Pátek, 22. října, 2021

Vedoucí personálního oddělení Nejvyššího soudu: Zapisovatelky sháníme velmi obtížně, máme jen jednoho muže

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

„Velmi obtížně sháníme zapisovatelky, už se radujeme, že se nám někdo přihlásil, přijde na výběrové řízení, ale nakonec z finančních důvodů nenastoupí,“ říká pro čtvrtletník Nejvyššího soudu AEQUITAS vedoucí personálního oddělení Hana Pazderová. Na Nejvyšším soudu pracuje téměř 30 let.

U Nejvyššího soudu pracujete od jeho počátků v Brně v roce 1993, vlastně jste nastoupila ještě o trochu dříve, co Vás do justice tehdy přivedlo?
Byla to prostě náhoda. Pracovala jsem v geologickém ústavu v budově na Mozartově ulici v centru Brna, do které se měl, tehdy ještě federální Nejvyšší soud České a Slovenské federativní republiky, z Prahy původně přestěhovat. Tam jsem se v prosinci 1991 seznámila s doktorem Pavlem Varvařovským, který byl prvním zaměstnancem soudu pro Brno a zajišťoval vše, co s přestěhováním souviselo, včetně personálního obsazení. Bylo sice jisté riziko, že federální Nejvyšší soud skončí, pokud se rozpadne Československo, ale šla jsem do toho. Ze soudu federálního se následně stal Nejvyšší soud České republiky a já jsem zde pomalu již třicet let. Soud se nakonec na Mozartovu ulici nestěhoval, protože mu město Brno nabídlo výhodnější a hlavně větší budovu, současné sídlo na Burešově ulici.

Kolik je takových jako Vy,  kdo už tehdy, v roce 1993, v Brně začínal a zůstává i nadále našim zaměstnancem? Jsou zde i takoví soudci?
Kromě doktora Pavla Varvařovského, který se stal později soudcem, jsme byly jako první zaměstnankyně celkem čtyři ženy. Stále tady kromě mě pracuje ještě paní Jindřiška Plšková, dnes jako referentka sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Mezi soudci, kteří začali soudit už v prvním roce existence Nejvyššího soudu v Brně, byl i současný předseda trestního kolegia doktor František Púry.

Které období bylo v minulých letech z Vašeho pohledu nejlepší, nejpříjemnější?
Každé období má své zajímavé roky, ale nejvíce asi vzpomínám právě na ty začátky. Bylo to takové neuvěřitelné nadšení, budovali jsme v Brně Nejvyšší soud takřka na zelené louce.
Bylo nás pár zaměstnanců a všichni dělali všechno. Přemístili jsme se do nynější budovy na Burešové, upravovaly se jednací síně, stěhoval se archiv z Prahy a samozřejmě se nabírali další zaměstnanci. Všichni byli plní elánu. Neměli jsme třeba téměř žádné zkušenosti s počítači, vše se řešilo tak nějak za pochodu. Dnes už je to úplně jiné, ale musím říct, že se mi ta práce ještě pořád líbí.

Jak těžké je pro personální oddělení Nejvyššího soudu hledat nové kvalitní zaměstnance? Platy zaměstnanců soudů jsou dlouhodobě podhodnoceny, čas od času je vůle vlády to řešit úpravou mzdových tabulek, ale žádné razantní navýšení se nikdy v minulosti nekonalo.
Ano, platy jsou opravdu nízké, hlavně u zaměstnankyň v kancelářích ve výkonu. V současné době velmi obtížně sháníme zapisovatelky. Už se radujeme, že se nám někdo přihlásil, přijde na výběrové řízení, ale nakonec z finančních důvodů nenastoupí.

Nyní je období, kdy se asi nedá čekat výrazné zlepšení. A to nejen kvůli koronavirové pandemii.
To se vážně čekat nedá.

Přetahují si mezi sebou soudy zaměstnance? Dalo by se usuzovat, že na Nevyšším soudu budou obecně vyšší platy, než na soudech nižších stupňů.
Bylo období, kdy si obecně lidé mysleli, že u Nejvyššího soudu jsou prostě „nejvyšší platy“. Dnes už to tak není, máme všichni stejné tabulky. Ale s tím přetahováním je to těžké. Když jsme v Brně začínali, samozřejmě se k nám hlásily pracovnice z nižších soudů. Byli jsme rádi, i když se to předsedům těchto soudů moc nelíbilo. Na druhé straně to pro ně byl jistý postup, i když třeba ne finanční. Některé z nich u nás pracují dodnes.

Utíkají i nám zaměstnanci, například už po několika měsících práce, jinam?
Samozřejmě se to občas stane, ale není to časté. Buď si to rozmyslí už při úvodním pohovoru anebo vědí, do čeho jdou.

Je něco, co je z hlediska personálního oddělení naprosto typické jenom pro soudy?
Nevím, jestli pro soudy, ale pro státní správu ano. Zápočet předcházející praxe, stanovení platu a jeho dalšího postupu, zařazení do platové třídy podle vykonávané práce v souladu s katalogem prací, to vše má pevná pravidla.

Stane se, že někteří zaměstnanci, co v minulosti podali výpověď, přijdou zase zpátky?
Ano, i to pamatuji. Dříve to některé zaměstnankyně zkoušely v soukromých firmách a pak se třeba vrátily k nám. Preferovaly jistotu práce před financemi. Dnes už je ale trochu jiná situace a dochází k tomu výjimečně.

V soudních kancelářích pravděpodobně převládají ženy, bude tady asi častější problém hledání zástupu za mateřskou dovolenou.
Ano, v soudních kancelářích převládají ženy, máme pouze jednoho zapisovatele. S hledáním náhrady za mateřskou dovolenou je to stejné, jako za jakékoliv uvolněné místo. Nevidím rozdíl v tom, zda je to zástup nebo ne. Většinou je to zástup, ale při následném uvolnění místa na neurčito mají zaměstnankyně, které právě za zástup už nějakou dobu pracují, vždy přednost. Myslím, že je to spravedlivé. Lidé pracující jako zástup za mateřskou dovolenou s tím už tak trochu i počítají.

Jak často nabíráme nové zaměstnance?
Prakticky každý měsíc někdo nově nastupuje. Většinou je to z řad asistentů, kde je ten pohyb, vzhledem k jejich celkovému počtu na Nejvyšším soudu, největší.

Často jste u výběrových řízení členkou výběrové komise. Zažila jste někdy při pohovoru něco tak zajímavého, že to navždy utkvělo ve Vaší paměti?
Konkrétní příběh si momentálně nevybavuji, ale většinou mne překvapily požadavky uchazečů na výši platů. Vzpomínám si, že v některých případech jsem doporučila nepokračovat v dalším pohovoru, protože jsem věděla, že dotyčnému uchazeči opravdu nemůžeme takové peníze nabídnout.

S kolika soudci a zaměstnanci Nejvyšší soud v roce 1993 začínal, kolik jich má dnes?
V září 1993, kdy Nejvyšší soud slavnostně otevíral, tady pracovalo kolem dvaceti soudců a asi dvaceti pěti dalších zaměstnanců. Dnes je tu 70 soudců, přibližně 160 asistentů a celkem na 320 lidí.

Jak početné je Vaše personální oddělení?
Na personálním oddělení jsme od roku 1996 dvě pracovnice.

Změnila se nějak podstatně náplň Vaší práce? Jak velké změny s sebou přineslo například nařízení GDPR?
Samozřejmě se trochu změnila, ale na personálním oddělení jsme zvyklé na ochranu osobních údajů dbát stále. Některé věci se změnily v tom, že určité doklady neuchováváme ve spise, ale vedeme si pouze svůj zjednodušený záznam. Řekla bych, že nejen s agendou GDPR, ale obecně je administrativy stále více. Je až s podivem, že to tolik let zvládáme pouze ve dvou pracovnicích.

Z titulu své funkce se pravidelně setkáváte také s nejužším vedením Nejvyššího soudu. S kým se Vám jednalo v minulosti nejlépe, pomineme-li aktuálně probíhající pracovní jednání s nynějším předsedou Petrem Angyalossym.
Ono je to těžké hodnotit, myslím, že bych se cítila tak trochu nepatřičně. Pro mne je šéf prostě šéf a vždy to respektuji, ale řekla bych, že jsem měla štěstí, jednalo se mi se všemi dobře, i když každý měl třeba jiné požadavky.

AEQUITAS

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY