Středa, 19. ledna, 2022

Nejvyšší soud: Úřad práce nepochybil, když propouštěl svoji bývalou ředitelku

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Úřad práce (ÚP) nepochybil, když dal výpověď své bývalé ředitelce Marii Bílkové. Rozhodl tak Nejvyšší soud (NS), který vyhověl dovolání ÚP proti rozhodnutí Městského soudu v Praze (MS). Ten v roce 2020 naopak konstatoval, že úřad pochybil, když nenabídl bývalé ředitelce všechna vhodná volná místa a nedal jí k rozhodnutí dostatek času.

NS v aktuálním rozhodnutí posuzoval dovolání ÚP proti rozhodnutí MS v Praze z prosince 2020. V něm MS potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (OS). OS rozhodoval o žalobě Bílkové proti Ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV) a ÚP, v níž Bílková napadala jak své odvolání z funkce ředitelky ÚP na podzim 2014, tak následnou výpověď z pracovního poměru.

Soudy dospěly k závěru, že Bílková byla z funkce ředitelky odvolána v souladu se zákonem, avšak následný postup ÚP již byl nezákonný. Nabídka nového pracovního místa (koordinátorka projektů ESF při Generálním ředitelství ÚP) totiž podle soudů nebyla komplexní, když byla k dispozici i jiná volná pracovní místa (např. ředitel ÚP v Kutné Hoře) odpovídající kvalifikaci bývalé ředitelky, a také nebyl dán Bílkové údajně dostatek času na to, aby mohla nabídku posoudit.

V dovolání ÚP poukázal na to, že Bílková ještě v době, kdy byla v zaměstnaneckém poměru, měla již dohodnuté nové pracovní místo na Ministerstvu financí ČR. Podle ÚP je také otázkou, zda se nabídková povinnost zaměstnavatele vztahuje na všechny jeho organizační složky a zda z pozice bývalé ředitelky neměla Bílková sama dostatečný přehled o volných pracovních pozicích a jejich podmínkách.

NS dospěl k závěru, že v obou otázkách, tedy zda měl zaměstnavatel povinnost nabídnout všechny volné pozice a zda dal v tomto případě také dostatek času zaměstnanci na rozhodnutí, je dovolání důvodné.

Ohledně přiměřenosti času pro akceptaci nabídky nového pracovního místa dospěl NS k závěru, že tato lhůta je stanovena pro to, aby měl zaměstnanec možnost seznámit se s podmínkami nabídky, a proto je nutné posuzovat ji vždy s ohledem na jeho bývalé zařazení. V daném případě jako bývalá generální ředitelka musela tedy Bílková mít představu o podmínkách nabízeného místa. „Jinak řečeno, žalobkyně v době, kdy obdržela nabídku dalšího pracovního zařazení, mohla mít (a nepochybně měla) představu o tom, za jakých podmínek setrvá u dosavadního zaměstnavatele (byť na jiné pracovní pozici), a také, že nabízená pracovní pozice tuto představu zdaleka nenaplňuje, a proto také mohla na nabídku reagovat takřka okamžitě, bez ohledu na zaměstnavatelem stanovenou lhůtu,“ konstatuje se v rozhodnutí NS.

Ohledně otázka řádného splnění nabídkové povinnosti dospěl NS k závěru, že z ustálené judikatury NS nevyplývá, že by musel zaměstnavatel nabídnout zaměstnanci všechna vhodná volná místa. „Uvedl-li tedy odvolací soud, že „…žalovaná 1) nesplnila svoji nabídkovou povinnost řádně i proto, že její povinností bylo nabídnout žalobkyni veškerá volná místa, kterými disponuje a která jsou pro ni vhodná…“, není tento jeho právní názor správný,“ uvádí se v rozhodnutí NS.

Případ se tak vrací před OS pro Prahu 7, který bude rozhodovat v intencích vyslovených právních závěrů NS.

Petr Dimun

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY