Sobota, 28. května, 2022

Ombudsman: Neočkovaní bez přístupu ke službám by mohli mít možnost uplatnit výhradu svědomí

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Mimořádně uplatnit výhradu svědomí pro výjimku ze zákazu přístupu neočkovaných proti Covid-19 ke službám by mělo být umožněno například lidem s vysoce nežádoucí reakcí na očkování. Uvedl to v právní větě veřejný ochránce práv Stanislav Křeček v rámci podnětu občana, kterému po očkování zemřel blízký člověk. Sám občan však nemá za nouzového stavu šanci na obranu.

Občan A. poslal veřejnému ochránci práv podnět loni v listopadu za nouzového stavu. Stěžoval si na diskriminaci z důvodu náboženského vyznání, víry či světonázoru v přístupu k podnikání a výdělečné činnosti. K práci  totiž potřebuje navštěvovat sportovní utkání. Dále uvedl strach z očkování, protože mu po něm zemřel blízký člověk: „Dále uvádíte, že máte z očkování obavy, neboť Vám blízký člověk zemřel několik dnů po očkování,“ cituje z podnětu ombudsman.

Občan neuspěl se světonázorem ani s protilátkami

Světonázorem podle ombudsmana není jiný názor, nýbrž odlišný komplexní názor na otázky bytí a jsoucna. „Vaše obava související s úmrtím blízkého člověka by mohla odůvodňovat uplatnění tzv. světské (sekulární) výhrady svědomí. Výkladem této výhrady, a za jakých podmínek je možné ji uplatnit v souvislosti s povinným očkováním, se zabýval Ústavní soud. Ústavní soud vytvořil tzv. test oprávněnosti sekulární výhrady svědomí, který je založen na čtyřech krocích,“ uvedl v odpovědi na podnět ombudsman.

„Jsou jimi ústavní relevance tvrzení obsažených ve výhradě svědomí, naléhavost důvodů, jež k podpoře své výhrady nositel základní svobody uvádí, konzistentnost a přesvědčivost tvrzení dané osoby a společenské dopady, jež může v konkrétním případě akceptovaná sekulární výhrada svědomí mít,“ cituje ombudsman Ústavní soud s tím, že výhrada svědomí není totéž, co nesouhlas s právní povinností.

Ombudsman Stanislav Křeček Foto: Tiskový odbor Veřejného ochránce práv

Jak vyplývá ze záznamu o podání pana A., nechal si tento člověk změřit protilátky, které měl na vysoké úrovni a cítil se proto „nejlépe ochráněn“.  „Z právního pohledu se v minulosti otázkou ne/uznávání protilátek pro prokázání bezinfekčnosti zabýval Nejvyšší správní soud.  Nejvyšší správní soud akceptoval východisko Ministerstva zdravotnictví, podle něhož ,imunitu proti onemocnění covid-19 nelze ztotožňovat s laboratorně naměřenými protilátkami proti uvedené nemoci, neboť taková imunita je komplexní reakcí organismu´,“ napsal ombudsman v odpovědi panu A. s dovětkem, že Nejvyšší soud upozornil na nutnost sledovat poznatky vědy, aby tento názor ministerstva zdravotnictví byl uplatnitelný i v budoucnosti.

Rezoluce není závazná a jejím cílem je očkování

Ani s argumentem, že Rada Evropy, jejíž je Česká republika členským státem, ve své rezoluci, kterou schválilo Parlamentní shromáždění v roce 2021, varuje v souvislosti s ne/očkováním před diskriminací, občan A. neuspěl.

„V prvé řadě je třeba upozornit na nezávaznou povahu rezolucí Parlamentního shromáždění jako konzultativního orgánu Rady Evropy. Parlamentní shromáždění Rady Evropy, které je složeno z jednotlivých národních parlamentních delegací, v této rezoluci uvádí nejvhodnější způsob, jak v demokratické společnosti dosáhnout co nejvyšší proočkovanosti proti onemocnění covid-19. Ve světle tohoto východiska (tj. zajištění vysoké proočkovanosti) je pak nutné vykládat i jednotlivá ustanovení této nezávazné rezoluce,“ uvedl k tomu Stanislav Křeček.

Podle jeho dalších slov z rezoluce Parlamentního shromáždění „nelze dovodit závazné pravidlo, z něhož by vyplývalo, že neočkovaní nesmí čelit žádnému znevýhodnění“. „Cílem, s nímž tento dokument pracuje, je však v každém případě dosažení vysoké proočkovanosti a jeho jednotlivá ustanovení nelze vytrhávat z kontextu a oddělovat od tohoto cíle,“ uvedl k rezoluci ombudsman.

Může se občan vůbec nějak bránit?

Otázku pokládá ve skutečnosti ombudsman v kapitole „možnosti obrany“. Odpověď zní „ne“. Jestliže bylo možné před nouzovým stavem podávat návrhy na zrušení opatření Nejvyššímu správnímu soudu, vyhlášením nouzového stavu tato možnost pro „řadové občany“ padla. Nouzový stav vyhlásila vláda ČR loni na 30 dní od 26. listopadu do 26. prosince 2021.

„Krizovému opatření přijatému v období nouzového stavu se nemůže bránit kdokoliv, kdo by se jím cítil dotčen jako v případě mimořádného opatření, ale návrh na jeho zrušení mohou podat Ústavnímu soudu pouze ti, kdo by mohli podat návrh na zrušení právního předpisu. Jedná se např. o skupinu poslanců, skupinu senátorů, zastupitelstvo kraje či další osoby a subjekty vyjmenované v § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. V současné době by tak jedinou možností, jak se bránit, bylo obrátit se na některý z těchto subjektů,“ vysvětlil veřejný ochránce práv stěžovateli.

K podání se však ombudsman nerozhodl: „Vzhledem k tomu, že seznam subjektů oprávněných podat návrh na zrušení jiného právního předpisu zahrnuje i veřejného ochránce práv, mi dovolte Vás informovat, že jsem se k podání návrhu na zrušení krizového opatření prozatím nerozhodl,“ uzavírá veřejný ochránce práv, který z podnětu formuloval právní věty.

Právní věty

Ačkoliv není očkování povinné, v případě, že je podmínkou pro přístup k některým službám, je na místě zabývat se možností uplatnění světské (sekulární) výhrady svědomí, která by mohla odůvodnit výjimku z tohoto pravidla. Přitom je však třeba dostát požadavkům Ústavního soudu na uplatnění této výhrady, která přichází v úvahu jen v mimořádných případech, typicky pokud tato osoba nebo osoby jí blízké měly např. vysoce nežádoucí reakci při předchozí vakcinaci. Možnost uplatnění výhrady bude též záviset na možných společenských dopadech, které souvisejí s mírou proočkovanosti obyvatelstva a aktuální epidemiologickou situací.

Irena Válová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY