Neděle, 3. července, 2022

Jansta jen dělal to, co musel, konstatoval soud v případu sportovních dotací

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) nebylo na rozdělování sportovních dotací za ministryně Kateřiny Valachové vůbec připravené a s aktivní účastí představitelů sportu se při přípravě jejich rozdělování počítalo. Státní zástupce tak „zcela odhlédl od dalších důkazů“ a spolehl se pouze na selektivně vybrané odposlechy. Vyplývá to z písemného odůvodnění rozhodnutí senátu Městského soudu v Praze (MS) v čele s Lenkou Cihlářovou, kterým zprostil Miroslava Janstu a další z obžaloby z ovlivňování rozdělování dotací do sportu.

Rozsudek, který čítá 174 stran, a proto jej dostali aktéři teprve v těchto dnech, lze rozdělit na dvě části.

V té první, která se týká části obžaloby, v níž státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Ondřej Trčka vinil někdejšího předsedu Fotbalové asociace České republiky (FA ČR) Miroslava Peltu a bývalou náměstkyni MŠMT Simonu Kratochvílovou z manipulace při rozdělování konkrétních tzv. investičních dotací do sportu, soud vysvětluje, proč o důvodnosti obžaloby pochyby neměl.

Státnímu zástupci pouze nepřisvědčil v tvrzeních, že Kratochvílovou Pelta, respektive FA ČR, uplácel za její vstřícnost pronájmem bytu a poukazem na dovolenou. V případě bytu v centru Prahy, kde se Pelta s Kratochvílovou scházeli a podle prostorových odposlechů měli probírat ovlivňování dotací, se totiž podle soudu jednalo o ryze soukromou iniciativu Pelty, motivovanou osobním vztahem ke Kratochvílové, neboť pronájem bytu byl placen z jeho vlastních peněz, nikoliv z peněz FA ČR. Ohledně poukazu na služby cestovní kanceláře v hodnotě 200 tisíc. Kč bylo pro soud klíčové, že Kratochvílová poukaz sice využila, za zájezd ovšem posléze zaplatila, neboť jeho splatnost byla na základě poukazu odložená. „Závěrem soud shrnuje, že z odposlechů, tak i z výpovědí obžalovaných, je patrný prvek osobního vztahu mezi obžalovanou Kratochvílovou a obžalovaným Peltou, kdy v kontextu zjištěných skutečností nelze na základě dalšího dokazování považovat poskytnutí bytu či možnost využití voucheru – s odloženou úhradou – za úplatek, jak bylo uzavřeno státním zástupcem, resp. učiněn závěr o přijmutí úplatku v úmyslu opatřit jinému prospěch a poskytnutí úplatku v úmyslu opatřit sobě či jinému prospěch,“ uvádí se mj. v odůvodnění rozhodnutí.

Naopak v případě předsedy České unie sportu (ČUS) Miroslava Jansty, generálního sekretáře ČUS Jana Boháče, někdejšího ředitele dotačního odboru MŠMT Zdeňka Břízy a obou spolků, FAČR a ČUS, které byly stíhány jako právnické osoby, dospěl soud ke zprošťujícímu rozhodnutí, protože skutky obžalobou jim kladené za vinu nebyly trestným činem.

Ustal tok peněz z hazardu

Státní zástupce Ondřej Trčka je konkrétně vinil z toho, že nezákonně zasahovali do procesu přípravy a výběru dotací, které MŠMT vyplácelo ve dvou programech na provoz střešních organizací (ČUS, FA ČR, Česká obec sokolská a Český olympijský výbor) a sportovních svazů a organizací. V této části byli obžaloby zproštěni i Kratochvílová s Peltou.

Klíčové bylo pro soud pochopit, kam se ministerstvo a financování sportu dostalo poté, co ustal pravidelný tok peněz ze Sazky a posléze i z hazardu vůbec. Stát se přitom podle zjištění soudu zavázal k pokračování financování sportu, když vláda v červnu 2016 schválila Koncepci financování rozvoje sportu do roku 2025. A z této Koncepce pak mj. vyplývalo, že na přípravě nového systému a při rozdělování peněz do sportu má stát spolupracovat se sportovním prostředím. Důležité bylo také zjištění, že politici a úředníci nijak nerozporovali to, že „do sportu“ půjde minimálně tolik peněz, jako v dobách předchozích, dokonce byl příslib navýšení o jednu miliardu korun.

Problém ovšem nastal na straně státu, respektive MŠMT, kde se střídali často ministři, jejich náměstci, ředitelé odborů, vedoucí oddělení i referenti a úřad tak ztratil schopnost i kompetenci, aby tak velkou částku v poměrně krátkém čase rozdělil.

„S ohledem na nově obsazené pozice vedoucích pracovníků, tak i referentů, nedošlo dle dokazování ke kontinuálnímu předávání informací, resp. zkušeností, podkladových materiálů, neexistovalo povědomí o historických souvislostech, praktických informací ve vztahu k jednotlivým sportovním svazům, spolkům na pozicích žadatelů, kdy situaci v dané sekci nepomohl ani odchod dlouhodobě působícího ředitele odboru sportu JUDr. Vosyky, který dle svědků odmítl nabité zkušenosti a své podklady ministerstvu poskytnout. K této personální situaci přistoupila i skutečnost, že z podnětu ministryně Valachové došlo k vyhlášení 10ti neinvestičních programů, namísto 5ti, kdy se jednak navýšila administrativní práce na daném úseku a jednak s nově vypsanými programy nebyla rovněž žádná zkušenost,“ popisuje se vcelku tristní výchozí situace na MŠMT v rozhodnutí soudu.

Jak k tomu uvedl ve své výpovědi před soudem v říjnu před dvěma lety Zdeněk Bříza: „Náměstkyně nová, ředitel odboru nový, vedoucí oddělení noví, a měli rozdělit během několika měsíců 4 miliardy“. Bohužel, pokulhávala i kvalita příslušných úředníků, kterou zase soudu popsal jeden z členů tzv. Poradní a expertní výběrové komise (PEVK, členové měli na starost schvalování jednotlivých programů i následného výběru žádostí o dotace), když porovnával své zkušenosti z agendy evropských fondů: „Jako bych přesedl z Ferari do Trabantu.“

Podle soudu tak bylo logické, že politici i úředníci MŠMT nejen, že s aktivní účastí představitelů sportovních organizací na přípravě financování sportu počítali, ale dokonce na jejich spolupráci byli při administrování sportovních dotací často odkázáni. Pro účely této spolupráce byla navíc ustavena Národní rada pro sport (NRPS) jako poradní orgán ministra, v níž zasedali mj. právě Jansta, Pelta či předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. Jak soud zjistil, byla to právě NRPS a její členové, na jejichž radu ministři spoléhali více, než na aparát ministerstva a úředníkům v podstatě dali pokyn, aby jim vycházeli vstříc.

Poradní orgán ministryně

„Na odbornost a zkušenost zástupců sportovního prostředí bylo při vytváření dotačních programů a sportovní politiky jako takové ze strany MŠMT velmi spoléháno, a to od nejvyšší úrovně, tedy ministryně, jak vyplývá mj. ze zápisu jednání NRPS na MŠMT ze dne 30. 6. 2016, tak až po referenty příslušných oddělení ministerstva, jak se vyjádřila např. svědkyně Jaroslava Krumphanzlová, když uvedla, že vytvořila jakýsi nástřel rozdělení alokovaných prostředků, k němuž se vyjádří odborníci z PEVK. V důsledku zásahu policejního orgánu v květnu 2017 došlo, a to i ze strany představitelů MŠMT, k zpochybňování jejich práce, byť tato byla prokazatelně erudovanější, než jaká byla toho času odbornost a zkušenost valné části zaměstnanců samotného ministerstva, jak z dokazování vyplynulo,“ uvádí se k tomu v odůvodnění rozhodnutí soudu.

Soudkyně Cihlářová uvedla, že problémových bylo 18 projektů Foto: Pixabay

Právě předsedovi ČUS a členovi NRPS Janstovi přitom bylo obžalobou kladeno za vinu, že údajně nezákonně ovlivňoval proces přidělování dotací, když nesouhlasil s rozdělením peněz na provoz tzv. střešních organizací (vedle ČUS ještě FA ČR, Česká obec sokolská a Český olympijský výbor), přičemž ještě před vyhlášením výsledků věděl od sekretáře ČUS a člena výběrové komise Jana Boháče (dalšího spoluobžalovaného) o návrhu na rozdělení těchto prostředků. Na což podle obžaloby neměl mít vůbec nárok.

Jak však soud na základě svědeckých výpovědí a listinných důkazů zjistil, Jansta byl oficiálně garantem tohoto programu a právo být informován tedy měl.

„Je třeba opět zmínit, že obžalovaný Jansta, jako člen NRSP, tedy poradního orgánu ministryně, jako garant pracovní skupiny, obžalovaný Boháč jako člen pracovní skupiny, minimálně od léta 2016 se účastnili jednání a vypracovávání podkladů týkajících se daného programu. Byl jim znám daný program jak po stránce obsahové, tak znali praktické úvahy, které k samotnému návrhu znění programu, tak metodickým pokynům pracovní skupinu vedly. Po provedeném dokazování lze zcela pochopit, že předložením návrhu svědkyně Krumphanzlové měli pocit, že čas strávený na vytváření podkladů pro dotační řízení, včetně kritérií s bodovým hodnocením, byl zcela zbytečný, pokud výsledkem návrhu MŠMT předloženým PEVK byla tabulka s údaji, tak zásadně neodpovídajícími reálné situaci, jak popsáno výše,“ uvádí se k tomu v rozhodnutí soudu.

Ona tabulka s rozdělením peněz pro střešní organizace, která byla podle názoru státního zástupce závazná a vznikala transparentním procesem, hodným ochrany prostředky trestního práva, totiž vznikla podle zjištění soudu tak, že si ji příslušná úřednice prostě vymyslela.

„Připustila, že metodika jí vůbec neseděla, přišla jí špatná, byla neustále měněna. Zaměstnanci byli neustále tlačeni do toho, aby udělali bodové hodnocení, nevěděla si s tím rady, a proto se snažila to nějak udělat, jako první návrh. Svědkyně doplnila, že si pomáhala sama, neboť nadřízený Vít ji nepomohl, krátce konzultovala s obž. Břízou, ale nebylo moc času. Využila kamarádské rady svého dřívějšího kolegy JUDr. Vosyky, který ji radil, aby se odrazila od členské základny. Dělení Program III. podle bodů, rozpětí a kritérií hodnotila jako špatné, ale s ohledem na nadcházející odchod do důchodu to více neřešila. Při nastavení hodnocení se držela toho, co bylo uvedeno v žádosti. Při vypracování návrhu si připadala jako hozená do vody. Dle vzoru z předchozích let si vytvořila nějakou škálu, do které se to snažila svědkyně napasovat. Součástí tabulky, která byla komisi předložena, byla i rozpracovaná podtabulka, kde se svědkyně snažila vytvořit bodové hodnocení. Svědkyně uvedla, že to byly v podstatě její poznámky. K samotnému návrhu dodala, že počítala s tím, že se to přepracuje, je to běžná praxe, že komise se k tomu vyjadřuje a spousta věcí se dopracovává,“ shrnul soud výpověď úřednice Jaroslavy Krumphanzlové. Ta se přitom nijak výrazně nelišila od výpovědi, kterou svědkyně poskytla v přípravném řízení.

Podezřelý aspekt obžaloby

„Nelze tedy přisvědčit obžalobě, že by obžalovaní Bříza a Boháč z popudu obžalovaného Jansty přesvědčili svědky Darka Víta a Jaroslavu Krumphanzlovou o potřebě přepracování prvotního návrhu rozdělení programu III. a to v úmyslu jednat tak ve prospěch obžalovaného spolku ČUS. Z dokazování je zřejmé, že prvotní návrh svědkyně J. Krumphanzlové se skutečně vymykal správnému úsudku týkajícího se nastavení rozdělení dotačních prostředků,“ uvádí se dále v odůvodnění rozhodnutí soudu. V něm je pak ještě zmíněno, že po návratu z dovolené úřednice s přijatými změnami v programu bez výhrad souhlasila. Neplatí tedy tvrzení obžaloby, že byla obejita.

Soud také v rozhodnutí upozornil na velmi podezřelý aspekt celé obžaloby. Státní zástupce Trčka totiž Janstu s Boháčem obvinil mj. i na základě tvrzení, že manipulovali s již schválenou metodikou programu pro rozdělování peněz, kdy generální sekretář ČUS do ní měl „vpašovat“ nové kritérium. Jednoduše řečeno, že si ji měli zpětně upravit tak, aby jim posléze lépe vycházely dotace.

Problém ovšem je, že soud dospěl k závěru, že již v rámci přípravného řízení muselo být zřejmé ze svědeckých výpovědí i z dostupných listinných důkazů, že o žádnou manipulaci nešlo. Žádná předem schválená metodika, jak tvrdil státní zástupce Trčka, totiž neexistovala a nové kritérium do ní bylo vloženo standardní cestou a zcela po právu tak, aby program odpovídal realitě.

„Dle závěru soudu v inkriminované době, kdy z podnětu závěru jednání PEVK dne 8. 2. 2017 došlo ze strany obžalovaného Boháče k doplnění kritéria e), jak vyplývá ze shora uvedeného mailu ze dne 9. 2. 2017 a jeho příloh, a dle toho k úpravě rozdělení alokovaných prostředků, tedy dne 13. 2. 2017, nebyly metodické pokyny daného programu závazné, neboť nedošlo k jejich schválení. Tento závěr soud učinil po pečlivém dokazování, kdy vycházel nejen z výpovědi obžalovaných a svědků, ale především ze zcela objektivních listinných důkazů,“ konstatoval soud.

Podle soudu je tedy zřejmé, že se Jansta s Boháčem žádného trestného činu nedopustili. A pokud by státní zástupce nespoléhal jen na selektivně vybrané odposlechy a hodnotil by zjištění v souvislostech, dospěl by podle soudu pravděpodobně k témuž.

Vztahy ve sportovním prostředí

„Ze způsobu popisu skutku, obsaženém v bodě II. obžaloby, si nelze nevšimnout, že tento je de facto vystavěn na obsahu záznamu o telekomunikačním provozu mezi obžalovanými, kdy státní zástupce zcela odhlíží od dalších důkazů, jež by skutečnosti obsažené v hovorech vysvětlovali či objasňovali a tím jim prokazatelně daly zcela jinou povahu. Shodně tak absence, a z pohledu trestního zákona zcela logická, záznamu o telekomunikačním provozu dalších osob, angažujících se v předmětném dotačním řízení, důkazně neprospívá obžalovaným, jak i sami zdůrazňovali. V tomto se soud k jejich závěru přiklání, neboť toto by skutkový stav rovněž projasnilo a mnohým závěrům obžaloby dalo jiný rozměr. Jak uvedeno v úvodu odůvodnění rozsudku, záznamy o telekomunikačním provozu, tak záznamy o sledování osob a věcí soud považuje za zákonně pořízené, avšak je třeba je hodnotit ve vzájemných souvislostech s dalšími provedenými důkazy. Po provedení takového hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že obžalovaní svým jednáním nenaplnili znaky žádné skutkové podstaty trestných činů, které jim byly kladeny obžalobou pod bodem II. za vinu. S ohledem na vzájemné vztahy mezi zástupci sportovního prostředí a státem, v daném případě MŠMT, jak podrobně vylíčeno v úvodu odůvodnění rozsudku, které se dlouhodobě tradují, lze uzavřít, že ingerence obžalovaných do dotačního řízení nepřesáhla zákonnou hranici,“ uzavřel soud.

K obdobnému závěru pak soud dospěl i při hodnocení obžaloby v té části, která se týkala údajné manipulace v programu, v němž se rozdělovaly stamiliony na provoz sportovních svazů a kde byl obžalovaným vedle Pelty s Kratochvílovou i někdejší ředitel odboru MŠMT Zdeněk Bříza. I tady soud provedeným dokazováním přisvědčil obhajobě, že se trestného činu obžalovaní nedopustili.

„Soud shodně tak, jako závěrem odůvodnění skutku II. obžaloby, i zde uzavírá, že po provedeném dokazování nelze uzavřít, že by jednání obžalovaných naplňovalo skutkovou podstatu žalovaných trestných činů. Rovněž v rámci dotačního řízení vztahujícího se k rozdělení financí v dotačním programu V. je z dokazování patrné, že bez zapojení zástupců sportovního prostředí by úředníci MŠMT nebyli schopni nastavit smysluplné regule pro rozdělení alokovaných prostředků. O důvodech, pro která se úřad ocitl v tak problémové situaci z hlediska odbornosti zaměstnanců, se soud zmiňuje v průběhu celého odůvodnění. Z dokazování je také zřejmé, že informace o výši alokace, způsobu výpočtu a předvídatelnost výše dotace, byly užšímu kruhu zástupců sportovního prostředí známy, a to především z důvodu jejich členství v NRPS a účasti na pracovních skupinách. Dle soudu je skutek popsaný v bodě I. obžaloby také vystavěn na obsahu telefonických hovorů, aniž by tyto byly komparovány s dalšími důkazy ve věci provedenými,“ konstatuje se v odůvodnění rozhodnutí soudu.

Petr Dimun

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY