Úterý, 19. října, 2021

Soud k zadržení Uhlové: Policie nesmí novináři bránit vykonávat práci. Ani pokud jej zadrží

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Policie nesmí novináři bránit v pořizování videozáznamu ani v případě, že jej zajistí a omezí na svobodě. Rozhodl tak minulý týden Městský soud v Praze (MS), který rozhodoval o žalobě novinářky Sašy Uhlové. Tu policie zadržela minulý rok v září při tzv. klimakempu v dole Vršany na Mostecku. Již v červnu soud rozhodl, že se policie při této akci dopustila nezákonného zásahu, když vyzvala novináře, aby opustili místo protestu.

Novinářka A2larm Saša Uhlová monitorovala tzv. klimakemp na začátku září minulého roku. Část aktivistů tehdy pronikla do těžebního prostoru hnědouhelného dolu Vršany u Mostu a byla zajištěna policií.

Zatímco někteří novináři zůstali na okraji lomu, před značkou těžební společnosti vyslovující zákaz vstupu, Uhlová, která měla reflexní vestu a prokazovala se novinářským průkazem, s některými dalšími novináři následovala aktivisty a protest dokumentovala.

Policie posléze vyzvala aktivisty i novináře, aby opustili lom. Když Uhlová policejní výzvu neuposlechla, byla policií přenesena k zajištěným demonstrantům. Uhlové pak bylo zabráněno i v tom, aby pokračovala v pořizování videozáznamu s odůvodněním, že tak nemůže činit, neboť je omezena na svobodě.

Podle Uhlové se policie dopustila výzvou, jejím zajištěním a posléze i zákazem pořizování záznamu po zajištění nezákonného zásahu. V žalobě připustila, že sice neexistuje žádný zákonný rámec, který by speciálně upravoval práci novinářů při demonstracích, avšak ona konala ve veřejném zájmu, když monitorovala zásah, byla jako novinářka označena a na protestu se nijak nepodílela. „Své počínání považuje žalobkyně za legitimní a zákrok policie za neodůvodněný a nepřiměřený. Má za to, že její přítomnost na místě byla nezbytná z důvodu veřejného zájmu na informování veřejnosti jak o postupu policie vůči demonstrantům, tak o chování účastníků protestu a jeho samotném průběhu. Tohoto účelu přitom nebylo možné dosáhnout jinak, jak dokládají výstupy jiných médií, jejichž zástupci se k překročení hranice lomu neodhodlali,“ shrnuje soud argumentaci v žalobě.

Ministerstvo vnitra naopak poukázalo na to, že neoprávněný vstup do důlního prostoru je podle horního zákona přestupek. Navíc výzvu Uhlové policie učinila až ve chvíli, kdy situace ze strany některých protestujících eskalovala. „Ústavně zaručená práva na svobodu projevu a práva na informace, včetně ochrany způsobu jejich získávání nelze podle žalovaného vykládat tak, že novináři mají bez dalšího možnost porušovat právní řád. Nelze akceptovat plošný pardon pro neomezenou činnost novinářů v místech, kde dochází k protiprávnímu jednání a k zákrokům policie, a to ani z důvodu činnosti ve veřejném zájmu. To by mohlo vést k tomu, že by novinář měl mít zajištěnou přítomnost i u těch nejrizikovějších policejních zákroků, např. při zásazích vůči pachatelům zvlášť závažných trestných činů, teroristických útoků apod.,“ argumentovalo ministerstvo.

Práce novináře je i zabraňovat excesům policie

Podle soudu se však policie dopustila jak výzvou k opuštění místa protestu vůči novinářce, tak zabráněním pořizování videozáznamu po jejím zajištění, nezákonného zásahu.

Soud neshledal vykázání reportérky z místa demonstrace jako nezbytné, a to s ohledem na to, že se protestu neúčastnila, vykonávala svoji práci a byla jako novinářka také viditelně označena. Jak soud zdůraznil, i podle judikatury ESLP je nutné velice přísně posuzovat jakýkoliv pokus vykázat novináře z místa protestu, neboť jejich práce mj. přispívá k tomu, aby se zabraňovalo excesům při zásazích policistů.

Jako nezákonný zásah naopak soud nevyhodnotil samotné zadržení Uhlové, neboť ta se podle něho měla výzvě podrobit a bránit se proti ní žalobou. Nepřiměřené nebylo ani provedení zajištění. „Soud nepovažuje přenesení žalobkyně policisty na místo zajištění a její následné zajištění, které bylo reakcí na neuposlechnutí výzvy podle § 43 zákona o policii, za jakkoli nevhodné či dokonce excesivní. Policie tímto v souladu se zásadou přiměřenosti zakotvenou v § 11 zákona o policii překonala pasivní odpor žalobkyně, přičemž tak učinila způsobem odpovídajícím dané situaci, aniž by tím žalobkyni jakkoliv poškodila,“ konstatuje se v rozhodnutí.

Jako nezákonný zásah však soud vyhodnotil to, že policie zabránila Uhlové po zadržení pořizovat videozáznam zásahu. „V projednávané věci policisté nejenže neměli žádný zákonný podklad pro vyslovení zákazu pořizování videozáznamu žalobkyní po dobu jejího zajištění, ale v dané situaci takový zákaz zjevně nebyl ani nezbytným opatřením, neboť k němu policisté neměli žádný objektivní důvod. Strohé odůvodnění, že žalobkyně natáčet nesmí, protože je omezena na svobodě, postrádá jakoukoliv racionalitu,“ uvádí se v rozhodnutí soudu.

Soudci také vyslovili názor, že nelibost policistů vůči přítomnosti novinářů v místě protestů v kombinaci s výzvou k opuštění tohoto místa a zákazem pořizování videozáznamu žalobkyní během jejího zajištění může vyvolávat pochybnosti o přiměřenosti zásahu policie vůči demonstrantům a navozovat dojem, že se policisté snažili udělat vše pro to, aby průběh protestu nebyl ze strany médií dokumentován. „Už jen pouhá možnost vyvolání takových pochybností není v zájmu policie, která by se proto měla obdobného postupu do budoucna vyvarovat,“ upozornil soud.

Petr Dimun

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY