Evropské ocelářství a kovovýroba jdou ke dnu. Firmy hlásí vysoké ztráty, insolvence, bankroty a propouštění. Brusel připravil Akční plán pro ocel a kovy, který má propad zastavit. Jenže odborníci bijí na poplach: chybí konkrétní řešení a hlavně levná energie. Kde hledat cesty k záchraně, když centrální plán selhal?
Akční plán připravený Evropskou komisí letos na jaře staví na šesti základních pilířích: snížení nákladů na energie, prevenci úniku uhlíku prostřednictvím mechanismu na zajištění spravedlivých cen při výrobě uhlíkově náročného zboží (takzvaný CBAM), ochraně evropských výrobních kapacit proti neférové konkurenci a podpoře recyklace kovů. Součástí je také podpora inovativních nízkouhlíkových technologií skrze průmyslový dekarbonizační fond a investice do výzkumu a vývoje.
Ambiciózní plán bez konkrétních kroků
Součástí plánu je i přísun peněz do těžce zkoušených firem a odvětví. Například na podporu výzkumu a vývoje v oblasti dekarbonizace ocelářství má v následujících dvou letech směřovat 150 milionů eur z Fondu pro výzkum uhlí a oceli.
Dalších 600 milionů eur je rezervováno v programu Horizon Europe na podporu projektů v rámci Dohody o čistém průmyslu. Tato dohoda se soustředí na inovace a udržitelnou výrobu v ocelářství a kovozpracujícím průmyslu.
Plán evropské komise sice zní ambiciózně, avšak v českém průmyslu sílí obavy, zda bude na zvládnutí krize, kterou zažívá, stačit. Pochyby panují o praktických opatřeních, jako je recyklace šrotu i o samotné podstatě plánu. „Akční plán pro ocelářství a výrobu kovů je pouze prohlášení bez konkrétních a jasných kroků,“ prohlásil výkonný ředitel Svazu sléváren České republiky Josef Hlavinka.
Mohlo by vás zajímat
Drtivý propad kovovýroby
Evropská produkce oceli klesla ze 160 milionů tun v roce 2017 na 126 milionů tun v roce 2023, tedy téměř o čtvrtinu. Výrobci nejsou v dobré kondici. K nejviditelnějším příkladům odvětvové krize patří spektakulární krach české Liberty Ostrava nebo vážný ekonomický propad a propouštění ve strojírensko-ocelářské ThyssenKrupp v Německu.
Celé skupině ThyssenKrupp klesl ve druhém čtvrtletí jejího finančního roku upravený zisk před zdaněním a úroky zhruba o 90 procent na 19 milionů eur. Její ocelářská divize propadla dokonce do ztráty – za čtvrtletí ve výši 23 milionů eur. Před rokem přitom hospodařila se ziskem 68 milionů eur.
Dlouhý seznam insolvencí
Zároveň po Evropě – Česko nevyjímaje – přibývá insolvencí sléváren, které jsou dalším článkem kovozpracujícího výrobního řetězce. Strakonický Aluprogress, Vítkovické slévárny, jihočeský Kovosvit MAS Foundry, brněnská slévárna Heunisch nebo německé firmy Teutoguss a Lüneburger Eisenwerk jsou příklady z dlouhého seznamu podniků, které čelí insolvenci nebo už dokonce oznámily ukončení výroby.
Do nedávna silně ziskový průmyslový obor drtí vysoké ceny energií a propad poptávky ze strany zákazníků zejména v automobilovém průmyslu. „Kvůli masivnímu zavádění ekologických nařízení a cenám energií došlo ve slévárenské výrobě k silnému poklesu produkce. Investice do ekologie navyšují ceny odlitků, které nikdo nezaplatí,“ upozorňuje Josef Hlavinka a dodává: „Vytratí-li se z trhu prvovýrobci, bude následovat další navazující odvětví, které nebude mít potřebné vstupy.“
Statistiky z průmyslu dodávají jeho slovům na urgenci. Počet firemních bankrotů v Německu v posledním čtvrtletí loňského roku stoupl o 36 procent na 4215. Šlo o nejhorší výsledek od finanční krize z roku 2009.
Nezvládnutá energetická transformace
Jenže právě na problém drahých energií, který stál u zrodu probíhající průmyslové krize, Evropa podle kritiků v akčním plánu zapomíná. „V oblasti cen energie nepřináší Akční plán nic nového a opakuje opatření představená v rámci komunikace Clean Industrial Deal a Akčního plánu pro dostupné energie,“ uvádí Svaz průmyslu a dopravy v pozičním dokumentu, který má Česká justice k dispozici.
Svaz sléváren požaduje, aby Evropa přišla s množstevními slevami na energie pro velkoodběratele a zabránila tak poškozování zdejších firem ze strany asijských a amerických konkurentů. „Tyto ceny musí být nastaveny na úroveň mimoevropské konkurence. Například ceny v USA jsou třikrát levnější,“ upozorňuje Hlavinka. Nejde podle něj jen o ocelářství a slévárny. Cenové úlevy by měly dostat i další energeticky náročná odvětví, k nimž patří i kovářství, chemie nebo výroba cementu.
Přidejte bezplatné povolenky
Akční plán by dále neměl opomíjet ani kýžené změny v nastavení evropského obchodu s emisními povolenkami. Podle Svazu průmyslu a dopravy by měl především usilovat o stabilizaci cen povolenek nebo upravit pravidla pro jejich bezplatnou alokaci.
„V rámci návrhů na úlevy ze zdanění je opět vše ponecháno na členských státech namísto konstruktivnějšího řešení, například v podobě ukotvení povinných výjimek ze zdanění energetických produktů pro metalurgické procesy,“ argumentuje dále Svaz průmyslu. Nesouhlasí také s plošným apelem na maximální daňové zatížení fosilních zdrojů. Připomíná, že na zemním plynu a do jisté míry také na uhlí je ocelářství stále závislé.
„Dekarbonizace a uhlíková neutralita je z metalurgického pohledu těžko realizovatelný a takřka nemožný úkol. Je to dáno pochody a nutnými chemickými reakcemi, které se v průběhu výroby odehrávají. Tato odvětví vždy budou mít uhlíkovou zátěž,“ vysvětluje Hlavinka. Požaduje, aby peníze, které skrze emisní povolenky odcházejí z energeticky náročných odvětví, se do těchto sektorů ve větší míře opět vracely a sloužily na investiční rozvoj a ekologizaci provozů.
Záchrana zbrojním průmyslem?
Podle ekonomů teď stojí Evropa před nelehkým cílem: najít cestu k levným energiím a zároveň pokračovat v ekologických ambicích. „Bez poklesu cen energií se nedá ztráta konkurenceschopnosti energeticky náročných odvětví v Evropě zvrátit,“ říká hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek.
V době, kdy ještě navíc klesá poptávka po kovových výrobcích z navazujících odvětví v důsledku hospodářského zpomalení, jde podle něj o náročný koktejl, který je neřešitelný na úrovni jednotlivých členských zemí.
Přesto se náznaky zlepšení už objevují. Kovozpracujícím odvětvím by mohla paradoxně pomoci současná geopolitická krize. „Pokud budeme klást důraz na soběstačnost ve zbrojním průmyslu, tak se bez těchto odvětví neobejdeme,“ vysvětluje David Marek. Stejně tak rostoucí protekcionismus ze strany Spojených států může pomoci Evropě k uvědomění, jak je důležité udržet si domácí průmysl.
Společně silnější
Dalším krokem, který přežití energeticky náročných odvětví usnadní, může být spojování. „Kdyby se slévárny v Česku nebo střední Evropě konsolidovaly, ve větším celku by byly silnější na trhu a mohly by prosperovat,“ míní krizový manažer působící ve slévárenství Pavel Babiš.
Aktuálně řeší insolvenci strakonické slévárny Aluprogress a hledá investora, který by podniku pomohl splatit půlmiliardový dluh, který za posledních pět let v důsledku propadu výroby a zdražení energií nahromadil.
Jak obstát v tvrdé zahraniční konkurenci
S větší společnou silou by podle něj podniky mohly lépe čelit ekonomickým otřesům i obstát v zahraniční konkurenci. O lepší vyjednávací pozici v Bruselu nemluvě.
Ostatně v tom může Česko přinést dobrý příklad a praktickou zkušenost. Třinecké železárny od 90. let skupovaly části krachujícího průmyslu. Šlo například o sochorovou válcovnu ze zkrachovalé Poldi Kladno nebo válcovnu trub v Ostravě-Vítkovicích. Vznikl tak konglomerát s téměř 7 000 zaměstnanci. Nejenže železárny zachránily velkou část české kovovýroby, vznikl tím také velký silný podnik, který na rozdíl od řady dalších oceláren v Evropě nemusí ani v krizové době zásadně omezovat výrobu. Může si také dovolit postupně realizovat investice do ekologizace a nových technologií.
