Středa, 17. srpna, 2022

Šimka očekává, že vláda u ESLP kvůli kárným řízením využije opravný prostředek

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Předseda Nejvyššího správního soudu (NSS) Karel Šimka očekává, že vláda v reakci na verdikt Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ohledně českých kárných řízení využije opravný prostředek. Problematikou by se tak ještě zabýval velký senát štrasburského soudu. V rozsudku z minulého týdne zazněla kritika českého systému kárných řízení s exekutory, který je jednoinstanční, stejně jako v případě soudců a státních zástupců. Šimka považuje dosavadní rozhodování kárných senátů u NSS za kvalitní. Vše obstálo před Ústavním soudem, řekl dnes.

Rozhodnutí ESLP (Česká justice informovala zde) podle Šimky stojí spíše na systémových abstraktních úvahách, jak by měla být kárná justice správně uspořádaná. „V každé evropské zemi je však jiný systém,“ uvedl předseda NSS, který podkládá dosavadní zkušenost s českou právní úpravou za dobrou. Nedomnívá se, že by rozhodnutí ESLP jakkoliv zpochybňovalo výsledky skončených kárných řízení nebo uložená kárná opatření. „Věcně se rozhodovalo správně,“ míní Šimka.

Předseda NSS neočekává, že by se již zahájená kárná řízení u NSS zastavovala. Nevyloučil však, že některé kárné senáty, kterých je v současnosti pět, mohou řízení přerušit a vyčkat na rozhodnutí velkého senátu ESLP. Jde však čistě o kompetenci jednotlivých senátů, do které nemůže Šimka jako soudní funkcionář zasahovat. Nic se také nezměnilo na možnosti podávat nové kárné žaloby.

Soud ve Štrasburku rozhodoval o stížnosti pražského exekutora Jana Grosama, kterého v roce 2010 kárně zažalovala tehdejší ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová (za ODS). NSS jej o dva roky později shledal vinným a uložil mu pokutu 350.000 korun, proti čemuž se muž marně bránil u Ústavního soudu. U ESLP pak úspěšně namítl, že kárné řízení s ním nemělo parametry řádného procesu, že český soud neměl parametry soudu a že proti rozhodnutí kárného senátu není odvolání.

„Stěžovateli bylo upřeno jeho právo na nezávislý a nestranný soud z důvodu, že jeho případ projednával disciplinární senát, který tyto požadavky nesplnil,“ uvedl ESLP. Grosamovi přiznal 4000 eur (zhruba 99.000 korun) za nemajetkovou újmu.

Hovoří se o Velkém kárném senátu

Šimka dlouhodobě nevidí v jednoinstančnosti kárných řízení – tedy v chybějící možnosti odvolání – zásadní problém. Ve dvojinstančním řízení by se podle něj mohla rozmělnit odpovědnost. Nyní členové kárného senátu vědí, že jejich rozhodnutí je zásadní, v podstatě definitivní, a že musí být schopní verdikt obhájit před účastníky řízení i veřejností. Potrestaní soudci, státní zástupci či exekutoři se sice nemohou odvolat, lze však podat ústavní stížnost. Ústavní soud žádné z více než 50 ústavních stížností, které byly zatím v kárné agendě podány, nevyhověl.

V Česku se dlouhodobě mluví o různých možnostech reformy kárných řízení a návratu ke dvěma instancím. Podle Šimky jde o záležitost politiků, soud se bude vždy řídit přijatou právní úpravou. Pokud by se druhá instance vytvářela, jako zajímavou možnost zmínil ustavení nového „velkého“ kárného senátu u NSS, ve kterém by zasedali předsedové a místopředsedové všech nynějších kárných senátů. Jde o soudce NSS a Nevyššího soudu.

Velký kárný senát by mohl fungovat jako odvolací instance v nejzávažnějších případech, kdy je soudce, státní zástupce nebo exekutor zbaven funkce. Vedle toho by sjednocoval kárnou judikaturu. „Zatím se však pohybujeme jen ve stadiu spekulací a prvotních úvah, jasněji bude nejspíš na podzim,“ uvedl Šimka.

Dostat se před Velký senát ESLP je obtížné

Velký senát Evropského soudu pro lidská práva, ke kterému se s případem chce dostat česká vláda, však nefunguje na principu „odvolání“, na jehož základě se štrasburský soud „případem znovu zabývá“. O tom, zda stížnost projedná Velký senát Evropského soudu pro lidská práva, rozhoduje panel soudců Velkého senátu na základě žádosti. Té mohou, ale nemusí soudci bez dalšího vyhovět nebo nevyhovět.

Panel soudců Velkého senátu vyhoví ročně deseti až dvanácti žádostem o projednání věci před Velkým senátem, přičemž soudci musí k postoupení věci Velkému senátu shledat důvod a případ musí být pro judikaturu Soudu významný. V takových případech se pak uskuteční veřejné slyšení před sedmnácti soudci Velkého senátu. Poté je obvykle do roka vydán konečný rozsudek. V současnosti čeká na vyřízení před Velkým senátem 49 stížností.

(čtk, ire)

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY