Nový občanský zákoník, který začal platit před deseti lety, 1. ledna 2014, rekodifikoval české soukromé právo a nahradil předchozí, mnohokrát novelizovaný občanský zákoník z roku 1964 a další zákony. Nový zákoník byl přijat parlamentem a vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 89/2012 Sb.
Norma upravila širokou škálu situací z občanského života. Zákoník zrušil možnost zbavit člověka svéprávnosti, rozšířil okruh osob dědících takzvaně ze zákona, zavedl možnost osvojení zletilé osoby, ukončil stav, kdy bylo zvíře v právním slova smyslu věcí nebo znemožnil, aby vlastník stavby nebyl zároveň vlastníkem pozemku.
Přidejte si Českou justici do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.
Základním ideovým zdrojem normy byl návrh československého občanského zákoníku z roku 1937, který však v důsledku událostí po mnichovské dohodě nebyl přijat. Autoři se ale inspirovali i obdobnými kodexy z Německa, Švýcarska, Rakouska, Itálie a Nizozemska.
Nový občanský zákoník začal být připravován v roce 2000 na základě rozhodnutí ministra spravedlnosti Otakara Motejla, který jeho přípravou pověřil Karla Eliáše z Právnické fakulty ZČU v Plzni a Michaelu Zuklínovou z Právnické fakulty UK v Praze, která měla na starosti partii věnovanou rodinnému právu. Věcný záměr vláda schválila v dubnu 2001.
Mohlo by vás zajímat
Od roku 2014 byl zákoník již několikrát novelizován. Nyní je ve Sněmovně novela občanského zákoníku o uzákonění manželství i pro stejnopohlavní páry.
