Sobota, 28. května, 2022

‚Rozhodovala jsem o Janouškovi, jako kdyby to byl Pepa Novák,‘ hájila se soudkyně

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele se soudcem Tomášem Langáškem zprostil soudkyni Krajského soudu v Brně (KS) Jaroslavu Bartošovou kárné žaloby. Tu na ni podala ještě ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která soudkyni vytýkala, jak rozhodovala o přerušení výkonu trestu Romana Janouška.

Na jedné straně člověk, požívající obrazu „veřejného nepřítele“, který žádá o přerušení výkonu trestu ze zdravotních důvodů, ačkoliv z policejního sledování vyšlo najevo, že sportuje a žije veskrze neomezeným společenským životem.

Na straně druhé posudky renomovaných lékařů, popisující člověka s neřešitelným zdravotním problémem, který může kdykoliv způsobit jeho smrt. A zprávy Vězeňské služby (VS), doporučující přerušení výkonu trestu.

To vše za situace, kdy média (televize veřejné služby) zveřejňují jak výsledky zmíněného, soudem nařízeného policejního sledování, tak soukromé fotografie, na nichž je „veřejný nepřítel“ v družném rozmaru na horách. Ministryně spravedlnosti je ve věci interpelována opozičními politiky a obrací se proto na předsedu příslušného soudu s žádostí o vysvětlení.

Za takových okolností rozhodovala soudkyně Krajského soudu v Brně (KS) Jaroslava Bartošová o žádostech o přerušení výkonu trestu Romana Janouška. Ten byl odsouzen na čtyři a půl roku nepodmíněně za to, že srazil v těžké opilosti ženu a od nehody ujel. Trest mu byl vyměřen coby prvotrestanému, sražená žena neměla trvalé následky a on uhradil způsobenou škodu a zaplatil odškodnění.

Soudkyně z kauzy Stoka

A právě proto, že soudkyně dvakrát rozhodla o Janouškových žádostech o přerušení trestu kladně, podala na ni kárnou žalobu někdejší ministryně spravedlnosti Marie Benešová. S podanou žalobou se ztotožnil i nový ministr Pavel Blažek. Ten kárnou žalobu podle informací České justice nestáhl proto, že předpokládal její neúspěch, a také s ohledem na možné kontroverze – soudkyně Bartošová je činná v tzv. případu Stoka.
Stojí za připomenutí, že když v případě jiného kárně stíhaného soudce KS v Brně, insolvenčního soudce Jana Kozáka, Blažek po svém nástupu do funkce ministra v roce 2012 žalobu na soudce stáhl, byl terčem kritiky a spekulací.

V kárné žalobě bylo soudkyni Bartošové vytýkáno, že při své rozhodovací činnosti v postavení předsedkyně senátu „v příkrém rozporu se zjištěným skutkovým stavem a v rozporu s trestním řádem“, kdy byla opakovaně informována soudy a státním zastupitelstvím o počínání Janouška ‚na svobodě‘, tyto informace ignorovala a dvakrát výkon trestu přerušila. A to aniž by se v rozhodnutí o těchto podnětech zmínila a popsala, proč k nim nepřihlédla.

Jednalo se především o podnět VS v Praze z 9. srpna 2019, kdy soud z policejního sledování zjistil, že se Janoušek pohybuje samostatně, sportuje a nerezignoval na společenský život. Toto sledování nařídil soudce VS pro účely rozhodování soudu o žádosti Janouška o upuštění od výkonu zbytku trestu. Vedle řízení o přerušení výkonu trestu – k němuž byl příslušný KS v Brně, protože Janoušek vykonával trest v brněnské věznici – totiž posuzovaly „pražské“ soudy ještě Janouškovu žádost o prominutí zbytku trestu. VS v Praze bv dané věci posuzoval konkrétně stížnost proti rozhodnutí MS v Praze. Ten se o dva týdny později obrátil na KS v Brně s identickým zjištěním jako VS, a s výzvou ke zvážení informací v řízení o přerušení výkonu trestu.

Roman Janoušek před soudem za nehodu. Foto: Mediafax

Ignorovala podněty

Přesto senát soudkyně Bartošové v dubnu 2020 Janouškově žádosti o přerušení poprvé vyhověl. V tomto případě ovšem nepodal státní zástupce stížnost, věc tedy neposuzoval VS v Olomouci.

Dalším, v ministerské žalobě zmíněným, podnětem, který měla soudkyně ignorovat, byl přípis Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) z března minulého roku. Tehdy VSZ řešilo podnět jednoho advokáta, který se na něj obrátil s okopírovaným článkem z Haló novin, v němž se popisoval Janouškův „výlet“ do Alp. Advokát v podnětu tvrdil, že mohl být spáchán trestný čin. VSZ to sice jako trestnou činnost nevyhodnotilo, ale obrátilo se na KS v Brně, aby by soud zvážil, zda byly naplněny podmínky pro přerušení výkonu trestu.

Soudkyně Bartošová nicméně i napodruhé žádosti vyhověla. Tentokrát však státní zástupce stížnost podal a VS v Olomouci rozhodl tak, že Janouškovu žádost zamítl.

Podle kárné žaloby tím, že zmíněné podněty soudů a státního zastupitelství soudkyně ignorovala, a přestože byly důvodné pochybnosti o naplnění podmínek pro přerušení výkonu trestu podle § 325 odst. 1 a 5 trestního řádu, žádostem o přerušení výkonu trestu vyhověla, se dopustila kárného provinění. Její jednání podle kárné žaloby mělo otřást důvěrou veřejnosti v justici, za což bylo požadováno snížení platu o 20 % na jeden rok.

Soudkyně Bartošová před kárným senátem obvinění odmítla. Připustila pouze, že dostatečně kategoricky nezohlednila výsledky sledování nařízeného jiným soudem a neuvedla do rozhodnutí důvody, proč k nim nepřihlédla. „Nepovažovala jsem je za natolik závažné, aby to vyvážilo všechna erudovaná lékařská stanoviska,“ vysvětlila to soudkyně. Při svém rozhodování totiž vycházela toliko ze zpráv lékařů a závěrů lékařů Vězeňské služby ČR. V těchto zprávách lékaři popisovali Janouškův stav jako mimořádně závažný, kdy je ohrožen na životě byť i jen malým nárazem do hlavy. Vězeňští lékaři zase připustili, že nemohou vyloučit rizika, a navíc u první žádosti z dubna 2020 s ohledem na pandemii koronaviru výslovně doporučili trest přerušit. „Z toho pramení i můj, možná příliš tolerantní, nicméně lidský přístup,“ uvedla na svoji obhajobu soudkyně s tím, že nemá zprávy, že by došlo ke zlepšení Janouškova zdravotního stavu.

Vymazala jsem v hlavě jméno

„Počínání pana odsouzeného je hazardem se svým zdravím. Nepovažovala jsem to ale za podstatné pro rozhodnutí. Nebylo mu uloženo, že má být upoután na lůžko. Já ho neomlouvám, nejsem jeho obhájce, ale když jste v takovém zdravotním stavu, je vám jeden, dva dny dobře, možná uděláte takovou chybu. Tak jsem o tom uvažovala,“ popsala kárnému senátu soudkyně.

Ohledně druhého rozhodnutí o přerušení upozornila, že přestože jej následně zrušil VS v Olomouci, tak nedospěl k závěru, že by flagrantně porušila zákon či ignorovala důkazy. VS podle soudkyně jen doplnil dokazování a dospěl k jinému závěru. Dodala, že ani státní zastupitelství, ani VS v Olomouci nikdy nezpochybnily závěry lékařů, na jejichž základě rozhodovala.

„Pokud bychom dosadili místo Romana Janouška Josefa Nováka, nikoho by to nezajímalo. Já jsem ve své hlavě při rozhodování vymazala jeho jméno a veškeré informace médií. Přistupovala jsem k němu jako ke komukoliv jinému. Nepodlehla jsem tlaku médií a rozhodovala nezávisle. Opak by byl nebezpečným precedentem,“ uzavřela svoji obhajobu soudkyně Bartošová.

Kárný senát v čele s předsedou Tomášem Langáškem soudkyni kárné žaloby zprostil. Vytýkané jednání se totiž podle jeho závěru týká rozhodovací činnosti soudce, kam kárný senát může vstupovat jen ve výjimečných případech. „Vstupujeme na tenký led, neboť pokud bychom měli rozhodovat běžně o rozhodovací činnosti soudce, nezávislost by se rozplynula jako pára nad hrncem,“ konstatoval soudce Langášek. Ony výjimečné situace nastávají ve chvíli, kdy soudce jednoznačně poruší jasnou právní normu, flagrantně nerespektuje rozhodnutí nadřízeného soudu či pokud ignoruje konstantní judikaturu.

Ani do jedné kategorie však tento případ podle kárného senátu nespadal.

Stanovisko Vězeňské služby

Z dokazování vyplynulo, že bylo o žádostech Janouška v minulosti rozhodováno opakovaně a nikdy proti rozhodnutí soudu nebyla podána stížnost, až proti tomu poslednímu. Ani v tomto případě však VS v Olomouci nezpochybnil skutečnost, že je Janoušek stižen těžkou, nevyléčitelnou nemocí, která ho ovlivňuje na životě. Pak je to ale podle kárného senátu zcela na volném hodnocené soudu, zda byl předpoklad pro rozhodnutí o přerušení výkonu trestu splněn. Tudíž není možné uvažovat, že by soudkyně Bartošová nerespektovala zákon. V obou případech měla navíc vedle stanoviska lékařů oporu i ve stanovisku Vězeňské služby. Ta v prvním stanovisku doporučovala trest přerušit, v druhém pak „dubiózně připouštěla možnost“.

V případě prvního rozhodnutí o přerušení tedy není podle kárného senátu žádná pochybnost.

„Ohledně toho druhého můžeme sdílet s ministryní kritiku, že do odůvodnění měla soudkyně přidat něco navíc, měla se s tím vypořádat. Odmítáme ale, že by toto kritické hodnocení mohlo založit kárné provinění. Jediné, co jí můžeme vytýkat je to, že nepřičinila pár vět do svého rozhodnutí. Soudní rozhodnutí na prvním stupni není ovšem disertační práce a soudce do něj píše jen to, co považuje za podstatné,“ vysvětlil soudce Langášek. Upozornil, že justiční systém, který předpokládá opravné prostředky, navíc v tomto případě standardně zafungoval. Podle kárného senátu se tedy jedná o „běžný příběh“ a nebýt zvýšeného mediálního zájmu, nikoho by nenapadlo podávat na soudkyni kárnou žalobu.

Petr Dimun

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY