Středa, 17. srpna, 2022

Obviněný chtěl mírný trest kvůli přestávkám ve spolupáchání. Na internetu podle NS stačí společný úmysl

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Kvůli extrémnímu rozporu podal dovolání na osm let vězení odsouzený pachatel. Tvrdil, že dva měsíce netušil, že posíláním sms páchá trestnou činnost, která nebyla nijak častá, se spolupachateli se nestýkal po celou dobu a za jimi způsobenou škodu nenese odpovědnost. Jenže šlo o krádeže elektronických platebních identit a stahování peněz z internetu. Ke spolupachatelství stačí společný úmysl, sdílení a kontakt virtuální, uvedl Nejvyšší soud.

Případ odmítnutého dovolání pana R.S. projednalo trestní kolegium Nejvyššího soudu na svém zasedání 22. června 2022 a vznikla z něho právní věta. Úplný text rozhodnutí je zde:

V případu tři pachatelé získávali identifikace k platebním kartám a následně vybírali cizí peníze. Počet transakcí je impozantní: „Obvinění P. H. a R. S. v celkem 2 541 případech neoprávněně zadali platební příkazy, z nichž 919 platebních transakcí bylo provedeno, a získali tak neoprávněný prospěch ve výši 3 947 080 Kč, a 1 622 nebylo provedeno, pokusili se tak o získání dalšího neoprávněného prospěchu ve výši 6 556 126 Kč. Obviněný R. S. sám ve 262 případech neoprávněně zadal platební příkazy, z nichž 180 bylo provedeno, čímž získal neoprávněný prospěch ve výši 943 186 Kč a v 82 případech, kdy nebyl zadaný platební příkaz proveden, se o získání neoprávněného prospěchu ve výši 329 000 Kč pokusil,“ stojí v rozsudku Nejvyššího soudu.

Pachatel: Útoky nebyly nijak časté

Za dva roky této činnosti pachatelé P. H. a R. S. použili k provedení platebních transakcí identifikační údaje k 1 614 platebním kartám, další rok pracoval odsouzený R.S. údajně samostatně. „Obviněný R. S. samostatně použil identifikační údaje k 127 platebním kartám, to vše prostřednictvím různých e-shopů k nákupům zboží a služeb, dobíjením kreditu telefonních SIM karet, dobíjením PaySec kont a Mobito účtů (část zadaných platebních transakcí proběhla úspěšně, část byla zamítnuta). Obviněný R. S. dále koncem roku 2013 předal obviněnému V. S. přihlašovací údaje k uživatelským účtům, jež obsahovaly identifikační údaje k nejméně 145 cizím platebním kartám, popisuje Nejvyšší soud jejich trestnou činnost.

Odkud tyto citlivé identifikační údaje k účtům brali? To byl jeden z dovolacích argumentů. „Přístup ke kartám si opatřil stažením z internetu v souboru, nikoli jejich kopírováním pomocí tzv. skimmovacích zařízení. Má za to, že jeho útoky nebyly nijak časté. Pokud by byl uznán vinným pouze trestnou činností páchanou samostatně, tak jím způsobená škoda by odůvodňovala posouzení podle mírnější,“ uvádí Soud s tím, že muži si kontakty předávali. Jak vyplývá z rozsudku, údaje získávali rovněž posíláním sms.

Odesíláním sms vydělal 90 tisíc měsíčně

Odsouzený R.S. dále tvrdil, že první dva měsíce nevěděl, že jde o trestnou činnost. A to přesto, že za pouhé posílání sms měl podle rozsudku dostávat odměnu 90 tisíc korun měsíčně. K tomu se v rámci řízení vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství: „Obviněný není tak naivní, aby uvěřil, že prosté posílání SMS za odměnu v řádu desítek tisíc korun měsíčně je legální výdělečnou aktivitou. Jeho jednání tak bylo kryto alespoň eventuálním úmyslem, posléze pak již úmyslem přímým,“ uvedl ve stanovisku k dovolání státní zástupce.

Dále pan R.S. před soudem namítal, že dva měsíce páchal trestnou činnost sám, až v období od 2. 5. 2013 do 20. 8. 2013 ji páchal s obviněným V. S.  a s třetím mužem P. H. spolupracoval až od 11. 12. 2013 do 10. 2. 2014, ale před tím ne: „V roce 2013 se s obviněným P. H. nestýkali ani se jiným způsobem nekontaktovali. Soudy mu tak přičetly k tíži i jednání obviněného P. H., ač nebyly splněny zákonné znaky spolupachatelství,“ cituje rozsudek Nejvyššího soudu argumenty pachatele.

NS: Není tam žádný, natož extrémní rozpor

Podle Nejvyššího soudu se však Krajský soud v Ostravě vypořádal s případem správně: „Zejména Krajský soud v Ostravě se pečlivě vypořádal s jednotlivými důkazy a jejich hodnocením, a především v odstavcích 137 až 161 vysvětlil, jakými úvahami byl veden při utváření skutkového stavu, jenž stál podkladem pro výrok o vině,“ stojí v rozsudku.

„Zkoumáním velkého množství (především listinných) důkazů vysledoval vzájemné propojení jednotlivých telefonních čísel s platebními kartami až k telefonním číslům nebo číslům platebních karet, případně e-mailovým adresám, které byly zajištěny v souborech v počítačích u jednotlivých obviněných. Z jejich propojení následně určil rozsah, v jakém se jednotliví obvinění dopouštěli trestné činnosti,“ uvedl k tomu Nejvyšší soud s tím, že ve věci neshledal žádný, na tož extrémní rozpor a porušení práva na spravedlivý proces.

Přestávky ve spolupáchání, účet na Aukru

Přijatelný je závěr soudů, že obviněný R. S., jemuž (stejně jako spoluobviněnému P. H.) pod tíhou důkazů nezbylo, než podstatu trestné činnosti doznat, se snažil zmírnit svou trestní odpovědnost nepravdivým tvrzením o „přestávkách“ ve spolupáchání činu, tj. že část předmětného období se spoluobviněným nespolupracoval a tudíž rozsah jeho trestné činnosti je menší, uvádí dále ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.

„Soudy na základě zejména listinných důkazů dospěly k opodstatněnému závěru, že vzájemná kooperace obviněných R. S. a P. H. byla kontinuální a dlouhodobá. Svědčí o tom mimo jiné doznaný způsob dělení zisku a také fakt, že když přestal fungovat jeden způsob, přemýšleli, co dál, načež si spoluobviněný P. H. vzpomněl na účty PaySec, potom se zase dohodli na založení účtů na Aukru,“ stojí doslova v rozsudku Nejvyššího soudu.

Spolupachatelství dokázala analýza dat

S určitou dávkou tolerance lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit námitku, že v určité části jednání obviněného nenaplňovalo znaky spolupachatelství. Jde však o námitku zjevně neopodstatněnou. Pro spáchání trestného činu ve spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku se vyžaduje společné jednání obviněných a jejich společný úmysl směřující ke spáchání trestného činu, uvádí v rozsudku dále Nejvyšší soud.

Podle Nejvyššího soudu se při spolupachatelství čin každého ze spolupachatelů posuzuje tak, jako by ho spáchal sám, každému spolupachateli se tak přičítá celý rozsah spáchaného činu včetně jeho celého následku, což obecný soud aplikoval správně.

„Společné jednání obou pachatelů spočívalo v tom, že si po vzájemné dohodě založili uživatelské účty, prostřednictvím kterých následně získávali identifikační údaje k platebním kartám potřebné k neoprávněným platebním transakcím na internetu, přičemž tyto účty, přihlašovací údaje a údaje o získaných platebních kartách sdíleli. Především ve sdílení různých souborů, jež obsahovaly různé poznámky (zejména přehledy použitých SIM karet apod.), spočívala jejich vědomá spolupráce, jež vyplynula rovněž z rozsáhlé analýzy dat zajištěných u obou obviněných. Kromě toho obvinění vzájemně sdíleli i mobilní telefony a SIM karty potřebné k páchání trestné činnosti, jak přiznal i sám obviněný R. S. ve své výpovědi v rámci přípravného řízení,“ stojí v rozsudku.

Právní věta

Poté Nejvyšší soud shrnul: „Oba obvinění byli vedení společným úmyslem, a to neoprávněně získané identifikační údaje použít na internetových platebních branách a získat tak neoprávněný prospěch. Okolnost, že každý ze spolupachatelů sledoval při společném jednání svůj vlastní prospěch, nevylučuje, aby úmysl byl všem pachatelům společný, jak správně konstatoval již soud prvního stupně.“

Právní věta:

Spolupachatelství, Společné jednání, § 23 tr. zákoníku

Společné jednání spolupachatelů ve smyslu § 23 tr. zákoníku nemusí probíhat současně (ale postačí bezprostřední časová návaznost jednotlivých aktivit spolupachatelů) a není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. U určitého typu trestné činnosti (např. neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku) ani není nezbytné, aby se spolupachatelé fyzicky stýkali, ale postačí i jejich kontakt virtuální. V případě zneužití platebního prostředku (např. získáním identifikačních údajů k platebním kartám), jímž docházelo k platbám na internetu, není z hlediska spolupachatelství podstatné, kdo fyzicky provedl příslušné peněžní transakce nebo pokusy o ně. Okolnost, že každý ze spolupachatelů sledoval při společném jednání svůj vlastní prospěch, nevylučuje, aby úmysl byl všem pachatelům společný.

Irena Válová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY