Středa, 17. srpna, 2022

Nejvyšší soud odmítl kvůli špatné datové schránce rozhodnout dovolání, Ústavní soud mu zakázal pokračovat ve formalismu

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Zákaz „pokračovat v zásahu“ vystavil Ústavní soud Nejvyššímu soudu v případu dovolání podaného z datové schránky advokátní firmy, nikoli advokáta jako fyzické osoby. Nejvyšší soud se kvůli podání z nesprávné datové schránky odmítl dovoláním zabývat rok půl po jeho podání. Přílišný formalismus a nepředvídatelný postup, zhodnotil to Ústavní soud ve stížnosti. Nejvyšší soud tak musí jednat.

Nález Ústavního soudu, podle kterého Nejvyšší soud porušil právo na soudní ochranu, zveřejnil Ústavní soud 12. července 2022. Úplný text rozhodnutí je zde:

Oč šlo? Stěžovatel se dovolával k Nejvyššímu soudu v případě žaloby o 154 tisíc korun za služby zmocněnce. Dovolání v uvedené věci podal dne 14. 2. 2020 k Nejvyššímu soudu prostřednictvím svého právního zástupce.

„Nejvyššímu soudu bylo doručeno v elektronické podobě prostřednictvím datové schránky právnické osoby (Ladislav Drha, advokátní kancelář, s.r.o.),“ uvádí Ústavní soud s tím, že Nejvyšší soud stěžovatele informoval o přidělení jeho věci v souladu s „Pravidly pro přidělování“ a po přezkoumání také o změně senátu.

NS: Nejde o podání držitele datové schránky

Rok a půl poté však stěžovatel obdržel nový přípis: „Dne 29. 6. 2021 zaslal Nejvyšší soud advokátovi stěžovatele vyrozumění, ve kterém mu sdělil již výše uvedenou skutečnost, totiž že dovolání bylo podáno z datové schránky právnické osoby, přičemž podání nebylo opatřeno elektronickým podpisem podatele a neuplatní se ani fikce podpisu, neboť nejde o podání učiněné držitelem datové schránky, z níž bylo odesláno,“ popisuje kroky Nejvyššího soudu Ústavní soud.

„Uvedené proto brání tomu, aby o podaném dovolání mohl Nejvyšší soud jednat a rozhodnout. Jelikož podání nebylo do tří dnů doplněno předložením jeho originálu či písemným podáním, soud k němu nepřihlíží,“ cituje Ústavní soud z vyrozumění, které Nejvyšší soud s odkazem na judikaturu zaslal stěžovatel s tím, že „v daném případě procesní úprava nepočítá s vydáním rozhodnutí“.

Advokát změnil formu na obchodní společnost

Podle odůvodnění Ústavního soudu převzal právní zastoupení stěžovatele v roce 2017 na základě plné moci Mgr. Ladislav Drha, jakožto advokát vykonávající advokacii samostatně. V roce 2019 Mgr. Drha změnil způsob výkonu advokacie a pokračoval jako jediný společník a jediný jednatel společnosti Pikes Legal s.r.o. Stěžovatel mu udělil novou plnou moc, v níž bylo zdůrazněno, že Mgr. Drha bude od dané chvíle vykonávat advokacii jakožto společník obchodní společnosti a jejím prostřednictvím bude osobně činit všechny úkony.

O změně byl vyrozuměn nalézací soud, plná moc byla rovněž založena do jeho spisu. Od okamžiku této změny byla veškerá podání stěžovatele v řízení před nalézacím i odvolacím soudem činěna výhradně prostřednictvím datové schránky advokátní kanceláře Ladislav Drha, advokátní kancelář, s.r.o. (nyní Pikes Legal s.r.o.), a to bez elektronického podpisu advokáta.

Stěžovatel: Nejvyšší soud ohrozil celý právní systém

Citované soudy tato podání vždy akceptovaly jako bezvadná a učiněná oprávněnou osobou,“ stojí v odůvodnění rozhodnutí. „Není pochyb o tom, že advokát Mgr. Drha je jediným společníkem a jednatelem dané obchodní společnosti a že dané podání osobně učinil právě on, neboť nikdo jiný v advokátní kanceláři nepůsobí a nikdo jiný proto nemohl disponovat unikátními přístupovými údaji do datové schránky společnosti. Patrné je to rovněž z dodejky datové zprávy, odkazující na Ladislava Drhu jako oprávněnou osobu odesílatele,“ uvedl stěžovatel ve stížnosti Ústavnímu soudu.

Advokátní kancelář je v tomto případě pouhým „nástrojem“ advokáta a přístup Nejvyššího soudu lze označit za přepjatý formalismus. Ustanovení § 15 zákona o advokacii přitom dokonce předpokládá, že advokát vykonávající advokacii jako společník v obchodní společnosti tak činí primárně jménem společnosti a na její účet, argumentoval stěžovatel před Ústavním soudem s tím, že Nejvyšší soud ve skutečnosti nutí advokáta „upozadit“ způsob výkonu advokacie.

Postup Nejvyššího soudu podle stěžovatele ohrožuje principy právního státu, neboť stěžovatel měl „legitimní očekávání, že jeho dovolání bude dovolacím soudem projednáno obdobně jako všechna jeho stejně doručená podání před nalézacím a odvolacím soudem“ a aktuální postoj Nejvyššího soudu ohrožuje předvídatelnost práva a celý právní systém v ČR.

Nejvyšší soud: Stěžovatel se mýlí

K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Nejvyšší soud, který uvádí, že se stěžovatel mýlí, má-li za nepochybné, že dané podání učinil osobně právě advokát. Systém datových schránek totiž neumožňuje adresátu identifikovat, která osoba datovou zprávu vytvořila a úkon provedla, dozví se pouze držitele datové schránky, stojí dále v odůvodnění.

„Účastník je v řízení zastoupen advokátem, nikoliv obchodní společností (advokátní kanceláří). Nemůže se prosadit právní názor, že platí fikce podpisu faktického tvůrce a odesílatele datové zprávy, a nikoliv držitele datové schránky. Advokát měl možnost podepsat přílohu datové zprávy (dovolání) svým zaručeným elektronickým podpisem, což ale neučinil,“ cituje Ústavní soud stanovisko Nejvyššího soudu.

ÚS: Zákon jasně rozlišuje mezi datovými schránkami

Ústavní soud poté v odůvodnění shrnul obecné principy dovolacího řízení. Účelem formalit a postupů řízení je zaručit řádný chod spravedlnosti a právní jistoty, avšak omezení nesmějí omezit přístup k soudům. Při nejasném podání jsou soudy povinny zohlednit právo na soudní ochranu.  „I když tedy právo podat návrh podléhá zákonným podmínkám, obecné soudy se musejí při aplikaci procesních pravidel vyhnout jak přehnanému formalismu, který by zasahoval do zásad spravedlivého procesu, tak přílišné ,pružnosti, která by naopak vedla k odstranění procesních podmínek stanovených zákonem,“ uvádí Ústavní soud.

S argumentem stěžovatele ohledně povinnosti soudů přijímat podání advokátů bez elektronického podpisu z datové schránky advokátní kanceláře Drha s.r.o. se však Ústavní soud neztotožnil: „Zákon o elektronických úkonech totiž jednoznačně rozlišuje mezi datovou schránkou fyzické osoby podnikatele (§ 4) a právnické osoby (§ 5). Právnická a fyzická osoba jsou odlišné subjekty a nic na tom nemění ani to, je-li fyzická osoba jediným společníkem (a/nebo jednatelem) příslušné právnické osoby,“ upozornil Ústavní soud.

Soud nepovažuje za nutné věc dále rozebírat

„Přestože advokacie může být vykonávána různými způsoby, všichni advokáti mají ze zákona povinně zřízenou datovou schránku podnikající fyzické osoby. Z toho plyne, že advokátu se doručuje pouze do této datové schránky, a nikoliv do datové schránky právnické osoby (advokátní kanceláře). Do ní je možno doručovat výhradně v případě, že adresátem bude samotná právnická osoba (např. v rámci daňového řízení), ne však vykonává-li advokát advokacii jako společník této společnosti nebo její zaměstnanec. To stejné samozřejmě platí v opačném směru, tj. při doručování písemností soudům advokáty,“ rozvedl stanovisko Ústavní soud.

Tuto kapitolu poté Soud uzavřel: „Ústavní soud nepovažuje za nutné důvody pro tento stav podrobněji rozebírat, neboť se jedná o právní názor dlouhodobě ustálený a všeobecně přijímaný.“

Po déle než roce jde o nepředvídatelnost

Ve světle uvedeného byl ve vyrozumění stěžovateli obsažený závěr Nejvyššího soudu, že advokát měl podat dovolání stěžovatele prostřednictvím své datové schránky podnikající fyzické osoby, věcně správný. Ústavně konformní však již nebyl následující postup Nejvyššího soudu spočívající v odmítnutí projednání předmětného dovolání.

Podle Ústavního soudu stěžovatel s ohledem na uvedené okolnosti oprávněně očekával, že jeho dovolání bylo podáno řádným způsobem a bude o něm rozhodováno. „Postup Nejvyššího soudu, který po více než jednom roce stěžovateli sdělil, že se jeho dovoláním vůbec nebude zabývat s ohledem na způsob jeho doručení, proto nelze označit jinak nežli jako zcela nepředvídatelný,“ stojí v rozhodnutí.

Podle Ústavního soudu rovněž nelze přehlédnout ani specifické okolnosti přezkoumávaného případu, kdy advokát stěžovatele o změně způsobu výkonu advokacie informoval nalézací soud a tuto změnu doložil i novou plnou mocí, uvedl Soud s tím, že Nejvyšší soud měl jednat vstřícněji, nikoli striktně formálně.

„Lze tak uzavřít, že Nejvyšší soud zaujal při posuzování dovolání stěžovatele příliš restriktivní přístup, v jehož důsledku došlo k odepření soudní ochrany způsobem,“ uvedl v závěru rozhodnutí Ústavní soud.

Ústavní soud vyhověl stížnosti a zakázal Nejvyššímu soudu pokračovat v zásahu v dané věci, a naopak mu přikázal vyzvat stěžovatele k odstranění vad a o dovolání rozhodnout.

Irena Válová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY