Neděle, 3. července, 2022

Promlčení znásilnění odmítají tři čtvrtiny Čechů, v nápravu pachatelů nevěří

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Přibližně 4 z 5 Čechů odmítají promlčení vraždy jako nemorální. V nedávném průzkumu veřejného mínění zaměřeném zejména na promlčení vražd to zjistila agentura Ipsos. Přibližně tři čtvrtiny Čechů odmítají promlčení znásilnění, silnější názor mají ženy.

Z výzkumu vyplynulo, že většina Čechů institut promlčecí doby zná. 73 procent lidí ví, že existuje. Znalost roste s věkem lidí. Češi se celkově k institutu promlčení staví negativně. Vadí jim především u vražd a znásilnění. Promlčení vražd odmítá 83 % lidí, striktnější jsou v této oblasti ženy. Výsledky indikují, že k promlčení vraždy mají menší výhrady lidé s vyšším vzděláním, kteří také ve srovnání s ostatními skupinami častěji navrhovali prodloužení promlčecí lhůty.

Zhruba tři čtvrtiny Čechů odmítají promlčení znásilnění. Podíl odmítaček je vyšší o cca 10 procentních bodů oproti mužům. Resort spravedlnosti nyní zvažuje o úpravě trestního řádu, která by upravila pravidla pro výpovědi obětí. Podle zástupce legislativního odboru Ondřeje Lebla chce ministerstvo zavedení zákazu otázek na předchozí sexuální vztahy a chování oběti znásilnění při výslechu. Do budoucna je možné, že v přípravném řízení nebude moci obhájce nebo obviněný klást oběti dotazy přímo jako teď, ale výhradně zprostředkovaně.

S možností promlčení podvodů nesouhlasí necelá polovina lidí. Mladší lidé jsou o něco smířlivější. O něco častěji odmítají možnost promlčení podvodů Pražané.

Češi většinou odmítají institut promlčení, protože jej považují za nemorální (kolem 60 % odmítačů udává tento důvod), třetina respondentů je přesvědčená, že promlčení nemá prevenční vliv ani nejde počítat s tím, že se pachatel napravil.

Herci Igor Bareš a Karel Roden ve filmu Promlčeno Foto: Johana Střížková

Výzkum proběhl na reprezentativním vzorku 1100 respondentů napříč celou populací ČR formou strukturovaného dotazníku o délce cca 5 minut. „Nedivím se, že je široká veřejnost proti institutu promlčení. Proč by také měla být pro promlčení vraždy, promlčovat je nedává smysl, mrtvý přeci nevstane z hrobu a dnešní kriminalistické metody dokáží odhalovat vrahy i hluboko do minulosti,“ říká Zuzana Kosová, pozůstalá po oběti promlčené vraždy a zakladatelka spolku Nepromlčíme, který bojuje za prodloužení krátkých promlčecích lhůt. „Spousta zemí již promlčení vraždy vůbec neumožňuje a je smutným faktem, že máme v porovnání s mnoha zeměmi Evropy nejkratší promlčecí lhůty, jsme někde na úrovni Rumunska.“

Kde se promlčení vlastně vzalo?

“Poprvé se institut promlčení objevuje v hrdelní řádu Ferdinanda III., dále pak v roce 1803 v trestním zákoníku Rakouském a plynule přechází do rakouského trestního zákoníku z roku 1852. Tento pak platil až do roku 1950, to už jsme časově na půdě prvního československého trestního zákoníku a tam je institut promlčení v zásadě v takové podobě, jako ho známe dnes,” vysvětluje prof. Jiří Jelínek, bývalý vedoucí katedry trestního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.

Zachování promlčecí doby u vražd zdůvodňují její zastánci třemi hlavními argumenty: společnost nepociťuje potřebu trestat po takové době, argumentují oslabováním důkazů v čase, a nakonec uvádějí předpoklad, že se viník s časem napravil. S tím ovšem nesouhlasí řada kriminalistů, zejména s ohledem na moderní forenzní techniku – nedávno například policie po 33 letech objasnila díky otisku dlaně vraždu 46 letého muže z Barrandova. Odmítají také i hypotézu o nápravě viníka.
Také přední čeští psychiatři připouštějí, že traumata obětí trvají i proto, že vrah nebyl nikdy – byť třeba i jen symbolicky – potrestán. “Trestné činy se pachateli nesmějí vyplácet ani po mnoha letech. Trest viníka skutečně pro pozůstalé obětí vražd plní také jakousi psychoterapeutickou funkci principem satisfakce, zadostiučinění,” říká známý český psychiatr Cyril Höschl

Rakouské právo promlčení hrdelních zločinů vylučovalo

„Tady je zajímavá věc,“ vysvětluje dále prof. Jelínek „Staré Rakouské právo hrdelní zločiny z promlčení vylučovalo. Může být tedy u nás legislativní cesta taková, že by z promlčení byly vyloučeny takové trestné činy, kde by následek spočíval v úmyslném usmrcení jiného. Je to ovšem otázka trestní politiky. Potom by bylo možné zákon upravit například tak, že by se určité trestné činy způsobující následek v úmyslném usmrcení jiného vyloučili z promlčení.“

Herci v novém filmu o promlčení závažných zločinů Foto: Johana Střížková

Politická reprezentace změny v poslední době nezvažovala. „Promlčecí lhůty jsou u nás vyhovující,“ uvedla například exministryně spravedlnosti Marie Benešová. Jako jediné nepromlčitelné zločiny v Česku tedy zatím zůstávají genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, které definuje mezinárodní právo. 

Pochyby o novelizaci zákonu

Na podzim loňského roku vstoupila v platnost novela trestního trestního zákona, která však posunula promlčecí lhůtu pouze u zvlášť závažných vražd a těch „běžných“ se bohužel netýkala a jako nepromlčitelné definovala nově pouze zločiny z doby privatizace. Komentátor Marek Přibil ji dokonce označil za „schválený nedodělek“.

„Já si ovšem nejsem jistý, jestli to ten zákonodárce udělal kvůli trestnému činu vraždy, nebo mu spíše ležely na srdce spíše jen ty privatizační projekty,“ pokračuje dále Jelínek „Je pravda, že nový zákon není vyvážený z hlediska trestných sazeb.“ Česko tak patří mezi menšinu zemí, kde jsou závažné trestné činy promíjeny v porovnání s ostatními státy po krátké době.

O institutu promlčení trestného činu pojednává nový filmový thriller Promlčeno, ve kterém Karel Roden v hlavní roli odkrývá dávný a téměř zapomenutý zločin. Ještě před českou premiérou snímek získal několik ocenění na zahraničních festivalech.

Eva Paseková

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY