIBS takové oznámení zpracovává. Jejich služební činnost je odlišná od činnosti oddělení, na kterém je oznámení zpracováváno. Oznámení bylo přiděleno ke zpracování oddělení GIBS Praha, kde nepracují žádní bývalí příslušníci ÚOOZ… …Žádní bývalí podřízení Roberta Šlachty se tedy na zpracování oznámení JUDr. Máchové nepodílí a nemají k němu ani žádný přístup,“ tvrdí Marušincová. Jenže už jen v jejím angažmá je argument o možné podjatosti nad jiné zřejmý.

K námitce Máchové ke známosti ředitele GIBS Radima Dragouna s vrchní státní zástupkyní v Praze Lenkou Bradáčovou Foglar Marušincová uvedla:

„Ředitel GIBS žádná oznámení sám osobně nezpracovává, do těchto řízení nijak nezasahuje a je
absurdní se domnívat, že by se jakékoliv řízení ze své pozice pokoušel ovlivnit. K tomu, že zná
vrchní státní zástupkyni v Praze lze uvést jen to, že ředitel GIBS zná většinu vrcholných funkcionářů na obou vrchních státních zastupitelství, ale i všech krajských státních zastupitelství,
ovšem pouze ze svého úředního postavení. Jako nejvyšší představitel GIBS je jeho primárním
úkolem strategický management a proto jsou jeho úřední styky na úrovní státních zastupitelství
nejen zcela normální, ale i žádoucí. Jeho kontakty a známost s vrchní státní zástupkyní v Praze
není o nic větší či menší, než úřední styk s jinými státními zástupci. Skutečnost, že i on sám býval
státním zástupcem, je pro oznamovatelkou napadanou ´podjatost´ GIBS zcela irelevantní. Za zcela nepřijatelnou lze považovat skutečnost, že o známostech ředitele GIBS s vrchní státní zástupkyní v Praze se oznamovatelka dovídá formou mediálních informací a takto získaný poznatek pak prezentuje v rámci namítané ´podjatosti´,“ argumentuje dále Foglar Marušincová.

Nicméně Foglar Marušincová opomněla jeden podstatný fakt: Dragounovo působení v nátlakové organizaci žalobců – Unii státních zástupců. V prosinci 2017, ještě před jmenováním do pozice ředitele GIBS, se Dragoun stal členem výkonného výboru unie. A vztahy představitelů unie s Lenkou Bradáčovou jsou víc než jen úzké a vřelé.

Náměstkyně GIBS a Šlachtova letitá podřízená Foglar Marušincová dále uvedla, že Róbert Šlachta z pozice ředitele ÚOOZ řídil řadu lidí a ti podle ní nemohou být v kauze Bereta podjatí.

„Tito však nemohou být všichni apriori vyloučeni z úkonů trestních řízení a prováděných šetření v jiných bezpečnostních sborech jen z toho důvodu, že jim jmenovaný v minulosti velel. Stejně jako v případě ředitele GIBS, je ředitel ÚOOZ či NCOZ SKPV vrcholný manažer, jehož úkoly jsou zcela
jiné, než faktický výkon úkonů trestního řízení,“ tvrdí dále Foglar Marušincová.

Jenže ani v tom nemá pravdu, Róbert Šlachta nebyl jen manažerem, byl aktivním operativcem. Ekonomický deník zajistil důkazy, že Šlachta se v kauze Bereta osobně velmi intenzivně angažoval.

Jeden z řady úředních záznamů, které bývalý šéf ÚOOZ Róbert Šlachta v kauze Bereta napsal. Foto: Jan Hrbáček

Róbert Šlachta byl přímo v epicentru dění ohledně nezákonné prohlídky Igora Gáboríka. 25. září totiž 2014 sepsal úřední záznam, že 24. září 2014 v době od 15 do 15,30 hodin, v Praze 1, v ulici Na Příkopě provedl policejní orgán takzvanou „skrytou prohlídku“ vozu. V úředním záznamu dále stojí, že ve voze byly nalezeny různé věci a telefonní přístroje Igora Gáboríka, „odkud byl technickými prostředky získán vnitřní obsah v podobě SMS a seznamu telefonních kontaktů“.

I přes tyto známé skutečnosti a fakta náměstkyně GIBS a Šlachtova letitá podřízená Pavlína Foglar Marušincová v reakci na stížnost, že GIBS trestní oznámení v podstatě neprověřovala, napsala: „Bez ohledu na uvedené námitky a stížnosti oznamovatelky, nejsou náměstkyni známy ani žádné jiné skutečnosti, proč by policejní orgán GIBS neměl provádět vyhodnocování a šetření v této věci a tedy považuje toto stanovisko za konečné a řádně odůvodněné.“

Róbert Šlachta s autorem článku nekomunikuje, přesto že se jej pokusil několikrát kontaktovat.

Jan Hrbáček, Ekonomický deník

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY