Neděle, 3. července, 2022

ESLP k advokátní mlčenlivosti: Měl by být stanoven postup provádění filtrace obsahu v zabavených elektronických zařízeních

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Evropský soud pro lidská práva se v nedávném rozsudku zabýval ochranou důvěrnosti komunikace v případu zabaveného mobilního telefonu a počítače advokáta podezřelého z účasti na trestné činnosti. Podle štrasburského soudu musí existovat dostatečné procesní záruky, aby nedošlo k porušení práva na respektování privilegované korespondence. O případu informoval Zpravodaj Kanceláře vládního zmocněnce.

Ve zmíněném rozsudku Särgava proti Estonsku štrasburský soud uznal, že komunikace advokátů s jejich klienty požívá zvláštní ochrany. Advokátům lze sice v tomto směru uložit i povinnosti, zejména když existují věrohodné důkazy o jejich účasti na trestném činu, státy však musejí přijmout právní úpravu s dostatečnými procesní zárukami proti svévolným a nepřiměřeným zásahům do této korespondence. Měl by být také stanoven postup provádění filtrace obsahu v zabavených elektronických zařízeních, pokud se v něm nachází i privilegovaná komunikace advokáta s klienty.

Stěžovatel byl advokátem a partnerem v advokátní kanceláři. Kromě toho podnikal a byl členem řídících orgánů a akcionářem několika obchodních společností. V říjnu 2016 bylo zahájeno vyšetřování řetězce těchto společností pro podezření, že jsou využívány k praní špinavých peněz. Stěžovatel byl od počátku podezřelý z účasti na aktivitách organizované zločinecké skupiny.
V průběhu trestního řízení byl na žádost státního zástupce soudcem vydán příkaz k prohlídce stěžovatelovy advokátní kanceláře, domova a osobních vozů za účelem získání relevantních informací. Domovní prohlídce byl přítomen jím zmocněný advokát a manželka, prohlídce advokátní kanceláře sám stěžovatel. Zabaven mu byl mobilní telefon, který se našel ve vozidle, a notebook nalezený v bytě. O zabavení obou nosičů elektronických dat byly vyhotoveny protokoly.

V následujících dnech policie pořídila kopie veškerého obsahu těchto zařízení, načež byla stěžovateli navrácena. S odstupem asi dvou týdnů stěžovatel upozornil, že mobilní telefon i notebook sloužily k poskytování právních služeb. Požádal proto policejní orgán, aby zachovával nedotknutelnost těchto zařízení, nepoužíval zkopírovaný obsah jako důkaz v trestním řízení a neprodleně jej smazal. Jeho žádosti nebylo vyhověno. Policejní orgán vyrozuměl stěžovatele, že elektronická data budou prolustrována s pomocí klíčových slov, přičemž dokumenty bez
důkazní hodnoty budou vymazány. Stěžovatel neuspěl ani s dalšími opravnými prostředky. V době podání stížnosti k Soudu nebylo trestní řízení skončeno.

Stěžovatel odkazoval na důvěrnost komunikace mezi advokátem a klienty a nedotknutelnost nosičů dat, které se týkají poskytování právních služeb. Namítal, že zabavením notebooku a mobilního telefonu a jejich následným prohledáním byla porušena jeho práva zakotvená v článku 8 Úmluvy. Soud úvodem podtrhl, že stěžovatel nenamítá nezákonnost samotných prohlídek, nýbrž pouze zabavení a způsob prohledání elektronických přístrojů. Těmito událostmi podle Soudu skutečně došlo k zásahu do jeho práva na respektování korespondence ve smyslu článku 8 Úmluvy. Skutečnost, že se stěžovatel během prohlídky ani bezprostředně po ní nedovolával ochrany důvěrné komunikace, na tomto zjištění nic nemění. Státní zástupce si velmi dobře uvědomoval, že stěžovatel je advokátem.

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku Foto: Pixabay

V návrhu na povolení prohlídek také výslovně upozornil, že se šetření může dotknout informací požívajících zvýšené míry důvěrnosti a ochrany. Co se týče požadavku zákonnosti, Soud připomněl, že jakékoliv opatření zasahující do práv chráněných článkem 8 Úmluvy musí mít základ ve vnitrostátním právu.
To však nestačí. Dané ustanovení vyžaduje, aby právní základ splňoval určité kvalitativní znaky. Mimo jiné musí být právní úprava předvídatelná, tj. formulovaná dostatečně jasně, aby adresátům právních norem umožnila předjímat, jaké následky bude mít její nerespektování (Big Brother Watch a ostatní proti Spojenému království, č. 58170/13, rozsudek velkého senátu ze dne 25. května 2021, § 332). V kontextu prohlídek a zabavování věcí musí vnitrostátní právo jednotlivci poskytovat dostatečnou ochranu proti svévolným zásahům do práv.

Úmluva ale nezakazuje, aby byly advokátům ukládány povinnosti, které se mohou týkat i vztahů s jejich klienty. Jde zejména o případy, kdy existují věrohodné důkazy o účasti advokáta na trestném činu nebo v souvislosti se snahou potírat některé praktiky. Právě proto je ovšem nezbytné stanovit pro taková opatření přísný právní rámec, protože advokáti zaujímají výsadní postavení při výkonu spravedlnosti (André a ostatní proti Francii, č. 18603/03,rozsudek ze dne 24. července 2008, § 42).

V projednávané věci měl zásah oporu v ustanovení trestního řádu. Co se týče ‚kvality‘ vnitrostátní úpravy, Soud uznal, že v estonském právním řádu jsou k dispozici určité procesní záruky ve vztahu k prohlídkám a zabavování komunikace jak obecně, tak u prohlídek advokátních kanceláří. Vyzdvihl zejména zakotvení neporušitelnosti nosičů dat, pokud se vztahují k poskytování
právních služeb. Toto pravidlo ovšem, jak plynulo z jiných ustanovení právního řádu a judikatury, nebylo absolutní a připouštělo výjimky tam, kde byl sám advokát podezřelý z páchání trestné činnosti. Soud sice měl určité pochybnosti ohledně toho, zda byla relevantní právní úprava dostatečně předvídatelná, blíže se ale touto otázkou nezabýval, jelikož dospěl k závěru, že neobsahovala dostatečné procesní záruky proti svévolným a nepřiměřeným zásahům do privilegované korespondence advokátů.

Podle právní úpravy mohla být prohlídka uskutečněna jen při existenci důvodného podezření, že se v místě nachází předmět významný z hlediska trestního řízení. Příkaz k prohlídce musel stanovit, o jakou jde věc, místo a důvody prohlídky. Prohlídku prostor advokátní kanceláře musel
povolit soudce a provést ji šlo jen v přítomnosti dotčeného nebo jím pověřeného advokáta. Přítomnost advokáta už však podle trestního řádu nebyla zapotřebí u prohlídky prostor, které nejsou advokátní kanceláří, včetně obydlí a vozidel advokáta.

Klíčový problém Soud spatřoval v absenci praktických pravidel na ochranu privilegované korespondence za okolností, které nastaly v projednávané věci. Právní úprava totiž nestanovila postup, jak by měly orgány ze zabavených elektronických nosičů dat, respektive jejich kopií, provést filtraci obsahu podle toho, co spadá pod režim zvýšené úrovně ochrany, jehož požívá privilegovaná komunikace mezi advokátem a jeho klienty. Otázka, jak provést dostatečně zacílené filtrování zabaveného materiálu dle obsahu, je o to palčivější, když se neprovádí jeho třídění při samotné prohlídce, ale orgány si pořizují kopie veškerého obsahu elektronických nosičů dat. Soud v této souvislosti připustil, že pořízení těchto kopií lze považovat za procesní záruku proti případné manipulaci s obsahem dat (Kolesnichenko proti Rusku, č. 19856/04, rozsudek ze dne 9. dubna 2009, § 43). Výhodou této praxe je také skutečnost, že příslušníci dotčené profese nejsou omezeni ve svých právech po delší než nezbytnou dobu, jako by tomu bylo v případě zabavení elektronických nosičů dat po dobu celého vyšetřování. Vnitrostátním právem stanovená povinnost advokáta oddělit nosiče dat související s poskytováním právních služeb a jasně označovat spisy klientů by dle Soudu mohly významně napomoci filtrování pouze relevantních dat. Tyto povinnosti by však musely být striktně dodržovány, což nebyl případ stěžovatele. Soud dále vyzdvihl potřebu zabránit neoprávněnému přístupu k privilegovaným datům od okamžiku zabavení až do jejich vrácení nebo zničení. Více informací najdete v novém čísle Zpravodaje Kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování před Evropským soudem pro lidská práva.

Najdete zde shrnutí i dalších důležitých rozsudků. Jedná se například o dva rozsudky k internetovým médiím včetně povinností správce internetového portálu deindexovat článek obsahující citlivé osobní údaje nebo odhalit identitu autorů komentářů zveřejněných na diskusních fórech internetového deníku. Štrasburský soud se dále zabýval možností účasti na soudním jednání formou videohovoru, domácím násilím, přípustností vyhoštění duševně nemocného člověka nebo stanovením horní věkové hranice u příspěvku na bydlení pro mladé rodiny.

(epa)

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY