Pondělí, 4. července, 2022

ESLP: Exekuce plačící holčičky před ambasádou USA byla výsledkem jednání matky

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Záběry plačící holčičky před ambasádou USA, kterou si po exekuci odváží americký otec, skončily až ve Štrasburku. Matka podala na ČR stížnost pro porušení práva na rodinný život, když české soudy nařídily exekuci dítěte a jeho vrácení otci do USA. Řízení ale podle Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) neporušilo Článek 8 a exekuce byla výsledkem chování matky. Cílem Haagské úmluvy je zabránit legitimizaci situace, kterou rodič jednostranně vytvořil.

Rozsudek v případu, který byl v České republice široce medializován, padl ve Štrasburku 17. května 2022. Záběry plačící pětileté holčičky před Velvyslanectvím USA v Praze, kterou od matky převzal podle rozhodnutí českých soudů americký otec, byly odvysílány v červenci 2019 i v české veřejnoprávní televizi.

Stížnost ženy, že ji český stát donutil předat dítě manželovi do USA, Evropský soud pro lidská práva nevyhověl. Podle paní X., jak ji nazývá spis u Soudu, měla Česká republika použitím donucovacích prostředků porušit její právo na rodinný život.

Úplný rozsudek je zde:

Žena stěžující si ve Štrasburku se narodila v roce 1980 v České republice. V roce 2007 se provdala za Američana a o sedm let později se jim narodila dcera. V důsledku manželství mají matka i dcera české i americké občanství, stojí v odůvodnění k rozsudku.

Rozvrat rodiny skončil žalobou pro únos

Podle výpovědi paní X. to měla být jen ona, kdo se skutečně staral o dítě a o rodinu. Americký manžel byl nezaměstnaný a měl ji v listopadu 2014 fyzicky napadnout. Byl vzat do vazby a byl mu vystaven zákaz přiblížit se k dítěti, ale žádné trestní řízení proti němu nakonec nebylo vedeno, protože paní X. odmítla svědčit. V roce 2015 byla otci vrácena práva vídat se s dcerou a matka dostala povolení cestovat mimo USA, shrnuje fakta Evropský soud pro lidská práva.

V červnu 2016 vycestovala celá rodina do České republiky. Podle matky se zde chtěli usadit dlouhodobě kvůli léčení dcery, neboť v USA měli problém získat zdravotní pojištění. Otec však považoval pobyt v ČR za přechodný, což dokládal zpáteční letenkou vystavenou na srpen 2016.

Do USA nakonec odletěl otec sám. Do České republiky se vrátil v roce 2017 a požádal zde o pomoc Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dítěte, aby mu zprostředkoval návštěvu dcery. V srpnu 2017 podal otec žalobu u Městského soudu v Brně podle Haagské úmluvy podle článku o únosu dítěte. Soud žalobu zamítl s odkazem na předešlý nezájem otce o dítě a na jeho předchozí jednání.

Další kapitola: Exekuční příkaz

Naopak Krajský soud v Brně neshledal v návratu dítěte do USA problém. Podle tohoto soudu návrat do USA neměl vystavit dítě psychické nebo fyzické újmě ani zhoršení zdravotního stavu s tím, že otec předpokládal společný návrat a chystal se zajistit pro všechny dům. Zdravotní stav dítěte se lepšil a v USA byla zajištěna stejná péče jako v ČR. Otec navíc prokázal, že dítě má zdravotní pojištění. Nic platný nebyl ani argument stěžovatelky, že dítě neumí anglicky. Podle soudu bylo natolik malé, že by se dokázalo rychle přizpůsobit cizímu jazyku, uvádí se v odůvodnění rozsudku Evropského soudu pro lidská práva.

V únoru 2018 podala paní X. ústavní stížnost, kterou Ústavní soud v prosinci 2018 zamítl pro nepřípustnost.  Mezitím podala stěžovatelka X. Ústavnímu soudu žádost o pozastavení vynutitelnosti příkazu vrátit dítě otci do USA, který trval do března.

Další kapitola příběhu nese i v rozsudku název: Vynucení příkazu vrátit dítě. Příkaz k vynucení vrátit dítě do USA se stal účinný 13. prosince 2018, dva dny po rozhodnutí českého Ústavního soudu. V lednu 2019 požádala matka o pozastavení příkazu a předložila další důkazy ohledně dopadu na mentální stav dítěte.

Varování, že návrat dítěte bude násilně vynucen

O jak tragickou situaci šlo, svědčí odstavec o mediaci. O tu se pokusil v květnu 2019 Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dítěte, který byl ustanoven opatrovníkem holčičky. „Uspořádal mimosoudní mediační jednání s oběma rodiči, kteří byli mimo jiné informováni, že soud může přistoupit k výkonu rozhodnutí odebráním dítěte z jejich péče. Následně Úřad navrhl zamítnout návrh otce na výkon rozhodnutí, mimo jiné s tím, že otec měl v úmyslu podat na stěžovatelku ve Spojených státech amerických trestní oznámení, které by jí bránilo v péči o dítě, a také proto, že by bylo v rozporu s nejlepším zájmem pětiletého dítěte vrátit ho po třech letech života v České republice bez přípravných opatření do neznámého prostředí,“ stojí v rozhodnutí Soudu.

Dne 4. června 2019 nařídil výkon rozhodnutí Krajský soud v Brně. Opíral se o výroky Ústavního soudu, podle kterých je v nejlepším zájmu dítěte návrat do USA. Tentýž den podala stěžovatelka další žádost o pozastavení výkonu, aby přerušila řízení, uvádí se v popisu případu.

Deset dní poté uspořádal Úřad pro ochranu dětí konferenci s rodiči. Přes varování, že nařízení bude vynuceno násilím, se rodiče nedokázali na ničem dohodnout.

Exekuce a incident před ambasádou, média pozval otec

„Dne 1. července 2019 byl příkaz k navrácení vykonán odebráním dítěte stěžovatelce a předáním otci, který byl informován, že je v nejlepším zájmu dítěte vrátit se spolu s matkou do Spojených států amerických. Následující den došlo mezi stěžovatelem, otcem a dítětem k incidentu před ambasádou USA v Praze, který byl natočen na videozáznam médii, která byla pozvána otcem. Právní zástupce otce informoval dětský úřad, že stěžovatelka se pokusila násilně odebrat dítě, což stěžovatelka popřela. Později Úřad pro děti kontaktoval advokáty rodičů a požádal je, aby naléhali na rodiče, aby situaci uklidnili,“ stojí v odůvodnění rozhodnutí ESLP.

Česká média nakonec natočila i výpověď policisty, který dívenku exekuoval z domu v jakési vesnici u Třeboně.

Dne 4. července 2019 se holčička s otcem vrátila do USA poté, co ji matka nuceně otci předala. Matka dítěte odletěla deset dní poté za nimi. Podle jejích slov v USA nebyl připraven žádný dům a musela si pronajmout byt.

Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí i nadále zajišťoval kontakt – tentokrát matky s dítětem. Rodiče znovu vyzval ke spolupráci. Rovněž prostřednictvím českého konzula v USA předal rozsáhlé podklady právnímu zástupci matky včetně právních důsledků vrácení dítěte k řízení v USA.

Americké soudy paní X. zprostily

Dne 9. července 2019 vydal okresní soud USA dočasný ochranný příkaz, kterým bylo dítě svěřeno do dočasné péče otci, zejména kvůli chování stěžovatele na americké ambasádě, které bylo považováno za duševní týrání dítěte. Stěžovatelce byl umožněn kontakt s dítětem prostřednictvím telekomunikací. Od srpna téhož roku dále soud v osobním styku s dítětem stěžovatelce nebránil.

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku Foto: Pxhere

„Po fyzickém konfliktu mezi rodiči, ke kterému došlo v zařízení péče o děti dne 28. srpna 2019, podal otec na stěžovatelku obžalobu za ublížení na zdraví. V souvislosti s incidentem ze dne 2. července 2019 bylo zahájeno další trestní stíhání pro domácí násilí. Podle stěžovatelky na ni otec rovněž vznesl obvinění z únosu dítěte, což vláda odmítla na základě informací získaných od příslušného amerického soudce prostřednictvím Mezinárodní haagské sítě soudců. Podle posledních informací předložených stěžovatelkou ji americké soudy v létě 2021 zprostily obžaloby z napadení,“ uvádí Evropský soud pro lidská práva v odůvodnění.

ESLP: Příkaz byl pravomocný, paní X. ho nesplnila

Stěžovatelka u Evropského soudu pro lidská práva podala stížnosti proti České republice pro porušení Článku 8 – právo na soukromý a rodinný život. Namítala, že toto právo porušil český stát, když české soudy vynutily návrat dcery do USA.

Evropský soud pro lidská práva k případu konstatoval, že není v této konkrétní věci povolán k přezkumu řízení, které vedlo k vydání příkazu k vrácení dítěte do USA, nýbrž pouze k přezkumu následného exekučního řízení, kdy vnitrostátní orgány dospěly k závěru, že příkaz je vykonatelný.

„Soud poznamenává, že v řízení o navrácení bylo zjištěno, že stěžovatelka jednala ,nesprávně ve smyslu Haagské úmluvy, když si nechala dceru v České republice. Kromě toho se dospělo k závěru, že nelze použít žádnou z výjimek uvedených v článcích 12 a 13 Haagské úmluvy. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka dobrovolně nesplnila pravomocný příkaz k navrácení, a otec proto zahájil řízení o soudním vymáhání, bylo povinností exekučních soudů provést exekuční nařízení stanovené vnitrostátním právem,“ uvedl k tomu Evropský soud pro lidská práva.

Český soud tvrzení ženy vyvrátil

Podle ESLP při nařizování návratu dítěte do USA vycházel Krajský soud v Brně z toho, že „v souladu s tvrzeními stran stěžovatelka svou dceru doprovází; nic nenasvědčovalo tomu, že by návrat za takových okolností vystavil dítě fyzické nebo psychické újmě nebo by je uvedl do nesnesitelné situace. Aby soud vyhověl obavám stěžovatelky ohledně bytové situace a předchozího chování otce, nařídil otci, aby stěžovatelce a její dceři zajistil vhodné samostatné bydlení, a splnil tak povinnost zavést hmatatelná ochranná opatření“.

Podle Soudu z českého spisu nevyplývá, že by stěžovatelka v exekučním řízení uvedla objektivní důvody, proč se nevrátit s dcerou do USA. Pouze tvrdila, že otec nedodržel slib zajištění bydlení. „Což krajský soud po provedeném dokazování vyvrátil,“ stojí v odůvodnění rozsudku ESLP. „V této souvislosti považoval za postačující, že otec předložil nájemní smlouvu uzavřenou jeho jménem, ​​přičemž měl za to, že v situaci, kdy se stěžovatelka odmítla vrátit do Spojených států amerických a spolupracovat s otcem, bylo pochopitelné, že ji otec nezahrnul do nájemní smlouvy,“ uvedl soud, který v této souvislosti poznamenal, že stěžovatelka nejen žil ve Spojených státech amerických několik let, ale také získala americké občanství.

Exekuce dítěte nebyla protiprávní

„V tomto ohledu Soud navíc poukazuje na svůj rozsudek Maumousseau a Washington v. Francie ze 6. prosince 2007, ve kterém uvedl, že cílem Haagské úmluvy bylo zabránit „unášejícímu“ rodiči, aby se postupem času podařilo v jeho prospěch legitimizovat faktickou situaci, kterou jednostranně vytvořil. V tomto případě vnitrostátní orgány zejména zdůraznily, že matka, v rozporu s tím, co tvrdila, mohla svou dceru doprovázet do státu, ve kterém měla obvyklé bydliště, aby tam uplatnila svá práva. Tento faktor považoval Soud za zásadní, protože matka měla neomezený přístup na území dotčeného státu a mohla zahájit řízení u příslušných soudů tohoto státu,“ uvedl doslova Evropský soud pro lidská práva.

Poté Soud zhodnotil řízení u českého krajského soudu, kde neshledal vady. Český soud vzal v úvahu vývoj situace, nařídil lékařské posudky. Problém naopak nalezl v samotné matce dítěte: „Soud konečně poznamenává, že způsob, jakým byl výkon proveden, byl z velké části výsledkem chování stěžovatelky vůči otci a toho, že stěžovatelka neustále odmítala dobrovolně předat dítě jeho otci, a to navzdory soudnímu příkazu, který byl vydán a vymáhán déle než šest měsíců.“

„Za těchto okolností je Soud toho názoru, že zkoumání nároků vznesených stěžovatelkou v exekučním řízení u vnitrostátních soudů splnilo procesní požadavky uložené článkem 8 Úmluvy a že rozhodnutí vymáhat návrat její dcery toto ustanovení neporušuje. V důsledku toho nedošlo k porušení článku 8 Úmluvy,“ uzavřel případ Evropský soud pro lidská práva.

Irena Válová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY