Předseda soudu může přeložit soudce na jinou agendu i bez jeho souhlasu. Nejvyšší správní soud (NSS) potvrdil správnost závěrů Krajského soudu v Praze v případu soudkyně Lenky Havlíčkové z Krajského soudu v Ústí nad Labem, která nesouhlasila s převedením z občanskoprávní agendy na úsek správního soudnictví. Kasační stížnost Havlíčkové NSS zamítl, rozhodnutí je dočasně zpřístupněné na úřední desce.
NSS zároveň potvrdil, že správní soudy mají pravomoc prověřit, zda vedení soudu změnou rozvrhu práce nezasáhlo nepřípustně do práv konkrétního soudce a jeho nezávislosti. Situace, kdy soud změnu zvrátí, ale budou spíše výjimečné, plyne z rozhodnutí.
Při závěru, že rozhodnutí o změně rozvrhu práce je přezkoumatelné ve správním soudnictví, vycházela česká justice z dřívějšího rozsudku velkého senátu Soudního dvora EU v záležitosti jednoho s polských soudců. Polská situace je specifická, soudní moc tam podle řady expertů v posledních letech čelila ohrožení nezávislosti.
„Okolnosti v posuzované věci jsou odlišné a bezpochyby méně dramatické. Závěry o pravomoci správních soudů přezkoumávat takové případy se ale nemohou odvíjet od síly příběhu, s nímž jsou konfrontovány,“ stojí v aktuálním rozhodnutí NSS.
Předsedové soudů však zároveň mají při sestavování rozvrhů práce takovou volnost, která je nezbytná pro efektivní organizaci práce na soudech. Už Krajský soud v Praze zamítl žalobu soudkyně Havlíčkové s vysvětlením, že „předsedovi soudu, který odpovídá za řízení a chod soudu, musí být ponechána dostatečně široká diskrece v personální oblasti, nevybočí-li z mezí svěřené pravomoci excesivním způsobem“. Exces v případě Havlíčkové nenastal ani podle krajského soudu, ani podle rozhodnutí NSS.
(čtk)
